Elicit - 54. kapitola

Překlad: Mili

Je strašně deprimující probouzet se sama, když vás na pokožce pálí sluneční paprsky.

Mo

Sluneční paprsky prosvítávaly skrz závěsy mého normálně tmavého pokoje. Je to teplý pocit, ochranitelský. Skoro bych přísahala, že uvnitř nejsem úplně mrtvá. Skoro jsem si dokázala představit svět, ve kterém vedle mě leží Tex.

Svět, ve kterém neexistuje mafie.

A manželství není politický tah. Z koho si dělám srandu? To samé jsem udělala i já, abych ho ochránila. Akorát rozdíl byl v tom, že jsem ho milovala. I když nenávist se ve snaze trumfnout tu lásku začíná vysoce angažovat. Asi nikdy neporozumím tomu, jak mohl říct, že by mě nikdy nedokázal nenávidět tak moc, jako mě miluje - opravdu dělá dobrou práci v tom, že dokazuje pravý opak.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

Ignorovala jsem ho, přitiskla si na obličej polštář a zasténala.

„Mo.“ Do pokoje vkročila Mil. Slyšela jsem kroky, asi s sebou přivedla i Trace. Nádhera. Obě dvě budou svědkem mé neschopnosti držet hlavu dost vzpřímenou na to, abych se dokázala nasnídat nebo se projít chodbou.

„Vstávej!“ Mil mě plácla přes zadek.

Trace si sedla na druhou stranu postele a znepokojeně se na mě podívala. „Potřebuješ sprchu.“

„Osprchuju se, až budu připravená.“ Což nebude nikdy, ale to vědět nemusí. Pořád na sobě cítím jeho vůni a chci to tak nechat. Vidina nás, jak jsme spolu, mi zmařila veškerý spánek, takže jsem to nakonec vzdala a zírala do stropu, zatímco mi myslí probleskávaly záblesky Texova úsměvu.

Trace si povzdechla a lehla si vedle mě. „Pamatuješ, jak jsem poprvé přišla na Eagle Elite?“

Málem jsem se zasmála nahlas. Jo, pamatuju, ta holka byla úplná troska. „Nixon se k tobě choval jako naprostý debil, jsem si docela jistá, že Tex a Phoenix ti místo pozdravu ukázali fakáče a už vůbec nechtěj, abych začala o Chasovi.“

„Chase byl nejhodnější,“ bránila ho Trace. „Dobře, že jsi ulovila zrovna jeho, Mil.“

„On je moje výhra, okounek.“ Mil lehla vedle mě po druhém boku.

„Jsem si jistá, že by se mu nelíbilo být srovnávaný s tak hnusnou rybou.“ Odvětím suše a moc dobře vím, že Chase je daleko víc nafoukaný, než by mu kdokoliv z nich uznal, na druhou stranu k tomu měl dobrý důvod. Ne, že bych to přiznala nahlas. Vždycky jsem měla oči jen pro Texe.

Ale už ne.

„Zachránila jsi mě,“ zašeptala Trace. „Pamatuju si, jak jsem si o tobě myslela, že jsi blázen.“ Zasmála se. „Ale byla jsi tak silná, dokonce ses postavila Nixonovi, pořád jsem myslela na to,jak moc tě obdivuju za to, jaký jsi člověk, chtěla jsem být taky tak sebevědomá, víš?“

Bojovala jsem s náporem slz, které mi stahovaly hrdlo tak, že jsem měla potíže s dýcháním.

A Trace mluvila dál. „Když mě kluci tyranizovali, zastavilas je, když mě Nixon krmil tofu, šla jsi po něm, a když jsem zjistila všechna ta malá špinavá tajemství, nikdy ses toho nezalekla, jenom jsi to akceptovala a šla dál s hlavou vzhůru.“

„Tenkrát jsem byla jiná,“ zašeptala jsem chraptivě.

„Ne.“ Trace mě vzala za ruku a pevně ji stiskla. „Nedovol druhým, aby zničili osobu, kterou jsi vždycky bývala. Tak máš zlomené srdce, no...“

Odfrkla jsem si a chtěla tu konverzaci ukončit.

„A máš teď život na houby.“ Dodala Mil.

„Chcete, abych spáchala sebevraždu?“

Trace si povzdechla. „A Tex je idiot.“

„To je fakt.“ Souhlasila Mil.

„Takže.“ Trace mi sevřela ruku. „Co s tím bude Mo Abandonato dělat?“

„Polehávat v posteli, dokud opuštěná neumře?“ Navrhla jsem.

„Zkus to znovu.“ Trace do mě píchla.

„Auvajs!“ Odtáhla jsem se. „To bolelo!“

„Co s tím budeš dělat?“ Zeptala se neoblomným hlasem a oči jí zableskly. „Kdy v životě jsi nechala chlapy, aby ti říkali, jaký máš vést život nebo co máš dělat? Neměla jsi toho dost už se svým tátou?“

Škubla jsem sebou, jako bych dostala facku. Ta ženská věděla až moc. „To je něco jiného.“

„Houby jiného.“ Mil vyskočila z postele a zkřížila paže na hrudníku. „Jsem taky hlava rodiny. Tex je nechává tahat za provázky schválně... nevidíš to? Sergiovu reakci na Texe? Phoenixovu reakci na Sergia? Na Lucu? Něco není v pořádku.“

„Tak co? Budeme šmírovat jejich zadky?“ Oči se mi začaly zaplňovat vodou. „Holky, skončila jsem. Jsem vyčerpaná, srdce mě bolí... tohle je větší než my. Nemůžeme ze sebe dělat detektivy a vyřešit válečnou situaci v rodinách.“

Trace v pobavení naklonila hlavu. „Nebudeme nic řešit.“

„Holky, dík za to, že jsem se stavily, ale myslím, že zůstanu tak, jak jsem byla do teď.“

„Řekni jí to.“ Trace zakývala k Mil.

Mil vytáhla mobil a stiskla přehrávání. V tom okamžiku se ozval Texův hlas.

„Zinscenujeme puč. Uděláme převrat a zahrajeme před Komisí velkou scénu.“ Odmlčel se. „Mluvíš o sebevraždě, ví o tom ještě někdo?“

„Luca pozval Alfonsa,“ zašeptal Phoenix. „Musíš ho zastřelit, musíme mít mrtvé tělo a musí to být krvavé.“

„Umím dělat krvavé věci.“

„Musíš ublížit těm, které miluješ... odradit je od sebe, bude to tak jednodušší, nesmíš váhat, musí to vypadat opravdově, Texi, chápeš, co tím myslím?“

„Ví o tom Luca?“

„Víš o tom ty, vím o tom já, Luca a Sergio...“ Phoenix zanadával. „Buď mě do toho nasadili, abych selhal nebo mě testují, ne, že by na tom záleželo, protože dělám správnou věc. Tentokrát dělám správnou věc.“

„Strašný.“ Povzdechl si Tex. „Když smrt je jediný způsob, jak udělat něco správně.“

„Zapamatuj si jména, zapamatuj si fotky, nebudeš mít moc času reagovat. Pamatuj si, že tohle bude život nebo smrt.“

Nahrávka skončila.

Ohromeně jsem zírala na Mil a potom na Trace. „Co to znamená?“

„Máme pár teorií.“ Mil si odkašlala. „Nikomu jsem o tom neříkala. Nejsem přece idiot. Miluju svého bratra, ale důvěra? Nesahá tak daleko, sledovala jsem ho, teda moji muži ho sledovali. Já jenom... Nevím, Mo, když jsem o tom řekla Trace, povídala, že s tím mám jít za tebou. Je možné, že věci kolem Texe nejsou tak, jak vypadají.“

„A co když jo?“ Zeptala jsem se na otázku, kterou jsme se obě dvě bály dokonce zašeptat nahlas, protože jsme věděly, že kdyby to byla pravda, byl by pro mě navždycky ztracený.

„Tak potom,“ odpověděla Mil s pokrčením ramen, „musí opravdu všechny zabít, obrátit se na špatnou stranu, oženit se s nějakou Nicolasi děvkou, co bude mít na obličeji chlupatou bradavici a zuby jak sysel, objednáme si její smrt a bude to vypadat jako nehoda.“

Zasmála jsem se. Poprvé za dobu, která se jevila jako věčnost, jsem se zasmála, protože Mil vypadala smrtelně vážně. Miluju tu holku. Prostě... ji miluju. „Čím dýl jsi vdaná za  Chase, tím víc z tebe jde strach.“

„On na mě má fakt špatný vliv.“ Zakývala Mil s rozšířenýma očima. „Tolik násilí v jednom těle, opravdu působivý.“

„Hnus.“ Trace zvedla ruce. „Žádné další detaily.“ Otočila se ke mně. „No tak budeš tu celý den sedět a trucovat nebo tě můžeme vylákat pryč z ložnice a pokecat u kafe a domácích skořicových rohlíků?“

Rozjařila jsem se. „Chase dnes ráno pekl?“

„Chase peče vždycky, když je ve stresu.“ Kývla Mil. „Nebo když to nemá.“

Trace zasténala do dlaní.

Mil se bránila s rukama nahoře. „Byla jsem unavená! Včerejší večer byl tak vyčerpávající, řekla jsem, že ne, suďte mě, aspoň z toho jsou rohlíky.“

„Všichni jsme díky tomu vyhráli.“ Triumfálně jsem přitakala. „Díky za tvou oběť, Mil.“

„Není zač.“ Zakřenila se a přitáhla si mě do objetí. A Trace omotala své paže okolo nás obou.

„Bude to dobrý,“ pronesla Trace. „Slibuju.“

„Doufám, že máš pravdu.“ Zamračila jsem se. „Fakt doufám.“