Away - 23. kapitola

Překlad: Clarissa

„DOBRÉ RÁNO.“ SLYŠELA jsem jeho hlas za sebou. Otevřela jsem své oči a najednou jsem si vzpomněla, že jsem byla pořád v jeho v posteli. Otočila jsem se, abych na něj viděla, cítíc se provinile, že jsem se ho ani nezeptala, jestli můžu zůstat v jeho pokoji a prostě jsem usnula, ale ten pocit zmizel v okamžiku, kdy jsem uviděla jeho úsměv. Byl vřelý a cítila jsem se po něm jakkoliv, jen ne provinile.

„Dobré ráno,“ řekla jsem tichým hlasem, stále se snažíc probudit. Zavrtěla jsem se pod jeho dekou blíž k němu, uvědomujíc si, že jsem pořád neměla na sobě mou košilku, ve které jsem přišla dolů. Jeho ruka mě chytila za můj pas, když jsem to udělala a přitáhl si mě blíž než jsem čekala, jeho nahá hruď mě hřála do té mé.

„Spalas dobře?“ zeptal se nakřáplým ranním hlasem. Líbilo se mi to.

„Až moc dobře,“ řekla jsem. „Ráda bych řekla, že to bylo tou postelí, ale jsem si celkem jistá, že to bylo tebou.“

Přitiskl jeho rty na mé čelo. „Ty jsi po ránu tak zatraceně roztomilá.“

„Tak tomu lze jen těžko uvěřit, ale když to tak říkáš.“

„Rozhodně to tak říkám,“ zašeptal do mého ucha, jeho rty se otřely o kůži akorát dost na to, aby seslaly malé zachvění dolů po mé páteři.

„Musím jít do práce nebo věř, že bych si zopakoval tu včerejší noc s tebou ještě nejméně desetkrát.“

„Myslím si, že by ses tedy měl hodit marod,“ navrhla jsem.

„Kéž by,“ řekl tiše, když vstal z postele, jeho vzrušení bylo tak více viditelné. Nemohla jsem si pomoct a podívala jsem se, ale bohužel jsem u toho byla přistižená.

„Jak jsem řekl, zůstal bych, kdybych mohl.“ Zasmál se, když přešel k jeho šatníku. Vytáhl z něj tričko a odhodil ho na postel. „Můžeš si ho vzít na sebe, až půjdeš nahoru. Ale nepospíchej. Zůstaň a spi.“

Vytáhl džíny, další tričko, boxerky a ponožky, chovajíc je v jeho rukou, když přešel ke mně, teď ležící v posteli na jeho místě. „Potřebuju si dát sprchu. Koupelna je za rohem od mého pokoje, na opačné straně suterénu pro případ, že bys tam potřebovala jít.“ Zvedl obočí.

„Dobře.“ Věděla jsem přesně, co tím myslel, a bylo více než možné, že tam budu potřebovat jít.

„Vrátím se později,“ řekl, když vycházel z pokoje, zavírajíc za sebou dveře.

Popadla jsem tričko, které mi hodil a nemohla jsem si pomoct, ale dala jsem si ho k nosu, vdechujíc jeho vůni. Byla kořeněná a zemitá, a způsobovala mi, že mi běhal mráz po zádech, když mě jeho vůně rozehřála. Posadila jsem se a vklouzla jsem do něj, bez úmyslu jít ještě nahoru, ale jen jsem chtěla mít na sobě jeho tričko. Pokud jsem nemohla mít kolem sebe jeho ruce, mohla jsem mít alespoň tohle. Lehla jsem si zpátky dolů a omotala jsem se dekou, obklopujíc se vším, co bylo Jasonovo, když jsem hned zavřela oči a znovu upadla zpátky do spánku.

Probudila jsem se o pár hodin později, nevzpomínajíc si na to, jestli jsem se s ním rozloučila; musela jsem být v limbu.

Zamíříla jsem zpátky nahoru po tom, co jsem ustlala jeho postel, jak to jen holka dokáže, a nikoho jsem v kuchyni nezaznamenala, když jsem tiše otevřela dveře. Bylo by trochu trapné to vysvětlovat Trish nebo Bartovi, kdyby byli doma.

Když jsem si v koupelně stáhla Jasonovo tričko, nemohla jsem si pomoct, ale znovu jsem k němu ještě jednou přičichla, než jsem ho odložila na polici, když jsem vstupovala do sprchy plné páry.

Výjimečně jsem cítila okamžik uvolnění, když jsem si uvědomila, že jsem ve sprše na nic nemyslela. Nestrávila jsem obrovské množství času rozjímáním o životě. Vlastně jsem se jen osprchovala, nic víc. Byla jsem na sebe pyšná.

Poté, co jsem si oblékla čisté oblečení a ručníkem vysušila vlasy, prošla jsem chodbou.

„Dobré ráno drahoušku,“ zaslechla jsem Trishin hlas, když jsem vešla do kuchyně. Dělala si kávu.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem. „Vy dneska nepracujete?“

„Ne, mám o víkendech volno. Máš na dnešek nějaké plány?“ zeptala se.

Přešla jsem ke konvici s kávou, popadajíc hrnek, abych si ho naplnila. „Žádné plány na dnešek,“ odpověděla jsem.

„Cassandro, drahoušku, co to děláš?“ Pohled na její tvář byl důvodem k panice.

„Co myslíte?“

„Neměla bys pít kávu; kofein není dobrý pro dítě, drahoušku.“

Podívala jsem se dolů na své břicho a zavrtěla hlavou. „Díky, prostě další věc, kterou nemůžu mít nebo dělat,“ zavrčela jsem na to zatracené semínko.

Zaslechla jsem, jak se Trish uchechtla. „Není to nádhera, mluvit ke svému dítěti?“

Podívala jsem se na ni a odfrkla jsem. „Trish, já nemluvím ke svému dítěti. Já řvu na to semínko, které roste uvnitř mě.“

„Jsi teď asi v sedmém týdnu drahoušku. Je teď větší, asi velikosti borůvky. Teď už mu rostou ruce a nohy,“ pokračuje v přívalu mluvení.

Neodpověděla jsem. Nevěděla jsem, jak. Vzala jsem svůj hrnek s kávou, kterou bych neměla pít a posadila jsem se ke stolu, dávajíc svou hlavu do svých dlaní.

„Cassandro, vidím, že tě něco trápí.“ Řekla Trish tiše, když přešla ke stolu, aby si sedla vedle mě. „Vím, že tohle nebylo plánované, ale opravdu si myslím, že jsi to dítě chtěla. Myslím, že proto jsi byla v nemocnici tak vystrašená.“

„Já nevím, co chci, ale být matkou zrovna teď to není. Nejsem připravená. Nevidíte to, dokonce se ani nestarám nebo nepřemýšlím nad tím, jak škodlivá by mohla být káva pro tu 'borůvku'? Jsem hrozná.“

Cítila jsem její ruku na mých zádech, jemně je hladíc. „Nejsi hrozná, zlato. Jsi mladá. To je velký rozdíl. Každá nová máma musí někde začít.“

„Trish, co když já nechci začít nikde?“

Podívala se na mě se smutnýma očima. „Mluvila jsi s někým o tvých možnostech?“

Zavrtěla jsem hlavou, že ne. „To je to, kam jsem mířila, když jsem se ztratila a nabourala. Jela jsem za svojí kamarádkou, chystala se mi pomoct se přes to dostat, rozhodnout se, co dělat.“

Vzala obě mé ruce do svých. „Je něco, co bych ti mohla říct? Máš pocit, že bys mohla mluvit se mnou?“

Vydechla jsem. „Trish, mám pocit, že vy jste jediná s kým, kromě své kamarádky, můžu mluvit.“

„Pojď sem. Promluvíme si na gauči.“

Obě jsme se posadily na gauč vedle sebe. Dívala jsem se dolů na své ruce, v žaludku jsem měla pocit, jako kdyby byl roztrhán na kousky, protože to bylo poprvé, co jsem s někým probírala své možnosti.

„Bojím se, Trish,“ řekla jsem tiše se zavřenýma očima.

Cítila jsem její ruku na mých zádech. „To si dokážu představit, drahoušku,“ řekla měkce.

„Přemýšlela jsem o mých dvou jediných možnostech, potratu a adopci. Něco jsem o tom četla na interntetu, ale ne moc. Čím víc jsem o tom četla, tím víc jsem si uvědomovala, jak smutné obě možnosti jsou.“ Otevřela jsem oči a podívala jsem se na ni.  

„Neexistuje žádná jednoduchá volba, bohužel musíš udělat to, co si myslíš, že je pro tebe nejlepší. Jako máma, která jednou v životě potratila, ti ani nedokážu říct, jak moc si moje srdce to dítě přálo, a jak těžké bylo přijít o něj.“ Odmlčela se a nadechla se.

Už jsem o tom věděla od Jasona, ale chtěla jsem slyšet, co mi musela říct. „Bylo to hrozné, protože jsem se snažila otěhotnět asi rok. Když jsem konečně otěhotněla, musela jsem o tom říct hodně lidem, včetně mojí mámy. Nedokázala dlouho odolovávat tomu nadšení, a začala vyrábět věci pro dítě. A pak, nedlouho poté jsem měla v posteli obrovské množství krve, když jsem se najednou uprostřed noci probudila kvůli hrozným křečím.“

Naklonila jsem k ní svou ruku, abych ji uchopila. Ona tady byla pro mě, a já chtěla udělat to samé pro ni. Pevně mou ruku uchopila.

„Bart a já jsem jeli do nemocnice, ale já už to věděla. Cítila jsem to uvnitř, že jsem přišla o své dítě. Bylo těžké nemyslet na hrozivé myšlenky, když z tebe teklo tolik jasné krve a věděla jsi, že to tak být nemělo. Bylo to potvrzeno a já nějaký čas seděla tiše a v depresi. Myslela jsem si, že možná byly mé plodné dny u konce. Trvalo nám tak dlouho než jsem znovu otěhotněla, že mi na mysl přišly ty nejhorší myšlenky. Začala jsem se soustředit na další krok. Chtěla jsem další dítě. V mém srdci jsem věděla, že jsem chtěla další dítě, aby mi říkalo mami, abych ho vychovala a milovala, přesně jako moje první.“ Odmlčela se dostatečně dlouho na to, aby si setřela smutek z jejích očí.

„Prozkoumala jsem adopci. Je spousta rodičů, jako Bart a já, a v našich srdcích jsme nechtěli nic jiného než být velkou rodinou s dětmi. Hledala jsem záložní plán pro případ, že bych znovu nemohla otěhotnět. Cassandro, zlatíčko, je spousta dětí, které potřebují milující rodiny stejně tak moc, jako rodiče potřebují děti, které by považovali za vlastní. Stejně jako ty si zasloužíš být bezpodmínečně milována tvými rodiči.“

Otřela jsem si slzy, které mi padaly, rozmazávajíc si je po tvářích, neschopná je zadržet.

„Ježíši, musíte si myslet, že jsem hrozná.“

„Ne, to vůbec. Myslím si, že jsi ve složité situaci, a že musíš udělat těžké rozhodnutí.“

Vydechla jsem, vůbec nevědíc, co říct. Trish právě udělala mé rozhodnutí dvacetkrát horší.

„Nesnažím se tě vůbec jakkoliv ovlivnit. Jen jsem ti řekla, jak to vidí rodič, který tak strašně toužil po dítěti, a chtěl adoptovat takové sladké miminko jako je tvoje, pokud by na to přišlo. A také vím, že existuje spousta dalších rodičů, jako jsem já. Můžu jít s tebou na kontrolu k doktorovi, jestli tam chceš někoho s sebou.“ 

„Trish, vy jste mi to teď udělala ještě více zmatenější, opravdu jsem si myslela, že potrat je moje nejlepší volba, ale teď se mi to zdá jako naprostý opak toho, co musím udělat.“

Znovu jsem pocítila její ruku na svých zádech, jak je jemně hladila. „Omlouvám se, drahoušku. Nechtěla jsem ti to ztížit.“

„To není špatná věc; je to rodičovská věc, a vy nemáte ani tušení, jak nádherné to je, tohle zažít. Mít rodiče, který vám radí a jen vám neříká, co musíte dělat.“ Byla jsem ještě víc zmatenější než kdy jindy, ale po rozhovoru s Trish se mé myšlenky stávaly trošku jasnějšími.

„Nic v životě není nikdy jednoduché, Cassandro. Čím jsi starší, tím je to jen horší,“ řekla.  Také jsem každému slovu věřila.

„Takže, co se stalo po tom, co jste přišla o dítě, pokud vám nevadí, že se ptám?“

„Ovšem, že nevadí. Takže, po asi sedmi měsících snažení, ale ne opravdovém snažení, soustředila jsem se na další věci, nebyla jsem opravdu posedlá otěhotněním, jak mi to doporučil můj doktor, jsem prostě otěhotněla. Byl to ten nejvíc vzrušující moment, podívat se na výsledky testu. Ulevilo se mi a řekla jsem si, že se musím naučit trochu odpočívat a věci dopadnou dobře, a dopadly. A tak jsme měli Jasona, byl to můj malý chlapeček,“ rozplývala se. A já si nemohla pomoct a smála jsem se s ní. A také jsem si musela poznamenat její radu, abych více odpočívala.

Chtěla jsem se zeptat na jejího dalšího syna, ale vzpomněla jsem si na Jasona, jak mi říkal, že o něm moc nemluví, tak jsem se rozhodla nechat si svou otázku pro sebe.

„Opravdu bych mu měla přestat říkat moje dítě, ten kluk je víc dospělejší než většina děcek, které v poslední době vidím.“

Nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem nad tou ironií. Moji rodiče by mě nikdy v životě nenazvali jejich malou holčičkou, ale přesto se ke mně chovali, jako bych pořád byla dítě.

„Je to hodný kluk,“ řekla jsem jí.

„To opravdu je.“ Nadechla se zhluboka. „No, Cassandro, chystala jsem se zaběhnout na farmu, a vzít Bartovi a chlapům nějaký oběd. Chtěla bys jít se mnou?“

„Dnes ráno mi není opravdu moc dobře od žaludku. Strašně ráda bych šla s vámi, ale myslím, že bude lepší, když dneska zůstanu tady a trochu si odpočinu,“ řekla jsem jí, smutná z toho, že jsem musela odmítnout, protože jsem opravdu ráda trávila čas s Trish.

„Chápu to, drahoušku,“ řekla. „Nezapomeň, že krekry a zázvorová limonáda se brzy stanou tvými nejlepšími přáteli.“

„Pomalu už na to přicházím,“ řekla jsem jí, a s tím jsme Trish a já šly každou svou cestou, já do mého pokoje odpočívat a Trish na farmu.

Popadla jsem svůj telefon z prádelníku a viděla jsem dva zmeškané hovory od Mel. Sakra. Rychle jsem zmáčkla tlačítko, abych jí zavolala zpátky, její panický hlas odpověděl.

„Cassandro, vážně, radši buď v pořádku. Ani ty nebo Jason mi nezvedáte telefon,“ řekla před tím, než snížila o oktávu její hlas. „Pokud jste samozřejmě nebyli zaneprázdnění.“

Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se.

„Panebože, vyklop to holka.“

„Nebylo to tak, nebo možná bylo, já nevím, Mel, mám strach, ale jsem šťastná.“

„Musím znát detaily, kdo koho políbil první?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Včera večer jsme šli do baru, byla to vlastně opravdu zábava. Měli jsme takovou chvilku na tanečním parketu, Mel. Byli jsme tak blízko tomu, abychom se políbili, ale pak jsme byli vyrušeni jeho kamarádem.“

„Zatracenej kámoš,“ přerušila mě Mel.

Pokračovala jsem s mým vyprávění, jen abych znovu prožila tu noc s jeho ex, Annou, a Jeffem.

„Sakra ne. Praštila jsi ho, jak jsem ti ukazovala? Rukou do obličeje a kolenem do jeho nádobíčka?“

Řekla jsem jí, jak Jason ukázal jeho ochranářskou stránku, a postaral se o Jeffa dřív, než jsem vůbec měla šanci použít její opatření.

„No do hajzlu. Chybí mi všechny ty dobré věci,“ řekla. „Jsi v pohodě?“

„Jsem, byla jsem jen otřesená. Po tomhle, jsme vypadly pryč. Ačkoliv, Jason, on.....“ řekla jsem, můj hlas mizel, když jsem přemýšlela nad tím, co se stalo dál. „Mel, on to ví. On ví, že jsem těhotná. Řekl mi to na parkovišti.“

Zaslechla jsem zalapání po dechu na druhém konci telefonu, když jsem jí řekla, jak jsem zjistila, že to věděl a pak o našem rozhovoru na jejich farmě.

„A on neutekl, že ne? Vím, že mám pravdu, ale pokračuj a stejně mi to řekni.“

Ona byla tak dobrá. „Ne, neutekl. Řekl mi, jak by chtěl být tady pro mě a že by mě chtěl strašně moc políbit.“

„A pak jste se políbili?“

„Ne,“ odpověděla jsem, říkajíc jí, jak se to stalo, když jsem zavřela své oči, vzpomínajíc na ten pocit jeho jemných rtů přitisknutých na mých.

„Bylo to jako z filmu?“

„To si nedokážeš představit, Mel. Bylo to jako můj první opravdový polibek od kluka, který mě doopravdy chtěl. To jiskření, ten oheň, ti motýlci, v tom bylo všechno. Ani nedokážu popsat, jak úžasné to bylo.“

„Říkala jsem ti, že neuteče až to zjistí. Je to moc hodný kluk, Cass. Rozumím, proč si myslíš, že je to špatné načasování, ale on má pravdu, víš. Nemůžeš čekat, až tvůj život bude na někoho připravený, nemůžeš si zvolit, kdy ta správná osoba vejde do tvého života.“

„Dnes ráno jsem se vzbudila v jeho náruči, a nikdy ve svém životě jsem nebyla tak odpočinutá a šťastná.“

„Tys, uh...vždyť víš?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, jako kdyby mě mohla skrz telefon vidět. Na vteřinu jsem se nad tou chvíli zamyslela, než jsem jí řekla, proč jsme to nenechali zajít dál. A také jsem si nemohla pomoct a snažila se svést to nerozvážné chování na moje hormony, i když hluboko v sobě jsem věděla, že to bylo víc než to.

„Můžeš to svádět na hormony jak chceš, ale já si myslím, že to je prostě proto, že se ti ten kluk opravdu líbí.“

„Tak, teď jsi na to kápla. I když nevím, co se stane příště. Budu tě o tom informovat,“ řekla jsem.

„Jako kdybys měla jinou možnost. A jinak jsi v pořádku?“ zeptala se.

„Jo, většinou,“ odpověděla jsem, pociťujíc nepřekonatelný smutek, tolik mi chyběla. Byla jsem jí blíž než předtím, ale pořád tak daleko.

„Dobře, radši se vrátím zpátky do třídy, brzy se mi ozvi. Mám tě ráda.“

„Taky tě mám ráda,“ odpověděla jsem a ukončila hovor.

Odpoledne jsem strávila přemýšlením, a jen jsem sama sebe ještě více zmátla. Myslela jsem na to, co jsem chtěla dělat, co mi Trish řekla, a pak o mém rozhovoru s Mel. Můj mozek byl vyčerpaný. Rohodla jsem se, že byl čas na pauzu. Vytáhla jsem si knihu, kterou jsem měla schovanou ve své kabelce a začala jsem si číst. Byl to současný romantický příběh od jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Četla jsem ji nejméně dvacetkrát, a stále ještě nezestárla. Vždycky mi přinesla útěchu, když jsem ji četla. Byla jsem ztracena v příběhu, kde jsem nebyla hlavní postavou, kde jsem neměla tolik co ztratit, jako měl tenhle zamilovaný pár. Dočetla jsem asi jen do poloviny, když jsem usnula, jen abych se probudila s pořád otevřenou knihou, ležící na mé hrudi. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem byla malá holka a ráda bych večer usínala při čtení v mé posteli, jen jsem ovšem byla seřvána svými rodiči za to, že jsem zůstala vzhůru tak dlouho, čtouc si to, co oni rádi nazývali brakem. Pokud to nebyla učebnice, tak to v jejich myslích nestálo za můj čas. Potřásla jsem hlavou a protáhla jsem se, než jsem vstala a narovnala jsem si své vlasy.

„Jak to šlo na farmě?“ zeptala jsem se Trish, když jsem zamířila do kuchyně.

„Šlo to dobře, ačkoliv je horko. Ti kluci se dneska při práci zapotí. Jak ses měla odpoledne? Odpočinula sis?“

„Ano. Rozhodně jsem to potřebovala.“

„Jason by měl být doma asi za hodinu, zrovna jsem se připravovala, že začnu dělat večeři.“

„Můžu s něčím pomoct?“

„Ach ne, proč si nejdeš odpočívat ven, jdi na čerstvý vzduch,“ řekla.

„Dobře, když na tom trváte.“

Teplý vzduch vytvářel na mé pokožce příjemný pocit, protože ho mírný vánek ochlazoval, aby nebyl příliš horký. Sedla jsem si na houpačku na verandě a houpala jsem se tam a zpátky, užívajíc si ten okamžik.

Jason to ze mě každý den víc a víc smazával. Bylo to už dávno, co jsem byla schopná někde sedět, natož na houpačce a absolutně nic nedělat. Byl to báječný pocit.