ATK - 16. kapitola

Překlad: Cukýna

Julie bušila do předních dveří Kelliina hnědého kamenného domu a nestarala se o to, koho tím sakra probudí. Grace navrhla Julii procházku několik bloků ke Kelli v domnění, že trochu vychladne.

Nefungovalo to.

Sakra, Kelli mohla žít ve Vermontu a stejně by procházka nebyla dost dlouhá na to, aby Julie vychladla.

Schválně dala prst před kukátko, aby ji Kelli neviděla. Kelli si natřela dveře od chvíle, kdy je Julie viděla naposledy. Bylo to pěkné, klasicky tmavé dřevo. Teď byly jasné, příliš nápadně hořčicově žluté. Nevkusné. Stejně jako Kelli.

Kromě toho vypadalo všechno stejně, jako tomu bylo poprvé a zároveň jedinkrát, když tu Julie byla předtím na Kelliině narozeninové párty před dávnou dobou. Tehdy se ještě daly považovat za jakýsi druh přátel. Ještě než se Kelli rozhodla, že Julii nenávidí a bodla ji do zad.

Než ji Kelli prodala podělanému Allenu Carsonsovi.

Dveře se konečně otevřely a Julie se zhluboka nadechla. Jako obvykle byla Kelli dokonale nalíčená a prameny rovných blond vlasů měla dokonale uhlazené. Bílou sukni a pryskyřníkově žluté tričko se svetříkem jí slušely a vypadala v tom nevinně. Naprostá blbost.

Mlčky hleděly jedna na druhou, než Kelli ustoupila stranou a dovolila Julii vstoupit do jejího domu.

„Jsi tu sama?“ ptala se Julie.

Kelli nadzvedla rameno. „Dostatečně sama.“

Stály obličejem od vchodu, ale navzájem kolem sebe kroužily jako pár divokých koček.

„Udělala jsi to?“ ptala se Julie.

K její cti Kelli nehrála hloupou. Věnovala jí úsměv a maličké pokrčení ramen, jakoby prohlásila, Jejda.

„Udělala,“ pronesla Julie v reakci na Kelliino tiché přiznání. „Prodala jsi mě. Ne, prodala jsi Stiletto.“

Kelli protočila oči ve stylu hodného, namyšleného puberťáka. „Ach, no tak, Julie. Dokonce ani ty si nemůžeš myslet, že jsi tak důležitá, že to zasáhne celý časopis. Jen kvůli jejich zlaté redaktorce, která má morálku opice.“

Julie po tomhle vsála dech.

Ne kvůli tomu, že by ji bodnutí od Kelli bolelo.

Ale protože to byla pravda.

Juliino chování stálo za zlámanou grešli. Sakra, bylo to vyloženě nezodpovědné. V mnoha ohledech nebyla lepší než Kelli nebo dokonce Allen, a rozhodně si zaslouží zaplatit za to, co udělala.

Ale ne takhle. Nechce, aby si každý čtenář New York Tribune přečetl o její největší chybě.

„Ví Camille, že jsi to byla ty?“

„Ne,“ pronesla Kelli se samolibým úsměvem. „A jestli jí to řekneš, nemáš jak dokázat, že jsem to byla já.“

Julie věnovala Kelli tvrdý pohled. „Zlato, kdybych tě chtěla zaprodat jako děvku, udělala bych to hned poté, co jsi mi ukradla poznámky k mému příběhu, a našla jsem tě, jak na nich šukáš mého přítele.“

Obě nad neočekávaným verbálním útokem ztuhly.

Bylo to poprvé, kdy se vůbec Julie zmínila o tom, co se mezi nimi stalo. A dokonce, i když to obvinění viselo ve vzduchu jako tichý toxin, Julie cítila úlevu, že to ze sebe dostala. Hnisalo to příliš dlouho. Někteří lidé prostě nestáli za to úsilí, aby se kvůli nim člověk vztekal. Julie si uvědomila, že Kelli byla jedním z nich.

„Tohle také nemůžeš dokázat,“ pronesla Kelli. Ale její hlas byl slabý. Poražený. Možná dokonce provinilý.

„Víš, vždycky jsem si myslela, že úroveň podlého bodání do zad existuje jen u filmových padouchů. A pak jsem se setkala s tebou. Byly jsme kamarádky, Kelli. Co jsem ti provedla?“ ptala se Julie, která se snažila rozluštit záhadu a zmírnit trochu jejího hněvu.

„Prosím,“ řekla Kelli s upjatým začenicháním, jakoby studovala módní zlaté náramky na svém zápěstí. „Nikdy jsme nebyly kamarádky. Jednoduše jsem byla tvůj projekt na oblíbence. Někdo jako ty, by si tvaroval někoho, aby byl přesně jako ty, tak abys mohla rozšířit svůj malý vlivný okruh.“

Julie potestativně zavrtěla hlavou. „Chtěla jsem ti pomoct. Radila jsem ti, jistě, ale dělala jsem to z přátelství, ne proto, abych si hladila ego.“

Ale Kelliina slova zasadila malinké semínko pochybností.

Copak se Julie necítila pyšná pokaždé, když byla Kelli na poradě pochválená?

Copak nebyla nadšená pokaždé, když Kelli napsala mimořádně dobrý článek? Byla pyšná na Kelli?

Nebo na sebe?

„Dobře, pak proč sis se mnou nepřišla promluvit nebo sis neudržovala jednoduše odstup? Proč se musíš chovat jako všechny Zlé holky? A Justin? Bylo to opravdu nutné?“

Kelli měla tolik slušnosti, že zčervenala. „Justin byl… chyba. Jednoho dne po práci tě přišel hledat a zdálo se, že trochu flirtuje, a prostě se to… stalo.“

Byla to ubohá omluva. Julie netolerovala nevěrníky. Nezáleželo na tom, kdo to iniciuje. Ale Justinovi tehdy na Julii nezáleželo a určitě mu na ní nezáleží ani teď. Jen další playboy, který prošel jejím životem. Také se stalo, že po cestě prošel Kelliinou vagínou.

„A poznámky na příběh? Předpokládám, že to byl také Justinův nápad?“

Kelli začala vypadat nervózně. „To také nebylo v plánu. To jen, že jsi přišla a nachytala nás a vypadala jsi tak zatraceně samolibě a oprávněně v celé té věci. Ale to, co mě opravdu dostalo, bylo to, jak nevěřícně ses tvářila. Jako bys nemohla uvěřit, že někdo upřednostnil mě před tebou. Tak jsem zvedla tvé poznámky, abych ti je podala, ale ty jsi vyběhla a já prostě…“

Julie zvedla ruku. „Jasně, chápu. Nenáviděla jsi mě až do morku kostí a příležitost ti spadla rovnou do klína. Ale co tohle?“ Julie vytáhla noviny z kabelky a mávala jimi před Kelliným obličejem. „Jak se vymluvíš na tohle? Úplně jsi mě podrazila. Zničila můj příběh.“

Zničila jsi můj život. Ale nedopřeje Kelli-s-měkkým-i tento druh uspokojení.

„A ze všech lidí zrovna Allenovi Carsonsovi? Máš ponětí, co Camille udělá, až to zjistí?

„Dostanu padáka,“ pronesla Kelli, která se kousala do rtu.

Julie si odfrkla. „To bude tvá nejmenší starost. Tvoje jméno bude na černé listině v celém tomhle městě. Co mohlo stát za to riziko?“

Kelli otevřela ústa. Znovu je zavřela.

A pak, k  velkému překvapení Julie, propukla mladší žena v pláč. „Vím, že jsem to neměla udělat. Já jen… doopravdy bys měla tenhle příběh vzdát, Julie. Nejsi kvalifikovaná. Já ano. Pokud by ses zaměřila na časopis místo na sebe…“

„Já vím,“ pronesla Julie hlasem, který klesl do šepotu. „Máš pravdu.“

Kelli okamžitě přestala plakat a spadla jí brada. „Vážně? Souhlasíš?“

„Ano, souhlasím,“ odsekla Julie. „A až do té malé bomby v Tribune jsem plánovala, že požádám Camille, aby ti příběh předala.“

Kelli vsála dech. „Plánovala?“

„Jo. Plánovala,“ zavrčela Julie, která si cpala noviny do kabelky. „Ale, snad chápeš, že jsem změnila názor. Nenapíšu o Mitchellovi. Je pro mě příliš důležitý. Ale svůj článek si ponechám. Nevím, o čem sakra napíšu, ale něco vymyslím.“

„Děláš to jen ze zlomyslnosti.“

Julie začínala být čím dál vzteklejší. „Díky tobě, si celé město myslí, že jsem bezcitná děvka! Máš ponětí o tom, co Mitchell řekne, až to zjistí?“

Přijdu o něj.

Kelliin výraz se změnil v nepříjemný. No… ještě odpornější. „Víš,“ pronesla se zamyšleným poklepáním prstu proti rtům, „nějak si nemyslím, že ho to bude zajímat, ať tak či onak.“

Ignoruj ji. Snaží se ti dostat pod kůži. Ale bylo to, jakoby měla Kelli svůj vyzáblý prst na tepové frekvenci Juliiny nejistoty. Tak se chytila na návnadu.

„Proč by ho to nezajímalo?“ ptala se opatrně. „Ani ho neznáš.“

Kelli jí věnovala pomalý úsměv. „Ne osobně, to ne. Ale znám jeho kamarády.“

„A?“ Julie nechtěla nic víc, než jí dát facku a připravit Kelli o ten samolibý úsměv, ale napřed se to musí dozvědět.

„Uvidíme,“ pronesla Kelli, která přistoupila o půl kroku blíž. „Víš o té druhé části, o níž se pan Carsonse ve svém článku zmiňuje? To jsem mu také prozradila já.“

Julie zpětně uvažovala o znění v novinách: Její kořist má své vlastní podlé důvody, aby se nechala lapit do její pokrytecké sítě.

„O čem to mluvíš?“ ptala se Julie a nenáviděla, že má tak roztřesený hlas.

Kelli jí věnovala pohled předstíraného soucitu. „Ty to nevíš? Zlato, skoč do doby, kdy jsi osnovala plán omotat si toho muže kolem prstu. Vsadil se, že si s tebou začne nezávazný flirt. On a můj přítel se vsadili, že Mitchell nedokáže prožít flirtující, bezstarostný, krátkodobý úlet v seně s Manhattanskou oblíbenou dívkou na hraní.“

„Ne,“ zašeptala Julie.

Ale to slovo nezastavilo příval představ v duchu. Ono první rande, kdy se ani neobtěžoval požádat ji o druhé. Emocionální odstup. Vzdor vůči filmové noci. Dokonce i posedlost baseballem do toho všeho zapadá.

„Jo,“ pronesla Kelli, která si prohlížela nehty. „Ani s tím zprvu nesouhlasil, protože jsi nebyla jeho typ. Ale pak se rozhodl, že tě kvůli lístkům na Yankees bude šukat.“

„Lžeš.“

„Vlastně nelže.“

Julie ztuhla šokem, když uslyšela známý hlas. Všimla si, že Kelli nevypadala ani trochu překvapeně.

To se nemůže dít.

Otočila se.

Byl to tak.

Ale proč byl Mitchell tady v Kelliině domě? Očima kmitla k přerostlému frajírkovi vedle něj a kousíčky skládanky zapadly do sebe.

Ten chlap s krátkými hnědými vlasy byl Kelliin přítel. Ten, který Mitchellovi navrhl sázku. Sázku, kterou Mitchell přijal.

A proč tu dneska Mitchell byl? Vyzvednout si výhru?

Pohledem pátrala v jeho tváři a potichu ho prosila, aby vše popřel. Ale jeho oči byly chladné a ne zrazené.

„Mitchelli?“ ptala se chraplavě.

Pomalu zvedl paži a Juliin pohled padl k jeho levačce.

Kde držel New York Tribune.