Elicit - 52. kapitola

Překlad: Mili

Násilí plodí ještě víc násilí. Vždycky.

Phoenix

Každý sval v Texově těle byl napnutý, připravený vrhnout se do akce. Chtělo to každý kousíček síly, kterou jsem měl, abych ho udržel na místě a zabránil mu tak v tom, aby se za ní rozběhl.

Nesnáším, že všechno probíhalo zatím tak dobře, stejně tak, jako jsem měl strach z pravého opaku.

„No.“ Lucovo obočí vylítlo nahoru v překvapení. „To bylo zajímavé.“

„Omlouvám se.“ Zahudroval Tex.

Tex zaklel a znechuceně potřásl hlavou. „Já ne.“

„Texi.“ Vyštěkl Luca. „Měl by ses rozloučit s muži. Nixone, jako hostitel bys měl jít s ním, a ty Chasi vypadáš strašně, radši se ani neukazuj.“

„To bych neudělal, ani kdybych musel.“ Hleděl na něho pronikavě Chase. „Kromě toho, nejsi můj šéf.“

„Myslím, že mluvím za všechny šéfy na světě, když řeknu... díky bohu.“ Zasyčel Luca.

Chase zakoulel očima a odešel opačným směrem. Strčil jsem Texe před sebe. Nixon vzal Texe kolem ramen a vzal ho za hlavu, se kterou trhl směrem k sobě, aby mu mohl něco tlumeně říct. Jo, Tex je mrtvý muž.

„Takže...“ Luca vytáhl doutník a válel ho mezi prsty. „Hra.“ Strčil si doutník mezi rty. „Se chýlí ke konci.“

„Zápalky?“ Nabídl jsem mu krabičku zápalek.

Luca vzal zápalky, zakřenil se a doutník mu pořád trčel z pusy. „Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout.“

„Je to vyřízeno.“

„Ještě ne.“ Jeho úsměv opadl. „Ještě ne.“