Lucian - 10. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Sblížení Luciana a Jordyn pokračuje a přechází na vyšší úroveň. Je tu to, na co jsme všechny čekaly. Vychutnejte si Lucianovo přiznání a něhu vůči Jordyn… Sinnel

Lucian se zastavil Jordyn za zády a v zrcadle se jí díval přímo do očí jako už od okamžiku, kdy do ložnice vstoupil. „Co jsi dělala, než jsem sem přišel? Omlouvám se, že jsem tě vyrušil, ale bál jsem se o tebe.“

„Neomlouváš se,“ zažertovala Jordyn.

„Jen odvádíš hovor stranou.“

Protočila své modré oči. „Kdybych tě požádala, abys mě nechal o samotě, abych se mohla znovu obléknout, udělal bys to?“

Ne teď. „Řekni mi to.“

„Tuším, že jsem prováděla inventarizaci,“ odpověděla Jordyn.

Lucian svraštil obočí. „Inventarizaci čeho?“

Mávla rukou k zrcadlu. To jediné, co v něm bylo, byl její odraz a teď i on, který stál za jejími zády.

Lucian si byl velmi dobře vědom nedostatku jejího oblečení, včetně toho sexy krajkového kompletu, který zakrýval části těla, které chtěl vidět nejvíc. Ale usilovně se zaměřoval na ni celou, ne jen na ty konkrétní části. Jordyn si zasloužila mnohem víc, než jen jednorázovku a to bez ohledu na to, co si myslel jeho penis.

A vypadalo to, že ta zatracená část jeho těla na to poslední dobou myslí neustále. Tak moc, že stěží dokázal spát.

„Bože, copak to nevidíš?“ zeptala se Jordyn.

„Vidím tě. Co vidíš ty?“

Podívala se na něj, jako se člověk dívá na dítě, které se špatně chová. „Luciane.“

„Srdíčko, právě jsme spolu probírali můj sexuální život, můj nedostatek vztahů a ten matoucí zmatek, ve kterém se nacházíme. Viděl jsem tě bez oblečení. Stojím tu za tebou, zatímco ty na sobě nemáš prakticky nic. Takže ano, když říkám, že tě vidím, je to přesně to, co vidím, Jordyn. Něco nádherného, což bylo přesně to, co jsem si pomyslel hned poprvé, kdy jsem tě potkal.“

„A ty řezné rány, modřiny a otoky? Myslíš, že ty jsou taky nádherné?“

Lucian cítil, jak narovnal páteř. „Netrápí mě.“

„Luciane, to není to, na co jsem se ptala.“

„Já vím, ale faktem zůstává to, že mě netrápí. Zahojí se. Už se hojí.“

„Ale...“ Jordyn se podívala zpátky do zrcadla, hlas se jí vytratil a kousala se zevnitř do tváře. „Vypadá to příšerně. Já vypadám příšerně. Nejsem žádnou marnivou holkou. Nikdy jsem nebyla. A právě teď to jediné, na co dokážu myslet, je to, jak příšerně mě donutil vypadat. To je to, co chtěl udělat? Zničit mě? Nezáleží na tom, že některé modřiny už blednou, že je zažehnána infekce… stále to vypadá ošklivě. To je to jediné, co vidím. Tohle není nádherné.“

„Nezničil tě,“ řekl Lucian, sám překvapený ostrým tónem svého hlasu. Vypadalo to, že i Jordyn byla šokována náhlou změnou v jeho chování. „Bože, nedovol tomu sráči -“

Lucian zatnul zuby, donutil se na chvíli zastavit a zamyslet se. Jordyn se už nedívala do zrcadla, ale dolů, na své nohy. Nemohl to dovolit. Ne téhle silné, nádherné ženě, která vypadala, že ho dostala miliony způsoby, které nikdy dřív nezažil.

Lucian přistoupil ještě blíž, takže se teď zády dotýkala jeho hrudníku. Opatrně jí rukou sevřel bradu a zvedl ji směrem vzhůru, až se znovu podívala do zrcadla, ve kterém se znovu setkala s jeho pohledem. Voda, která se skrývala v jejích očích, ho bolela mnohem víc, než dokázal pochopit.

„Nezničil,“ opakoval pevně s ústy přímo u její tváře, takže mohl cítit její chuť.

„Podívej se a uvidíš to.“

„Luciane, prosím, přestaň.“

Lucian to odmítl. Místo toho ji sevřel ještě o něco pevněji a držel ji hlavu vzhůru. „Srdíčko. Podívej se do zrcadla. Mohl ti způsobit modřiny a zneužít tě, ale rozhodně tě nezničil. Protože máš pravdu… rány se ti hojí, modřiny blednou. Každým dnem jsi čím dál tím silnější a méně unavená. Vím, že se bojíš, ale nejsi tak vyděšená, jako jsi byla. Tohle není zničená žena. A víš, co vidím?“

Jordyn slyšitelně polkla a podívala se na něho. „Co?“

„Ženu, která mě dohání k šílenství, aniž by si to pravděpodobně uvědomovala. Kůži barvy smetany a oči barvy oblohy. Moje ruce dokonale sedí kolem křivky jejího pasu a její tělo naprosto nádherně zapadá do toho mého. Voníš po broskvích. Tvůj smích je tak melodický. Celou tu dobu se na tebe dívám s tím, že chci vědět, jestli se nějak změníš, ale neměníš se. Pořád se musím držet, abych se nezabořil svýma rukama do tvých kadeří, jen abych zjistil, zda jsou skutečně tak jemné, jak vypadají. Políbil jsem tě jen dvakrát a od té doby se mi ty polibky v hlavě neustále opakují.“

Lucian zmírnil sevření její brady. Dvěma prsty jí přejel po tváři a potěšilo ho, že se pod jeho dotekem objevil její stydlivý úsměv. „Spíš tak dobře a jsi stočená pod přikrývkami jako by mohly odvanout všechno špatné, co je na světě, někam pryč. I když ještě nechápeš, že je pro tebe možná to nejhorší být se mnou a nezdrhat ode mě pryč, jsem do tebe naprosto zblázněný, i když nevím proč.“

„Proč bys měl být pro mě tou nejhorší věcí na světě, když to jediné, co jsi udělal, bylo to, že jsi mi pomohl?“

„Už jsem ti to řekl. Nejsem dobrý muž.“

„Luciane, nechci dobrého muže,“ zašeptala Jordyn.

„To bys měla. Dobrého muže, který ti dá všechno, co chceš, udrží tě v bezpečí a bude tě zbožňovat přesně tak, jak si zasloužíš. Měla bys to chtít.“

„To je legrační. Není to přesně to, co děláš?“

Ano.

Ne.

Lucian nevěděl, zda to dělal.

Jordyn zvedla ruku, natáhla ji dozadu a přejela jí po Lucianově krku nahoru, směrem k jeho vlasům. Jemně zatáhla za jeden pramínek jeho vlasů, čímž si znovu vysloužila jeho plnou pozornost. Sakra. Vždyť ji ve skutečnosti nikdy neztratil.

Naneštěstí si byl stále vědom reakcí svého těla na její těsnou blízkost a nedostatek jejího oblečení. Jeho erekce se hlásila ke slovu. Ona k němu byla stále pevně přitisknutá, proti svému rozkroku cítil její zadeček.

Lucian se pokusil ucouvnout, aby získal zpět určitou sebekontrolu. Zároveň tím chtěl dát Jordyn prostor, ale ona ho pevněji sevřela za vlasy a odmítla ho nechat odejít.

„Jordyn,“ začal Lucian, nejistý tím, co chtěla.

„Víš, že tě cítím.“

„Perfektní. Takže pak si jsi vědoma toho, jak moc tě právě teď chci. Nemusím to skrývat.“

Lucian cítil, jak ho Jordyn políbila dolů na čelist. Teplo jejího měkkého dechu mu přejelo po tváři i krku. Připadalo mu, že mu najednou ožily všechny nervy v těle. Při tom jednoduchém doteku jejích úst na jeho kůži se rozhořela jeho touha divokým ohněm. Ale nebyla to jen touha. Ne. Byl to hlad, který divoce a drsně koloval v Lucianově krevním řečišti, a který ho zaplavoval touhou a potřebou.

„Co chceš?“ zeptal se jí.

Cítil, jak se její rty na jeho tváři zkroutily do náznaku úsměvu. „Teď?“

„Žádné hry. Prostě mi to řekni.“

„Tebe. Chci tebe.“

„Ho bisogno di te. Potřebuji tě, srdíčko. Já tě potřebuji.“

Jordyn vydala zvuk, který Lucian pocítil přímo v penisu. „Proč tak zatraceně moc zbožňuji ty zvuky, které vydáváš?“

„Chceš, abych tě potřeboval.“

„To ano,“ tiše souhlasila.

„Dobře, protože já jsem nikdy nikoho nepotřeboval, Jordyn. Nikdy. Budu následovat tvé vedení, ať už nás zavede kamkoli.“

„Tak mi to ukaž. Ukaž mi, co potřebujeme, Luciane.“

Lucian si Jordyn jemně otočil v náručí. Ona se na něj upřeně dívala, zatímco jí jeho rty přejížděly po tváři i čelisti. Když přejížděl svýma rukama po jejích pažích a břichu, dával si pozor na její rány, o kterých věděl, že ji stále ještě bolí. Pak ji pevně uchopil kolem pasu. Poté, co jí políbil na ústa, ho Jordyn popadla rukama za obličej a přivinula se k němu blíž.

Jordyniny rty byly jemné a hladké. Jeho ústa byla tak horká. Doslova mu na jeho hrudníku tála, v okamžiku, kdy pootevřela rty, Lucian nezaváhal a jejich polibek prohloubil. Jako by se instinktivně zanořil svým jazykem do žáru jejích úst a hledal její jazyk. Jordyninu chuť cítil na svém patře, vysílala mu ještě víc krve přímo do jeho penisu, který už byl tvrdý jako skála.

Lucian měl pravdu. Náklonnost a přitažlivost nebylo to samé. Ale směsice obojího dohromady tvořila pekelnou kombinaci.

Lucian si pomyslel, že ona měla také pravdu.

Líbali se pomalu, vše drželi pod kontrolou. Polibek postupně narůstal, až se nakonec změnil do rychlého, žhavého, zuřícího požáru. Někde v žaludku pocítil nové, neznámé pocity, které se za pouhou vteřinu rozšířily do celého těla.

I když to Lucian nesnášel, na okamžik se přesto odtáhnul, aby se zeptal: „Řekni mi, že jsi mluvila s Pauliem a že ti řekl, že jsi na tohle v pořádku.“

„Udělala jsem to.“

„A?“ zeptal se Lucian. Jeho netrpělivost narůstala.

„Řekl, že ho překvapilo, že jsi tak dlouho vydržel, ale jo, jsem v pořádku. Jen buď opatrný.“

„Samozřejmě, srdíčko.“

„Líbání je pro milence, jo?“ zeptala se a zakřenila se.

Lucian se uchechtl. „Jo, řekl bych, že to je mezi nimi to nejlepší.“

„Dobře, v téhle oblasti nemáš příliš zkušeností, takže...“

Navzdory hravosti jejích slov v pozadí jejích krásných rysů stále viděl nejistotu.

„Budu něžný,“ slíbil Lucian.

„To jsi vždycky.“

„A jestli chceš, abych byl víc než jen něžný, dám ti i to.“

Jordyn si stiskla zuby spodní ret. „Dobře.“

Lucian ještě jednou políbil Jordyniny rty. Přišlo mu, že jeho touha líbat ji byla ohromující. Téměř neukojitelná. To bylo něco, co nikdy dřív nezažil, tu potřebu drtit něčí ústa. Byl víc než šťastný, že ten hlad mohl uspokojit. Nepřestával s tím dřív, než mu došel dech. Stejně jako Jordyn. Nemohl se nabažit její chuti a chtěl mnohem víc.

Oddělili se od sebe jen na tak dlouho, aby Jordyn mohla Lucianovi přes hlavu přetáhnout tričko, které měl na sobě a zahodit ho někam na podlahu. Pak se začaly její ruce pohybovat. Tak něžně, jako by se ho jen díky pohybům rukou snažila vtisknout do paměti. Nejdřív přejela po linii jeho krku, pak spustila prsty níž, přes jeho ramena až na jeho hrudník. Tam se zastavila, aby mohla prozkoumat tetování, které měl na jedné straně. Rodinný erb, korunu s orlem, který seděl na jejím vrcholu a shlížel na svou říši. Na vnitřní straně levé paže měl další tetování – jeho příjmení. Na vnitřní straně pravého zápěstí měl jako připomínku na svou mrtvou matku a otce malá andělská křídla, ve kterých byl skrytý revolver.

Vzhledem k tomu, že Lucian v bytě nenosil vždy košili, musela vidět jeho tetování už dřív, ale teď to bylo poprvé, kdy si je všechna mohla prohlédnout zblízka.

Na klíční kosti měl své nejnovější tetování, přes které Jordyn se zájmem přejela prsty.

„Tohle je Naše věc.“

„La Cosa Nostra.“ Lucian svou rukou překryl tu její, kterou měla na těch slovech. „Čest, oddanost a věrnost.“ Pak zajel jedním prstem na své vytetované příjmení. „Rodina.“

„A tohle?“ zeptala se Jordyn a zamířila k jeho boku, na kterém spočíval jejich rodinný erb.

„Hrdost.“

„Orlí křídla?“

„Očekávání.“

Jordyn teď otočila jeho pravou rukou, takže bylo vidět Lucanovo zápěstí. „Myslím, že tuším, proč jsou tu ta křídla a revolver.“

„Ano, kvůli jejich smrti,“ řekl upřímně Lucian. „Je to pro mě připomínka toho, odkud pocházím, zatímco jsem se svým způsobem stal tím, kým jsem teď.“

„Na svém těle nemáš nic z lásky, Luciane. Když jsi uváděl, proč máš co vytetované, připadá mi to smutné.“

„Jednou, až pochopím, co pro mě představuje romantická láska,“ zamumlal. „Ale už další mluvení, srdíčko. Dovol mi, abych tě teď měl. Celou.“

Jordyn otevřela ústa, aby něco řekla. Pak je však rychle zavřela a jednoduše se usmála.

Lucian si dal načas. Bloudil prsty po její jemné, hladké kůži, mířil ke vzdouvajícím se ňadrům, která se stále ukrývala pod krajkou. Bez jakýchkoli problémů se mu podařilo Jordyn zbavit podprsenky. Teď už jeho pohledu zůstalo zakryto jen minimum kůže. Stáhl jí přes stehna její krajkové kalhotky, které ji ladily s podprsenkou, a ona z nich bez jakéhokoli váhání vystoupila.

Ježíši, byla tak nádherná. Nezáleželo na tom, kolikrát to řekl. To slovo bylo pro její krásu nedostačující. Lucian už ji samozřejmě viděl. Její kůži, vytetované třešňové květy a její křivky. Poprsí, které mu perfektně padlo do jeho dlaní a malá sprška tmavých chloupků, která vedla na to sladké místo mezi jejími stehny.

Jediné zaváhání, které se v Jordyniných očích objevilo, bylo v okamžiku, kdy se natáhla po Lucianově opasku. Než se odtáhla, mírně se jí třásly ruce. Lucianovi zabralo ani ne půl vteřiny, než mu došlo, co se stalo. A lámalo mu to srdce, když to pochopil.

„Jordyn, nikdy bych ti neublížil. Ne tím, ani ne svýma rukama. Ničím.“

„Já vím,“ zašeptala. „Omlouvám se.“

„Neomlouvej se. Jen chci, abys mi věřila, že bych ti to nikdy neudělal.“

Lucian se rozhodl, že nebude čekat na to, aby se znovu pokusila rozepnout jeho pásek. Když jí to nebylo příjemné, tak to po ní nechtěl. Nebyl správný čas na to, aby jí nutil překonat její strach. Takže místo toho to udělal on sám. Rozepnul se a sundal si kalhoty. Pak je odkopl stranou. Teď tu stál jen ve svých boxerkách, jejichž tenká látka rozhodně nedokázala skrýt jeho napnutou erekci.

Jordyn tentokrát nezaváhala. Prsty jedné ruky, které měla zaťaté do jeho vlasů na jeho šíji, si ho stáhla níž, aby mu uštědřila spalující polibek, zatímco druhou rukou se mu zanořila do jeho boxerek. Se záměrnou pomalostí, díky které pocítil Lucian slabost v kolenou, ho prsty zabalenými v pěsti pohladila po jeho celé délce, od kořene až po špičku.

Ten tlak ruky pocítil až ve svých vnitřnostech, žilami mu proběhly žhavé jiskry. Jordyn nespouštěla zrak z jeho očí a zas a znovu ho pohladila. V koutku úst jí hrál úsměv. Očividně si užívala pocitu, že má nad ním sílu. Zezadu z hrdla mu uniklo zavrčení.

Ještě o trochu víc a Lucianova sebekontrola by se mohla rozplynout.

Lucian položil svou dlaň na bříško Jordyn a zatlačil ji dozadu, až byla přitisknutá na zrcadlo. Její ruka stále zůstávala v jeho boxerkách, zatímco ta jeho vklouzla mezi její stehna. Na konečcích prstů okamžitě pocítil teplo a vlhkost, která pokrývala její hedvábné intimní partie. Lucian bez varování zanořil dva prsty přímo do její pochvy a zakroužil tam jimi, aby jí naplnil.

Jordyn se otřásla, a její ruka na jeho penise ztuhla. „Ach!“

Ozval se Lucianův hluboký smích. „Srdíčko, bude to ještě mnohem lepší, než jen tohle.“

Jordyn uvolnila sevření jeho penisu a zamířila na jeho břišní svaly. Dotek jejích prstů byl lahodný. Přirážela boky proti jeho prstům, pevně je svírala svými vnitřními svaly. Nabral do prstů vlhkost, které zrcadlilo její vzrušení a rozmazal jí ho po stehnech. Zavřela oči, opřela hlavu o zrcadlo a její kadeře se jí vlnily po jejích krémově zbarvených ramenou a prsou. Z jejích rtů vycházely ty nejkrásnější výkřiky, které ho dostávaly až na okraj.

Lucian následoval Jordynin rytmus, palcem dráždil její klitoris, který jako by pod každým jeho dotekem vyloženě pulzoval. Netrvalo dlouho a celá se roztřásla. Její vnitřní svaly se v orgasmu pevně sevřely kolem jeho prstů a odmítaly ho pustit. Doširoka rozevřela oči a vyhledala ho pohledem. Z hrdla jí unikl temný, překvapený výkřik jeho jména.

Lucian vytáhl ruku zpod místečka, které ukrývala její stehna, a tlakem na bok ji donutil otočit se. „Podívej se do zrcadla.“

„Cože?“

„Zrcadlo. Chci, aby ses na nás podívala, bella. Aby ses dívala se, jak proti mně a se mnou, vypadáš tak skvěle. Abys viděla, jak jsi krásná, když přichází tvůj orgasmus a křičíš.“

Jordyn se nehádala. Aniž by ji o to musel znovu požádat, otočila se. Položila dlaně na sklo a přes své rameno se na něj dívala. Tváře měla celé zrůžovělé a oči zamžené. Lucianovi okamžik zabralo, než se zbavil svých boxerek. Byl celý natěšený z toho, jak její pohled přistál na jeho zcela ztopořeném penisu a vypadalo to, že od něj nemohla odtrhnout oči, i když zamířil k prádelníku.

V horní zásuvce, pod hromádkou složeného prádla, našel Lucian přesně to, co hledal. Zbrusu novou, nenačatou krabičku kondomů. Netrvalo mu to dlouho a už měl latex nasazený a znovu byl za Jordyninými zády.

Lucian ji polibky přejel po celé páteři, až k lopatkám a zadní části krku. Už chutnala sexem a slaně. Hořce i sladce. Když doputoval jazykem na vrchol jejího ramena k těm třešňovým květům, sklonil se a zajel svými prsty dolů, přímo do jejího klína. Jeho penis pulzoval chtíčem. Pod každým dotekem jeho úst se chvěla. Popadl jí za boky, přitáhl ji zpátky ke svému rozkroku a pak se zastavil v okamžiku, kdy jeho penis mířil přímo proti jejímu zaoblenému zadečku.

Lucian si položil svou bradu na její rameno a v zrcadle se setkal s Jordyniným pohledem. „Dobré?“

„Tak skvělé,“ ujistila ho Jordyn.

To bylo to jediné, co Lucian potřeboval.

Jednou rukou sklouzl k jejímu stehnu a zvedl jí nohu o něco výš, aby si připravil lepší přístup k jejímu tělu. V zrcadle sledoval odraz jejich těl. Poté, co se Lucian dotkl svým penisem vstupu jejího těla, mučivě pomalu zatlačil dovnitř. Byl si jistý, že tohle by je mohlo svou pomalostí oba zabít.

Obklopilo ho mokré teplo. Její citlivé vnitřní stěny se pod jeho náporem roztahovaly. Přišlo mu, že mu padnou jako ulité a zvaly ho čím dál hlouběji. Lucian se pak dvěma ostrými tahy zabořil hluboko do jejího těla. Snažil se promluvit, ale nepodařilo se mu nic říct. Byl si zatraceně jistý i tím, že nedokázal ani dýchat.

Nikdy se necítil tak skvěle jako teď, když se Jordynina kočička svírala kolem jeho penisu. Celý ho měl pokrytý jejími šťávy. Následné otřesy její těla mu narážely přímo do hrudníku. Srdce mu zatraceně zběsile bušilo.

Když z ní Lucian plně vystoupil a znovu do ní zajel, Jordyn zakňučela. Ten tah byl tvrdý a hluboký, ale ona na něj byla připravena. Dokonce, i když jí ruce, kterými se opírala o zrcadlo, sklouzly dolů, a on stěží zaregistroval, že se pod ní začala podlamovat kolena. Jednou rukou ji objal kolem zad, přitáhl si ji k sobě a přitiskl rty k jejímu uchu.

„Vždycky ti to dám, srdíčko. Prostě si to užívej, jo?“

Jordyn se slyšitelným polknutím přikývla.

„Dívej se,“ požadoval Lucian. „Jordyn, dívej se na nás.“

Udělala to a očima vyhledala místo, kde spolu byli spojeni. Lucian věděl, že viděla svá rozevřená stehna, naplněnou kočičku a šťávu jich obou. Jen pro něho.

„Pane Bože,“ vydechla.

„Ne Bože, Jordyn. Jen já. Ciť mě. Dej svou ruku sem dolů a užij si to.“

Když se její třesoucí se prsty dotkly jeho penisu, jeho pulsování se ještě zvýšilo.

„Jemně,“ řekl Lucian. Chtěl jí uklidnit.

Lucian si ji možná chtěl vzít tvrdě a rychle, šukat ji až do bezvědomí, ale věděl, že to nemůže udělat. Nejen proto, že po tom útoku byla stále ještě bolavá a měla přetrvávající zranění, ale i proto, že to nebylo to, co by ani jeden z nich potřeboval.

Takže si ji bral jemně a pomalu. Neuspěchaně, dlouhými tahy, díky kterým si vysloužil její hluboké steny a výkřiky, při kterých lapala po dechu. Jordynina ruka si znovu našla cestu zpět k jeho krku a zabořila mu prsty do vlasů. Její tělo každý jeho tah ochotně přijímalo. Svá stehna roztáhla ještě o něco víc, aby ho mohla pojmout ještě hlouběji.

„Tak nádherná, Jordyn. Copak to nevíš?“

Lucian v zrcadle sledoval, jak se Jordyn otočila k jeho tváři. Rty se jí třásly, i když je tiskla k jeho tváři. Na jazyku měla jeho jméno. Což byla ta nejlepší věc, kterou kdy slyšel. Ozývaly se i další zvuky, která vydávala jejich těla při jejich spojení. Měl pocit jako by se jeho penis zas a znovu ocitl v nebi. Když ho jemně kousla do brady a nehty se zaťala přímo do pokožky jeho hlavy, ten bolestivý šok smíchaný s potěšením, mu vyslal impulzy do celého těla.

Lucian cítil, že když narazil na určité skryté místečko uvnitř jejího těla, její břišní svaly se sevřely a na svém penisu pocítil další vlhkost jejího potěšení. „Tady, že?“

„Přesně tam,“ zašeptala.

Lucian ani na okamžik nepolevil ve svých pomalých tazích. Nebylo kam spěchat a on byl naprosto ztracen ve svých pocitech, že si nedovedl představit, že by to někdy skončilo.

Jordyn znovu bez jakéhokoli varování zasáhl rychlý a silný orgasmus. Připadalo jí, jako by všechny svaly v jejím těle ztratily svou funkčnost, ale Lucian ji pevně držel, takže jí zabránil v tom, aby se zhroutila.

Kontrakce jejích vnitřních svalů dovedly Luciana přímo na okraj rozkoše. Už ji v sobě dál nedržel a dal jí volný průchod. Usadil se v ní tak hluboce, jak jen dokázal, její tělo si držel pevně u toho svého a cítil, jak se jeho semeno s přiškrcením zasténáním vyronilo přímo do té latexové ochrany.

Teprve o mnoho později se Lucian odtáhl od jejího těla, vzal Jordyn do náručí jako by nic nevážila, a jemně ji kolébal. Když s ní v náručí zamířil do koupelny a kopnutím za nimi zavřel dveře, tvrdě a bez dechu ho políbila.

*****

„Hmm.“

Tak brzo ráno se cítila až příliš zlomyslně a příšerně dobře.

To jediné, díky čemuž Jordyn věděla, že je brzo ráno, bylo to, že byla stále ještě unavena. Byla také celá rozbolavěná, ale to nebylo nic nového. Ale přinejmenším tohle konkrétní místo cítila díky tomu, co se předchozí den stalo mezi ní a Lucianem.

„Srdíčko, probuď se,“ slyšela, jak ji říkal.

Jordyn se převalila na druhou stranu. Snažila se předstírat, že ho neslyšela. Možná by to mohlo fungovat, ale jeho prsty ji přitom v dráždivém rytmu pohybovaly mezi jejími stehny, díky čemuž byla tak zatraceně mokrá a za očima cítila báječné hvězdičky touhy. Místo toho, aby se ho pokoušela dál ignorovat, se rozhodla poddat pokušení. Rozevřela pro něj pod peřinou nohy ještě víc, díky čemuž si vysloužila temné zasmání a polibek na rameno.

„Bože, Luciane… Ko-kolik… kolik je?“

„Sedm.“

„Ráno?“

„No, noc to není, Jordyn.“

Z jejího těla byla nějak odhrnuta přikrývka, takže na její nahé tělo zaútočil chladný vnější vzduch. Lucianova ústa si propracovávala svou horkou cestičku polibků až k jejímu boku. U jejích stehen se na okamžik zastavil, potom jí jemně žďuchl do zadečku. Jordyn vyjekla, ale když jeho prsty s naprostou přesností vyhledaly přímo její G-bod, výkřik přešel v nezvučné zasténání.

„Co to děláš?“ podařilo se jí zeptat, i když stále odmítala otevřít oči.

„Budím tě. Sám jsem se nudil.“

„Nebyl jsi sám. Luciane, byl jsi se mnou v posteli.“

„V duchu ano,“ odpověděl Lucian. „Bylo to znepokojující. Nikdy dřív jsem to neudělal.“

Jordyn při tom prohlášení otevřela oči. Přes bílé pokrývky se setkala s pohledem jeho lískovo oříškových očí. V úšklebku měl zvednuté jedno obočí. „Prosím, nepřerušuj mě. Neřekl jsem, že to bylo příšerné, se takhle vzbudit. Jen to bylo jiné. Uvědomuješ si, že vůbec nepotřebuji, aby ses pohnula, že? Můžu si tě prostě takhle vzít a ty bys stěží mohla co udělat.“

Jordyn netušila, co říct, takže mlčela. Lucian vstal z postele. Jordyn díky tomu získala výhled na jeho penis, který byl už naprosto tvrdý a připravený k akci. Dokonce už měl nasazený i kondom. Roztáhl ji nohy o něco víc. Pak se nad ní naklonil, na dobré ráno ji políbil a potom se se zasténáním usídlil přímo uprostřed ní.

Rychle zjistila, že ji Lucian pro ostatní muže naprosto zničil. Aby došla k tomu závěru, nebylo to vůbec těžké.

Okamžitě s ním byla ztracena.

Nikdo jiný nikdy nic takového nedosáhl.

„Otevři své oči, krásko,“ zamumlal Lucian.

Měla je zavřené? Jordyn si to neuvědomovala. Sevřela pokrývku do pěsti, doširoka rozevřela oči a zjistila, že byl nad ní a sledoval jí svým temným pohledem.

„Tohle s nikým jiným nechci,“ řekl jí tiše. „A ani nechci, abys to měla ty s někým jiným. Teď, když jsem tě měl, bych zabil každého, kdo by se tě dotkl. Udělal bych to.“

V jeho pohledu viděla pravdivost těch slov. V hrdle jí narůstal knedlík, ale Jordyn se ho donutila spolknout. Tohle prohlášení bylo jak překvapující, tak i vzrušující. Muselo v ní být něco špatného, protože se jí to líbilo mnohem víc, než by mělo. Na tohle nemohla reagovat jinak, než s naprostou upřímností. To, jak se teď cítila, kvůli němu a s ním.

„Dobře.“

„Dobře,“ zopakoval.

O pár minut později se už Jordyn pod Lucianovou vahou zmítala orgasmem. O okamžik později ji následoval. Svá ústa měl přitisknutá na její, prsty měl zamotané v jejích vlasech a penis v ní měl zabořený tak hluboko, až ho to bolelo.

„Dobré ráno,“ zamumlal ji do úst.

Jordyn se téměř bez dechu zasmála. „Dobré ráno.“

„Srdíčko, musíš vstávat. O tom jsem ti nelhal.“

Jordyn se zamračila. „Proč?“

„Protože podle mé matky je chybět na mši tři neděle po sobě nepřijatelné. A dokud nebudu vědět, že jsi v bezpečí, v tomhle bytě rozhodně nezůstaneš sama, beze mě.“

Skvěle.