Hater - 6. kapitola

Překlad: Lucie

#Nahodilost

Univerzita Victoria má hodiny

Nauka o Batmanovi.

#AlphaUSelhala

#MatikaStojiZaPrdStudujteBatmana

…Alpha BuzzFeed

Romeo

Alpha U měla velké vnitřní hřiště, na kterém jsme trénovali během zimních měsíců. Nebylo tak velké, jako pravé fotbalové hřiště, ale bylo natolik veliké, abychom zůstali v kondici na závěr sezóny.

Fotbal měl herní přestávku – ale hráči ne. Vlci trénovali skoro celý rok. To z nás dělalo tak konkurenceschopné. To z nás dělalo šampióny této sezóny. Většině univerzitním týmům sezóna už skončila. Užívali si lehčí rozvrh, ale my ne.

Celé zimní prázdniny byli o cvičení, brzkých ranních trénincích a cestě k závěrečným zápasům.

Všechna ta příprava, všechny ty výhry… všechno to vedlo k jediné věci. Šampionátu.

Bude to příští týden a Vlci po tom hladověli. Já po tom hladověl.

Věděl jsem, že skauti z NFL budou na závěrečné hře, věděl jsem, že hraju příliš dobře na to, abych je ohromil, ale velkým testem bude tento zápas. Jako quarterback. Cítil jsem mnohem víc tlaku, když jsem jako kapitán musel vést tým k vítězství, a jako hráč jsem cítil tlak ohledné mé budoucnosti.

Protože jsem opustil Omegu, nebude nijak snadné se dostat do NFL. Chystal jsem se to vynahradit tvrdou prací.

Tvrdě jsem dřel na trénincích, cvičil, házel přihrávky a občas běhal s míčem. Byl jsem trochu objemnější než většina quaterbacků, takže jsem neběhal tak často, ale stále jsem to trénoval, protože jsem nechtěl, aby mě moje velikost odrazovala od schopnosti běhat.

Když jsem byl tady venku na hřišti, jako kdybych byl jen já a světla. Já a míč. Zaměřím se na své dýchání, na zvuk, který dělá, když se mi plní plíce. Držel jsem svůj pohled a mysl zaměřenou na hřiště, tým a hru.

Když trenér skončil trénink, zůstal jsem tam trochu déle a trénoval s Braedenem házení do pole. V době, kdy jsem skončil, bolela mě ramena, a svaly v mém těle se zachvěly vyčerpáním.

Když jsme s Braedenem zamířili pryč ze hřiště, uviděl jsem Trenta u postraní čáry, jak nás pozoruje. Už byl převlečený, měl na sobě džíny a Alpha mikinu.

„Vypadá to dobře,“ řekl, když jsem byl v doslechu.

„Díky, kámo,“ řekl jsem a popadl svou vodu z lavičky. Vyprázdnil jsem lahev a hodil ji do nedalekého koše.

„Tlačíš na sebe,“ řekl Trent.

„Chci tu trofej příští týden.“

„Všichni chceme tu trofej příští týden.“ Řekl zezadu Braeden.

„Měl jsi štěstí se skauty?“ Zeptal se Trent.

„Ještě ne,“ odpověděl jsem, když jsem si mnul ručník přes zpocenou hlavu.

„Nabídka být Omegou stále platí,“ odpověděl. „Propojení by mohlo pomoc.“

„Díky, ale udělám to za svých podmínek.“

Přikývl. „To můžu respektovat.“

Naše pěsti se srazily a já se usmál. „Když už mluvíme o Omegách, jaké je to být prezidentem?“

Trent nahradil Zacha jako Omega prezident téměř hned poté, co byl odveden v poutech.

„Není to špatný.“ Ušklíbl se.

„Jaké to je se Zachem, když se stále motá kolem?“

Jeho výraz trochu klesl. „Ty vole, ten kluk je totální parchant.“

Přikývl jsem. „Je stále naštvaný ohledně toho, co se stalo minulý semestr, nebo co?“

„No, jo,“ řekl Trent. „Myslel si, že stále po tom všem bude prezidentem. Sakra, ani by tam nebyl, kdyby jeho táta do toho nevstoupil.“

„Dělá ti problémy?“ Zeptal jsem se, když jsem zúžil oči.

„Teď se zdá být v pohodě,“ odpověděl Trent. „Ale jak znám Zacha, tak to znamená, že má něco za lubem.“

„Tuhle mi vyhrožoval.“

Trent se narovnal a jeho pohled se zostří na mé tváři. Braeden vedle mě zkřížil ruce na prsou. „Co říkal?“

Pokrčil jsem rameny. „Nic určitého, jen to, že nezapomněl.“

Trent si zaklel pod vousy. „Budu na něj dávat pozor. Mám pár kluků v domě, kteří dělají to samé. Dám ti vědět, jestli něco zaslechnu.“

„Toho si cením, kámo.“ Popadl jsem svoje věci a odešel do sprchy. Bolelo mě rameno a potřeboval jsem ho zchladit.

„Hej,“ zavolal za mnou. „Budeme mít týmovou párty po šampionátu, nebo ne?“

Zasmál jsem se. „Jasně, že jo.“

Braeden zavýskal. „Klidně ho můžeme začít plánovat, protože výhru máme v kapse.“

Zasmál jsem se. „Můžeme to udělat u mě doma. Jen členové týmu a jejich rande.“

„Exkluzivní,“ řekl Braeden. „To se mi líbí.“

„Super. Prohodím slovo s klukama.“ Souhlasil Trent. „Přinesem si vlastní chlast.“

Zamířil jsem do šatny a udělal si v duchu poznámku, že musím mámě říct o párty. Ujistí se, aby byla párty zásobená, a tak budu mít o jednu věc méně, se kterou se budu muset vypořádat. Mohli bychom to mít někde jinde, ale jako týmový quarterback, jsem cítil, že je to něco, co musím udělat pro svůj tým.

Poté, co jsem ze sebe strhl všechnu svoji výstroj, kterou jsem hodil do skříňky, jsem si sedl a natáhl se po batohu. Byl jsem vyčerpaný a hladový. Rozhodl jsem se vynechat sprchu a dát si jednu až doma.

„Hej, odcházím!“ Zavolal jsem na Braedena.

Vyjde ze za rohu v ničem jiném kromě ručníku. „Ty vole, už jsem ti to říkal. Jsi taky hezký chlap. Ne všichni tohle všechno dokážou pochopit,“ řekl a ukázal na sebe rukou. „Někdy je to osamělé být tak zatraceně pěkný.“

Usměju se a popadnu ledový pytlík z nedalekého mrazáku. Poté, co si s ním asi minutu hraju, dám si ho pod bundu na rameno a zasměju se. „Jdi do prdele.“

Usmál se. „Kdybych měl doma vlastní sprchu jako ty, tak bych taky odešel.“

„Mi casa es su casa,“ řekl jsem mu.

„Díky. Měl by sis radši ledovat to rameno. Možná bys měl zavolat svý holce, aby ti pomohla.“

Byl jsem vyčerpaný, ale jen myšlenka na Rimmel a její ruce na mě mi stačila, abych chytil druhý dech.

„Uvidíme se zítra,“ zavolal jsem a odešel.

Mohl jsem slyšet tekoucí vodu a Braedena zpívat nějakou ubohou písničku z plných plic, když jsem odcházel chodbou.

Už dávno byl čas večeře, když jsem přišel domů. Odhodil jsem své věci vedle dveří a šel rovnou do sprchy. Když jsem skončil, vzal jsem si na sebe tepláky a tričko a přešel jsem do hlavní budovy, protože jsem věděl, že budou mít lepší jídlo, než mám já.

V kuchyni bylo šero s jen několika rozsvícenými svítidly visícími nad mramorovou desku ostrůvku. Místnost se rozzářila trochu víc, když jsem otevřel ledničku z ušlechtilé oceli a hledal jsem něco k snědku. Byla tam nádoba s grilovaným kuřetem, restovanou zeleninou a rýží. Sundal jsem víko a dal celou věc do mikrovlnky, abych to ohřál. Zatímco jsem čekal, dal jsem si čerstvý ledový obklad na rameno.

Rimmel byla v knihovně, pracovala na nějakém úkolu, který nemusela odevzdávat ještě další dva týdny. Řekla mi, že chce získat náskok. Nikdy jsem nedělal úkol s dostatečným předstihem. Sakra, kdyby mě tento semestr znovu nedoučovala, byl bych pravděpodobně se svými známkami na tenkém ledě. Ale ona mě udrží na správné cestě.

Když bylo moje jídlo konečně ohřáté, natáhl jsem se, abych ho vyndal, a otočil se, abych si vzal vidličku. Moje matka stála na druhé straně ostrůvku. Sledovala mě.

„Bože, mami. Chceš mě vyděsit?“ Řekl jsem. Vezmu si vidličku, a pak se opřu o pult, abych se najedl.

„Proč si leduješ rameno?“ Zeptala se s očima upřenýma na mou ruku.

„Jsem v pohodě,“ řekl jsem jí s velkým soustem masa. „Bolí mě to jen z tréninku.“

Vytáhla jednu z polstrovaných židlí u ostrůvku a ukázala na ni, „Posaď se, když jíš.“

Strčil jsem si další obrovské sousto do pusy a ujistil jsem se, že žvýkám dost nahlas při cestě k židli.

„Opravdu, Romane.“ Povzdychla si a dala konvici s vodou vařit na sporák.

„Díky za jídlo, mami.“

„Vždy tu pro tebe bude jídlo. Vím, jak tvrdě pracuješ, a jak jsi zaneprázdněn svým rozvrhem. Poslední věc, o kterou by sis měl dělat starost, je živit se sám.“

Usmál jsem se, přičemž jsem ukázal zuby, a ujistil se, že uvidí to, co žvýkám. Udělala mlaskavý zvuk, ale něžně se usmála a polohlasně se zasmála.

Vrátil jsem se k jídlu (s lepšími způsoby) a ona si mezitím připravila bílý porcelánový hrnek a umístila do něj sáček.

Když jsem uslyšel bublat horkou vodu uvnitř konvice, zvedla ji z ohně a nalila kouřící tekutinu přes čajový sáček.

„Kde je táta?“ Zeptal jsem se.

„Ještě pracuje. Má případ.“

Zavrčel jsem. Nebylo to velké překvapení. Táta pracoval dlouhé hodiny. Myslím, že být vyhledávaným právníkem s dobrou pověstí s sebou neslo svou cenu. Někdy mě napadlo, jestli je to moje matka, kdo za to platil nejvíc. Byla zde spíš sama, a věděl jsem, že někdy to bylo dost osamělé.

„Proč jsi mi neřekl, že nemá matku?“ Její otázka mě vytrhla z myšlenek a moje hlava se prudce zvedla. Rytmicky nořila čajový sáček ve vodě, zatímco čekala na odpověď.

Byl jsem překvapený. Mohla se mě zeptat na známky, fotbal, nebo na cokoliv na čem záleželo. Rimmel nebyla téma, kterým jsme se kdy zabývali.

Dala jasně najevo, jak se cití.

A já dal jasně najevo, že je mi to u prdele.

Takže bylo teď zajímavé, když ke mně přišla s informací, kterou jsem jí nedal.

„Neuvědomil jsem si, že na tom záleží.“ Můj hlas byl líný, i když jsem nic takového necítil. Moje matka se mi šťourala v životě. Šťourala okolo Rimmel, které už jednou její nepříjemný postoj ublížil. Nelíbilo se mi to.

„Záleží na tom, když se tě to týká,“ řekla chladně, když vyndala sáček s čajem.

Matka se o mě starala. Nemohl bych říct, ani myslet si něco jiného. Faktem je, že jsem její jediné dítě, její zázračné dítě, a věděl jsem, že mě miluje víc, než kdokoliv jiný. A já miloval ji, ale teď se mi její divokost pletla do života. Čím jsem byl starší, tím méně jsem si toho možná všímal. Možná jsem si řekl, že to tak není, a někdy bylo snadnější se cítit, jako kdybych nebyl nic víc než trolej, kterou moji prominentní rodiče ukazují.

Ale teď jsem věděl, že šlo o víc než jen, že mě chce chránit před dívkou, o které si myslela, že ode mě jen něco chce.

A pak jsem to dokonale pochopil.

„Najala sis soukromé očko, abys něco zjistila o mé přítelkyni?“ Nemohl jsem skrýt chladné opovržení ve svém hlasu. Vidlička zarachotila proti misce.

Její oči se na zlomek rozšířily. Odkašlala si. „Samozřejmě, že ano. Jak jinak bych o ní něco zjistila?“

„Mohla ses zeptat.“

Zamračila se. „Nesnažím se tě naštvat, Romane. Je jasné, že pro tebe hodně znamená.“

Povzdechl jsem si. „Jo, znamená. Což je přesně důvod, proč jsem se do toho s tebou nehrnul.“ Postavil jsem se, zastrčil židli a popadl jídlo. „Dojím si to u sebe doma.“

Odešel jsem, než mohla říct něco jiného. Zavolala za mnou mé jméno, ale já stále šel. Cítil jsem se provinile, když jsem procházel kolem bazénu s miskou v ruce, protože jsem věděl, že to udělala pro mě. Cítil jsem se trochu provinile, protože jsem ji tam nechal stát samotnou místo toho, abych jí na chvíli dělal společnost.

Ale pak jsem si vzpomněl na výraz v Rimmelině tváři z noci, kdy jí matka obvinila, že ode mě jen něco chce. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl vyděšený, když jsem viděl její malý obrys, jak jde zpět do kampusu po tmavé silnici, sama.

Pořád jsem pokračoval v chůzi.

Uvnitř jsem dal jídlo na pult a popadl láhev vody z ledničky. Vytáhl jsem svůj telefon z kapsy a přemýšlel o tom, že pošlu Rim zprávu, abych zjistil, jestli skončila se studováním, ale zvuk zavírání předních dveří mě donutil vzhlédnout.

Matka mě následovala do kuchyně, nesla si šálek čaje v ruce. Opřel jsem se o pult, upravil si led na rameni a čekal.

„To bylo neslušné.“ Zvedla obočí.

„Mami,“ vypustil jsem, sotva jsem udržel svou trpělivost. „Jakou reakci jsi čekala?“

„Všechno, co jsem udělala, byl průzkum. Trávíš s ní hodně času.“

Když promluvila, Murphy přitančil do místnosti, jako kdyby chtěl matku přerušit. Podívala se na černé jednooké zvíře, pak její oči zaplály do mých, jako kdyby chtěla říct, Vidíš, říkala jsem ti to.

Nebyla příliš nadšená, když jednoho dne přišla a našla kočku sedící na kuchyňské lince. Zvířata opravdu nezapadají do našeho životního stylu a zvířecí chlupy neladily s dekorem v hlavní budově.

Očekával jsem hádku, kdy mi řekne, abych se ho zbavil.

Ale neudělala to. Máma mi jenom řekla, že je moje práce po něm uklízet, ne hospodyně.

„Takže mi říkáš, že jsi prověřila její zázemí, protože nevěříš mému úsudku?“

Její oči se zúžily. „Nemluv se mnou takhle.“ Napila se čaje a zhluboka se nadechla. „Udělala jsem jen zodpovědnou věc, kterou by udělal každý rodič. Tvůj otec má velmi dobrou pověst. V této komunitě máme dobré postavení. Je to tak špatné, že jsem se chtěla ujistit, že je ta, kterou říkala, že je?“

Nehodlal jsem se s ní hádat. Nezáleželo na tom. „A předpokládám, že teď jsi spokojená?“

Položila stranou svůj čaj a přeměřila si mě vážnýma a tmavýma očima. Dnes měla své blond vlasy kolem ramen. Byly rovné a silné. Věděl jsem, že utratila mnoho času a peněz, aby je udržela, aby tak vypadaly.

Málem jsem se zazubil nad významnými rozdíly mezi ní a Rimmel.

Moje matka byla tak rafinovaná a uhlazená a Rimmel byla syrová a neostříhaná.

Když si narovnala svůj pletený svetr přes bílé džíny, řekla, „Její matka zemřela, když byla ještě dítě.“ Její hnědé oči změkly, když mluvila.

„Našla její tělo v bazénu,“ dodal jsem.

Máma přikývla. „Četla jsem to ve složce, kterou mi vyšetřovatel poslal.“

Zadní zuby mi cvakly. „Takže pokud to všechno víš, proč o tom mluvíme?“

Murphy vyskočil s žuchnutím na ostrůvek a hlasitě zamňoukal. Máma s sebou trhla překvapením a trochu zavýskala.

Usmál jsem se.

Zvedla hrnek a přesunula se dál s pohledem upřeným na kočku. „Nejsem zvyklá na to, že tu jsou zvířata.“

„Je neškodný, mami. Chce jen pamlsek.“

„Pamlsek?“

Natáhl jsem se do skříňky a vytáhl velký pytel s měkkými kočičími pamlsky. Rimmel mi řekla, že to jsou jeho oblíbené a dávala mu jich až moc. „Tady,“ řekl jsem a podal jí pytel. „Dej mu jeden, Rimmel tu dnes večer nebude, takže nedostane svou obvyklou denní dávku dvaceti pěti pamlsků.“

„Dvacet pět,“ zopakovala. „To se mi zdá trochu přehnané.“

Zasmál jsem se. „To je, ale to Rimmel nezajímá.“

Vzala pytel, opatrně ho otevřela, aby se do něj mohla natáhnout pro malý hnědý pamlsek. Byl s příchutí tuňáku. Murphy viděl, co dělá, začal hlasitě příst a přešel přes pult směrem k mé matce.

Zamračila se při pohledu na něj na pultu, ale neřekla mu, aby seskočil dolů. Posadil se vedle ní a trpělivě čekal, po celou dobu předl jako malý motor.

„Je velmi hlasitý,“ poznamenala, umístila si pamlsek do dlaně a natáhla ruku.  Murphy se sklonil a přičichl k tomu, než si to jemně vzal z ruky, aby to snědl.

„Co se stalo s jeho okem?“ Zeptala se mamka, když si ho prohlížela.

„Nejsem si jistý. Takhle se dostal do útulku. Nikdo ho nechtěl, a tak tam žil jeden rok. Rimmel k němu má zvláštní sympatie, jsou propojeni.“

„A tak jsi ho adoptoval.“

„Ona nemohla. Ne na koleji. Kromě toho je to docela v parádní kočka.“ Natáhl jsem ruku a poškrábal Murphyho za ušima. Po několika minutách seskočil a loudal se z místnosti.

„Ona tě o to požádala?“ Zeptala se mě.

„Ne, mami. Rimmel mě nikdy o nic nepožádala. Udělal jsem to, protože jsem věděl, že ji to udělá šťastnou. Ani to nevěděla, dokud nepřišla, a neviděla ho tady.“ Pořád si pamatuju na výraz v její tváři, když ho uviděla. Radost. Kdybych mohl, adoptoval bych ho pořád dokola, jen z tohoto důvodu.

„Miluješ ji, viď?“ Nebylo to obvinění. Bylo to spíš konstatování.

„Ano. Miluju.“

Máma zůstala na chvíli potichu, pak zvedla hrnek. Sáček se třepotal proti stěně porcelánu. „Ráda bych ji poznala.“

To mě překvapilo. Cítil jsem, jak mi obočí vystřelilo do poloviny čela. „Abys ji opět mohla urazit jako minule, když jsi ji dostala do kouta na příjezdové cestě.“

„Já jsem ji nezahnala do kouta,“ řekla s nesouhlasným tónem. „Až budeš mít svoje vlastní dítě, pochopíš, proč jsem udělala, co jsem udělala.“

Nebyl jsem si jistý, jestli mám souhlasit. Myšlenka na to mít dítě se zdála tak daleko, že mi to bylo jedno. „Pochybuju, že s tebou bude Rim chtít mluvit.“

„To je tak citlivá?“ Zeptala se při popíjení svého nápoje.

Naježil jsem se, i když jsem věděl, že je to, co chtěla. „Ne. Ale já jsem. Nenechám tě, abys jí ublížila. Zažila si toho už dost.“

Naklonila hlavu. „Myslíš ohledně smrti její matky?“

Vyhýbavě jsem pokrčil rameny. To byla jedna část.

Ale moje matka věděla, jak číst v lidech. Nebyla hloupá. „Neumím si ji představit, že bylo snadné se dostat k nejvíce vhodnému mládenci v kampusu.“ Napila se čaje, a pak dodala, „Zvlášť pro někoho, jako je ona.“

Zvedl jsem obočí. „Jako je ona?“

Máma protočila oči. „Prosím, Romane. Oba dobře víme, že není ze stejného sociálního kruhu jako ty.“

„Záleží na tom?“ Zeptal jsem se bez obalu.

Sklonila hrnek a podívala se mi přímo do očí. „Jestli tě miluje, tak ne.“

Ramena se mi uvolnila. Věděl jsem, že mě Rimmel miluje. Ani bych se nemusel snažit a dokazovat to. „Uvidím, jestli bude chtít poznat tebe a tátu.“

Máma přikývla. „Budeme mít příští týden večeři.“

„Dám ti vědět,“ řekl jsem, s ničím jsem nesouhlasil.

„Budu to muset zajistit,“ zavolala přes rameno, když si nesla svůj šálek ke dveřím. „Uvidíme se později.“

Zdá se, že vzala mé možná jako ano.

Vytáhl jsem svůj telefon a napsal Rimmel.

RODICE SE S TEBOU CHTEJI SETKAT.

MYSLIM, ZE JE CAS SE ROZEJIT.

Nahlas jsem se zasmál.

TAK SNADNO SE Z TOHO NEDOSTANES.

Když hned neodepsala, věděl jsem, že její vtip měl zakrýt, jak byla z mé matky nervózní.

MAMA DALA MURPHYMU PAMLSEK.

Uběhlo jen několik sekund, když mi zavibroval telefon. Usmál jsem se.

SNEDL HO?

JO.

OK. KDY A KDE?

VECERE. PRISTI TYDEN.

BUDU SE CHOVAT, JAK NEJLEPE DOKAZU.

Podepsala se hashtagem a srdcem. Pro dívku, která tvrdila, že nikdy nevěnovala pozornost BuzzBossovi, jsem věděl, že od něho se naučila tuhle značku.

Dal jsem si telefon do kapsy, když jsem přemýšlel o nadcházející večeři. Neměl jsem strach, jak se bude Rimmel chovat, ale moje matka… to byl jiný příběh.