TTA - 5. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Ahoj, děkuji za předchozí komentáře, jsem za ně moc ráda. Dnešní kapitola je dlouhá, ve wordu to bylo na 7 stran, tak nám dala zabrat. Trošku nakoukneme do minulosti, ale na to, co se vlastně opravdu stalo, si ještě pár kapitol počkáme…

RYAN

Opírám hlavu o dveře a poslouchám, jak pláče. Každý vzlyk se mi zarývá do srdce, mám na svědomí každou její slzu. Místo toho, abych odešel a snažil si pročistit hlavu, tak tady stojím a trestám se tím, že ji poslouchám, protože vím, že si to zasloužím. Cítí se ublíženě. Já se cítím ublíženě. Celá tahle věc je na palici. Navzájem se potřebujeme. Jen si přeju, aby to taky viděla. Můžu tady pro ni zase být, kdyby mě nechala. Chce se mi bouchat hlavou o dveře, ale to by pak věděla, že jsem pořád tady a stojím před jejími dveřmi jako nějaký zasraný slídil. Zvednu ruku, že zaklepu na dveře a budu žadonit, aby mě nechala ji uklidnit a držet v náručí. Ale než se dotknu dveří, stáhnu ji zpět a místo toho si projedu rukou vlasy a zavřu oči. Strčím ruku do kapsy a začnu si hrát se snubním prstenem. Mám ho u sebe, pořád. Nemohl jsem ho nosit, protože když jsem byl s jinýma, nebylo to správné. Navléknu si prsten zpátky na prst. Až uslyším, že odešla ode dveří, tak teprve potom se zmůžu udělat to samé.

*****

Druhý den sesednu ze svého černého Harleye a vejdu do přeplněného baru, cestou se usmívám a zdravím známé tváře.

„Přicházíš právě včas,“ řekne Tag a hodí mi utěrku na hlavu. Chytím ji jednou rukou a zašklebím se na něj.

„Neměla tady být Summer?“ zeptám se zamračeně, když se rozhlédnu kolem.

„Přijde později,“ odpoví Tag a přejede si rukou po vyholené hlavě.

„Volala?“

„Volal místo ní Reid,“ řekne pobaveně. „Výhoda, když pícháš s šéfem, co?“ zavtipkuje. K baru přijde žena a Tag se nakloní, aby slyšel objednávku. Zasměju se, když ho holka vyzývavě zatahá za vousy. Nesnáší to, vím to, ale nemám tušení proč. Jemně jí odtáhne ruku a začne míchat drink. Všimnu si, že ke mně míří Rachel, holka, se kterou jsem jednou strávil víkend. Summer mi vždycky říká, že mám typ žen, který se mi líbí a s ohledem na to, co tvrdí, si myslím, že Rachel by jím mohla být. Její postava je pěkně tvarovaná, dlouhé vlasy a oči plné sexu.

„Ahoj, Ryane,“ usměje na mě.

„Ahoj, Rach, co ti můžu nabídnout?“ zeptám se a oplatím ji přátelský úsměv.

„Jednu margaritu, prosím, “ objedná si a opře se o bar.

„Jasně,“ řeknu a podám si sklenici.

„Půjdeš dneska večer ke mně?“ zeptá se otevřeně ve chvíli, kdy začnu připravovat pití. Skousne si ret a podívá se na mě pohledem, který říká „Bude to stát za to.“

Postavím před ní pití. „Promiň, zlato, nemůžu,“ odmítnu opatrně, abych nezranil její city. Vím, jak moc může odmítnutí ublížit.

„Proč ne?“ našpulí pusu a odsune si z tváře pryč pramen blond vlasů. Nevypadá naštvaně, spíš zmateně.

„Momentálně patřím jedné jediné ženě,“ řeknu s úsměvem.  Je to pravda. Možná není moje… zatím, ale bude. Myslím, že žádný muž nikdy nemiloval nějakou ženu víc než já ji a doufám, že si to uvědomuje. A jestli ne, tak doufejme, že jí to pomůžu zjistit.  

Zatváří se překvapeně. „Opravdu? Od kdy?“

„Od teď,“ odpovím a poděkuju, když mi podá peníze za pití. Dám je do kasy a vrátím jí nazpět.

„Doufám, že ví, jaké má štěstí,“ řekne.

„Ve skutečnosti jsem to já, kdo má štěstí,“ odpovím jí s úsměvem. Je to pravda. Kéž by mě pustila dovnitř a nechala mě znovu vidět tu její stránku. Její zranitelnou stránku. Není to tak, že bych očekával Taiyu, která mi zítra padne do náruče, ale myslím, že jsem mohl doufat v… něco. Její pláč mi trhal srdce, když jsem odcházel. Ty slzy mi říkají několik věcí. Ukazují, jak moc jsem jí ublížil, ale taky to, že se zajímá dostatečně nato, že by to mohlo zase fungovat. Musím napravit, co jsem zničil, ukázat jí, jak je úžasná. Tahle žena si zaslouží celý svět a já mám v plánu jí ho dát.

Rachel si povzdechne. „O tom velmi pochybuju,“ řekne potichu, než se vrátí zpět ke stolu s pitím v ruce. Usměju se za jejími zády. Kdyby jen věděla.

„Můžu dostat něco k pití nebo budeš celý večer zírat na tu blondýnu?“ zaslechnu pobavený Xanderův hlas. Obrátím se doleva a přivítám ho. Dlouhé vlasy má stažené z obličeje tak, aby bylo vidět jeho tetování na krku. Myslím, že od doby, co jsem ho naposledy viděl, k němu něco přibylo.

„To je nové?“ zeptám se a ukážu k jeho krku.

„Jo,“ řekne a posadí se na jednu ze stoliček.

„Za chvíli už přes to tetování neuvidíme ani kousek kůže,“ podotknu, zatímco nalévám pivo.

„Na nohách nemám žádné,“ řekne s pokrčením ramen.

„Zatím,“ řekneme oba zároveň.  Xandera znám už nějakou dobu. Je mladší než já, ale nevypadá tak. S jeho tetováním, svalnatou postavou a pronikavýma očima, vypadá jako někdo, s kým se nechcete zaplést.

„Jak se má Jack?“ zeptám se na jeho tátu a podám mu pivo.

„Znáš ho,“ řekne, zvedne sklenici a napije se. „Myslel jsem, že tady bude Summer.“

„Jo, já taky. Reid jí povolil pozdní příchod,“ řeknu a zasměju se vlastnímu vtipu.

Xander sevře rty. „Stojí to za prd, že už se mnou nebydlí. Tak se zastavím, abych jí viděl a ani tady není.“

„Přijde, neboj,“ řeknu, založím si ruce na prsou a sleduju ho. Miluje svou sestru tak moc, až je to šílené. Myslím si, že je to tím, že nebyla vždycky součástí jeho života a nebere ji jako samozřejmost. Xander vyrůstal s tátou a Summer s mámou. Je opravdu dobrý člověk a doufám, že se nikdy nezapojí do věcí, kterými se zabýval jeho táta.

„Ahoj,“ řekne Tag, když k nám přijde. Uvědomím si, že obsluhoval celý bar, zatímco já jsem tady řešil sračky.

„Počítáš se zítřkem?“ zeptá se Xander Taga. Tag se pomalu usměje a přikývne. Sakra, co mají ti dva v plánu?

„Co bude zítra?“ zeptám zvědavě. Oba se začnou smát mojí otázce, a já se narovnám. Teď to chci opravdu vědět.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ volá Summer, když spěchá za bar. Všimnu si, že má jiné vlasy, světlejší nebo tak něco. Všichni sledujeme, jak zamíří do kanceláře a za chvilku se vrátí zpátky bez tašky. Přejde k bratrovi a pozdraví ho pusou na tvář.

„O co jsem přišla?“ zeptá se a prohlíží si nás.

„Myslíš kromě práce?“ řekne Tag suše a vyslouží si tak od Summer šťouchanec loktem do břicha.

Zasměju se. Summer protočí očima a pak se skloní, aby si vzala z ledničky jablečný džus.

U baru stojí zákazník a Tag ho jde rychle obsloužit.

„Takže příští sobotu vyrazím s Taiyou ven,“ řekne a napije se džusu. Ano, Reid zásobuje bar jejím oblíbeným džusem.

„Vážně?“ zeptám se se zájmem. Nakloním se a čekám, až mi řekne více.

„Myslela jsem, že si dáme na začátek pár drinků tady a pak vyrazíme do klubu.“

„Kdo všechno jde?“ zeptám se.

„Já, Taiya, její kamarádka Isis a…“ zamumlá poslední jméno tak, že ho nezachytím.

„Ty, Taiya, Isis a kdo?“ zeptám se zamračeně.

Stiskne rty a frustrovaně vydechne. „Reid.“

S Xanderem se zasmějeme. „Reid na dámské jízdě?“

„On… naléhal,“ řekne otráveně. Popravdě jsem nadšený, že Reid jde. Může za mě dávat pozor na Taiyu, takže vím, že se dostane v pořádku domů a žádný chlap to na ní nebude zkoušet, když tam Reid bude. Teda pokud si cení svého života.

„Myslel jsem, že to ty ve vztahu nosíš kalhoty,“ zavtipkuju s narážkou na rozhovor, který jsme nedávno měli. Summer prohlašovala, že to ona má hlavní slovo a z toho co jsem viděl, to mohla být v některých situacích pravda. Můj bratr by udělal cokoliv, jen aby byla Summer šťastná. Ale když jde o její bezpečí, tak Reid dělá, co Reid chce a nemyslím, že se to někdy změní.

„Svoje bitvy si musíš vybírat,“ řekne moudře. Což je pravda.

„A ty sis teď vybrala s Reidem nebojovat?“

„Myslím, že je to skvělý nápad,“ dodá Xander s úsměvem. Je ohledně Summer ještě víc ochranářský, pokud ne horší. „Možná se taky přidám.“

„Ani náhodou,“ procedí Summer mezi zuby a zamračí se na svého bratříčka.

„Proč ne?“ zeptá se Xander přes jeho půllitr.

Summer rozhořčeně rozhodí rukama. „Nemám žádné kamarádky! Snažím se jednu získat. Vy všichni jí odradíte!“

„A co Jade?“ přidám a opřu se o stůl.

„Ta se nepočítá.“

„Proč ne?“ zeptám se a zmateně svraštím obočí.

„Protože s ní se bavit musím. Nevybrala jsem si ji,“ řekne s úšklebkem.

„Jsem si jistý, že takhle to nefunguje,“ řeknu, nakloním se a zatahám jí za culík.

Pokrčí rameny a odtáhne se z mého dosahu. „Obklopujete mě dvacet čtyři hodin – sedm dní v týdnu. Bylo by hezké být občas jen v holčičí společnosti.“ Usměju se. Umím si představit, že to občas přeháníme.

„S kým že to jdeš?“ zeptá se Xander a přejede si prsty po tetování slunce.

„S Taiyou a její spolubydlící.“

„Je sexy?“ zeptá se Xander.

„Kdo? Taiya?“ zeptá se Summer zamračeně. Střelí po mně pohledem, jako by věděla, že bych okamžitě skončil přes bar a Xandera jen za zeptání zmlátil.

„Ne. Taiyu jsem už viděl. Její spolubydlící.“

„Isis? Jo, ta je krásná. Ale je tabu. Drž se dál od mých přátel Xandere, prosím!“

„Proč? Jsem slušný kluk,“ řekne a sklopí pohled. Prohlédnu si jeho vlasy, tetování a úsměv. Nejspíš by chudáka Isis vyděsil.

„Jo, jsi. Ale snažím se spřátelit s novými lidmi a pokud se k nám připojíš, tak to skončí katastrofou.“

„Co tím chceš říct?“ zeptá se Xander s přimhouřenýma očima. Tihle dva. Je tak zábavné je sledovat.

„Tím chci říct, že nebudeš mít jednorázovku s jednou z mých kamarádek!“ řekne Summer a rozhodí rukama.

„Ale ty ses vyspala s jedním z mých,“ upozorní ji Xander.

Summer našpulí rty. „S Reidem nešlo o jednorázovku. Toho chlapa si vezmu. To není totéž.“

„Právě jsi udělala z Isis zakázané ovoce,“ zamumlám a zavrtím hlavou. Začátečnická chyba. To o chlapech nic neví?

Rozšíří oči. „Neudělala,“ vezme rychle zpátečku a zamračí se na svého bratra. „Isis se snaží usadit,“ dodá rychle, protože ví, že to možná Xandera vyděsí. Dobře, možná má pravdu. „Do prdele, raději jdu pomoct Tagovi,“ zamumlá a já se otočím a uvidím vstoupit do baru skupinu zákazníků. Jakmile je pryč, Xander nadzvedne obočí.

„Je hezká,“ řeknu mu. A to je. Ale není jako Taiya. K čertu, žádná není jako Taiya.

„Samozřejmě, že je,“ zamumlá, ale všimnu si, jak skrývá úsměv. Doliju mu sklenici a obsloužím pár zákazníků, než se vydám dozadu, abych se pokusil o nějaké papírování. Ošiju se nad hromadou papírů, otočím se zapnout notebook a posadím se ke stolu. Reid vejde o hodinu později s nečitelným výrazem v obličeji. Pomalu se postavím.

„Co se děje?“ zeptám se ostražitě.

Reid si těžce povzdechne a začne si mnout temeno hlavy. „Přišel dopis od táty.“

Sevřu čelist a zamračím se. „Řekli jsme mu, aby nás už nikdy nekontaktoval.“

„Chce nás navštívit,“ řekne Reid a zatne a zase rozevře pěsti.

„Jo, to se nestane.“

„Já vím. Jen jsem ti to chtěl říct. Byl bys na mě naštvaný, kdybych ti to neřekl,“ řekne a pozorně si mě prohlíží. Protočím oči. Nesložím se, jestli je tohle to na co čeká.

„Slyšel jsem, že jdeš do klubu s mojí holkou?“ řeknu a změním pro nás dost choulostivé téma.

„Tvoje holka?“ zopakuje s úsměvem. A napětí v místnosti se vypaří.

„Věřím na pozitivní myšlení,“ odpovím a sednu si zpátky na židli. Reid se na mě podívá, jako by viděl pravdu.

„Taiya je hodná holka.“

„Já vím, že je.“

„Musíš si s ní promluvit o tom, co se tehdy v noci stalo,“ řekne, přejde ke mně a lehce mi stiskne rameno. Hodně se tu noc stalo. Kdybych to mohl vrátit zpět, byl by můj život mnohem jednodušší. Tolik chyb a špatné načasování. Ale ano, posral jsem to a hlavně tím, že jsem za ní nešel a nevysvětlil jí to. Jen ne tak moc, jak si Taiya myslí. Ona a já jsme byli miláčci školy. Ona byla mou první a i já jejím, a doufal jsem, že i poslední. Když jsem jí v jednadvaceti požádal o ruku a ona souhlasila, tak to byl nejlepší den mého života. Měli jsme malou svatbu, jen s blízkými přáteli a rodinou. Taiyina sestra Clara byla její hlavní družičkou a Reid byl můj družba. Všichni říkali, že se nemáme brát, snažili se nás odradit, ale neposlouchali jsme. Byli jsme zamilovaní. Víc než zamilovaní. Ztratili jsme hlavu, byli posedlí, nemohli od sebe udržet ruce. Pořád se tak s ní cítím. Pokud něco, tak po našem odloučení po ní moje srdce touží mnohonásobně víc. Tehdy jsme spolu trávili každou chvíli, kterou jsme mohli. Pustil jsem si ji k sobě blízko - víc než kohokoliv jiného - jinak než Reida. Je pravda, že jsem ji chránil před několika věcmi z mého života, z mé minulosti, ale to bylo proto, že jsem jí nechtěl zatěžovat svými sračkami. Byla na to příliš dobrá.

Všechno bylo perfektní.

Než jsem to zpackal.

Po naší hádce jsem dal Taiye čas, aby se uklidnila, zatímco jsem přemýšlel. Vrátil jsem se druhý den a doufal, že bych jí mohl všechno vysvětlit. Jenže pak jsem přišel do domu její mámy, která mi řekla, že Taiya odešla. Opustila zemi. Sbalila si věci a utekla do JAR, kde jak jsem věděl, měla rodinu. Nechala mi vzkaz. Stále ho mám, i když si pamatuju slovo od slova.

Ten vzkaz mi zlomil srdce. Ty slova mám pořád v hlavě…

Ryane,

zažila jsem s tebou nejlepší dny svého života. Nebo to možná byly nejlepší dny mého života, protože jsi v nich byl ty. Ať tak či onak, všude kam se podívám, vidím tebe.

Jsi všude.

A to bolí.

To je důvod, proč musím odejít. Protože jeden pohled na tebe a chci na všechno zapomenout. Zapomenout, co jsem viděla, zapomenout, že jsi mi vyrval srdce z hrudi a dupl na něj. Že jsi mě zlomil.

Teď už nevím, kdo vlastně jsem, a to mě štve. Neexistuje žádný správný způsob, jak to skončit. Oba se potřebujeme v našich životech pohnout dál, zjistit co chceme. No, zjistit co ty chceš. Já jsem věděla, co chci.  Jen jsem nevěděla, jak si to udržet. Pohni se dál beze mě, protože já udělám to samé.

Taiya

„Neboj se, mám plán,“ řeknu bratrovi a snažím se ta slova vytlačit z hlavy. Pokud se dá považovat za plán nenechat ji samotnou a být jí nablízku, tak jo, měl jsem plán.

„Prostě buď sám sebou,“ zažertuje, zatímco se snaží se udržet vážnou tvář, ale nepodaří se mu to. Potlačím smích nad jeho radou, zavřu notebook a všechny papíry strčím do zásuvky.

„Mluvil jsi s ní?“ zeptám se. Reid a Taiya bývali dobří přátelé.

„No, poprvé, když jsem jí viděl, tak byla zaneprázdněna tím, že ti dávala facku,“ řekne a v jeho očích zahlédnu pobavení.

„Staré dobré časy,“ přidám suše.

„Podruhé jsem na ní narazil se Summer, bavili jsme se jen chvíli. Bylo to hlavně o tom, jak se Summer snažila dostat Taiyu ven. Umí být velmi přesvědčivá, když chce,“ pronese s pýchou v očích.

„Jo, je jak střela.“

Pokrčí rameny. „Myslel jsem, že se k nim připojím, abych na ně dal pozor. Už sice nebojuju, ale nikdy nevíš, jak silnou zášť můžou tihle kreténi cítit.“

„Do prdele, to mě nenapadlo,“ zamumlám a zamračím se. Reid bojoval v MMA a v minulosti se to s ostatními bojovníky trochu vymklo z rukou. Jeden z kluků měl oplzlé poznámky na Summer a chtěl dělat problémy; Reid nešel zastavit.

„Myslím, že se nic nestane, ale znáš mě, raději budu tam, kde Summer.“

„A ty jsi natolik chlap, abys to přiznal,“ řeknu s širokým úsměvem.

Reid zatne biceps. „Chce k tomu někdo něco říct?“ zavtipkuje.

„Sundal bych tě.“

Široce se usměje. „Jak rozkošné, že si to myslíš, bratříčku.“

„Bratříčku? Jen o jednu minutu.“ Když už.

„I tak se to počítá,“ rozesměje se.

„Už jste vy dva hotoví?“ ozve se pobavený hlas ve dveřích. Reid se otočí a za ním stojí ve dveřích Summer a oči jiskří pobavením nad naším rozhovorem.

„V tomhle rozhovoru budeme pokračovat později,“ řeknu Reidovi, projdu kolem něj a šťouchnu ho ramenem. „Všechno v pořádku?“ zeptám se Summer.

„Jo. Tag právě odešel domů, takže mi jeden z vás musí jít pomoct. Ale vidím, že jste zaneprázdněni něčím důležitým, takže… “ hlas jí poklesne a nadzvedne obočí.

„Jdu na to. Reid ať si užije inventuru,“ zavolám a projdu kolem Summer ven z místnosti.