TTA - 7. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey¨

Děkuji za vaše komentáře a posílám další kapitolu. Ve které se zase nic nedozvíme, jen se opět otevírají staré rány. Ufff, kdyby si konečně sedli a promluvili si, místo toho obviňují jeden druhého a utápějí se v lítosti…

TAIYA

Dívám se přes Scotta a povzdechnu si. Sedíme na gauči a nemůžu přestat myslet na Ryana. Nevím, proč se cítím provinile. S Ryanem nejsme spolu a Scott je jenom kamarád, ale cítím se tak. Jeho výraz… mnu si rukou tvář, chci jít a promluvit si s ním. Nechci, aby si myslel, že si sem přivedu chlapa a budu mu ho strkat před nos, i když se opravdu nemusím Ryanovi zodpovídat. Pravdou je, že od chvíle, co jsem zpátky, mi nestrkal žádné ženské pod nos, ale mění to něco? Hádám, že jo. Co slyšíte a co vidíte, je něco úplně jiného. Scott je pro mě kamarád a seznámili jsme se, když přijel do JAR na dovolenou. V našem vztahu nejde o romantiku a ani jsme se nikdy nedrželi za ruce. Snažila jsem se to posledně Ryanovi vysvětlit, ale měl příliš na pilno s praštěním Scottova obličeje. Myslím, že Ryan byl v šoku, když mě uviděl, a odnesl to Scott. Dneska držel vztek na uzdě, ale můžu říct, že to pro něj nebylo jednoduché.

„Řekneš mu, že jsme jen přátelé?“ řekne Scott a odlupuje štítek z piva.

„Promluvím s ním,“ řeknu. Cítím, jako bych bloudila kolem.

„Vzhledem k mému zdraví mi to přijde jako dobrý nápad,“ odpoví Scott s nadzvednutým obočím. Škubou mi rty. Věřte mi, že Scott najde na situaci vždy něco zábavného. „Jak se drží máma?“

„Vypadá dobře, trochu unavená, ale má dobrou náladu,“ odpovím tiše. Máma miluje Ryana. Byla tak naštvaná, když jsem se rozhodla opustit zemi.

Útěk nic nevyřeší, Taiyo.

Páni, měla pravdu. O rok později mám pořád manžela a hromadu problémů.

„Do prdele. Potřebuju s Ryanem mluvit. Dej mi dvacet minut, jo?“ řeknu Scottovi, vstanu a upravím si tričko.

„Nepospíchej. Doženu nějakou práci,“ řekne s mávnutím ruky. Scott je opravdu skvělý chlap. Nakloním se a políbím ho na tvář.

„Drž mi palce,“ zamumlám, protože vím, že to budu potřebovat. Zavřu za sebou dveře a jdu po schodech k Ryanovi. Dvakrát zaklepu a nervózně přešlapuju. Znovu zaklepu, než se konečně otevřou dveře a stojí tam jen v boxerkách. Otevřu pusu a zavřu. Znovu ji otevřu. „Posiloval jsi?“ dostanu ze sebe a dívám se na jeho vyrýsované břišáky.

„Co chceš, Taiyo?“ zeptá se. Ani ho nepobaví, jak si ho očividně prohlížím.

„Můžeme si promluvit?“ zeptám se.

„Aha, teď chceš mluvit. Ne díky, mám hodně práce,“ řekne a začne zavírat dveře. Dám ruku na dveře, zatlačím a projdu kolem něj. Všimnu si, že jeho byt je hezčí než můj a mnohem prostornější. Vejdu do obýváku a posadím se na gauč. „Chovej se jako doma,“ řekne zvláštním tónem.  Podívám se na něj, ale jeho tvář je bez výrazu.

„O tom předtím…“

Přeruší mě. „Myslíš to, jak tady kolem ukazuješ svojí poslední šoustačku?“

Otevřu pusu. „Ty pokrytecký hajzle! Ty jsi šukal všechno kolem, ale já si nemůžu přivést jednoho chlapa do bytu?“ Dobře, totálně jsem vykolejila. Ale on mě tak vytáčí!

„Nebyl jsem s nikým od doby, co ses vrátila, Taiyo,“ řekne a sedne si naproti mně. „Ale je dobré vědět, jak mě vidíš.“

„No a co? Chceš cenu za manžela roku nebo tak něco?“

Jeho výraz potemní a sevře čelist. „Nedej bože, abys o mně řekla něco pěkného.“

„Myslím, že jsem řekla něco pěkného ve dveřích, když jsem slintala nad tvým tělem,“ dostanu ze sebe, ale nedívám se na něj.

„Viděla jsi něco, co se ti líbilo?“ zeptá se pohrdavým hlasem.

„Já… urazila jsem tě, že jsem si tě prohlížela?“ zeptám se zmateně.

Sevře rty a odstrčí si blond vlasy z tváře. „Proč jsi tady?“

„Chtěla jsem ti říct o Scottovi,“ začnu.

„Podívej, Taiyo-“

„Je to kamarád. Jen kamarád. Nikdy se mě ani nedotkl, tak přestaň s těmi žárlivými kecy, Ryane,“ dostanu ze sebe a umlčím tak to, co chtěl říct. Podezíravě si mě měří, jako by posuzoval, jestli to, co říkám, je pravda.

„Nikdy jsi s ním nešukala?“

„Ne,“ vyštěknu.

„Líbala jsi ho?“

„Ne, Ryane,“ trpělivě odpovím.

„On tě zjevně chce,“ řekne se zatnutými pěstmi.

„Nechce, věř mi. Jsme jen přátelé. Takže se na mě nedívej, jako bych ti zabila štěně.“

„Jasně, že tě chce Taiyo. Který chlap by nechtěl?“ řekne sladce a já okamžitě roztaju.

„Ne každý to cítí takhle, Ryane,“ řeknu tiše.

„Pak jsou slepí.“

„Jsme v pohodě?“ zeptám se a snažím se držet oči od jeho hrudi. Hladká, vlnitá, opálená. Je tak krásný, až to bolí. Skutečnost, kolik žen po mně ho vidělo, měly tohoto muže, i když jen na jednu noc, bolí tak, jak nikdy nic nebolelo.

Odkašle si. „Oči nahoru, ženo.“

„Proč? Nepatří podle zákona všechno mně?“ zeptám se a okamžitě si nadávám, co jsem to řekla. Vážně se kolem něj nemůžu ovládat. Vždycky to tak je.

„Zajímavé, že to říkáš,“ řekne. A jako bych mu tím dala povolení, jeho oči zabloudí poprvé ten večer na moje tělo. „Jako tvůj manžel si nepřeju, aby ti do bytu chodili další muži.“

„Děláš si srandu?“ zeptám se.

„Myslím to smrtelně vážně,“ odpoví s mazaným úšklebkem.

„Scott je kamarád,“ řeknu pomalu.

„Jestli má péro, tak to platí i pro něj,“ řekne nenuceně.

„Rozvádíme se. Na ničem z toho nesejde.“

„To se ještě uvidí,“ řekne a pozorně si mě prohlíží.

Rozhlédnu se po bytě.  „Vsadím se, že tyhle stěny mají co říct.“

„Popravdě, jediná žena, která tady kromě tebe byla, je Summer,“ usměje se. Zřejmě je sám se sebou spokojený.

„Tak to ses musel přestěhovat nedávno,“ tipuju.

Pravděpodobně se přestěhoval před pár dny.

Ticho. Trefa.

„Proč jsi měl tolik ženských?“ zeptám se odvážně. Musím znát odpověď. Vypadá, že ho ta otázka překvapila, vzhledem k tomu, že se zeptám na něco vážného. Něco co patří do minulosti, něco, čemu jsem se vyhýbala. Těžce povzdechne, opře se do křesla.

„Opustila jsi mě. Byl jsem naštvaný. Zraněný. Zlomila jsi mi srdce, Taiyo. Očividně ti to bylo u prdele a tak jsem dělal, co jsem musel, abych se rozptýlil.“ Dívá se mi přímo do očí. „Nejsem na to hrdý nebo něco takového. Byl to prostě můj život bez tebe.“

„Tohle sis myslel?“

„Co?“

„Že jsem se na to vysrala? Že to je důvod, proč jsem odešla? Odešla jsem, protože jsem tě tolik milovala a ty jsi mě zničil. Zlomil jsi mě, Ryane.“ Potřebovala jsem mu to připomenout. Nemůžu si dovolit kolem něj ztratit ostražitost. Je mou slabostí. Jednou mi ublížil. Kdo může říct, že to neudělá podruhé? Toužím po něm tak zoufale, že jsem znovu ochotná přenechat mu kontrolu nad svým srdcem? Myslím, že nebudu schopná se podruhé vyléčit. Nemůžu zase utéct. Nedopustím to.

S tím vstanu a odejdu z jeho bytu se slzami na tváři.