Unchangeable - 1. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Přimhouřím oči a nakloním se dopředu, zatímco se snažím přečíst malý černý nápis na obrazovce mého počítače. Z nějakého debilního důvodu je dnes moje vidění trochu rozmazané.

Parker, jeden z mých nejlepších přátel a obchodní partner, se snaží získat mou pozornost naproti mého stolu. „Slade?“ Vloží si do úst další hrst slunečnicových semínek. Zvuk jeho usrkávání a žvýkání stačí na to, aby se každý chlap dal na pití. I v tuto ranní hodinu.

„Hmmm?“ ptám se držíc oči na obrazovce. Více zamžourám, ale to mi nepomůže s tím malým písmem. „Jak se ztlumí jas?“ zamumlám si víc pro sebe, než pro něj. Nenávidím tenhle počítač! Anděl mi ho dala na moje třicáté druhé narozeniny před několika měsíci. Říkala, že je nejmodernější. Elita. Tak-to-kurva-vůbec. Je na hovno.

Odvrátím se od obrazovky a podívám se na Parkera, jak vyplivuje nějaké slupky ze slunečnicových semínek do bílého plastového kelímku. „Můžeš to jít dělat někam jinam?“ hlas mám našponovaný; nemám dnes na něj náladu.

Pár kousků spadne na jeho černou košili, která vypadá, jako by si ji koupil v nějaké dětském oddělení v obchoďáku. Má pocit, že čím menší si je koupí, tím větší bude připadat ženám. Já si myslím, že díky tomu vypadá jako idiot. Nezáleží na tom, co má ten chlap na sobě, ženské se k němu pořád hrnou. To je důvod, proč se jako jediný z našich přátel ještě neusadil.

„Co se to s tebou děje?“ zeptá se, když si opráší košili, shazujíc zbytky na podlahu, aby to později mohla uklízečka uklidit.

Ignoruju jeho otázku, zatímco sedím za svým stolem. Co se se mnou děje? Na tuhle otázku mám několik odpovědí. Mohl by to být fakt, že si myslím, že jsem oslepnul. Možná si musím udělat kontakty, jak to řekla Anděl. Mohlo by to být proto, že jsem toho minulou noc moc nenaspal. Mohlo by to být kvůli toho, že mě malá nožka třikrát kopla do koulí. Mohlo by to být proto, že mě malá ručička dvakrát udeřila do tváře.

Vidíte, Anděl nechává Sadey spát s námi. Zpočátku mi to nevadilo. Ale to bylo tenkrát, když byla malinké miminko, které se moc nehýbe. Byla zaklíněna v bílé zástěně, který jí držel na místě a chránil jí, takže jsme jí nemohli zalehnout. Teď má patnáct měsíců a je stejná jako její matka – neustále se převaluje na posteli. Žádná postel by nebyla dost velká na to, abychom se tam my tři vyspali. Ach a taky nemůžete zapomenout na Broskvičku. Ten zatracený pes miluje, když mi leží přes nohy. Další ráno jsem vstal do práce a skoro jsem spadl na obličej kvůli znecitlivění. Ten pes potřebuje svůj vlastní pokoj.

„Nemáš něco, co je potřeba udělat?“ ptám se ho, zatímco se pořád dívám na svou obrazovku.

„Ne.“ Jeho úsečný hlas je stejně otravný.

Vzhlédnu ke svým dveřím do kanceláře, když Tate, můj další nejlepší přítel a švagr, vejde dovnitř. Plácne sebou do jednoho z vyšších černých křesel vedle Parkera. „prosím, řekni mi, že můžu dneska někoho zmlátit?“ Zatne pěst a práskne jí do své druhé dlaně.

„Den je ještě mladý.“ Dnes večer máme párty, na které budeme pracovat. Nějaká velká těžební společnost, která pracuje v těžebním průmyslu, má párty pro svých nejbližších tři sta přátel. Najali si nás jako ochranku.

Bezpečnostní agentura, kterou máme, není zrovna ‚tradiční‘. Vím, co si ostatní myslí o bezpečnostním týmu, představí si plešatého chlapa s pivním pupkem stojícího v centru obchoďáku. Tak jako tak to je to, co si myslím já. Ale není to to, co děláme my. My děláme převážně soukromé párty. Velmi honosné soukromé párty. Parkerův otec je starosta St. Louis a drží nás zaměstnané. Hádám, že si někteří mohou myslet, že nejsme kvalifikované na tenhle typ práce s ohledem na to, že nikdo z nás nechodil kvůli tomu do školy, ale nesouhlasil bych.

Parker má spoustu dovedností, které nám přinesl, zatímco je policistou. Tate je prostě Tate. Stačí, když se na vás podívá a vás to vyděsí k smrti. Je ten první, který dá ránu a ten poslední, který jde dolů. Tyčí se nad většinou a tetování, které má podél paží vás přiměje dvakrát si rozmyslet, jestli s ním vyjebete.

A já mám spoustu kontaktů z doby, kdy jsem býval obhájce. Lidé mluví o tom, jak nemilosrdný jsem byl v soudní síni a kolik případů jsem vyhrál. Teď, když jsem přeskočil plot a chci pomoct těm, kteří nejsou vždycky vinni, mě oni chtějí. Je to výhoda.

„Chlapi, vy dva si potřebujete zašukat,“ přizvukuje Parker opírajíc se ve svém křesle, když mluví na Tatea.

„Když už mluvíme o šukačce….“ Vtipkuje Tate, dívajíc se na něj. „Ta děvka, kterou jsi měl minulou noc…..?“

Trochu se zachechtá, než odpoví. „Ta děvka byla Sarah. Byla zábavná.“

„To bych řekl. Mohl jsem jí slyšet ve svém pokoji. Nemůžeš s nima spát v jejich domech?“ zavrčí Tate. Tate pozval Parkera, aby se k němu nastěhoval před dvěma lety. Tehdy byli oba svobodní. Ale teď je Tate zasnoubený a já si myslím, že se věci změnily.

„Wow. Vy oba jste dneska ráno dost nasraní. Kde je problém?“

„Ty budeš ten jediný, kdo bude mít problém, pokud nepřestaneš domů vodit všechny ty holky. Poslouchám to od Missy 24/7.“

„Proč s tím má problém?“ ptá se Parker v obraně.

„Děláš si srandu, že jo?“

Parker zavrtí hlavou. „Co je?“

Tate si povzdechne. „Nic. Jen si dej pozor na to, koho si přivedeš domů. To je všechno.“

Parker přikývne hlavou v jakémsi porozumění. „Beru na vědomí.“

Dveře mojí kanceláře se znovu otevřou a dovnitř vejde naše asistentka. Anděl a já jsme byli mimo, když měla Sadey. A já nechal Tatea a Parkeradržet pevnost na týden. To byla chyba. Vrátil jsem se zpátky a měl asistentku. Chtěl jsem jí vyhodit, ale Anděl mi to vymluvila. Myslela si, že je to dobrý nápad a myslela si, že bych jí měl dát nějakou šanci. Ukázalo se, že má pravdu. Kdo to měl vědět?

„Ahoj kluci,“ řekne, když dojde k mému stolu. Usměju se na ni. Tate zamumlá svoje ahoj a Parker zahvízdá, když kolem něj prochází. Přistihnu ho, jak jí hledí na zadek přes nerušený výhled na její černé kalhotky. Odkašlu si varovně. Jestli se mezi nimi něco stane, vyhodím jednoho z nich. Hádejte, koho z nich bych si nechal?

„Jsem rád, že je někdo dneska šťastný,“ říká Parker, když se opře do svého křesla s úsměvem na tváři. Jeho oči mu přejíždějí nahoru a dolů po jejích zádech, vnímajíc její malé křivky a kudrnaté blond vlasy. Pokud bych měl být upřímný, řekl bych, že jsem dospěl k tomu, že jsem si Krystal docela oblíbil. Myslím si, že je pěkná? Jistě. Přistihl jsem se, že by mě přitahovala? Ne. Beru jí skoro jako sestru. Ačkoli Parker jí chce ošukat. Po jejím prvním týdnu tady jsem jí musel dát kodex v oblékání. Neoblékala se špatně, nebo tak něco, ale cítil jsem, jako bych potřeboval ustanovit několik základních pravidel. Koneckonců, i dívka oblečená v pytli na odpadky by mohla Parkera vzrušit.

Krystal se zamračí. „Děje se něco?“ Podívá se na mě dolů. „Jsou Samantha a Sadey v pořádku?“ za poslední rok se se Samanthou opravdu sblížily. Dělají spolu ty pravidelné holčičí sračky. Jako den v lázních a tělocvična. Dokonce hlídala několik hodin Sadey, zatímco jsem vzal Anděla ven na naše výročí.

„Ne, mají se dobře. Jsem jen unavený.“ Odmávnu jí. Teď, co Parker dožvýkal svoje slunečnicové semínka, je mi líp. „Co pro mě máš?“ ptám se dívajíc se dolů na papíry, které drží v ruce.

„Ano, Krystal,“ ušklíbne se Parker. „Co pro mě máš?“ Zahýbe svým obočím a z toho je mi nevolno.

Tate se natáhne a plácne ho po paži. On se jen zasměje, zatímco se Krystal zachichotá. Chudák holka. Kdyby jen věděla, jak vážně to myslel. Snědl by jí zaživa a vyplivl ven. Dobře, že je zasnoubená. A kdybyste jí neznali tak, jak jí známe my, všechno co byste museli udělat, je podívat se na její obrovský kámen na její levé ruce. Její táta je ve financích a ona se bude vdávat za syna jeho nejlepšího kamaráda. Ti všichni mají peníze. Ona ve skutečnosti skončila pracovat pro jejího tátu, aby mohla pracovat u nás. Říkala, že potřebuje nějakou jinou změnu – cokoli tím myslela. Jsem vděčný.

„Tohle je váš rozvrh na tento týden. Vytiskla jsem kopie pro všechny z vás. Tate a Parkere, ty vaše na vás čekají na vašich stolech.“

„Jsi pro mě příliš dobrá,“ vtipkuje Parker a Tate jen protočí oči.

„Děkuju ti,“ říkám, vezmu si ho od ní a položím si ho na stůl.

Přikývne a otočí se, zavírajíc za sebou dveře, když odchází.

„Snažíš se, aby nás zažalovala?“ ptá se TateParkera.

„Jen si s ní hraju.“ Směje se. „Vážně bych jí neošukal. Je zasnoubená a jsem si jistý, že z nás dvou by Slade vyhodil mě.“

„To jo,“ říkám a usměju se pro sebe.

„Slade?“ Vzhlédnu, když se dveře znovu otevřou. Krystal strčí hlavu dovnitř. „Sam je na lince dvě.“

Přikývnu díky a zvednu svůj pracovní telefon. „Ahoj krásko.“ Parker dělá, že se dusí, ale já ho ignoruju.

„Dostal jsi moje e-maily?“ ptá se znějíc, jako by byla bez dechu. Můj pták začne tvrdnout při té myšlence. Náš sexuální život už není tak vzrušující, jako kdysi býval. Bývalo to romantické a měli jsme čas na předehru. A teď, když to děláme, obvykle se musíme skrývat v šatníku před naší dcerou. Nebo jiný den jsme to dělali na zadním sedadle jejího SUV, zatímco bylo zaparkované v garáži. A obvykle je to rychlovka. Vážně vzrušující, já vím. Ale s tím, jak jsme oba rodiči a rozběhlými firmami prostě není moc času, abychom si mohli vyrazit jako rodina, natož mít tolik sexu, kolik chci.

„Proč zníš tak, jako bys popadala dech?“ ptám se.

Trošku se zasměje. „Jsem bez dechu, protože jsem právě pomáhala Courtney přinést dovnitř asi 90 kg cukru. Ty pytle jsou těžké. Ale dost o cukru. Dostal jsi moje e-maily?“

„Ano.“ Povzdechnu si. „Ale neměl jsem šanci se na ně podívat.“

„Slade.“ Zhluboka se nadechne. „Potřebuju vědět, jakou látku chceš. Musím poslat objednávku dnes do pěti odpoledne.“

„Objednávku čeho?“ Nerad to přiznávám, ale občas zapomínám na to, co mi říká.

Můžu cítit přes telefon, jak její rozčilení vůči mě roste. „Záclony. Poslala jsem ti e-maily s různými tkaninami a myslím si, že budou vypadat hezky s tím novým nábytkem.“

Aha, ten nový nábytek, který prostě musela mít minulý týden. Kdybych jí neznal lépe, myslel bych si, že prochází fází hnízdění. Prošla si jednou velkou fází právě hned poté, co měla Sadey. Ale myslím si, že se to stává jen tehdy, když je žena v očekávání. Ale nejsem si stoprocentně jistý. „Podívám se na ně a dám ti vědět po obědě,“ říkám a už se hrnu na její e-maily.

„Díky. Musím jít. Miluju tě.“

Cvak.

Položím telefon a začnu si pročítat e-mail. „Do prdele!“ říkám překvapeně.

„Co je?“ dožaduje se Parker.

„Ona mi poslala přes padesát různých odkazů, z čeho vybírat.“ Myslel jsem, že to budou tak tři. Moje žena je velmi vybíravá, a když najde něco, co chce, dostane to. Divím se, že nemůže zúžit výběr.

„Prostě jednu vyber,“ říká Parker s mávnutím ruky a já zvednu obočí v otázce. Povzdechne si. „Myslíš si snad, že ona vážně chce vědět, co se ti nejvíc líbí? Ona si vybere to, co se nejvíce líbí jí. Takže, prostě jednu vyber.“

Nerad přiznávám, že má pravdu. Kloužu myší nad výběrem a jednu vyberu.

Telefon mi začne zvonit. Odpovídám na její e-mail s číslem, které jsem vybral a zvednu svůj telefon. „Haló?“

„Slade,“ přichází hlas mého táty. „Potřebuju laskavost, synku.“