CAWM - 27. kapitola

Překlad: Clarissa

Zdravím vás holky, 
prý je tahle knížka prokletá, ale já se té výzvě hodlám postavit čelem a udělám vše, co bude v mých silách, aby ten překlad dokončila ;-) 
Takže tady máte další kapitolu....
Clariss

„Ahoj Natalie! Díky, že ses se mnou sešla tady a nemusel jsem si to vyzvedávat u tebe.“

Usmívám se na Brada a rychle ho obejmu. Dali jsme si sraz ve Starbucksu, abych mu mohla předat hotové fotky, které si může zařadit do svého portfolia, než půjde odpoledne na nějaký konkurs. 

Sedíme u stolu s naší kávou, zatímco si prohlíží fotky.

„Pane jo, ty jsi fakt dobrá.“

„Měla jsem skvělý model.“ Mrknu na něj a usrknu si mé kávy. Dny jsou chladnější a deštivější, jak se přibližuje podzim a já jsem vděčná za horkou kávu. 

Brad se stydlivě usměje a pokračuje v prohlížení fotek. 

„Díky tobě vypadám skvěle. Kdy si můžu naplánovat další focení?“

„No, Brade, to by mohl být problém.“ Zamračím se a pomyslím na Luka. Lukovi by se vůbec nelíbilo, kdyby věděl, že jsem zašla na kafe s Bradem. 

„Aha?“ zvedne obočí. 

„Mému příteli se nelíbí, když fotím sama s muži. Pro něj je to problém hlavně z hlediska bezpečnosti.“ Pokrčím ramenem a omluvně se usměju.

„Nikdy bych ti neublížil, Nat.“ Zamračí se Brad a já se cítím jako blbka. 

„Já to vím. Možná bych mohla přemluvit Jules, aby tam s námi byla taky, takže bysme nebyli samotní. S tím by mohl Luke souhlasit.“

„To je v pohodě. Prostě děláš skvělou práci. Omlouvám se, jestli jsem byl předtím moc hrrrr. Jsi nádherná, a já bych byl blbec, kdybych to nezkusil, ale chápu, že nejsi k mání. Je to v pohodě. Promluvím s ním, jestli chceš.“ Brad vypadá tak upřímně a já ho poplácám po rameni. 

„Díky. To nějak vyřešíme.“

„Natalie?“ Pohlédnu do známých modrých očí a mé srdce klesne do žaludku.

„Ahoj Samantho.“

„Myslela jsem si, že jsi to ty.“ Její oči vychytrale září, když pohlédne na Brada a pak zpátky na mě a já se chci scvrknout.

Kurva! Ze všech lidí mě musí zrovna ona vidět tady s Bradem!

„Dorazíš v sobotu večer na máminu a tátovu party?“ Ptá se s falešným úsměvem na její tváři.

„Ano, Luke a já tam budeme.“

„Tak se tam uvidíme.“ Vyloudá se ven z kavárny a já zavrčím, dávajíc si hlavu do svých dlaní. 

„Kdo to byl?“

„Lukeova sestra.“ 

„Očividně tě moc ráda nemá.“ 

Podívám se na něj a uculím se. „No, to teda nemá.“

„Proč?“

„To je na dlouho. Jsem ráda, že se ti líbí tvoje fotky. Dám ti vědět, až budu mít možnost promluvit si s Jules a Lukem o naplánování dalšího focení.“

„Jasně, bezva. Myslel jsem vážně, že si promluvím s Lukem, pokud to pomůže a řeknu mu, že mi o tebe vůbec nejde.“

„Budu na to myslet. Díky za kafe.“

„Potěšení bylo na mé straně.“

*****

Do hajzlu! Jak sakra vysvětlím Lukeovi to dnešní setkání s Bradem? Vím, že Sam mu o tom řekne, a modlím se, ať mu nezavolá dřív, než se dostanu domů a řeknu mu o tom sama. 

Luke je opravdu majetnický pokud se jedná o Brada, a vím, že bych mu měla o tom nejdřív říct, ale prostě se mi zdálo divné, muset žádat o dovolení setkat se s klientem na veřejném místě. Myslím, že budu mít problém. 

Možná bych ho mohla rozptýlit sexem. 

„Zlato, jsem doma!“ Vejdu do domu, používajíc klíč, který mi dal, když se vrátil domů z Tahiti. 

„V kanceláři,“ zavolá zpátky.

Položím svou kabelku na gauč a nesu dvě velké, těžké nákupní tašky do jeho kanceláře. Pozdraví mě vřelým úsměvem a pak zvedne obočí překvapením, když uvidí ty tašky.

„Co v nich je?“

„Udělala jsem něco malého tvým rodičům k výročí.“ Usmívám se na něj nervózně. 

„Udělalas?“ Uculí se, potěšen mnou. „Co je to?“

„No, trochu mi pomohl tvůj táta.“ Začala jsem z tašek vytahovat rámečky. Je jich osm. „Požádala jsem ho o fotky jeho a tvé mámy za každých pět let, co byli svoji, počínajíc jejich svatební fotkou.“

Vytahuju ven poslední rámeček a rozmisťuji je na Lukeův stůl. Jeho pohled po nich klouže a pak se zastaví u toho posledního. 

„Jejich svatební fotku a tuhle, kterou jsem udělala na mé narozeninové oslavě jsem udělala jako dvě největší a tyhle ostatní můžou být naaranžované kolem nich.“

Zvedne fotku, kterou jsem udělala na té party a dlouho si ji prohlíží.

Pózovali mi, úsměvy a těla celá ztuhlá a Luke o něčem zavtipkoval a všechny nás rozesmál. Na téhle fotce se Lucy směje do foťáku a Neil se směje na ni, jeho obličej je blízko jejímu, a láska mezi nimi je hmatatelná. Tohle je moje nejoblíbenější fotka z toho dne. 

„Ty jsi tak talentovaná, bejby. Bude se jim to moc líbit. Moje máma je pověsí do rodinného pokoje.“ Odloží rámeček na stůl a přitáhne mě k sobě, líbajíc mě tím něžným způsobem, ze kterého se mi třesou kolena. 

„Doufám, že se jim budou líbit.“

„Ty jsi tak sladká. Nemusela jsi to dělat. Už jsem napsal obě naše jména na dárky, které jsem jim koupil.“

„Já vím.“ Pevně jsem ho obejmula a schovala svou tvář do jeho hrudi. „Ale chtěla jsem pro ně něco hezkého udělat. Moc jsem si tvoje rodiče oblíbila. Taky jsem na ně dala obě naše jména.“

Cítím, jak se usmívá proti mé hlavě. 

„Co jsi jim vlastně koupil?“

„My,“ zdůrazňuje to slovo a já se usměju. „Koupili jsme jim druhé líbánky na jihu Francie.“

„Samozřejmě, že my.“ Směju se a políbím ho na hruď. 

„Je to srandovní?“

„Ne.“ Stáhnu se a podívám se do jeho neuvěřitelně pohledné tváře. Dneska ráno se neoholil, a pohladím ho po jeho tváři, užívajíc si tu drsnost.

„Miluju, jak jsi štědrý.“

On se otřese a vypadá, že mu to je nepříjemné.

„Oni si to zaslouží.“

„Ano, to ano.“

„Už jsi se rozhodla, co si v sobotu vezmeš na sebe?“ Zeptá se, když skládám rámečky zpátky do tašek. 

„Jo, vybrala jsem si něco minule, když mě Jules a Stacy vytáhly na nákupy. Ještě jednou děkuju, že jsi do toho zahrnul Julesinu rodinu. Jsou nadšení z toho, že tam půjdou.“

„Moji rodiče mají Julesinu rodinu opravdu rádi. Budou štastní, že je tam budou mít.“

„Máš dneska hodně práce?“ Ptám se, připravujíc sama sebe říct mu o Bradovi.

„Ne, mám hotovo. A ty?“

„Zrovna mám náhodou po zbytek dne volno.“

„Hmm....co bysme mohli dělat, když máme celý den volno a prší?“ Zvedne svůj prst ke rtům a předstírá, že opravdu usilovně přemýšlí a já se směju, ale pak si vzpomenu, že musím někde být a moje nálada se změní, a Brad a setkání se Sam je ta nejvzdálenější věc, co mám v mysli.

„Vlastně, omlouvám se, že ničím tvoje představy, ale musím si něco zařídit.“ Podívám se dolů na své ruce a pak zpátky na něj, kousajíc si svůj ret.

„Dobře, chceš společnost?“

„Nemusíš se mnou chodit, jestli nechceš.“

„Vždycky chci být s tebou. Kam jdeš?“ Vypadá znepokojeně, opírajíc se o jeho stůl, jeho ruce překřížené na hrudi. 

„Na hřbitov.“ Otřesu se nervózně. 

„Proč?“

„Chodím tam dvakrát do roka, na mé narozeniny, což jsem letos zmeškala, protože mě můj neuvěřitelně sexy přítel unesl do tropického ráje.“ Usmívám se na něj drze a on se na mě usměje zpátky. „A na jejich narozeniny.“

„Jejich narozeniny?“ Ptá se zmateně. 

Kývnu. „Narodili se ve stejný den, akorát tři roky od sebe. Vždycky z toho dělali velkou věc, s velkou párty nebo zábavným výletem někam. Vždycky se ujistili, abych tam byla s nimi, a proto si je chci takhle napořád připomínat.“ Posledních pár slov už jen šeptám.

On ke mně přijde a políbí mě na čelo. „Tak pojďme.“

*****

Jak jsme se přibližovali ke hřbitovu, zmocňovala se mě melancholická nálada. Vzali jsme moje auto, protože já vím, jak se dostat k tomu obrovskému hřbitovu a potřebovala jsem taky něco, co by zaměstnalo moji mysl. Luke může řídít, až pojedeme domů.

„Omlouvám se, zlato, ale z tohohle můžu být dneska smutná. Nemluvím o tom často, ale obvykle nebývám dobrou společnicí po tom, co jsem byla tady.“

Něžně políbí moje prsty a težce oddechne. „Přál bych si, aby sis tímhle nikdy nemusela projít, Nat. Je to něco, co nemůžu pro tebe napravit, ale udělal bych cokoliv, kdybych mohl.“

„Já vím,“ zašeptám. 

Zaparkuju na jednosměrné dlážděné příjezdové cestě, pár řad zpátky od velkého náhrobku mých rodičů. Poté, co vystoupím z auta, natáhnu se na zadní sedadlo pro dva pugéty kytek, lilií pro mého tátu a slunečnic pro mou mámu. Ty byly její nejoblíbenější. 

Přícházím k místu, kde odpočívají; Luke kráčí pár kroků za mnou, poskytujíc mi prostor. Vždycky ví, co dělat, aby mě utěšil. Poděkuju mu za to později. 

Tahle část hřbitova je umístěna na kopci, poskytujíc velký výhled na centrum města, Space Needle a The Sound. Rozhlížím se kolem sebe, dívajíc se na centrum a pak se vracím zpět k velkému náhrobku z černého mramoru. 

Klekám si před něj, nestarajíc se o mokrou zem a odhrnuju pryč listy a trávu z hrobu, uklízejíc ho a udržujíc sama sebe zaneprázděnou a svůj pohled odvrácen od jejich jmen a dat jejich narození a smrti. 

Umístím květiny pod jejich jména a pak si sednu zpátky na mé paty a podívám se nahoru. V horní části je velkými, tučnými písmeny napsáno CONNER, jejich jména a data jsou pod tím. Pod tím vším je kurzívou napsáno Já jsem svých milovaných a mí milovaní jsou moji. 

Nakloním se dopředu a umístím své dlaně na hebký, studený mramor přes jejich drahá jména a zavřu své oči, nechávajíc mé vzpomínky, aby zaplavily mou mysl. 

Luke si klekne vedle mě a položí mi ruku na záda. „Řekni mi o nich, bejby.“ 

Jeho hlas je drsný a hladí mi jemně záda. Nepodívám se na něj, prostě nechávám své oči zavřené a mé ruce na hrobě, ale přinutím se promluvit. 

„Moje máma milovala pečení. Pekly jsme sušenky každý víkend, dokonce i když už jsem byla na vejšce. Byla krásná a pořád mě objímala.“  Teď už mi tečou slzy, nezadržitelně a nevšímavě mi stékají dolů po tvářích, mísíc se s deštěm, který kolem nás padá.

„Měla titul MBA ze Stanfordu, ale místo toho, aby mě dala do jeslí, tak si vybrala, že zůstane doma a bude mě učit sama. A vždycky mi říkala, že to byla ta nejlepší věc, kterou kdy udělala a že byla tak vděčná za tu příležitost, že se mohla o mě a tátu starat. Byla tak chytrá a zábavná a byla mou nejlepší kamarádkou.“ Šeptám a otírám si slzy z tváří, než vrátím své ruce zpátky na ten mramor. 

„Můj táta byl taky zábavný, ale spíše tím suchým humorem. Byl do mé mámy blázen. Pokud šlo o něj, tak slunce vycházelo a zapadalo s ní. Neustále ji rozmazloval, což je jedna z věcí, která mi ho připomíná, když myslím na tebe.“ Usměju se sama pro sebe. 

„Nezáleželo na tom, jak moc měl práce, vždycky přišel domů k nám, každý večer. Byl nemilosrdný obchodník, ale byl ten nejlaskavější muž, kterého jsem znala. A když přišlo na to, aby bránil svou dceru, tak byl krutý a vytrvalý, a nebylo nic, co by ho zastavilo. Byli středem mého světa.“

Teď jsem vložila svou hlavu do dlaní, kývajíc se tam a zpátky, nechávajíc smutek, aby mě zaplavil. Luke kolem mě obmotal jeho paže a přitáhl si mě k jeho hrudi, houpajíc mnou tam a zpátky, mumlajíc slova, kterým jsem nerozuměla proti vršku mé hlavy. Líbal mě a říkal mi, jak je mu to líto. 

Po dlouhé době, když už mi nezbyly žádné slzy, jsem si utřela nos do rukávu a podívala se na černý náhrobek, čtouc si jejich jména a data a nápisy pod nimi.

„Tenhle rok by měli také pětatřicáté výročí svatby.“ 

On zalapá po dechu a znovu mě políbí na vršek hlavy. 

„Snažili se o dítě sedm let. Zkusili všechno, ale nic nefugovalo, takže to vzdali a smířili se s myšlenkou, že nebudou mít děti nebo možná později nějaké adoptují. Moje máma se stala partnerkou ve firmě a jejich život nabral vůbec se – o dítě – nesnažící cestu. A pak najednou, po osmi letech máma otěhotněla. Skoro o mě v pátém měsíci přišla, a přetrpěla měsíce v posteli, ale jsem tady. V naprostém pořádku.“ 

„Díky Bohu,“ zašeptá Luke. 

„Chybí mi.“ Začnu znovu brečet. 

„Já vím, bejby.“

Klečíme tady dlouho, na vlhké zemi a s deštěm padajícím na nás. Zdá se to jako hodiny, ale můžou to být sotva minuty. Konečně si Luke stoupne a vytáhne mě do jeho náruče, chovajíc mě proti jeho hrudi a vedouc mě k autu. 

Připoutá mě k mé sedačce a políbí mě na čelo. Když přechází na řidičovu stranu, přitáhnu si kolena nahoru a obtočím kolem nich svoje paže, choulíc se do klubíčka a břečíc po celou cestu domů. 

Luke mě odnese dovnitř a nahoru do jeho ložnice. Už nebrečím, ale jsem vyčerpaná, mé oči pálí a jsem prostě smutná. Posadí mě něžně na stranu postele a sundavá mi boty.

„Postav se, bejby.“ Poslechnu ho a on my stáhne mé špinavé džíny dolů. „Ruce nahoru,“ řekne a přetáhne mi tričko přes hlavu. 

Sundá mi podprsenku a uchopí mě za ramena, vedouc mě zpátky dolů do postele. Přejde ke skříni a vytáhne ven bílé tričko, přijde zpátky ke mně a oblékne mi ho. Svlékne si jeho špinavé oblečení a oblékne si nové tričko a pyžamové kalhoty. Luke zvedne deku z postele a přikryje mě s ní. 

„Vždyť je odpoledne,“ protestuju, ale on mě políbí na čelo a pohladí mě po tváři. 

„Odpočiň si. Jsi vyčerpaná, bejby. Dojdu si pro laptop a sednu si tady k tobě, dobře?“

„Děkuju.“ Sevřu jeho ruku a přitisknu si ji ke tváři, tulíc se k jeho dlani. „Děkuju ti za dnešek. Moc tě miluju. Nevím, co bych bez tebe dělala.“ Cítím, že mi znovu začínají téct slzy a cítím se trapně. 

„No tak, ššššššš, bejby.“ Líbá mě na čelo a tváře, a hladí mě volnou rukou konejšívě po zádech. „Nic se mi nestane. Klidně spi. Budu hned zpátky.“

Zvedne svůj telefon a vypne ho a to stejné udělá i s mým, vytáhne mi deku až k ramenům a vyjde ven z pokoje. 

O pár minut je zpátky s velkou lahví vody a jeho laptopem. Vleze do postele vedle mě a já se otočím, abych k němu byla čelem. Zvedne svou ruku a odhrne mi vlasy dozadu a měkce se na mě usměje. 

„Miluju tě, zlatíčko. Klidně spi. Vzbudím tě za pár hodin.“

„Dobře.“ Zašeptám a zavřu oči, užívajíc si Lukeovo hlazení mých vlasů a upadám do spánku.