SF - 18. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Byla to úleva zjistit, že JT neměl se znásilněním Caroline nic společného. Bohužel trvala jen chvíli. Po akci na jídelním stole jsme se Selou strávili zbytek dne v posteli. Oba jsme tuto zprávu potřebovali vstřebat.

Ale teď, když sedím ve stejné soudní síni, jako poprvé a poslouchám vše kolem sebe, se můj žaludek znovu svírá úzkostí. Znovu Sela s Caroline sedí za mnou a mohu se na ně kdykoliv podívat pro povzbuzení. Jen jednou jsem se odvážil podívat na Candace a Colina Townsendovi, kteří se naštěstí na mě nedívali, ale tiše mluvili s ADA Hammondovou, která byla nakloněná přes bariéru. Stále jsem neslyšel ani slovo o mých rodičích. Nepřekvapuje mě to a ani se kvůli tomu nijak necítím špatně. Nejsou v mém životě důležití.

Doug řekl, že předběžný výslech může trvat od půl hodiny do několika hodin, v závislosti na tom, jaké budou důkazy. Pokud budou stavět na nepřímých důkazech, tak to bude trvat déle, protože je musí pořádně vyložit. Bylo na soudci, aby vše vyslechl a rozhodl, zda mohou, pravděpodobnou příčinu posunou kupředu. Jak mi Doug vysvětlil, byl to velice nízký práh, který musel státní návladní překovat. Musel vysvětlit, jak uvedené důkazy vedou k podezření, že se čestná osoba dopustí trestného činu.

To pro mě nevěstí nic dobrého, protože mám finanční motivy, kterou jsou pro většinu lidi, dost silné podezření, že to udělal.

V současné době se probírají důkazy technického oddělení a ADA Hammondová klade spoustu otázek ohledně toho, co bylo nalezeno na místě činu. Sleduji, jak identifikovali barevné fotografie JTho těla a sáčku chlupů a vláken. Doug mi řekl, že to může trvat i týdny, aby tohle všechno forenzní zanalyzovalo, ale soudní proces nečeká.

Po technickém přichází na řadu patolog, ale jeho svědectví je krátké, nijak překvapivé. JT zemřel na masivní krvácení v důsledku jediné bodné rány do tepny. Druhá rána byla bezvýznamná. I když vražedná zbraň nebyla objevena, věří se, že to byl nůž na dopisy. JTho hospodyně uvedla, že byl vždy na psacím stole, ale nyní nebyl objeven. Patolog míní, že rány vypadají, že byly způsobeny nástrojem, jako je nůž na dopisy.

Pak se dostaneme k tomu, co považuji za maso a brambory jejich případu. ADA Hammondová zavolá detektiva Amber Denningovou k výslechu. Nejdříve jí dává nějaké otázky, které se týkají vyšetřovacího protokolu a nakonec se jí ptá na mě.

„Kolikrát jste měla rozhovor s panem Northem?“ Ptá se Hammondová.

„Dvakrát,“ odpovídá Denningová. „Poprvé v jeho bytě ten večer, co jsme našli tělo pana Townsenda a pak minulou středu, kdy přišel dobrovolně vypovídat s advokátem.“

„Jaké bylo jeho chování během těchto rozhovorů?“ Ptá se Hammondová.

„Nezdálo se, že by byl překvapen, když jsme přijeli do jeho bytu mu o smrti pana Townsenda říci,“ říká Denningová, když si proletí své poznámky, které si nejspíš dělala. „Ale byl kooperativní a odpovídal na naše otázky. Byl také kooperativní během druhého rozhovoru.“

Jsem rád, že nezmiňuje naše poslední poznámky během rozhovoru, ale předpokládám, že je to tím, že je profesionál a k tomu se nesníží. Pravděpodobně by to bylo stejně tak irelevantní.

„A v průběhu těchto rozhovoru nebylo nic, co by Vás vedlo k tomu, že by pan North měl motiv zavraždit oběť?“ Ptá se Hammondová hladce.

Denningová přikývne. „Vyčnívaly tam dvě věci. Pan North se pokoušel odkoupit od pana Townsenda jeho podíl v podniku při několika příležitostech a pan Townsend podíl neprodal. Zdálo se, že bojuje s problémy s drogami a hazardními hrami, ale to nebyly faktory, které by pomohly panu Northovi ukončit jeho smlouvu a donutit pana Townsenda odejít. Podařilo se nám shromáždit finanční záznamy Townsend – North a odhadovaná hodnota firmy je tři sta sedmnáct miliónů dolarů.“

Hammondová obdivně hvízdne, jako by byla ohromená částkou, kterou slyší, i když každý v této soudní síni ví, že to pro ní není novinka. „A co byla ta další věc, která vám neseděla?“

„Zjistili jsme, že pan North a pan Townsend byli ve skutečnosti nevlastní bratři, mající stejného otce pana Becketta Northa staršího. Zjistili jsme, že pan Townsend dostane polovinu jeho dědictví.“

Nemůžu si pomoct. Podívám se přes rameno na Colina Townsenda a podle výrazu v jeho tváři vidím, že to pro něho není novinka. Buď to věděl vždycky, nebo mu to ADA řekla, aby byl na věci u soudu připraven. Nyní sedí jako dřevěná socha a pozorně naslouchá.

Pak se na své židli otočím ještě víc a podívám se na jinou osobu, kterou novinka šokovala. Caroline se na mě také dívá a její oči mě obviňují, že jsem si něco takového držel pro sebe. Za toto tajemství budu muset nést odpovědnost jakmile tohle hovno bude za námi. Je to něco, co jsem měl Caroline říct už dávno. Prostě mě nikdy nenapadlo, že by to nějak někdy zasáhlo do našich životů, ale ukázalo se, že je to skutečnost, která nás může nakonec všechny od sebe oddělit.

ADA Hammondová se zeptá ještě na několik otázek ohledně rozhovorů se mnou, včetně mého alibi. Také vyvolá fakt, že to já jsem jim podal informace o nespokojeném bookmakerovi z Las Vegas, který nedostal zaplaceno. Denningová pouze vypověděla, že prohledali dům a kancelář, včetně telefonních záznamů, bankovních transakcí a prostě nenašli žádný důkaz nebo skutečnost, která by vedla k tomu, že byl před svou smrtí napaden neidentifikovatelným útočníkem.

„Detektive Denningová,“ ptá se Hammondová bez obalu. „Věříte tomu, že by se smrt pana Townsenda vztahovala k tomuto údajnému dluhu z hazardu?“

„Já ne,“ říká rozhodně. „Nemohli jsme najít jediný důkaz a dokonce pan North nám přiznal, že pan Townsend dostal několik dní na zaplacení. Nedává smysl, aby si údajný bookmaker zamezil jedinou možnost, jak získat hodně peněz.“

„Děkuji,“ říká Hammondová a pak se přesune. „Nyní, v průběhu svého vyšetřování jste přišli s dalšími důkazy, které vyvolaly další motiv pana Northa zabít svého partnera?“

„Ano,“ říká Denningová, když proletí spis. „Všechny teorie se zabývaly podnikáním pana Townsenda, ale při prohledání pracovny pana Northa u něho doma, jsme našli kopii podepsané smlouvy mezi panem Townsendem a slečnou Melissou Fraye o sexuálních setkáním, které spolu měli, a které zahrnovaly fantazie o znásilnění. Hovořili jsme se slečnou Fraye a tak připustila, že žádnou dohodu nepodepsala. Věříme, že pan North to mohl použít k vydírání pana Townsenda, aby ho dostal z firmy.“

Co to kurva?

Nakláním se k Dougovi, abych mu řekl, že je to naprosto nepravdivé a že jsem tu ženu od znásilnění zachránil, ale on si pilně píše poznámky.

Denningová pokračuje. „Také jsme mluvili se sekretářkou pana Townsenda Karlou Gould. Uvedla, že vztah obou majitelů byl extrémně vrtkavý, zahrnující mnoho hádek, které byly velmi hlučné a rušivé. Vši přišel pan North do kanceláře pana Townsenda, aby takové setkání začal. Dokonce jednou vyslechla hrozbu smrti od pana Northa panu Townsendovi. Celkově lze říci, že je jasné, že neměli spolu dobrý vztah a že pan North se snažil, co mohl, aby ho dostal z firmy, ale nedařilo se mu to.“

Nemohu si pomoct. Přikláním se k Dougovi a syčím: „To není prava. Z hněvu jsem řekl něco jako: „Mohl bych tě zabít, JT…nebo něco takového, ale nebyla to hrozba smrtí.“ Doug přikývne na porozumění a dál si čmárá poznámky.

Hammondová se zeptá ještě na několik dalších otázek, ale právě teď jsem tak naštvaný, že mám v uších jen zvonění. Nenechám si ale ujít poslední otázku, která zatluče hřebík do mé rakve.

„Detektive Denningová, věříte, že něco z Vašeho vyšetřování je relevatní?“ Ptá se návladní.

„Poté, co bylo nalezeno tělo oběti a my zabezpečovali okolo, abychom mohli rozjet vyšetřování, byl jeden strážník pověřen, aby dával pozor na okolí. Strážník, který k této povinnosti byl přidělen, nahlásil, že na ulici, kde došlo k vraždě, vidí bílé Audi A4, ale pak se na příjezdové cestě otočilo a odjelo.“

„Zdálo se Vám to podezřelé?“

Denningová pokrčí rameny. „Mohlo by to být, ale také se mohl někdo ztratit, ale následně jsme si potvrdili, že pan North vlastní bílé Audi A4.“

Jo…slyším výdech všech diváků a mám chuť třísknout svojí hlavou o stůl přede mnou.

„Zmínil se někdy pan North o tom, co dělal v sousedství oběti tu noc?“

„Ne,“ říká Denningová. „Ve skutečnosti tvrdí, že byl celou dobu doma. Máme záznamy z GPS z Audi pana Northa, ale nevíme, zda to bude momentálně relevantní.“

Nemohu si pomoct. Celý se obracím na své židli a sívám se na Selu, která se na mě usměje. Snažím se na ji usmát taky, ale moje rty nějak neposlouchají. Neodvážím se podívat ani na Caroline, protože vím, protože bude mít ten překvapený výraz, když zjistila, že JT byl náš bratr, tak se otočím zpátky. Pan Doug začíná svůj výslech s Denningovou, což je velmi dobré s ohledem na to, co se právě stalo.

Dokáže v jejím svědectví najít hodně děr a to ji oslabí a nakonec ji dostane. Přiznám se, že jsou to všechno jen dohady a spekulace o motivu, který může nebo nemusí existovat.

Přesto v době, kdy Denningová opouští lavici svědků, mám zpocené ruce a opakovaně si je otírám o kalhoty. ADA Hammondová vstane a řekne: „Vaše Ctihodnosti, máme ještě posledního svědka…stát povolává na lavici svědků analytika DNA Michaela Carbone.“

„Co to je?“ Šeptám Dougovi.

Krčí rameny. „Většinou zpracování DNA trvá, ale mu mít něco, co šlo zpracovat rychle. Klid. Pravděpodobně jen nějaký vlas, co našli na místě činu.“

To by šlo…může to tomu odpovídat, protože když jsem byl minulý čtvrtek zatčen, byly mi dělány stěry DNA z pusy, když jsem nastupoval do vězení.

Divně vypadající chlápek s tmavými vlnitými vlasy a obrovským ohryzkem usedá a nervózně si utahuje kravatu. Hammondová prochází kolem všech vzorků z forenzního. Je to nudné, zdá se, že nedělá nic víc, než dokazuje, že vzorky byly zpracovány správně.

„Pane Carbone, zpracovával jste některý z důkazů shromážděných na místě činu?“

Ptá se Hammondová.

Přikývne a poněkud pisklavým hlasem říká: „Něco…identifikace některých vláken a tak.“

„Co DNA?“ Ptá se.

„Procházeli jsme několik vzorků, ale pouze jeden jsme dokázali zpracovat,“ říká.

Hammondová pokývne, aby pokračoval.

„Vždy odebereme vzorek od oběti, abychom ho mohli oddělit od vzorků nalezených na místě činu. Tak to obvykle běží. Analyzovali jsme DNA pana Townsenda a jako rutinu jsme ho vložili do národní databáze CODIS a dostali jsme zajímavý výsledek.“

Kurva.

Krev mi mrazí v žilách, nevěřím, že objevili JTho jako násilníka.

Neexistuje žádný způsob, ale na druhou stranu…pokud se účastnil znásilnění mé přítelkyně, mají ho, bum! Mají motiv na zavření mojí rakve.

„A co jste odhalili?“ Ptá se Hammondová a v jejím hlase slyším, že umí s těží ovládnout to nadšení, že má bombu. Otočím hlavu a podívám se na Selu, která se dívá na toho blbečka na lavici svědků s rozšířenýma nevěřícíma očima.

„Ukázalo se, že DNA pana Townsenda uzavře nevyřešený případ znásilnění,“ říká bez jakýchkoliv emocí.

Ježíši kurva, je to ono.

„Před téměř pěti lety tady v San Francisku,“ dodává Carbone a se mnou se točí svět, musím se tvrdě držet stolu, abych neztratil rovnováhu. Doug je vedle mě ztuhlý a slyším bolestný sten a vím, že je to Sela.

„A kdo byl obětí v tomto případě?“ Pobízí ho Hammondová.

„Caroline North,“ říká Carbone a jeho oči se mírně posunou k zemi a pak zase zpátky na Hammondovou, jako by se díval na mou reakci.

„N-e-e-e-e-e,“ slyším za sebou fňukat Caroline a pak šustění a něco klepe na dřevo. „Jdi mi z cesty.“

Otočím se na židli a vidím Caroline, jak si tlačí cestu kolem Sely, která se jí snaží udržet.

„Caroline, počkej,“ říká prosebně Sela, ale Caroline od odtrhává ruce pryč. Podaří se jí dostat nakonec řady a běží ke vstupním dveřím.

Sela se obrátí na mě a já jsem zlomený jako malé uplakané dítě, když vidím v její tváři ten úzkostný zmatek. Vím, co se v její hlavě právě teď děje.

Remmers mi potvrdil, že DNA mého útočníka bylo v systému správně.

JTho DNA je nyní v systému.

Neodpovídalo mému.

JT není můj násilník.

Neznásilnil mě a tak teď nemám ani kousek ničeho, co by zmírnilo mou vinu na jeho zabití.

Vůbec mě nezajímá, co říká soudce nebo zda si přitížím. Vztahu z mé židle, nahnu se přes clonu a dám ruce na Selenina ramena. Slyším zřízence, jak jde ke mně, takže jí naléhavě šeptám. „Znásilnil tě, Selo. Přiznal to. Nevím, co se to sakra děje, ale nesmíš si myslet, že jsi udělala něco špatného, slyšíš mě?“

Ruce na mých pažích mě odtahu a zřízenec říká: „Pane Northe, musíte se posadit a budou Vám nasazena pouta.“

Soudce klepe kladívkem na dřevěnou lavici a tvrdě říká: „Dobře…pojďme si v tom udělat jasno. Pane Northe, posaďte se.“

Policista mě táhne zpátky na židli, ale neztrácím oční kontakt se Selou.

„Běž za ní,“ žádám ji a podívám se ke dveřím, kde Caroline zmizela. „Prosím, pomoz jí.“

Sela přikývne, pak vyklouzne z lavice a běží ke dveřím. Nemám tušení, co se bude teď dít a je mi to kurva jedno. Jen chci, aby bylo o Caroline a Selu postaráno a myslím si, že můj čas na téhle zemi, kdy jsem se o to mohl postarat já, je u konce.