SF - 15. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

„Jsem tak ráda, že je po všem,“ říká Caroline, když jedeme přes město. Jsem vděčná, že jí nevadilo mě vzít domů, protože jsem opravdu neměla chuť poslouchat Becka s jeho otcem. Neřekl svému synovi celou pravdu, udělal z něho přinejmenším blázna – přinejhorším vraha – nechal ho napospas policajtům. Ten hajzl o tom měl Beckovi říct. Dalo by to Beckovi lepší příležitost, jak čelit policii.

„O čem si myslíš, že tvůj otec a bratr mluví?“ Ptám se zvědavě ze sedadla spolujezdce. Caroline řídí poslední mode čtyřdveřového sedana. Je čistý a v dobrém stavu, ale určitě ne auto dcery milionáře. A přesto se nezdá, že by si dvakrát dělala starosti, že přišla o všechny ty peníze. To byl jeden z důvodů, proč jsem ji měla tak ráda.

„No, myslím si, že to bude krátký rozhovor o jedné věci. Beck se nebude chtít bavit o rozhovoru s naší matkou. Jakmile jednou udělá tlustou čáru a oddělí strany, zůstane na té své.“

Přikývla jsem, protože jsem měla také takové podezření, že je to pravda a tím toto téma rozhovoru bylo ukončené.

Caroline nemá ponětí o vztahu jejího otce s JT, nebo že byla vyloučena z poslední vůle, aby tak uvolnila místo pro nevlastního syna. Nemá tušení, že Beck chce z otce konečně dostat pravdu, kdo, co ví.

Ale o tom Caroline neví. Jednoho dne, až bude Beck připraven, tak jí řekne úplnou pravdu, ale nemyslím si, že to bude v dohledné době. Aspoň ne dokud se nám nepodaří přejít problémy s DNA.

Včera v noci jsme Beck a já o tom mluvili a vzhledem k tomu, že detektiv Denningová projevila zájem o vztah Becka s Dennisem, který se stal částečným alibi Becka, rozhodli jsme se, že bychom Dennisovi o tomto problému s DNA neměli říkat.

Šťastně, nic netušíc, popíjí pivo v Irsku a rybaří při pobřeží Panamy. Doufejme, že to všechno do té doby, než se vrátí, utichne.

Nicméně, nebudeme čekat na výsledky DNA. Oba nás zžírá potřeba vědět zda to, co bylo řečeno o Caroline, byla pravda. Takže jdu volat detektiva, který vyšetřoval mé znásilnění a požádat ho o DNA, což by optání nemělo vést k žádnému podezření.

Alespoň doufáme, že to nenastane.

„Četla jsi dneska noviny?“ Ptá se mě Caroline.

Mrzutě jsem přikývla. Zpráva o JTho smrti byla všude, dokonce i v národních zprávám. Vzhledem k tomu, jak kontroverzní téma Cukřenka byla.

Takže, nejen, že se o to zajímala bulvární média, ale sledovaly to i hlavní zprávy. S vraždou vysoce postaveného podnikatele se chtěl chlubit každý a reportéři všude možně čekali, až se objeví nějaká informace ohledně vyšetřování.

„Nemůžu vystát spekulace o Beckovi,“ řekla jsem jí. I když to nebylo nijak plodné, byla vyvolaná pozornost k tomu, že byl Beck vyzván k tomu, aby na policii podal oficiální prohlášení. Ve zprávách to, ale spíše vedlo k tomu, že Beck bude co nevidět usvědčen. I když jsme se snažili, bylo opravdu těžké to ignorovat. Nemohla jsem si pomoci, surfovala jsem na internetu a prokousávala se všemi zprávami, abych viděla jaký je názor veřejnosti. Sama sebe jsem za to nesnášela.

Beck vůči tomu zachovával lhostejný postoj, ale přesto…vím, že mu na tom také záleží.

„Poslouchej,“ říká Caroline tónem, který naznačuje, že se mi chystá říct nějakou zaručenou moudrost. „Beck byl v očích veřejnosti prakticky celý svůj život. Je vůči nim imunní. Trocha zpráv a spekulaci nikomu neublíží a je to dobré pro Cukřenku. Něco jako volná reklama.“

Supím. „Způsob, jak udělat limonádu z citrónů.“

„Jen říkám, že o něho nesmíš tak bát.“

„Nemůžu si pomoct,“ říkám tiše, moje prsty si hrají s lemem mé černé sukně, kterou jsem spárovala se šedivým svetrem a doplnila tak svůj pohřební oděv černým šátkem kolem krku, abych zakryla modřiny. „Moc ho miluji.“

Caroline si povzdechne a její ruka se natáhne, aby mě vzala za tu mojí. „Jsem tak ráda, že tě Beck má.“

„I po tom, co jsem do jeho života donesla takové sračky?“

„Do prdele se vším,“ tvrdí.

Caroline objíždí blok, aby mě mohla vysadit před vchodovými dveřmi. Ale jakmile tam dojedeme, uvidíme několik reportérů stát venku, tak tam jsou dvě policejní auta.

„Kurva,“ zasyčí.

„Nemysli si, že jsou tu pro…“

„Zaparkujeme v garáži,“ říká. „Jdu s tebou.“

O chvilku později vjede Caroline na Beckovo rezervované místo v garáži a jedeme společně výtahem do bytu. Ve chvíli, kdy vystupujeme z výtahu, mi srdce s hlasitým žuchnutím spadne. Dveře bytu jsou dokořán a zevnitř slyším zvuky. Hlasy…cvakání foťáku…zvuk otevírání zásuvek.

Spěchám ke dveřím, Caroline mající v patách, a jakmile vstoupíme dovnitř, uvidím v našem bytě spoustu lidí. Uniformované policisty, lidé v civilu, techniky mající na sobě modré větrovky s nápisem Forenzní oddělení na zádech. Jsou všude…pořizují snímky, prohledávají skříně, obracejí gauč, polštáře, umísťují vše do plastových sáčků na důkazy, do velkých plastových vaniček s víčky.

„Ježíšikriste,“ šeptá ustrašeně Caroline.

„Vida…předpokládám, že jste slečna Halstead,“ slyším po mé levé straně a vidím vysokou blondýnu, které je něco málo přes čtyřicet a jde ke mně chodbou. Hned ji tipuji na právníka, vzhledem k její uhlově šedé sukni s odpovídajícím sakem, bílou hedvábnou blůzkou a rozumnými podpatky. Na kapse saka má připnutý odznak.

Kráčí ke mně, její dlouhé nohy rychle zkracují vzdálenost a já chci od ní utéct, protože je poslem špatných zpráv, což má vepsáno v její samolibé tváři.

„Jsem asistentka státního návladního (zkratka ADA) Suzette Hammond,“ říká rázně a nenabídne ani podání ruky, ale to ani jedna z nás neočekávala. Nejsme přátelé ani obchodní známí.

Jsme lovci a loveni. „Provádíme tady domovní prohlídku. Detektiv Denningová je ve Vašem pokoji a má pro Vás kopii povolení.“

„Můžete si sem přijít bez pozvání?“ Ptá se Caroline podrážděně.

„To je důvod domovní prohlídky,“ odpoví ADA suše. „Víte, zločinci obvykle nezvou policii do svých domovů, aby tam hledala důkazy.“

„Nejsme zločinci,“ řekla jsem jí. „Nic nenajdete.“

„Odstranili jste všechny důkazy?“ Ptá se a naklání se ke mně s úsměvem.

Nemám tušení, jestli se mnou žertuje, nebo ne, ale zachrání mě od očekávání odpovědi na tuto otázku, když dodává: „Na tom nezáleží, jestli ano nebo ne. Mám toho na vás dost bez ohledu na to, co tady najdeme.“

„Dost čeho?“ Ptám se.

Ta děvka na mě ukazuje ukazováčkem a vrtí s ním na mě s přísným pohledem. „Uf-uf, slečno Halstead. Nehodlám Vám odkrýt své karty.“

V důsledku toho prohlášení se se mnou točí místnost a Caroline vsune svou ruku pod můj loket na podporu.

„A vy jste kdo?“ Ptá se Hammondová Caroline.

„Caroline North,“ odpoví s hlavou vzhůru. „Beckova sestra.“

„Těší mě,“ odpoví právnička a pak se otočí zpátky ke mně. „A teď, protože je to Váš domov, můžete tu být, když provádíme vyšetřování, ale budu potřebovat, abyste se držela stranou a nestála nám v cestě. Posaďte se k jídelnímu stolu a my bychom měli být během několika hodin hotovy.“

„Několik hodin?“ Šeptám ohromeně s nedůvěrou. Už teď to tu vypadá, jako po demoliční kouli.

„Chceme být důkladní,“ říká s hravým úsměvem a to mě na této ženě, která trhá lidské životy, sere ještě víc. Myslím si, že ji vlastně nenávidím.

„Co se to tu sakra děje?“ Slyším za mnou, a když se otočím, vidím stát ve dveřích Becka. Jeho pohled sjíždí interiér v bytě, nakonec přistane na mě s pečlivě skrývaným rozrušením.

Asistentka státního návladního říká: „Aha…Beck North. Znám Vás ze zpráv.“

„A vy jste?“ Ptá se.

Ona nereaguje, ale místo toho říká: „Hned budu zpátky. Nikam nechoďte.“

Díváme se, jak se otáčí a její praktické boty míří zpět chodbou k naší ložnici. Beck ke mně hned přiskočí a zašeptá: „Co se děje?“

Opřu se o něj, ruce na prsa, kde mohu cítit jeho zrychlený tep. „Říkala, že je mají povolení k domovní prohlídce. Denningová je s ní v naší ložnici.“

Jeho oči krátce mrkly směrem k chodbě a pak zpátky na mě. Položil jeho ruce na moje ramena a tře mi je. „To je v pořádku. Bude to v pořádku. Nic tu na nás nemůžou najít.“

Přikývla jsem rychle na souhlas, ne proto, že bych ve skutečnosti souhlasila, protože jsem vyděšená pochybovat o jeho slovech a nechci nám kurva přinést smůlu.

Cvakání podpatků nás upozorní na návrat Hammondové a vidíme, že ji následuje i detektiv Denningová. Nevypadá samolibě, jako každý právník, ale spíše motivačně. Hammondová se zastaví před Beckem, složí si ruce na hruď a čeká, až přijde Denningová.

„Pane Northe…tohle je příkaz k domovní prohlídce podepsaný soudcem Reyes z dnešního rána, které povoluje policejnímu oddělení Sausalito a okresnímu zastupitelství k hledání důkazů ve Vašem bytě. Souhrnně řečeno, pokud si to chcete přečíst podrobněji a stejně tak seznam položek, které hledáme, tak tady to je.“

Beck vezme dokument a otevře ho. Než si to může přečíst, podá mu Denningová další dokument. „A tohle je příkaz k prohledání Vaší kanceláře v Townsend – North. Už tam máme tým, který provádí šetření.“

V Beckově tváři bliká podráždění, když si bere dokument. Není to ale strach.

V jeho kanceláři není nic, co by jim mohlo pomoci.

„A nakonec,“ ADA Hammond říká, když rozplete ruce a sáhne do šedého saka. Vytáhne jiný dokument, složený opět na třetiny a já už mám strachy žaludeční křeče. Podá ho opět Beckovi. „Je to příkaz k zatčení pane Northe, za vraždu Jonathona Townsenda. Dám Vám chvilku, abyste si to mohl přečíst, ale pak Vás detektiv Denningová odvede do vazby.“

„Co?“ Prakticky křičím z horní části plic. „Ne…to nemůžete udělat.“

Než pochopím, co se děje, Beck podá zatykač Caroline, která ho bez řečí vezme, a jeho ruce jsou na mých ramenou, jeho prsty mě bolestně svírají, takže tím upoutá mou pozornost. Je si dobře vědom, že máme publikum, ale přišpendlí mě svým pohledem.

„Selo,“ říká klidně. „To bude v pořádku. Neudělal jsem nic špatného, takže se nemáš čeho bát. Teď chci, aby sis vzala tyhle dokumenty a zavolala Douga Shrivera. Že se sejdeme na policejní stanici. On si se vším poradí a ty tu budeš s Caroline relaxovat, zatímco my něco vymyslíme. Já to zvládnu, ano?“

Překlad: Absolutně neřekneš kurva ani slovo o tvém zapojení do smrti JTho. Budeš tu sedět, jak ti říkám a my tu hru budeme hrát dál.

„Dobře?“ Zeptal se mě znovu.

Jsem nucena kývnout na souhlas, protože se mě ptá tak, abych tak učinila.

Věřím mu.

Beck si mě přitáhne, své ruce přemístí z mých ramen na tváře, kde mě jemně hladí. Jeho oči jsou plné něhy a divoké lásky, čímž okamžitě začínám plakat. Nakloní se a dá mi pusu, a když mám na mysli pusu, tak mám na mysli pusu. Je to otevřená pusu, hluboká a majetnická. Seru na to, že se na nás někdo dívá a ujišťuji ho, že to chápu, že já jeho a on mě bude chránit za každou cenu.

„To je velmi dojemné,“ slyším Hammondovou jízlivým hlasem komentovat náš polibek. „Ale je čas jít.“

Denningová vykročí vpřed, zatáhne si za náramky připnuté na opasku. „Pane Northe…mohu Vás požádat, abyste se otočil a dal ruce za záda?“

„Musíte ho spoutat?“ Ptám se prosebně.

„Je to protokol,“ energicky reaguje Denningová.

Dívám se zoufale na Becka v poutech. Ona položí jednu ruku na jeho loket a vede ho ke dveřím. Říká mu: „Pane Northe, máte právo nevypovídat. Cokoliv řeknete, může být a bude použito proti Vám u soudu…“

Její hlas hučí, jak je otupěle následuji ke dveřím, Caroline jde za mnou a Hammondová nás následuje. Když se dostaneme k výtahu, hodlám do něho nastoupit taky, ale Denningová říká: „Slečno Halstead…měla byste tady zůstat.“

Její hlas zní skutečně sympaticky.

„Jedu s ním dolů,“ řeknu pevně a očekávám, že řekne ne. Tenhle výtah a budova jsou moje práva. Ten muž jsou moje práva.

Přikývne a zatáhne Becka na stranu, aby vytvořil potřebný prostor. Vstoupím a stojím po jeho boku, Caroline za mnou a Hammondová stojí před námi, když se dveře zavřou.

Hammondová to málem přicvakne boty, brouká si písničku, kterou nepoznávám. Ačkoliv je to šťastná píseň, mohu říci, že ji to pořádně žere.

Nenávidím ji.

Přitisknu se blíž k Beckovi, dotknu se jeho ruky. Neodpoví, ale nepotřebuje mluvit. Vím, jak se cítí. Když se dostaneme do haly, náš vrátný, John, vypadá ohromeně, když vidí takový průvod přicházet k němu. V šoku a překvapeně zírá na Becka, ale přesto mu rychle otevře dveře. Jakmile projdeme dveřmi, obklopí nás roj reportérů.

Ta zasraná mrcha se lokty protírá mezi reportéry. Teď je mi to naprosto jasné. Její samolibý postoj. Triumf v očích. Denningová táhne Becka ke straně, směrem k neoznačenému autu, ale já ztuhnu na místě, když vidím Hammondovou sbíhat téměř klusem poslední tři schody a rázem stojí před reportéry.

„Slečno Hammondová, berete pana Northa do vazby za vraždu Jonathona Townsenda?“ Volá reportér, ale nemohu zjistit, kdo to je. A tak mnozí z nich drží nahrávací zařízení a další cvakají foťáky.

„Ano,“ říká se sebejistým úsměvem. „Pan North byl zatčen za vraždu pana Jonathona Townsenda. Dnes ho zadržíme a zítra bude obviněn. Teď mám nějaký čas na zodpovězení otázek, ale zkuste je klást uspořádaně.“

Ta zasraná mrcha. Chci jí vyškrábat oči. Je to mediální děvka, sprostá a jednoduchá. Chce jen pozornost a používá k tomu Becka, aby její jméno bylo v záři reflektorů.

Obracím se zpátky na Becka a vidím, že mu Denningová pomáhá na zadní sedadlo, držíc ochranitelsky ruku na jeho hlavě, aby se nenarazil. Krátce se na mě podívá a ústy vysloví, Milujutě.

Moje ústa vysloví ta samá slova k jeho zádům a modlím se k bohu, abych mu je brzy mohla říct osobně.