Ricochet - 32. kapitola

Překlad: Jilyan

Aubree

S rukami přišpendlenými za zády, dlaní obtočenou kolem krku, třela jsem zadkem o Nickův rozkrok, zatímco stál bez hnutí, zírající na mně skrz zrcadlo a přejíždějící si jazykem přes usmívající se rty.

Škádlil mně? Takové sladké mučení. Jak dlouho mě bude takto držet?

Otočil mně čelem k němu, posazující můj zadek na studené kachličky. Zuby mi přejel po uchu, prsty mně pořád omotané kolem mého krku, ale ne těsně, jenom dost na to, aby dal najevo, patříš mi.

A, Bože, patřila jsem. Ten bastard mně vlastnil, což už něco říkalo, protože mně nikdo nevlastnil. Už ne.

Ty jeho oči překryly všechno – mou vůli, trpělivost, můj rozum. Temné. Záhadné. Nebezpečné. Co způsobovaly mému tělu, posílaly mu drobné tiché příkazy, ujišťující se že, tak jako tak, jsem byla vyjebaná.

Dívala jsem se do jeho jasných modrých duhovek, tak jasných, že se zdálo, jako by byly napájeny malou elektrickou bouří z blesku. Ledové mrazení mi vyběhlo po páteři. Byl ten jediný, kdo mně mohl vzít na místo, kam nikdo jiný nemohl. Na místo, kde jsem byla volná. Mé vysvobození bylo v rukách chladnokrevného vraha.

Napětí, které se mezi námi několik dnů budovalo konečně eskalovalo, připravené každou chvílí vybuchnout. Očekávání mi projíždělo tělem, zatímco jsem čekala, svaly mi hořely, srce mi v hrudi bušilo nadšením.

Chtěla jsem toho muže přede mnou. Krásného, nebezpečného a záhadného muže, který mně svým intenzivním pohledem změnil na školačku s hlavou v oblacích. Chtěla jsem se v těch očích ztratit, utopit se v nich, už nikdy se nevynořit. Zapomenout na svět, na minulost.

„Unavuje mně mít neustále kontrolu. Kontrolu nad sebou. Nad tím, co říkám. Mé činy, ze strachu z toho, co řeknu nebo udělám, za co bych mohla dostat trest.“ Mluvila jsem rychle, slova mi vystřelila z pusy, než jsem je mohla zastavit. „Chci ztratit kontrolu.“ Naklonila jsem se dopředu, proti tlaku na mém krku, který nakonec povolil a přejela otevřenými ústy přes jeho krk, třesoucí se při pocitu bytí tak blízko k nebi, že jsem se ho skoro mohla dotknout. „Pomoz mi. Chci se se odvázat s tebou, Nicku.“

Odtahující se, zkoumala jsem ho, jeho perfektně stavěné klíční kosti, ostře řezanou čelist, která tikala, když mně pozoroval a strniště, které mi jen před pár minutami přivodilo takové blaho. Jeho zorničky se zdály roztažené, oči větší, širší. Nadšené.

Jako oči predátora.

Beroucí mně za levý kotník, zvedl mi nohu, tak potupná pozice mně přinutila se posunout dozadu, když mi položil nohu na pult. Když mně vzal za pravý kotník, vytáhla jsem druhou nohu na pult. Seděla jsem před ním naprosto roztažená, odhalená a když jeho pohled spadnul z mého, sevřel se mi žaludek. Ta vlhkost se mu pravděpodobně leskla před očima jako disko koule.

„Dotkni se sebe, Aubree.“

Jeho chování se od toho v kuchyni změnilo. Předtím mi připadal chvatný, nekontrolovaný, hladový. Najednou byl klidný, mnohem víc vypočítavý.

Rebel ve mně na něj chtěl vyštěknout, říct mu ať si nasere, protože mi už nikdo nebude říkat, co mám dělat. Ale jeho příkazy byly odlišné od těch Michaelových – v jeh hlase byla fascinace, která postrádala ten sadistických podtón od neočekávané bolesti.

Dotýkat se sama sebe před mužem nebylo nic nového, ale díky šimrání v mém břiše jsem si uvědomila, že mně Nick znervózňuje, jako bych ho nechtěla zklamat. Ukázal mi nové pocity a já zoufale chtěla víc. Byla jsem ochotná se tomu poddat, takže jsem přejela prstem přes svůj oteklý pahorek a potvrdila si, co už jsem dávno tušila, když jsem hladila ten malý uzlík. Naprosto promočená.

Jeho oči zůstaly fixované na mně, zatímco jsem přejížděla nahoru a dolů a on se chytnul za svého nepopiratelně hrdého ptáka, hladil se, zatímco mně pozoroval. Sakra, pohled na něj mohl přimět žnu udělat nemyslitelné, třeba jako udělat se na povel, s jeho temnými, hrozivými tetováními, naštvaným pohybováním čelistí a kontrolovanými tahy jeho ruky po jeho hřídeli, při čemž se mu při každém tahu napínaly bicepsy. Nedělal to, aby se udělal. Pravděpodobně jsem to měla vepsané ve tváři – chtěla jsem ho. Chtěla jsem ten nádherný penis v sobě a ten muž mně s ním provokoval.

No, dva mohli hrát tu hru.

Zavřela jsem oči, opřela si hlavu o zrcadlo a zasouvající do sebe dva prsty, zavzdychala jsem. „To, co mi způsobuješ, Nicku. Něco takového jsem ještě nezažila.“ Z každého slova odkapávala touha, a když jsem si zatahala za bradavku, jeho zavrčení mně přimělo otevřít oči a usmát se.

Přejíždějící si jazykem přes zuby, popadl mně za bradu, dívající se na mně s takovou intenzitou. Jeho hruď se vzdouvala a natahovala, nosní dírky mu vlály s každým nádechem. Jeho ruka mi sjela po břiše, přes klitoris a já sebou škubla, když po něm jeho prsty tancovaly. Druhou rukou mi znovu sevřel hrdlo, ne tvrdě, nebo násilně, ale téměř s posvátnou úctou.

Když mi zatáhne za ruku, vytáhnu prsty z mého rozkroku, ztuhnu, když se ty jeho obtáhnou okolo mého zápěstí a zvednou mou ruku ke svému obličeji. Pohledem přejel k mým prstům, pak zpátky ke mně, než si je vsunul do po pusy a sakra, v kundičce mi zaškubalo, když je olíznul.

Ten moment s ním byl nesmírně erotický, intimní, jako bychom se svlékli z našich vlastních kůží a spojili se na úrovni, které jsem s nikým před ním nedosáhla.

I když jeho oči vypadaly divocea schopné násilí, důvěřovala jsem mu. Chtěla jsem ho se vším jeho nebezpečným potenciálem. Toužila jsem po té temné jiskře v jeho očích, která mně varovala, že by mně mohl ojebat ve více než jednom významu.

Sklonil se dopředu, přejíždění jeho zubů po mém uchu vyslalo vlnu nedočkavosti skrz mé tělo. „Potřebuju to, Aubree. Dej mi to.“ Jeho hluboký hlas mně šimral v uších, víc komandující než předtím, ale ne tak, aby mně znervózňoval. Přesunující ruku na můj zátylek, políbil mně na krk.

Chtěla jsem jeho dominanci, toužila jsem po jeho příkazech. Neměla jsem ty nejlepší zkušenosti s muži, ale něco ve mně mi říkalo, že byl jiný. Stejně tak vrah jako ti, se kterými jsem byla předtím, ale jiný. Vášnivý. „Vezmi si mně.“

Něco se mu zablýsklo v očích. Zmatení? Strach?

„Nicku?“Přejela jsem mu dlaní po tváři a on zamrkal, zorničky se mu stahovaly, odhalující víc modré.

Stáhl mně na okraj dřezu, obtočil si mé nohy kolem sebe a zajel do mě, tvrdě, brutálně, žádostivě. Celou mně zaplnil, tak hluboce, že jsem musela zvednout zadek, aby mně neroztrhal. Z hrudi se mi vydral hrdelní, téměř zvířecí zvuk a, jako zvířata, jsme taky šukali. Jeho prsty mi projely vlasy, střídavě tiskly a povolovaly. Prsa mi poskakovala s každým tvrdým přírazem do mého těla, ne kruté, nebo zlé, ale hladové. Urgentní, jako by se na nás svět mohl každou sekundou zřítit, a vše, co jsme měli, bylo právě teď.

Bez nějakého varování se ze mě vytáhl a mně bylo chladno, zoufale toužilo, aby bylo znovu zaplněno. Ani jeden z nás se neudělal.

Sjíždějící mi rukama na zadek, zvedl mně z umyvadla, zanesl mně na postel a znovu do mě zajel. „Aubree.“ Jeho zastřený hlas se mou myslí chrlil jako tmavá, podlá čokoláda. „Nemůžu se tě nabažit. Úplně jsi mi zamotala hlavou.“

Líbilo se mi, že jsem na něj měla takový vliv. Když do mě přirážel, cítila jsem se nezničitelně, plynule a uvolněně. A taky krásně. Jako slepec, co poprvé pozoroval východ slunce, nesundal ze mě oči. Ze slasti, aby to nikdy neskončilo, k bolesti z potřeby vyvrcholit, zdálo se, že čte mé výrazy jako otevřenou knihu a manipuloval s nimi, udržoval mně napjatou, sebe od uvolnění. Jeho náhlé změny – pomalé, lehké dotyky, k bušení do mě tak hluboko, že se téměř dotkl mé dělohy, tahání za mé vlasy a něžné hlazení – mi řeklo, že uvnitř jeho těla bují chaos. Jako kdyby toužil po něčem temnějším, ale bojoval s tím. Viděla jsem to v koupelně, záblesk zmatení, než si mě vzal tvrdě a rychle. Ten muž byl záhada. Rozervaná duše. Taková, ve které jsem se toužila ztratit.

„Prosím,“ žadonila jsem, na prahu čiré extáze, stálé vibrace mi proudily svaly, tak zoufalá po uvolnění, že bych mohla brečet. Zdálo se, jako by uběhla alespoň hodina. „Bože, prosím.“

Zpomalil boky, kroužící jimi proti mně. „Ještě ne. Ještě chvíli.“

Nebyla jsem zvyklá na takovou kontrolu. Bylo to tak jiné. Ne kruté, nebo bolestné jakýmkoliv způsobem, na který jsem byla zvyklá. Jeho požadavky byly protkané slibem – o potěšení pro nás oba.

Zastavující, přetočil mně na břicho a zajel do mě, rychleji, tvrději. Silná stehna vyklepávala kadenci rozkoše s každým plácnutím naší kůže, ani jednou nevypadnul z tempa, zatímco ze zvuků jeho ptáka klouzajícího ve mně, jsem chtěla být uchvácena.

„Až se uděláš, Aubree, chci, aby ses rozpadla,“ řekl mi. „Rozletěla se na milion kousků. Křičela mé jméno tak nahlas, že celé tohle zkurvené město bude vědět, kdo tě šuká.“

Ostré štípnutí v mém zadku doprovodila ozvěna rány a já vykřikla. Pevněji, stáhla jsem se do sebe, každý sval se mi třásl, žaludek se mi stahoval a uvolňoval při každém nárazu zezadu. Sáhla jsem dolů a stiskla si klitoris, hlavou jsem otáčela na polštáři. Jo, jo, jo vzdychala jsem nehlasně.

Jeho vrčení a vzdychání mně vzrušovalo, posílalo vzruchy do mého unaveného těla. Cítila jsem se jako klubko pendreků, narážející na matraci, snažící se zakotvit. Každý dotek, každé pohlazení vyostřené tím napětím tak, že bych mohla prasknout. Žaludek se mi stočil, kundička se okolo něj stáhla, dojící ho. Oba nás pokryl pot, kluzký film z dřiny a vyčerpání.

Připravila jsem se na bolest z dalšího přerušeného orgasmu, svírající tyče postele, pohřbívající si tvář do polštáře, ale on pořád pokračoval. Zoufalství mi svíralo útroby a já zdvihla zadek, abych vyšla naproti jeho přírazům, přemýšlející nad tím, jestli budu litovat té vynaložené energie.

Proud kleteb bylo to jediné, co mé suché hrdlo zvládlo vytvořit. Jak sakra mohl, tak dlouho vydržet? Ještě se neudělal.

Výš, vytáhla jsem se, držící se okraje. Oh, Ježíši, ano! Prosím!

Trhnul mi vlasy, a to bylo všechno, co jsem potřebovala, abych se udělala na jeho ptákovi. Hořely mi svaly a pak se zchladilo do brnění. Vytáhl a teplé semeno se mi rozlilo na zádech.

„Kurva, Aubree, ty malá pistolko. Doprd“- Nadávka za nadávkou, chrlilo se to z něj.

Pustil mé vlasy a hlava mi spadla na polštář. Apatická. Vyčerpaná. Pomalý, omračující pocit satisfakce plul mými žilami, z čehož mi bušilo srdce. Snažila jsem se popadnout dech, když mé boky spadly na postel.

Přitahující si mně k sobě, políbil mně na rameno. Žádná bolest. Jenom potěšení. Intenzivní potěšení, ze kterého se budu vzpamatovávat hodiny.

Nemohla jsem se hýbat. Sotva jsem mohla dýchat.

Jako by v něm žili dva muži, každý s vlastní úrovní výdrže. Nick mně udržoval napjatou, nervózní a připravenou vybouchnout, než mi přivodil sérii těch nejmocnějších, světem-třesoucích orgasmů, jaké jsem kdy zažila. Žádný jiný muž mně nikdy nepřivedl k takové rozkoši, jak Nick a já se bála, že už to žádný nedokáže.

Usnula jsem v náručí svého únosce. Spokojená. V teple. V bezpečí.

* * *

Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. Tři ráno. Leželi jsme v klubku, jeho paži jsem měla přehozenou přes bok, svírající mé prso. Nickovo tělo sebou škublo, jeho špička mi zatlačila na zadek a najednou mi chyběl ten pocit, když byl uvnitř mě, potřeby, aby mně naplnil. Kroutila jsem se v jeho sevření, doufající, že ho znovu vzruším.

Vzdychl, jeho dlouhý nádech se změnil v krátký a jeho stisk se zpevnil, kroutící mou bradavku mezi prsty. Zezadu koleno mezi má stehna, zvedající je dost na to, aby je roztáhl a vsunul do mě dva prsty.

„Jak jsem věděl, že budeš mokrá?“ Jeho hluboký hlas mně šimral v uchu, prostupující i přes rozespalé nadávky.

Zasmála jsem se a sáhla dozadu, svírající jeho zátylek, zatímco do mě zezadu zajížděl prsty. Odtahující se, rozetřel tu vlhkost mezi mými půlkami a přes anál. Udělal to znovu, zvlhčující vstup, než tam přitlačil špičku jeho ptáka.

Vydechla jsem zadržovaný dech. „Počkej.“ K análu jsem byla donucena jen jednou, zážitek, po kterém jsem opatrná na každého, kdo se mně tam dotýkal. „Nicku, já nechci…“

„Kurva. Pořád napůl spím – promiň, Aubree. Nevím, na co jsem myslel.“

„Já jen…“ Stiskla jsem mu stehno. „Jenom do tohohle nechci přinést žádné špatné vzpomínky. S tebou.“ Natáhla jsem hlavu a podívala se na strop, popraskaná a odlupující se barva tu nějak připomínala způsob, jakým jsem se viděla – ne taková, jaká jsem byla. „Ale pořád tě chci.“

Sjel svou špičkou k mnohem příjemnějšímu vstupu, a když do mě zajel, jeho penis vzrostl, tlačící na mé stěny. Napřed se nepohnul, jenom tak chvíli zůstával, ale jeho trhaný nádech mi řekl, že už tak dlouho nevydrží.

Sahající dozadu, stiskla jsem mu stehno a třela se o něj v pomalých, erotických kruzích, zatínající svaly do jeho svírajících se svalů. Políbil mně na rameno a s nohou obtočenou kolem mé, se do mě kolébal. Klidně, jemně, líně. Bez bolesti, jenom slast, když jsme leželi vedle sebe.

Jeho paže se přesunula z mých prsou do mého rozkroku a tyhle magické, silné prsty klouzaly lehkými pohyby přes můj klitoris. To pomalé houpání mně uklidňovalo, dostalo mně do nějakého erotického transu a zjistila jsem, že vycházím vstříc jeho přírazu jako dobře seřízený stroj – perfektní stroj, který vyrovnával každý příraz a tah, jako vlna narážecí na břeh. Táhnoucí ruku k mému obličeji, vsunul prsty do mých úst, dovolující mi ochutnat se. Když jsem sála, jeho nárazy se zrychlily. Rychleji. Pevně mně držel za čelist, prsty měl pořád v mé puse, než jeho ruka zajela zpátky do mého rozkroku a třela můj klitoris.

Zavírající oči, přijmula jsem to lehké plachtění, které mně naplnilo s každým přírazem zezadu, zatímco má mysl si malovala živý obrázek toho, jak jsme museli vypadat z ptačího pohledu: jeho tělo zamotané do mého, třející se o mně, mé tělo prohnuté, paralyzované v jeho objetí, Teplo mi zachvátilo svaly, má hlava se zaklonila, až jeho brada narazila na mé rameno, rty přejíždějící přes okraj mého ucha.

„Budeš má smrt, Aubree.“ Zašeptal mé jméno se sílou, která rozbořila mou obranu. „Chci z tebe víc. Nemůžu přestat. Chci zůstat v toběnavěkypohřbený.

„Nicku. Nepřestávej. Prosím nepřestávej.“ Mé stěny ho svíraly s každým hlubokým zájezdem a já si libovala v kontrole svalů. Jeho vůně mi prošla do nosu, teplá kořeněná kolínská smíchaná se silným pachem sexu, ze kterého mi svaly hořely napětím, když jsem se držela na pokraji. Žaludek se mi svíral. Horkost se rozšiřovala, plamen touhy se rozšiřoval mými žilami.

Za víčky mi explodovalo světlo, rozvířilo se mi tělem jako po otřesu. Oslepující rozkoš ho následovala, pokrývala mé horké svaly se studeným chvěním, které mně zanechávalo malátnou, slabou. Zvolala jsem jeho jméno, a když se ze mě vytáhl, tělo se mu třáslo, nádechy se prolínaly vzdechy a kletbami.

Leželi jsme nadechující se. Jenom se nadechující.

„Cítím se tak v teple. Tak dobře. S nikým jsem se za celý svůj život necítila tak dobře.“ Chtěla jsem se smát a brečet při tom přiznání, nad tou smutnou a patetickou pravdou, že cizinec, muž, kterého jsem znala jen několik týdnů, mi ukázal víc úcty než jakýkoliv jiný muž, se kterým jsem kdy byla. Byla jsem tak dlouho využívána, že jsem zapomněla, jak příjemný sex mohl být.

„Zabiju každého hajzla, který se tě znovu dotkne.“ Jeho ospalý hlas zněl skoro opile, když se jeho ruka přitáhla kolem mě, jako by si nárokoval, co bylo jeho. „Zabiju pro tebe.“

V jeho posteli, uprostřed temnoty, destrukce, trosek, mně spravil. Jeho něžné ruce daly jemně dohromady části mně, které byly tak rozbité a roztroušené s žádnou nadějí na spravení. Když jsem ležela vedle něj, s uklidňujícím se padáním kapek na okno, cítila jsem se celá.