25D - kapitola 11,12

Překlad: Clarissa

Holky, moc vám všem děkuju za komentáře :)

A protože vás (a mě taky) ta knížka tak baví, posílám vám další

dvojnásobnou nadílku čtení....

Clariss

KAPITOLA 11

Chloe

Minulou noc jsme spala hrozně, ale když vyšlo slunce, dospěla jsem k závěru, že jsem byla směšná. Soudila jsem Finna na základě života, o kterém jsem nic nevěděla. Faktem bylo, že Brian byl tak otevřený a řekl mi o důvodech, proč byl Finn takový, ale skutečností zůstávalo, že to bylo nepodstatné. On nebyl můj problém a já jsem brzy odjížděla domů.

Vtipné, jak tohle řešení vybledlo, když můj mobil zazvonil a já vyletěla, abych ho popadla, myslíc si, že on nějak získal moje číslo.

Cindy: Jen jsem ti chtěla dát vědět, že jsem v letadle na cestě domů. Minulá noc byla hříšně zábavná. Díky za setkání. Doufám, že se brzy znovu sejdeme. Mám tě ráda!

Já: Kdykoliv. Dej na sebe pozor. Taky tě mám ráda.

Zahodila jsem mobil na druhý konec postele a zvedla jsem polštář a hlasitě do něj zavrčela. Proč na tomhle záleželo? Měla jsem milion dalších věcí, o které jsem se měla bát místo nějakého místního playboye, na kterého si za měsíc ani nevzpomenu. Můj otec mi šlapal na paty, aby si promluvil o mých návrzích a já jich pár měla, ale žadné skutečně nestály za to, abych mu je ukázala. Postrádala jsem svůj hlavní skicák a něco mi říkalo, že jsem ho nechala nahoře ve skříni v pokoji na koleji. Ptala jsem se na to Jessie, ale nedostala se zpátky, aby mi potvrdila, že mé obavy byly oprávněné.

„Chloe?“ Hlas mého otce zazněl za dveřmi, když na ně lehce zaklepal.

„Jsem vzhůru.“ Přitáhla jsem si deku k bradě a koukla nahoru, když strčil svou hlavu do pokoje.

„Chystám se udělat nějaké palačinky. Promluvíme si dnes ráno o tvých návrzích, ano?“

„Jo. Jasně.“ Převalila jsem se a stočila se do klubíčka. „Mužeš dát do mých palačinek čokoládové lupínky?“

„A pekanové ořechy?“

„Ano. Jako to dělávala mamka.“ Zavřela jsem oči. Nic mi nevycházelo, a samozřejmě tohle byl právě ten moment, kdy si můj otec vybral, že bude milý. Vypadalo to, že to nebude mít dlouhého trvání, když vidím, že se víc zajímal o jeho peníze než o mně, ale bylo to až moc, dokonce i pro tu krátkou dobu, co by to mohlo trvat.

„Samozřejmě. Pospěš si. Mám na oběd dohodnuté rande.“ Zavřel dveře a já se převalila z postele, dopadajíc na podlahu v podřepu.

Rande na oběd. Sex s nějakou kočkou v době nedělního oběda? Řítil se přímo do pekla.

Uculila jsem se nad drzostí mých myšlenek a vstala jsem, převlékla jsem se do krémového svetru a černých legín. Poté, co jsem svázala svoje vlasy do volného drdolu, jsem vešla do chodby a zamířila si to přímo ke konvici s kávou.

„Nejsem si jistá, jestli se mnou budeš chtít mluvit, když nemám svůj velký skicák. Mám v něm ty důležité návrhy šatů a blůz.“ Nalila jsem si hrnek kávy a otočila jsem se, abych se na něj podívala.

„Jsi v pořádku? Máš oteklé oči. Tys včera v noci břečela?“ Starost přeběhla přes jeho tvář, ale zmizela tak rychle, jak se objevila.

„Ne. Byla jsem venku pít.“ Přešla jsem ke stolu a sedla jsem si, soustředíc se pouze na teplo mojí kávy, které nabízela. „Kde je Parker?“

„Má v neděli hráčský den s nějakými kluky od něj ze školy. Odvezl jsem ho v osm a přijde domů kolem šesté. Je pro něj dobře, že se dostane ven z domu.“ Můj otec vzhlédl od jeho vaření a zdálo se, že si mě prohlížel.

„Co?“

„Nic. Jen si uvědomuju, jak moc už vypadáš jako žena. Jako tvoje matka.“

Kývla jsem. „Je mi čtyřiadvacet, tati. Vyrostla jsem, zatimco ses nedíval.“

Jeho čelist se sevřela a já si uvědomila, jak moje slova zněla.

„Nemyslela jsem to takhle.“ Stoupla jsem si a on zvedl svou ruku.

„To je dobrý. Přines svou práci a promluvme si.“ Sevřel své rty a já věděla, že rozhovor byl u konce.

Šla jsem do pokoje se svěšenou hlavou, naštvaná sama na sebe, že jsem začala své ráno s ním ve zlém duchu. Potřebovala jsem ho v dobré náladě pro nadcházející diskuzi, ale on bude mít úplně jinou.

Skicák byl otevřen na malém kulatém stolku vedle postele. Pracovala jsem na něčem v časných ranních hodinách, když jsem nemohla přestat myslet na Finna. Popadla jsem ho a šla zpátky do kuchyně s chvěním převalujícím se skrz mě ve velkých vlnách.

„Opravdu z toho nemám dobrý pocit.“ Sedla jsem si a otevřela skicák.

„Tak, jsem tvůj investor. Pravidlo číslo jedna je, že bys mi tohle nikdy neměla říkat. Nasaď si svou pokerovou tvář a prodej svoje návrhy, jako kdybych měl bez nich umřít.“

Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Nikdo se tady nechystá umřít.“

„Správně, ale ten pocit by měl být stejný, Chloe. Nikdo nechce investovat do umělce, který si jen trochu myslí, že jeho věci nejsou dobré. Chceme skočit na loď s někým, kdo nám připomíná, že se chystáme přijít na další velkou věc.“ Jeho hlas byl plný života a jeho výraz mi připomínal toho muže, kterým býval.

„Dovol mi se zeptat na tohle...“ Zavřela jsem skicák a přitáhla jsem si svůj hrnek blíž ke mně, používajíc ho, abych si ohřála ruce, „proč sis vybral zimní oblečení? Vypadá tak strojeně a bez nápadu.“

„Přesně pro tenhle důvod. Miluju to tady nahoře v zimě a navíc, stejně jako ty, dokážu snést být venku jenom pár minut. Moje 'proč' pro vytvoření značky pro pánské a dámské lyžařské a snowboardové oblečení bylo z důvodu nezbytnosti. Je to ten nejkrásnější návrh na světě? Ne, ale je plně funkční a udrží tě v teple v arktickém mrazu. Je to atraktivní? Ano.“

Uvědomila jsem si, že jsem svůj plán chystala úplně špatně. Nebylo to o navrhování něčeho, co bych si oblékla, protože to bylo roztomilý, ale o tom, přijít s něčím funkčním a udělat to roztomile.

„Skvělý.“ Pohlédla jsem dolů do svého hrnku a usmála se. „Tati, to je skvělý.“

„Opravdu? To je důvod, proč se tvoje škola plně vyplatí. V tomhle způsobu myšlení jsou peníze.“

Přišel ke mně a položil talíř s palačinkami přede mě. „Já vím, že jsem na tebe tvrdý, ale mám pro to důvod.“

Chtěla jsem na něj trošku zatlačit, ale rozhodla jsem se nechat to být.

Sedl si vedle mě a začal jíst. „Ukaž mi, co máš.“

Otevřela jsem své desky a posunula jsem je po stole.

„Je to řada triček, o kterých si myslím, že by se mohli prodávat ve vysokoškolských kampusech.“ Listovala jsem stránkami pomalu a koukala jsem, že se jeho výraz neměnil.

Pohlédl nahoru. „Komu je budeš prodávat?“

„Vysokoškolským studentům. Právě jsem to řekla.“

Zavrtěl hlavou a řízl do své palačinky. „Tys snad nechodila na žádné hodiny obchodu na UCLA, Chloe? Vysokoškolský děcka nemají peníze.“

Zaplavil mě morbidní pocit úlevy, když jsem viděla, že se můj otec vracel zpátky k jeho normálnímu já. Pokud jsem se necítila hloupě, než jsem přišla a sedla si před něj, teď už jsem se tak cítila.

„Někteří mají. Většina z nás má kapesné, tati.“

„Toho jsem si vědom, ale omezuješ sama sebe. Jen malé procento populace jsou vysokoškolští studenti.“ Přesunul skicák zpátky ke mně. „Chtěl bych, abys navrhla něco pro lidi v chladných oblastech.“

„Co? Proč? Nesnáším zimu, mnohem radši bych navrhovala něco na pláž. Pokud bych tu měla můj další skicách, mohla bych....“

Přerušil mě. „No, ale nemáš. Sněz si svou snídani, než ti vystydne a navrhni nějaké nové větrovky pro mě do konce tohoto týdne. To je tvůj první test, abys dostala tuhle velmi obrovskou sumu peněz, po které toužíš. Mám tě rád, ale nejsem ochoten ti je dát, abys selhala a přišla o peníze v jednu a tu samou chvíli v tomhle riskantním podniku. To bych byl hloupý obchodník a taky táta.“

„Nesnáším zimu.“

„Přesně.“

Poklepal na můj talíř vidličkou, aby mi připomněl, abych jedla. „Tak nech, ať tě to inspiruje k vytvoření nejteplejší, nejpohodlnější, lehké bundy, kterou svět viděl.“

Otočila jsem svůj pohled dolů a začala jíst, doufajíc, že ty obrovské palačinky se sirupem by mohly posunout dolů tu tlustou kouli nenávisti, která se tvořila v mé hrudi.

„Vím, že se ti nelíbí můj požadavek, ale já držím šekovou knížku. Přemýšlej o tom. Vím, že to v sobě máš.“

Jeho poučování jenom způsobilo, že moje chuť k jídlu prudce poklesla.

Vstala jsem a zvedla svůj talíř, sotva jsem se těch palačinek dotkla. Vysypala jsem to do dřezu, popadla svůj skicák a kávu a odešla jsem do svého pokoje bez jediného dalšího slova.

Bylo to hloupý? Absolutně.

Starala jsem se o to? Sakra ne.

On byl blbec a shazoval mě už léta. Nepotřebovala jsem jeho peníze a nechtěla jsem hrát jeho hry, alespoň jsem si myslela, že jsem nechtěla.

*****

Poflakovala jsem se po pokoji další dvě hodiny, až dokud jsem si nemyslela, že by moje hlava mohla explodovat od počítání dlaždiček na stropě. Možná jsem byla dětinská, ale to bylo hlavně kvůli skutečnosti, že jsem se cítila kolem mého otce jako dítě. Ujišťoval mě o tom.

Vzala jsem za kliku u dveří, prudce je otevřela a prohnala se chodbou, připravená mu dát  kus své mysli. Navrhla bych tu zatraceně nejlepší větrovku, kterou kdy svět viděl a desetkrát by předčila v prodeji všechno v jeho obchodě.

„Tati?“ Zvolala jsem s pocitem úzkosti v mém hlase.

Nic.

Vešla jsem do garáže, abych zjistila, že SUV bylo pryč.

„Skvělý.“ Vešla jsem zpátky do kuchyně, abych našla od něj krátkou zprávu. Byla to připomínka, že lidé, kteří chtějí vyhrát hru, ji musejí chtít hrát.

Protočila jsem oči a nenáviděla jsem, jak výstižná jeho poznámka byla. Ve skříni v chodbě bylo pár jeho bund, které mohly odstartovat můj experiment. Navrhování pro funkčnost bylo kompletně odlišné než jen nechat mou mysl pracovat. Musela jsem vyzkoušet, co bylo špatně na jiných bundách a odstranit to z nich, a pochopit, jak je udělat lepší a více efektivnější.

Vzala jsem si na sebe obrovskou šedou bundu a zapnula jsem ji, otáčela jsem se dokola a líbil se mi ten pocit.

„Pojďme se podívat, jak si povedeš v té zimě.“ Popadla jsem svůj skicák a vklouzla jsem nohama do chupatých bačkor u předních dveří, než jsem vyšla ven na verandu a sedla si na houpačku na druhém konci. Nevšimla jsem si, že tam byl někdo, kdo odhazoval lopatou sníh, ale když jsem ho uviděla, cítila jsem se kvůli němu špatně.

Bylo mnohem chladněji než bylo minulý týden, když jsem přijela. Proč nechal můj táta nějakého chudáka kluka takhle pracovat v takových mrazivě chladných teplotách?

On musel potřebovat peníze.

Vstala jsem a vešla jsem zpátky do tepla domu, abych mu udělala něco teplého k pití. Namíchala jsem mu hrnek horké čokolády a zvažovala jsem příliš dlouho, jestli mám dát nahoru marshmallow nebo ne. Převlékla jsem se do velkého růžového zimního kabátu a pevně jsem ho zapnula před tím, než jsem vklouzla do palčáků a snažila se vyjít zpátky ven z domu, aniž bych vylila tu horkou čokoládu.

Kráčela jsem rychle po cestě, zpomalila jsem, když jsem se k němu blížíla a zavolala jsem na něj, aniž bych ho chtěla vystrašit a dostat lopatou po hlavě.

„Ahoj! Právě jsem si všimla, že jste tady venku. Myslela jsem si, že byste rád něco k....“ Odmlčela jsem se, když se můj dech zadrhl v hrudi. „Ty si ze mě musíš dělat srandu.“

Finn.

Jeho úsměv byl nádherný, ale jasně červená na jeho tvářích a na jeho nose byla znepokojující.

„To je pro mě?“ Kývl směrem k hrnku a položil svou lopatu dolů.

Na zlomek vteřiny jsem si představila sama sebe, jak ho po něm házím, ale nemohla jsem to udělat.

„Ne. To je pro mě.“ Usrkla jsem si a potlačila jsem křik, když jsem si spálila jazyk.

„Aha.“ Jeho pohled se odvrátil ode mě a otočil se, zvedl svou lopatu a začal znovu pracovat. „Brzy budu hotov. Nechám fakturu ve schránce, abych tě znovu neobtěžoval.“

Dlouze jsem vzdychla, když nerozhodnost trhala moje vnitřnosti. „To pití je pro tebe.“

„Jen to dej na verandu a já si to přijdu vypít za chvíli. Jsem skoro hotový.“ Pokračoval v práci, ignorujíc mě, což jsem si tak nějak zasloužila. Zvuk, jak těžce oddychoval, jemně tavil mé srdce a dělala jsem si o něj starosti. Bylo moc chladno na to, aby byl venku zpocený. Trochu se zatřásl a já si byla jistá, že to bylo z těch mrazivých teplot.

„Počkám na tebe uvnitř. Jen zaklepej a já tě pustím dál.“ Otočila jsem se a šla jsem zpátky do domu, a nechtěla jsem ho nechat tam venku o moc déle. Byla jsem na něj naštvaná, ale bylo to ze sobeckého důvodu. Strčila jsem mu Cindy přímo do náruče a neměla jsem důvod mít na něj vztek, že udělal to, co bylo přirozené.

Byla jsem blbá.

*********************************************************

KAPITOLA 12

Finn

Pohled na její krásnou tvář byl k nezaplacení, ale udržoval moje emoce uzamčené. Byla naštvaná a byla to moje vina. Ona na tom měla taky určitou část viny, ale v podstatě jsem byl já ten kretén. Prošel jsem si svojí omluvu aspoň třicetkrát za tu dobu, co vyšla ven s tou horkou čokoládou.

Její obličej byl tak nádherný, celý zachumlaný v její bundě a chlupaté čepici. Byla ženská a drobná, ale přesto divoká jako peklo. Zavřel jsem oči a pokračoval v odhazování lopatou rychleji, když vzpomínka na to, jak jsem měl ruce kolem ní, když jsme tancovali, zaplnila moji mysl. Pasovala ke mně tak dokonale, že jsem jí tam chtěl mít pořád, přitisknutou k sobě v mém náručí navěky.

Zamilovával jsem se do ní způsobem, který mi nedával vůbec žádný smysl, ale přesto jsem si nemohl pomoct. Nebylo to o sexu, ačkoliv nějaká moje část ji k tomu chtěla dotlačit. Bylo bezpečné si myslet, že jsem k ní byl fyzicky přitahován a nic jiného. Byl jsem k ní víc než přitahován, ale uvnitř mě toho bublalo mnohem víc.

Poslední odhození sněhu bylo to nejtěžší, ale to bylo vždycky. Dokončil jsem to, naložil jsem lopaty a oprášil jsem si sníh z rukou a bundy, než jsem se vydal k jejímu domu. Dvakrát jsem zaklepal na dveře a odstoupil jsem.

Chloe otevřela dveře, její bunda byla pryč a místo ní měla pěkný svetr v krémové barvě. Její vlasy byly rozpuštěné a trochu rozcuchané, které mě rychle přitáhly.

Podal jsem ji fakturu a usmál se. „Dám si něco k pití doma. Ale děkuju za to, žes na mě myslela.“

„Věděl jsi, že to byl můj dům?“ Zvedla obočí a otevřela dveře trochu víc. „A pojď dál. Nenechám tě odjet domů, aniž bych nevěděla, že ses trochu déle ohřál. Doufám, že má tvůj táta dobré pojištění pro zaměstnance. Měl jsi štěstí, že jsi tam nezmrzl na kost.“

Uculil jsem se a vešel dovnitř, sundaval jsem si svou bundu, než jsem se ohnul dolů a vyzul si boty. Všechno jsem měl propocené a začal jsem se třást, což se zdálo, že ji štvalo ještě víc.

„Pojď odtud.“ Zatahala mě za ruku a táhla mě ke krbu, než ho zapálila. „Ohřeju ti tvoje pití. Ty si sundej tričko a já ho hodím do sušičky.“

„Tohle je tvůj způsob, jak mě viděl polonahého?“ Nemohl jsem si pomoct a provokoval ji.

„To už jsem mohla udělat desetkrát, playboyi. Udělej, co jsem ti řekla.“ Zmizela do kuchyně a já si sundal ponožky a tričko. Moje džíny byl promočené také, ale nemyslel jsem si, že by ocenila, kdybych byl v jejím obýváku úplně nahý.

„Nemá tvůj táta nebo brácha tepláky, které bys mi mohla půjčit?“ Zavolal jsem na ni a následoval ji do kuchyně, zastavujíc se na jejím okraji a dal jsem si čas, abych ji jen sledoval.

Otočila se a přejela mě pohledem, než se otočila zpátky k mikrovlnce a něco si zavrčela.

„Cože?“ Udělal jsem krok do kuchyně, když vytáhla hrnek z mikrovlnky a podávala mi ho.

„Ano. Přinesu ti je a můžeš se převléknout v koupelně.“

„Můžu se klidně převlíknout tady. Není to tak, že bys nikdy předtím neviděla nahého muže...že ne?“

Dala si ruku v bok a zavřela oči. „Neztěžuj mi to, nebo tě odtud vykopnu tak rychle, že se ti zatočí hlava.“

„Já ti to ztěžuju?“ Zasmál jsem se a přiblížil jsem se k ní. „Včera v noci jsi odjela domů s mým nejlepším kámošem a nechalas mě samotného s osmi opilci.“

Ona otevřela oči a strčila do mé hrudi, tvrdě. „Tys chtěl jít domů s ní, a já jen zavezla Briana domů. Jsi blázen, jestli si myslíš, že se mezi námi něco stalo.“

„Byl by blbej, kdyby to nezkusil.“ Upustil jsem svoje oblečení a natáhl jsem se, abych ji uchopil za ruku a přitáhl si ji k sobě. „Se Cindy se nic nestalo. A víš proč?“

„Proč, Finne? Protože si dáváš měsíční pauzu od ženských?“

Usmál jsem se a pustil ji, než jsem odešel k malé místnosti vedle kuchyně, kde byla pračka a sušička. Vyklouzl jsem z kalhot a nacpal všechno do sušičky. Když jsem našel chňapky, vešel jsem zpátky do kuchyně, držíc je před mým rozkrokem a zasmál se při pohledu, který mi věnovala. (pozn. hihihihi, já z něj nemůžu)

„Nic jsem s ní neměl, protože ona není ty. Běž a přines mi nějaký kalhoty, nebo přejdu k jinému způsobu zahřátí se.“ Přišel jsem k ní a ona se otočila a rychle spěchala pryč chodbou.

„Nedotýkej se mě. Nemám zájem o nic z toho, co bys mi nabídl.“ Zmizela v tmavém pokoji a já se přinutil, abych za ní nešel. Náš vztah nebude vystavěn na sexu. Musel to být pevný vztah. Potřeboval jsem takový. Sakra a zdálo se, že ona také.

Přešel jsem ke krbu a odhodil chňapky, ohříval jsem celé své tělo a uvolnil jsem se, když mě mráz konečně začal opouštět.

Zvuk jejího lapání po dechu mě donutil kouknout se přes rameno. „Jako to, co vidíš?“

„Je to zadek. Každý ho má.“ Přišla ke mně a položila mi kalhoty přes rameno. „Budu na tebe čekat u stolu.“

„Díky,“ zamumlal jsem a oblékl si je, vděčný za to, že někdo v její rodině byl vysoký. Ale blbý bylo to, že měly na sobě tancujícího Sponge Boba a Patricka v různých motivech. „Tohle jsi udělala schválně.“

„Jo.“ Přitiskla si prsty ke rtům a smála se. „Ale vypadáš v nich skvěle.“

„Fakt?“ Napnul jsem své hrudní svaly a posadil se, natahujíc se po svém pití. „Děkuju za čokoládu.“

„Věděl jsi, že tohle je dům mého otce?“ Sedla si a přítáhla si nohy nahoru k hrudi.

Chtěl jsem lhát, ale nedokázal jsem se k tomu přinutit. „Věděl. Slyšel jsem, jak Cindy řekla tvoje příjmení v klubu a uvědomil jsem si, že můj táta měl klienta s tím samým příjmením. Musel jsem napnout pár strun, a je to strašidelný, já vím, ale nemohl jsem tě znovu nevidět. Neměl bych tě chtít vidět, ale já chci.“ Pokrčil jsem rameny a zvedl jsem hrnek k mým ústům.

„Měls pravdu. Jen jsem tě soudila.“ Přejela si prsty přes její rty a dívala se na mě pozorně, nechávajíc mou touhu se natáhnout po ní vzrůst během minuty. „Promiň mi to.“

„Už se stalo.“ Pokrčil jsem rameny. „Tak mi řekni, proč tě včera večer určili jako řidiče?“

„Protože toho moc nesnesu a alkohol u mě většinou vede k hrozným rozhodnutím.“

„Poznamenávám si pro sebe, opít ji.“ Mrknul jsem a položil hrnek dolů. „Dovolíš mi, abych tě znovu vzal na sjezdovky?“

„Ty to nevzdáš, že ne?“

„Nejsem si jistej. Upřímně, nikdy jsem to nezkoušel.“ Prohrábl jsem si vlasy a oddechl jsem si. Věci šly daleko líp, než jsem si představoval.

„Nikdy ses nemusel příliš snažit, abys získal ženinu pozornost.“ Odfrkla si a spustila své nohy dolů, než se naklonila. Ta sladká vůně jejího parfému spěchala, aby mě přivítala, a já sebou trhnul zpátky, abych se udržel od toho, abych ji neobtěžoval.

„Ne. Neříkám, že jsem tak vyjímečný, Chloe. Jen ti říkám, jaký život jsem žil.“

„Proč tedy nemáš přítelkyni nebo manželku? Jistě pro tebe jedna z těch žen v průběhu těch let něco znamenala.“ Překřížila si ruce na hrudi a zavrtěla hlavou. „Hodně s tím bojuju.“

„Chápu to. Bojuju s tím taky.“ Vsál jsem svůj spodní ret do pusy, snažíc se přijít na to, jak ji to vysvětlit. „Takže ta poslední holka, kterou jsem vzal ven, mě vzala zpátky k ní domů...“

Přerušila mě, když její ruka vylétla do vzduchu. „Zadrž. Za žádných okolností nechci slyšet žádné tvé sexuální historky.“

„Proč? Žárlíš?“ Uculil jsem se, očekávajíc, že mě plácne nebo vykopne pryč.

„Ano. Vlastně jo, a bojuju s tím taky.“ Držela můj pohled, ne že by to bylo nepříjemné s tím přiznáním, že něco ke mně cítila.

Něco uvnitř mě se povolilo a já se uvolnil.

Skvělý. Nejsem to jen já.

„Neříkám ti žadnou z mých historek, Chloe. Jen jsem se ti chystal vysvětlit, jak devětadevadesát procent ženských nemá zájem o druhé rande, ale o další šukání. Jsem pro ně jenom šukání.“ Pokrčil jsem rameny a podíval se ven, neuvědomujíc si, jak moc by mohlo bolet říct tohle nahlas.

„Co se stalo s tou holkou?“ Její hlas byl tichý, když se přiblížila a její kolena se otřela o moje.

„Pozvala mě k ní domů a pochlubila se se mnou před jejími dvěma kamarádkami, v podstatě je pozvala, aby se k nám přidaly.“ Otočil jsem svou pozornost zpátky k ní.

„Ne. Já nejsem takovej.“ Pokrčil jsem rameny. „Hádám, že většina kluků by se přidala, ale já nedokážu být s více než jednou ženou. Utekl jsem po tom, co mi její kamarádka řekla, že ta holka měla herpes.“

„Panebože.“ Zvedla ruku k obličeji, když viditelně zbledla.

Zřejmě nebyl nejlepší nápad, abych řekl holce, že jsem jí chtěl brát do postele po zbytek mého života, ale ona potřebovala pochopit moji stránku této historky.

„Fakt? Posral jsem svůj život.“ Uculil jsem se, ale neuspěl jsem.

„Je mi líto, že jsem byla tak krutá. Já prostě nemám zájem o sex na jednu noc. Chodím na rande jenom v dlouhodobém vztahu a upřímně, zamilovat se do někoho, kdo v budoucnu nebude patřit do mého života, je něco co nechci dělat.“

„To chápu. Nežádám tě, abys se mnou spala a ani ti nenabízím prsten.“

„Tak o co mě žádáš, Finne?“

„O přátelství? Jako kámoš na lyžování? Máš ráda horory?“ Usmál jsem se a přisunul se blíž. „Mohli bysme být přátelé na dálku, co? A až bys přijela zpátky, pokud bys přijela, mohli bysme jít spolu znovu na sjezdovky. Rád bych měl novou kámošku, někoho, kdo kolem mě po městě neposkakoval.“

Zavrtěla svou hlavou. „Chtěla bych přátelství, ale pochop, že za dva týdny odjíždím. Můj táta mi pomáhá založit oděvní značku a to je ten jediný důvod, proč jsem v tomhle domě.“

Rozhlédl jsem se a kývnul. „Kde je tvoje máma?“

„Umřela před osmi lety.“ Zvedla svou volnou ruku, aby s ní otřela její tvář. „Bylo to jiné od té doby. Všechno.“

Chtěl jsem jí vzít do náruče tak hrozně moc a slíbit jí celý svět, ale on to nechtěla. Sakra, sotva stála o přátelství, které jsem jí tak volně nabídl.

„To úplně chápu.“ Usmál jsem se. „Musím jít, ale dovol mi, abych tě zítra provedl po městě. Nic jiného než pohoda a skvělé zacházení. Znám pár zabijáckých obchodů s dezerty.“

„Ty nemusíš jít do práce?“

„Hodím se marod, pokud budeš mít čas.“ Usmál jsem se uličnicky.

„Myslím, že to dokážu zvládnout, ale nikomu neříkej, že to je moje vina.“ Vstala a odešla do prádelny a vrátila se zpátky s mým složeným oblečením.

Dopil jsem pití a vzal jsem si ho od ní. „Děkuju ti. Nedokážu ani říct, jak moc lépe se cítím. Choval jsem se minulou noc jako kretén a nenáviděl jsem sám sebe. Tak mi odpusť.“

„Už se stalo.“ Usmála se a kývla k zadní části domu. „Můžeš se převlíknout támhle vzadu.“

„To je dobrý, pokud tvůj táta nebude postrádat jeho oblíbené kalhoty.“ Podíval jsem se na ně dolů a smál se, když se ona smála taky.

„Ne. Nech si je, ale obuj si své boty. Zmrzneš tam venku.“

„Ano, madam.“ Nasadil jsem si svoje boty a natáhl si přes ramena můj kabát, než jsem otevřel dveře a otočil se, abych jí řekl ahoj. Její blízkost mě překvapila.

„Slib mi, že dokážeme být kamarádi a nic víc.“ Její pohled přejel dolů k mé puse. Ona chtěla polibek tak moc, jako jsem ho chtěl já. Tedy, doufal jsem.

„Udělám, co bude v mých silách, Chloe.“ Sklonil jsem se a políbil ji na tvář. „Ale jsem jenom chlap. Pamatuj na to.“

„Je těžké na to zapomenout.“ Couvla a usmála se. „Vypadni odtud, než udělám špatné rozhodnutí.“

„Zní to, jako bych na tebe měl špatný vliv.“

„Nebo já na tebe.“ Mrkla a zavřela za mnou dveře, nechávajíc mé srdce bušit v mé hrudi pro ni a tělo kompletně v ohni.

Přátelé.....dobře.