WIB - 4. kapitola

Překlad: Sim

To se nám to začíná hezky rozjíždět, tak se máte na co těšit. Zároveň ale se chci omluvit, možná teď delší dobu nepřibude žádná kapitolka, tak se nebojte, že bych na vás zapomněla, ale mám toho teď do školy moc a musím na tom začít pořádně pracovat, ale jakmile budu doma, zahrnu vás novýma kapitolkama, co možná nejdřívě :)

MONTANA

Poslední tři show byly trochu zamlžené. Překvapivě už jsme s Lauren nic v Paříži nepodnikli potom, co jsme se dohodli na našem kompromisu. Byla to zaměstnaná žena a já byl velmi zaměstnaný muž, ale trochu mě to štvalo. Kdykoliv jsem se s ní pokoušel sejít, řekla, že nemá čas. Pokaždé. Bylo mi jasné, že pracovat pro kapelu vyžadovalo hodně práce, ale ani za nic na světě, nemohla být tak moc zaměstnaná.
Ale nechal jsem to být. Tohle nebylo nic vážného. Pokud se nechtěla sejít, fajn. Nehodlal jsem se tím zabývat.
Vrátit se zpátky do Virginie byla úleva. Chyběla mi moje chlapská jeskyně domova. A se vším tím cestováním a vystupováním v poslední době, jsem potřeboval alespoň dvě noci pořádnýho spánku. Byl jsem naprosto vyšťavený a jakmile jsem hodil tašky na zem a zamířil jsem ke své ložnici, začal mu v kapse drnčet telefon.
Vylovil jsem ho ven a podíval se na Benovo jméno na obrazovce. Povzdychl jsem si. Kdykoliv Ben volal po nějaké show, znamenalo to, že se jedná o nějaké pracovní záležitosti. Mohl jsem ho ignorovat pro teď, ale bylo mi jasné, že ho nebudu moc ignorovat věčně. Volal by mi pořád dokola, dokud bych to nezvedl.
S povzdychnutím jsem to zvedl. „Bene.“
„Hej, Montano.“
„Co se děje?“
„Vím, že jsi unavený stejně tak, jako všichni ostatní a nemůžeš se dočkat, až se trochu vyspíš, ale je tu něco velkého, k čemu vás všechny zítra potřebuju.“
„Co to je?“
Lina Miles z Liva živě vás chce do svojí show. Má obrovskou fanouškovskou základnu a je ochotná zaplatit, kolik si jen řekneme, jenom, aby tam měla nějaký dav fanoušků FireNine a jejich posledního alba. Je to obrovská příležitost, kterou si nemůžeme dovolit odmítnout, bez ohledu na to, jak moc negativní pocity vůči ní máme.“ Věděl jsem, kdo Lina byla. S kapelou jsme s ní měli pár drinků na oficiální party jednoho rapera. Byla to mrcha. Byla žhavá, ale mrcha. Televizní hvězdy nikdy nebyly pro mě. „Je do tebe celá žhavá,“ pokračoval ven a chytil mě tak naprosto nepřipraveného.
„Do mě? Cože? Proč?“
„No….zmínila, jak všichni ostatní kluci z kapely buď randí nebo už jsou ženatý až na tebe. Je zvědavá a chce vědět, proč jsi sám už tak dlouho. Bude se ptát na základní otázky a ty je budeš muset odpovědět, však víš…jako obvykle.“
Zamračil jsem se a padl na postel. „Proč sakra chce vědět o mně? Nemělo by jí překvapovat, že jsem pořád sám. Na tom není nic špatnýho.“
„Vlastně je tu spousta zvědavých fanoušků. Montano, neměl jsi vztah od chvíle, co jsme se potkali a už je to devět let.“
Pokrčil jsem rameny, jako by mě snad mohl vidět. „A?“
„No.. devět let, aniž by ses nikdy do nikoho nezamiloval? To je trochu šílený…. A divný. To je skoro deset let! Netrápí tě to trochu?“
„Ne, mám svoje…zájmy,“ řekl jsem a okamžitě pomyslel na Lauren.‘
„Okay, ale tvojí fanoušci to neví. Podívej, plánuju let pro tebe a ostatní zítra v šest ráno. Chci, abys na cestě do Philadelphie přemýšlel o tom, jak jim trochu přiblížíš tvůj postoj ke vztahům. Nebuď ohledně toho pitomec. Tvoji fanoušci tě milují, zvlášť ta ženská část, a jestli v sobě máš alespoň trochu romantika, ukaž ho. Dej jim něco. Všechny holky sní o nějaké romantice.“
Zamručel jsem a zavřel oči. „Ty jsi šéf.“
„To jsem. A vím, co dělám. Tak mě nezklam, Montano. A prosím, nezklam svoje fanoušky. Žádná žena nechce snít o muži, který se bojí závazků. To prostě…. Není v pořádku.“
Otevřel jsem oči, když zavěsil, zamračil se a dívat jsem se na obrazovku. Nemohl jsem uvěřit tomu, co mi právě řekl. Já a bát se závazků? Proč si to myslí? Jenom proto, že nevěřím na randění? Nebyl jsem randící typ. Nikdy jsem nebyl a nikdy nejspíš nebudu.
Benova slova mi zněla pořád dokola v hlavě a nedokázal jsem usnout. Nemohl jsem na to přestat myslet. Měl pravdu a nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlel. Neměl jsem vztahy rád. Nechtěl jsem se jimi zabývat. Až moc rád jsem se s ženami jen bavil. Miloval jsem být bez starostný. Žádné závazky. Žádný takovýhle extra kraviny. Na tom nebylo nic špatného…. Ne?
Ale devět let? Kurva. Vážně jsem si neuvědomil, že už to bylo tak dlouho.

***

Lina byla stejně otravná mrcha jako obvykle. Po skončení show se mě pokusila pozvat na několik party. Neměl jsem jí rád. Byla falešná…. Uvnitř i na povrchu. Byla to typická plastická holka a na takový jsem fakt neměl čas ani náladu. Show ale šla dobře a překvapivě se mě nezeptala na žádnou otázku, která by mi vzala vítr z plachet. Fanoušci byli potěšení. Ben byl potěšený. To bylo vše, na čem záleželo.
Na cestě zpět do Virginie jsem byl naprosto bez energie. Nemohl jsem přijít na to, jak je možné, že jsem pořád schopný udržet oči otevřené. Jakmile jsem se uvelebil ve svém sedadle, zadrnčel mi telefon.
Nemohl to být nikdo důležitý, nic nebylo důležitější než krátký spánek. Ale stejně jsem se pro telefon natáhl. Obrazovka hlásila neznámé číslo a byla tu zpráva.

Text: Viděla jsem tě na Lina živě… Nemůžu uvěřit, že jsme se s ní všichni vypořádali.

Zamračil jsem se. Kdo to sakra byl?

Já: Kdo to je?

Text: Hádej…

Poškrábal jsem se na obočí.

Já: Uhm..

Text: Rýmuje se to s Corinne…LOL… to dáváš svoje číslo vážně tolika holkám?

Zasmál jsem se. Wow. Byla to ona.

Já: Lauren….Princezno….Měl jsem vědět, že jsi to ty. Ale nakonec, nejspíš nemohl, protože jsi mi nikdy neodepsala tak, abych si mohl uložit tvoje číslo. „Příliš zaměstnaná,“ pro mě.

Lauren: Neměla jsem čas. A neříkej mi tak.

Já: Líbí se mi to, Proč ne?

Lauren: Mám do princezny daleko…. proto.

Já: Prosím. Pro mě jsi královská.

Lauren: Červenám se.

Zasmál jsem se, což donutilo Roye zvednout pohled a podívat se na mě. „Co je sakra tak vtipnýho?“
„To není tvoje starost, Royi.“ Vrátil jsem svou pozornost k telefonu.

Já: Už jsi ve státech?

Lauren: Jop. V Kalifornii. Slyšela jsem, že kapela teď nemá nic, až za dva týdny.

Já: Takže…. Co říkáš? Chceš ty dva týdny strávit… společně?

Škádlil jsem jí, ale trvalo jí delší dobu, než odpověděla.

Lauren: Chci se jenom bavit.

Já: Jen zábava.

Lauren: Jsem v Los Angeles v hotelu Eros Greek. Zamluvila jsem si královsky velkou postel.. ;-)

Při pohledu na mrkajícího smajlíka jsem se začal usmívat ještě víc. A z ničeho nic jsem byl nadržený. Hrozně moc jsem toužil říct pilotovi ať změní kurz a vyhodí mě co nejdřív v Los Angeles.
„Okay… vážně, co je tu tak k smíchu?“ zeptal se Roy a přejížděl pohledem mezi mnou a mým telefonem. „Komu píšeš? Prosím řekni mi, že ne Kelsey. Přestaň si z ní dělat srandu. Moc dobře víš, že už takhle je nejistá.“
Odmávl jsem ho. „Neotravuju Kelsey.“
Zamručel něco, čemu jsem se ani neobtěžoval rozumět.
S širokým úsměvem na tváří jsem odpověděl:

Já: Budu tam. Připrav se.

Neodpověděla, ale vlastně jsem ani odpověď nepotřeboval. Chystal jsem se ukázat v hotelu, trochu se pobavit a dělat cokoliv, co bude chtít. Byl jsem naprosto šílený potom, dostat se znovu dovnitř ní. Jenom jsem doufal, že moje slova vzala vážně. Potřebovala být připravená, protože já jsem přicházel a přicházel jsem s touhou a tvrdostí.