TD - 24. kapitola

Překlad: Marťa

O dvacet minut později zaklepal Grayson na moje dveře.

Udělala jsem všechno pro to, abych ho po telefonu ujistila, že jsem v pořádku, ale trval na své návštěvě. Hannah ještě nebyla doma a já myslela, že když prostě zůstaneme v mém pokoji a pustíme nějakou hudbu, nebude nás rušit.

Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem na jejich prahu stát Graysona v džínách a staré mikině s nápisem MIT. Díky své posedlosti jeho sledováním jsem věděla, že tam studoval předtím, než si založil vlastní architektonickou firmu. Ruce měl plné věcí. Viděla jsem dvě láhve vína, kelímek zmrzliny a DVD s obličejem Willa Farrella na obalu.

„Přišel jsem s posilami,“ řekl a vstoupil do bytu, když jsem mu otevřela dokořán dveře.

„Kód 10-4. Rychle odnes všechno do mého pokoje. Vezmu nějaké lžíce a sklenice na víno.“

O pět minut později jsme seděli na podlaze mého pokoje s nahlas puštěnými skladbami od Pandory. Grayson otevíral víno a já jsem do sebe cpala zmrzlinu, jako by neměl být žádný zítřek.

„Takže, Brooklyn dnes odjela, co?“ Zeptal se a díval se na mě, když vytahoval zátku z láhve.

Usmála jsem se i přes to, že mám den na hovno. „Ano, Brooklyn dnes odjela, a to je důvod, proč mám opuchlé oči.“

Zamračil se.

„Ale jsem ráda, že jsi tady,“ dodala jsem a klekla si na kolena, abych mu dala pusu.

„Mohla jsi mi zavolat už dřív, když tě tak mrzel její odjezd.“

„Grayson Cole, terapeut?“ Zažertovala jsem, protože jsem se během sentimentálních okamžiků cítila trapně.

Pokrčil rameny a na jeho tváři se, poprvé co ho znám, objevil ruměnec. Grayson byl vážný a já se hlouběji propadala do něčeho, co by se dalo nazývat láskou.

„Mám plán,“ řekla jsem a snažila se dostat zpět na bezpečnou půdu. „Pojďme se opít vínem, sníst tuhle vanu zmrzliny, a pak provádět žertovné telefonáty?“

Čelo se mu zmateně svraštilo. „Žertovné telefonáty?“

Usmála jsem se. „Ano. Tak jsme to dělali na střední škole.“

Zavrtěl hlavou. „Tohle jsme na střední nikdy nedělali.“

Předstírala jsem šok, když v tom okamžiku mu začal v zadní kapse vibrovat telefon.

„Byl jsi příliš zaneprázdněný mluvením s mouly?“ Zeptala jsem se s mrknutím.

Vytáhl telefon z kapsy a střelil po mě úsměvem. „Vlastně ano. Byl jsem v matematickém klubu a taky v týmu robotiky. V posledním ročníku jsme jezdili po soutěžích.“

 „Ach můj bože, ty jsi nerd!“ Smála jsem se a hravě ho šťouchla do ruky.

„Vydrž, potřebuju tohle rychle vyřídit,“ řekl, než přejel prstem po displeji a přijal tak hovor.

Natáhla jsem se, abych ztlumila hudbu, a pak jsem poslouchala u dveří, abych zjistila, jestli už Hannah přišla domů. Všude bylo ticho.

„Jo, hned se na to podívám – ok – pošlu ti to zpátky emailem.“

Otočila jsem se zpátky ke Graysonovi, který se rozhlížel po mém pokoji, dokud jeho pohled nepřistál na mém stole – který byl shodou okolností úplně uklizený. V případě, že by přišel už od den dřív, jsem si ze stolu uklidila soutěžní návrhy a schovala je.

Naštěstí jsem měla hotové návrhy zastrčené v obálce, připravené k odeslání hned v pondělí ráno.

„Vadilo by ti, kdybych si na tvém počítači něco rychle zkontroloval? Mitch mi právě poslal soubor v Adobe a já ho v mobilu neotevřu.“

Pokrčila jsem rameny. „Jen do toho, ale pokud by to nevadilo, podívala bych se na to taky.“

Usmál se, když jsem pro něj nastartovala svůj počítač. Možná, že by ostatním lidem vadilo, kdyby jejich milenec o víkendu pracoval, ale já jsem jeho lásku k práci chápala. Spoléhala na něj stovka lidí, a kdybych si já potřebovala zkontrolovat emaily, vzal by to, s vínem a zmrzlinou v ruce, taky v pohodě.

„Je to pro ten rezidenční projekt, se kterým jsi mi pomáhala. Vzpomínáš si na ten dům před pár týdny?“ Zeptal se.

„Ano! Miluju ten dům.“

Přihlásil se do svého emailu, otevřel návrhy a prohlédl si změny, které mu Mitch poslal.

Seděla jsem mu na klíně, když pracoval na mém počítači a já měla pocit, že to bylo naše nejzábavnější rande. (Myslím, že jsem si nemohla dělat legraci z toho, že je nerd. Líbilo se mi to.)

Když Mitchovi odeslal odpověď, vstala jsem, podala mu sklenici vína a vytáhla svůj telefon.

„Teď je řada na mě, abych tě něco naučila,“ řekla jsem, když se v mé židli otočil čelem ke mně.

Zaujatě mu zaškubalo obočí, než si mě přitáhl na klín. „Co mě budeš učit?“ Zeptal se a políbil mě na rameno.

„Umění žertovných telefonátů.“