TD - 14. kapitola

Překlad: Marťa

„Rychle!“ Zařvala jsem na Hannah, když jsem brala schody po dvou.

„Ó můj bože! Nemůžu uvěřit, žes odešla z práce včas. Tohle je nejlepší. Měli bychom jít pro jednou na večeři,“ řekla Hannah, když jsem jí tlačila ze dveří Sterling Bank Building. Alan měl těsně před pátou hodinou odpolední schůzku s Graysonem, což znamenalo, že neměl čas přidělit mi práci navíc. Jakmile hodiny odbily pět, vyrazila jsem z kanceláře s Hannah v závěsu.

„Ano! Pojďme, zasloužíme si to,“ řekla jsem.

Skončily jsme v malém bistru, které jsme našly na trase mezi domovem a kanceláří. Bylo přeplněné – jako všechny dobré restaurace v LA – ale podařilo se nám najít dvě místa u baru.

„Víš, onehdy jsem Graysonovi lhala,“ řekla Hannah s lehkým úsměvem, když jsme si pročítaly menu. „Alan je nejhorší.“

Smála jsem se. „Hm, haha. Jsem ráda, že se na tom už shodneme. Na chvíli jsem myslela, že tě Alan zhypnotizoval.“

Zasmála se a vrátila se k pročítání jídelního lístku. V restauraci měli všechno, od těstovin po hamburgery, tak jsem měla problém vybrat si jen jedno jídlo. Podívala jsem se vedle, abych zjistila, jestli má Hannah stejný problém, ale ona se ošívala na své židli a rozhlížela se po restauraci. Buď byla z něčeho nervózní, nebo měla opravdu hlad.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se se smíchem.

Její oči se rozzářily. Očividně čekala, až se zeptám.

„Nikdy neuhodneš, co se dnes stalo v práci,“ řekla, odložila jídelní lístek a podívala se na mě zasněným pohledem. Právě teď vypadala, jako zasažená Kupidovým šípem.

„Co je?“ Zeptala jsem se a zároveň přemýšlela, jestli jsem byla dost hladová na dezert nebo ne.

„Grayson mě pozval, abych s ním šla na skleničku,“ řekla a její hlas přetékal vzrušením.

Plácla jsem nabídkou jídla na bar.

Co?

„Promiň?“

Ten ulhaný bastard.

***

Ve čtvrtek ráno jsem vrazila do Graysonovy kanceláře, jako netopýr z pekla. Rozrazila jsem dveře tak prudce, až narazily do zdi a roztřásly knihy na policích.

Všichni v kanceláři by tu ránu museli slyšet, i kdyby byli hluší, ale nikdo tam ještě nebyl. Záměrně jsem přijela brzy, abych mohla Graysona zabít v klidu.

„Vypadá to, že nastal ten, kdy budu muset na dveře nainstalovat novou závoru.“ Poznamenal a dál se věnoval své práci.

Ignorovala jsem ho a zavřela za sebou dveře.

„Uvědomuješ si, že se snažím pracovat, že ano?“ Zeptal se.

 Zamračila jsem se, zkřížila ruce a čekala, až mě vezme na vědomí.

„To nejmenší, co můžeš udělat je, přinést mi šálek kávy, když už mě rušíš.“

„Nejsem tvoje sekretářka,“ odsekla jsem.

Obrátil oči v sloup a stiskl tlačítko interkomu na svém telefonu.

„Beatrice?“ Zeptal se. Ticho.

Ještě nedorazila, což znamenalo, že si žádná káva nebude.

„Bože. Fajn, půjdu ti to zatracený kafe udělat,“ zasyčela jsem, otočila se na patě a zamířila do kuchyně. Přemýšlela jsem, co všechno bych Graysonovi mohla nasypat do kávy, aniž by si toho všimnul. Jestlipak máme ve skříňce kajenský pepř?

„Jdi mi z cesty, Cammie,“ zasyčel Grayson, jakmile jsem otevřela skříňku, abych se natáhla pro hrnek, postavil se za mě a natáhl se přese mě, aby se dostal do skříně.

„Řekla jsem, že to udělám!“ Vyštěkla jsem.

Grayson se zasmál. „Nebudu pít tvoje sliny. Teď, uhni.“

Neměla jsem odvahu říct mu to, co jsem měla na srdci, před chvílí, ale teď, s jeho nynějším postojem, jsem to měla o mnoho jednoduší.

„Takže, kterou z tvých dvou tváří dneska máš, Graysone?“ Vyštěkla jsem, otočila se a opřela se rukama do jeho hrudníku, abych ho odstrčila od pultu. „Všechny ty kecy o tom, že nerandíš se zaměstnanci, a pak pozveš Hannah na skleničku? Co to sakra je?“

„O čem to mluvíš? A můžeš se trochu ztišit?“ Zasyčel.

Zabouchl dvířka skříňky a obešel mě, aby mohl dokončit přípravu té zatracené kávy.

„Řeknu ti to pomaleji,“ odtáhla jsem se. „Ty. Jsi. Pozval. Hannah. Na. Skleničku.“

Přimhouřil oči, ale nepromluvil.

„Celé té věci s Nicole rozumím, ale vážně, Hannah? To je tvůj styl hry?“ Zeptala jsem se.

Grayson udeřil hrnkem o kuchyňskou linku, až se odštípl kus keramiky, pak mě popadl za paži těsně nad loktem a táhl mě ven z kuchyně. Jeho stisk byl silnější, než bylo nutné, takže jsem neměla jinou možnost, než ho následovat. Táhl mě za sebou, když šel k postrannímu schodišti v blízkosti kuchyňky, které skoro nikdo nepoužíval.

Jakmile se za námi těžké kovové dveře zavřely, pustil mou ruku. Stáli jsme na malé betonové plošině se schody, které vedly k podlaží pod a nad námi. Ze třicetipatrové budovy byl jen jeden člověk v celém objektu, který tohle schodiště používal. Bylo tam naprosté soukromí.

„Nepozval jsem Hannah nikam. Zešílela jsi?“

Natáhla jsem se, abych ho udeřila, ale chytil mě za zápěstí dva palce od jeho tváře.

„Co jsem na tobě mohla kdy vidět?“ Zeptala jsem se a vytrhla mu ruku ze sevření.

Zavrčel, otočil se zpátky ke dveřím a mnul si zátylek, aby se uklidnil.

„V pondělí večer se všichni z kanceláře sejdeme na šťastnou hodinku. Zvaní jsou všichni. Hannah musela zaslechnout, jak se o tom bavím a celé si to přikrášlit. Nevím, co ti mám říct, ale chováš se, jako dítě.“

Nepozval Hannah?

Chovám se jako dítě?

Stále jsem se snažila všechno si pospojovat, když ke mně Grayson rychle vyrazil. V jedné sekundě stál několik stop ode mě a ve druhé mě zatlačil ke zdi a rukama, kterýma se opřel vedle mých ramen, mě uvěznil na studeném betonu.

„Nechodím se žádnými zaměstnanci.“ Jeho dech mě zahřál na krku. „Nešukám žádné své zaměstnance. Ale kdybych měl začít… nebylo by to s Hannah.“

Jeho rty se dotkly na citlivém místě mé pokožky těsně pod uchem, což mě donutilo přestat dýchat a zavřít oči.

Přestali jsme v okamžik, kdy jsme se nahnuli nad propast. Když jsem otevřela oči, připravená na jeho odchod, jeho ústa se srazila s mými.

Síla polibku by mi narazila hlavou do zdi, kdyby mi na zátylek nepoložil ruku a úder tak nezmírnil. Sevřela jsem ruce, abych ovládla zbytkový hněv, který ve mně stále doutnal. Pak jeho ruce našly lem mé sukně a můj hněv okamžitě zmizel a nahradila ho emoce stejně divoká: chtíč.

Sevřela jsem jeho ruce a pevně je stiskla, ale to ho neodradilo. Jeho ruka vklouzla pod mou sukni, dokud se nedotkla holé kůže mého stehna.

Byli jsme uprostřed kancelářské budovy, na začátku náročného pracovního dne. V kanceláři ještě nikdo nebyl, ale to se brzy změní.

Nezdálo se, že by tenhle fakt Graysona zajímal. Jazykem kroužil kolem mých rtů, jak jeho ruka postupovala výš. Chystala jsem se odtáhnout, abych ho varovala, že nás tu někdo chytí, když vtom se jeho prst dotkl mých kalhotek.

Sevřela jsem jeho paže pevněji, ale nebyl způsob, jak ho varovat před následky. Mé obavy z přistižení se změnily jen v mlžný opar. Vnímala jsem jen Graysona. Graysonova ústa, když jemně okusoval můj spodní ret. Graysonovu ruku, když mě chytil za vlasy a přitlačil mě ke zdi. Graysonův prst, kterým hladil lem mých kalhotek.

Instinktivně jsem mu ovinula nohu kolem pasu, abych mu usnadnila přístup. Zasténal proti mým ústům, a pak se odtáhl, aby se na mě podíval. Na okamžik jsem pevně zavřela oči, abych zachytila pocit z jeho doteku, ale pak jsem je otevřela a můj svět lehl popelem.

Grayson se mě hladí na schodišti uprostřed kancelářské budovy. Každým okamžikem mohl někdo vyjít ven a uviděl by mojí nohu, zapřenou o jeho boky a jeho ruku skrytou hluboko pod vrstvami mého oblečení.

„Někdo by sem mohl přijít a uvidět nás.“ Promluvila jsem s jemným zasténáním. Těžko jsem se dostávala přes to být rozumná, když mi touhou běhal mráz po zádech. Dívali jsme se vzájemně do očí a ignorovat jeho doteky bylo stále těžší a těžší. Miloval se se mnou, jak se ke mně tiskl celým tělem.

Sehnul se, opět začal kroužit prstem, a pak mi zašeptal do ucha. „Nech je.“

To nebylo správné. To nebylo profesionální. Měla jsem s ním argumentovat, ale moje ústa se nepohnula. Dokonce se ta slova ani nevytvořila v mých myšlenkách, protože,v ten okamžik, se mé tělo začalo otřásat v zemí otřásajícím orgasmua bylo mi jedno, že jsem s ním na veřejném místě. Touha být s ním tento okamžik, kdy nás někdo mohl vyrušit, jen zvyšovala adrenalin takovým způsobem, že jsem snadno ztrácela kontrolu.

A on to věděl.

***

Grayson šel zpátky první, opouštějíc mě s posledním polibkem na rty. Urovnala jsem si šaty, opřela se o zeď a popadala dech na schodišti, než jsem se cítila na to, abych se konečně vrátila do kanceláře.

„Dobré ráno, Cammie,“ zdravil mě Peter s lehkým úsměvem, když jsem si sedala ke svému stolu. Napadlo mě, jestli poznal, jak jsem otřesená. Mám na krku rudé fleky od toho, jak mi ho Graysonpřed několika minutami svíral?

„Ahoj,“ zamumlala jsem, sedla si a nutila se dívat dolů, na svůj stůl spíš, než pokukovat po Graysonově kanceláři.

„Slyšela jsi o šťastné hodince tohle pondělí? Myslím, že se po práci sejdeme u O´Keefa,“ řekl.

Začervenala jsem se a přikývla, držíc hlavu dolů, aby mi nemohl vidět do tváře. „Budu tam.“

***

„Můžu si vzít tenhle sexy top na pracovní posezení?“ Zeptala jsem se, když jsem přišla pozdě v noci prohledat Brooklyn její skříň.

„Proč chceš na pracovní večírek sexy top? Nechceš pomocí svého těla něčeho dosáhnout? Nejedeš tajně po Alanovi?“ Zeptala se Brooklyn, jak stála vedle mě a pomáhala mi hledat topík.

„Eh. Ne. Jen chci něco, v čem se budu cítit dobře. Něco, jako pěknou halenku, kterou si můžu vzít pod sako.“

Nepotřebovala vědět, že top byl určený speciálně pro Graysona.

„Lidi! Míchaná smaženice je skoro hotová,“ zakřičel Jason z kuchyně.

Oh, ňam.

„Řekni mi znovu, jak se ti podařilo sbalit roztomilou rockovou hvězdu, která umí shodou okolností ještě vařit?“

Zeptala jsem se Brooklyn. V tu chvíli jsem si všimla sporého krémového topu s se zkříženými špagetovými ramínky. Záda byla hluboko vystřižená, ale přední díl byl docela konzervativní. Bylo to perfektní, když budu mít celý den v kanceláři oblečené sako.

„S tou částí o vaření můžeš poděkovat LuAnne. Naučila ho pár receptů, než odjel z Montany.“

LuAnne byla Jasonova hospodyně na jeho ranči v Montaně, uprostřed ničeho. O všechno se starala, zatímco byl Jason s Brooklyn v LA. Technicky bylo LA místo, kde Jason a Brooklyn žili, ale já věděla, že se oba touží vrátit do Montany. Ranč byl místo, kde se ti dva poprvé milovali. Ranč sloužil, jako katalyzátor jejich vztahu a jejich spolupráce, jako hudebníků.

„Co myslíš o tomhle?“ Zeptala jsem se, když jsem topík vytáhla a nastavila jsem si ho tak, aby Brooklyn viděla, jak na mě bude vypadat.

„Je perfektní,“ řekla a tleskla. „A teď jdeme. Musíme se najíst.“

Vzala jsem si blůzku sebou do obývacího pokoje, abych si jí nezapomněla vzít. Jakmile jsem jí přehodila přes opěradlo pohovky, následovala jsem Brooklyn do kuchyně a vyprskla smíchy, když jsem si všimla Jasona. Jeho zástěra byla celá pokrytá tím, co vypadalo, jako sójová omáčka a byl tam i malý kousek brokolice, který mu uvízl ve vlasech. Bylo zřejmé, že LuAnne jeho učení o umění vaření nedotáhla do konce.

Brooklyn srazila kousek brokolice z jeho hlavy, než se natáhla na špičky a políbila ho na tvář.

„Kdy si myslíte, že se vrátíte do Montany?“ Zeptala jsem se jich. „Jsem si jistá, že LuLu chybíte, lidi.“

Jason se zarazil a podíval se ostrým pohledem na Brooklyn.

„Tys jí to neřekla, Brooklyn?“ Zeptal se.

Otočila jsem se ve chvíli, kdy se mu moje sestra snažila nacpat do pusy první věc, kterou měla po ruce.

„Neřekla mi co?“ Zeptala jsem se a dívala se z jednoho na druhého. „Co přede mnou tajíte?“

Brooklyn si povzdechla a střelila po mě úsměvem: „prosím, nezabíjej mě“ a sepjala ruce před hrudí. Vlastně se chceme vrátit za dva týdny.“ Její štěněcí oči nestačily zakrýt ten šok.

„Myslíš to vážně? Na jak dlouho?“

Jason opustil sporák a připojil se k Brooklyn. Ovinul jí paži kolem pasu a přitáhl si jí blíž.

„Ne na dlouho, Cammie. Je to hlavně kvůli tomu, že Brooklyn jede za několik měsíců na turné a musíme album dokončit dřív, než odjede. Montana je pro nás nejlepší místo, kde můžeme skládat naši hudbu.“

Jason. Krásná rocková hvězda Jason, s brokolicí ve vlasech. Jak bych se na něj mohla zlobit.

Má sestra? Na tu jsem naštvaná být mohla.

„Proč jste mi to neřekli dřív?“

Zbledla. „Právě jsme, začátkem týdne, dokončili detaily. Vím, že se toho právě teď děje hodně a nechtěla jsem ti přidělávat starosti, dokud jsem nevěděla, jak to bude.“

Na okamžik jsem si myslela, že se s ní budu dohadovat nebo možná nutit, aby se mnou zůstala v LA, ale pak jsem si uvědomila, že jsem na ní nemohla být opravdu naštvaná. Měla jsem jedno obří tajné tajemství. Tajemství, které bylo mnohem horší, než to že ona bude se svým přítelem psát muziku v Montaně.

Brooklyn neměla ponětí, že jsem chtěla jet do Paříže a pokud bych měla nějakou naději, že se mnou bude mluvit, až naskočím do mezinárodního letu, pak jsem věděla, že jí musím nechat letět do Montany. Jít příkladem a tak dále.

„Víš co? Fajn, můžeš jet,“ řekla jsem a ukázala na místo, kam jsem si položila blůzku, „ale ten top je můj.“