TB - kapitola 24,25

Překlad: Verča

Zdravím, holky J

Chtěla bych vám moc poděkovat za komentáře. Jste úžasné.

Také vám chci popřát krásné vánoční svátky plné pohody a radosti.

Hezké čtení  J

24. kapitola

Brody

„Salmone.“ Kývl jsem. Grouper vystavoval žluté kužely na podlaze, kterou vytřel. Chytajíc dva z nich, jsem běžel a vystavil je čtyři metry od sebe. Mrkl jsem na Shannon, která zavrtěla hlavou, zatímco se usmívala. „Shannon oblékla jste si dres s malým fotbalovým hráčem tuto neděli?“

Zasmála se. „Jistě. A vzala jsem si k tomu odpovídající fotbalové náušnice.“

„Vidíš to? Myslím, že bych ti neměl dávat šanci vyhrát tento míč, starý muži. Máš fotbalové náušnice?“

„Hoď už ten míč sakra.“ Grouper upustil mop a běžel směrem ke kuželům.

Za půl vteřiny jsem se domníval, že ho trefím do hlavy, takže zapomene na to, že pravděpodobně tráví neděle hraním dámy s Marlene, takže jsem hodil míč moc lehce.

„Pořád na to mám.“ Pumpoval pěstí, když se vracel.

„Jo, máš to, vše. Hemoroidy, artritidu,…“

„Nepřipomínej mi to. Tvůj den přijde.“

Zasmál jsem se. „Marlene je ve svém pokoji nebo v denní místnosti?“

„Myslím, že je u ní. Ta malá vnučka jí dnes ráno poctila návštěvou.“

Mezi výhrou v neděli, která nás přesunula na první místo a oslavováním, čili trávením pondělního večera uvnitř Delilah, jsem si myslel, že by nic nemohlo zničit mou náladu. Zasraně jsem se mýlil.

Uvažoval jsem o tom, že se otočím a odejdu. Ale bylo úterý, den, kdy jsem sem chodil celé roky. Roky, kdy se o ní do prdele, nestarala, nezajímala se jestli je naživu. Skončil jsem s tím, aby mi zasahovala do života, už víc ne.

Připravil jsem se na to, že ji uvidím.

Willow se otočila, když se dveře otevřely a moje srdce přestalo bít. Tolik jsem jí nenáviděl.

Nenáviděl jsem ji.

Tak zatraceně moc.

Přesto, když moje srdce začalo znovu bít, nemohl jsem ho zastavit od závodění.

„Ahoj.“ Váhavě se usmála a ty její velké oči na mě vzhlédly zpod dlouhých řas.

Nenávidím tě.

Také jsem nenáviděl to, že byla stále stejně krásná jako vždycky.

Zvedl jsem bradu jejím směrem, to byla má jediná odpověď, a přešel k Marlene. „Jak se má moje oblíbená dáma?“ Políbil jsem jí na čelo.

„Brody. Jsi tu právě včas. Vem si podložku a papír.“

Svraštil jsem mé obočí.

„Kolo štěstí je o začátku,“ vysvětlila Willow. „Vzpomínáš si, jak tři z nás-“

Podíval jsem se jí přímo do velkých očí. „Ano. A neděláme to.“

Její světlá tvář zakolísala. Měl bych se cítit lépe, ale místo toho to vyvolalo pravý opak.

„Ty nechceš hrát?“ Zeptala se Marlene.

„Jdu si sednout tamhle.“ Marlene vypadala zklamaně, ale v okamžiku kdy Pat Sajak přišel na televizi, její tvář se opět rozzářila. Kéž by nám stačil okamžik a bylo by všechno v pořádku, i když jen na pár minut. Letmo jsem se podíval na Willow. Bývala moje Pat Sajak.

Když přišla první hádanka, dva z nich spadli do časového odchýlení. Ty dny jsme sedávali na pohovce potažené plastickou hmotou v obývacím pokoji Marlene. Napsali jsme si dolů na naše papíry výběr, předtím než soutěžící zvolali jejich a tak jsme zjistili kolik bysme vyhráli v případě, že by se shodovali s našimi. Co Marlene nevěděla bylo, že Willow a já jsme hráli tajně za sexuální služby. Ten, kdo nejvíce vydělal na konci show, dostal to, na co měl ten večer náladu. Většinou jsem nechával Willow vyhrávat, jen proto, abych ji slyšel říct, co chtěla, abych jí udělal.

Obrázky se vyplavily zpět.

Willow v šestnácti, dívající se na mě, když jsem se nad ní vznášel. Její rty byly oteklé z hodin líbání.

Nenávidím tě.

Vstala, vlasy v divokém nepořádku, když si stahovala bílé tričko. Žádná podprsenka pod ním. Můj palec tahal její spodní ret, který si nervózně cucala mezi zuby.

Nenávidím tě.

Při zvuku mého křesla, které náhle sklouzlo po dlažbě, Willow vyskočila. „Koupelna“ bylo vše, co jsem obdržel.

Odmítajíc vzdát se mého času s Marlene, jsem zůstal chvíli déle, tiše sedíc a snažíc se vyhnout skutečné interakci s Willow. Když nastal čas na oběd, pomohl jsem Marlene do vozíku a zavezl jí dolů do jídelny.

„Musím jít. Cvičení.“

„Vy dva pracujete příliš moc.“ Marlenin obvyklý stůl na ní čekal. Ujistil jsem se, že jí bylo pohodlně a řekl jí své sbohem, než jsem se vydal zpět do jejího pokoje pro bundu.

Slyšel jsem vrzání dveří, ale neotočil jsem se, když jsem si oblékal bundu.

„Udělala jsem dortíky,“ řekla Willow tiše. „Červené sametové se smetanovo-sýrovou polevou.“

Díval jsem se z okna. „Nejsem hladový.“

Udělala ke mně dva kroky a zastavila se. Viděl jsem její odraz v okně. „Chceš abych se vyhýbala určitým dnům?“

„Dělej si co chceš. Na mně nezáleží.“

Přikývla. „Včera jsem viděla hru. Víš, pořád máš malou oslavu v end zóně, kterou jsi dělal v deváté třídě na hřišti Kennedy High School.“

Nenáviděl jsem, že si myslela, že mě tak moc zná.

Nenáviděl jsem ji.

Už o mně nic víc nevěděla. Jsem si jistý, že to věděla dřív, než jsem vyšel ze dveří. „Tu noc jsem oslavoval uvnitř mé přítelkyně, ne v end zóně.“

***

25. kapitola

Delilah

Jediný případ, kdy mi nevadilo, že si na mě můj šéf vyskakoval byl, když Indie byla kolem. Hlavně proto, že pan CUM doslova zakopával o věci, když se k ní přiblížil. Dneska to byl koš před mými dveřmi.

Indie si ho všimla, jak šel chodbou a naklonila se nad mým stolem jako barový povaleč, snažíc se upoutat pozornost v bazénu plném nadržených kovbojů. Její úzká sukně vypadala, že praskne ve švech, když zavrtěla jejím zadkem.

„Ráda vás vidím, Charlie.“ Zůstala nakloněná nad mým stolem a ohlédla se přes rameno, když na něj promluvila. Nikdo nenazýval Charlese Ulyssese Macyho „Charliem.“ Až na Indii.

„Indie.“ Pak si odkašlal. „Vypadáte dobře.“

Ušklíbla se. „Díváte se na mě z dobrého úhlu.“

Přerušila jsem ho dřív než mohl odpovědět. „Co pro vás mohu udělat, pane Macy?“

„Ano…Um. Potřebujeme, abyste vystřihla (udělala) šedesáti sekundový spot pro playoff.“

„Opravdu?“ Šedesáti sekundové spoty vždy dělaly velká-jména a známé tváře.

„Potřebujeme ženský tah, takže uděláme spoty dvou reportérů – jeden z nich bude žena.“

„Takže vy ji vlastně využíváte pro její tělo?“ Indie vstala a zkřížila si ruce na prsou.

„Um…ne. My…“

„Uklidněte se, Chucku.“ Položila mu ruku na rameno. „Jen jsem trošku žárlila. Nikdo nevyužil mé tělo.“

Chudák Charles. Musela jsem ho zachránit. „Jsem ráda, že jsem dostala tuto příležitost.“

„Dobře. Budete odjíždět s Michaelem po nedělním zápase. Děláte v pondělí spot s Marou v Miami.“

„Michaelem?“

„Langley. S ním budete natáčet spoty.“

Trvalo mi deset minut dostat pana CUMa z mé kanceláře. Když odešel, vynadala jsem Indii. „Proč si to dělala?“

Vyhodila pero do vzduchu a chytila ho. „V duchu jsem si dala dva body za to, že jsem ho udělala tvrdým. Sama si to určitě viděla. Tak trochu jsem si hrála.“

„Jak hrubé.“

„Vím. Myslíš, že si ho šel vyhonit na pánské záchody? Dám si pět bodů, pokud vyjde ven a bude mít mokrý flek na kalhotách z odkapávání zbytku sperma.“

„Vážně, možná jsi víc nechutná než on.“

„Dobře mu tak. Zaslouží si, aby s ním bylo zacházeno stejně jako s masem, protože tak on zachází s ostatníma.“

„Ale jemu se to líbí.“

„Líbí se mu, když si s ním hraju, ne když si musí hrát sám se sebou.“

Chytila jsem pero, které neustále vyhazovala do vzduchu. „Budu potřebovat na-živo-outfit. Musím se dostat do čistírny dřív, než zavřou. Což znamená, že dnes vynechám jógu.“

„Žádná jóga?“ Trucovala.

Začala jsem si balit. „Ne. Dnes večer budu cvičit s Brodym,“ dobírala jsem si jí.

„Jsi necitelná. Užiješ si s tvým nádherným quarterbackem dnes večer, pak odletíš na romantickou noc pryč s Michaelem Langleym.“

„Nebude romantická.“

„Díky způsobu, jakým se na tebe ten chlap dívá, tak můj odhad je, že se nepřestane snažit.“

***

Brody a já jsme měli v plánu navečeřet se v jeho hotelu. Napsala jsem mu, že přijdu později, ale v době, kdy jsem dokončila mé pochůzky, jsem dorazila ještě později, než jsem měla v plánu. Když jsem dorazila do Regency, Brody seděl v Silver Ivy baru. Siselee, mrkající servírka, seděla naproti němu, oblečená v její uniformě.

„Ahoj.“ Ani jeden si mě nevšiml, jak přicházím.

Slyšíc můj hlas, se Brody otočil, pokládajíc sklenici na stůl, když se otočil. Ale položil ji na hranu, takže spadla na zem a rozbila se. Všechny oči v baru se přesunuly naším směrem. „Tady je!“ Řekl nahlas. Ovinul kolem mě jednu paži a přitáhl si mě k němu. Přiběhl nějaký klučina a začal uklízet nepořádek.

„Náš chlap to trošku přehnal s pitím,“ řekla Siselee.

Náš chlap?

„Měl špatný den,“ pokračovala. Její vysoký hlas mě dráždil, bojovala jsem s nutkáním shodit ji z jejího místa. Místo toho jsem promluvila na Brodyho.

„Hej. Jsi v pořádku?“ Určitě byl opilý. Ve snaze otevřít oči, jen zaklonil hlavu. Jako by mu zaklonění hlavy dozadu mělo pomoc otevřít víčka.

Usmál se a přitulil se hlavou ke mně – samozřejmě mířil k mé hrudi. „Jsem dobrý. Teď, když už jsi tady.“

„Jedl jsi něco?“

„Ne. Čekal jsem na tebe.“

„Promiň. Nemyslela jsem si, že přijdu tak pozdě.“

„To je v pořádku. Siselee mi dělala společnost.“

Vsadím se, že ano.

Jakmile klučina uklidil nepořádek, Seselee se vrátila s pohárem čiré tekutiny.

„Doufám, že je to voda.“

„Přinesla jsem mu svěží nápoj.“

„Nemyslím si, že to potřebuje.“

„Jasně, že ano.“

Seselee se na mě podívala s blahosklonným Já-ti-to-říkala pohledem. „Je úterý.“

„Jsem si toho dobře vědoma.“

„Je to jediný den, kdy si dá pár drinků.“

„Ano. Ale z toho, jak věci vypadají, si myslím, že by to stačilo.“

„Měl špatný den.“

„Víš co, myslím, že si dáme něco k jídlu v restauraci namísto tady v baru.“

Vedla jsem Brodyho, ale jak to tak vypadalo byl opilý více než vypadal. Jeho paže mi visela kolem mých ramen. „Co kdybysme přeskočili restauraci a objednali si něco nahoru?“ řekla jsem.

„Co kdybysme přeskočili objednání si něco nahoru a snědl tebe?“

„Dokonce i když jsi opilý, tak si perverzní.“ Zasmála jsem se.

Nahoře v Brodyho apartmá, jsem objednala lehkou večeři pro dva. I když jsem si nebyla jistá, zda Brody vydrží vzhůru.

Zápolil s knoflíky na košili, a tak jsem mu ji pomohla svléknout, zatímco seděl na posteli.

„Když už jsi tam dole…“ Brody se uchechtl, když jsem poklekla, abych mu rozvázala jeho boty.

„Myslím, že jsi na to možná příliš opilý.“ Sundala jsem jeho druhou botu a položila mé ruce na jeho kolena.

Brody vzal mou ruku z jeho kolene a přenesl ji mezi jeho nohy, svírajíc mými prsty jeho erekci. „Mohl jsem vidět pod tvou košili, zatímco jsi rozvazovala mé boty. Nejsem tak opilý, že bych si jí sám nesundal. Jen jsem si užíval výhled.“

Zasmála jsem se. „Proč se neosprchuješ, než přinesou večeři? Možná trochu vystřízlivíš.“

„Dáš si ji se mnou?“

„Tentokrát ne.“

„Dobře. Ale nepostarám se o sebe, zatímco tam budu. Schovám si to pro tebe, až budu venku.“

„Nic jiného bych neočekávala.“

Jídlo, které jsem nám objednala, nám přinesli těsně předtím, než Brody skončil v koupelně. Vyšel s ručníkem omotaným kolem jeho pasu -  stejně tak, jako, když jsem se s ním poprvé setkala.

Před dvěma měsíci bych si nikdy nepomyslela, že celá ta nafoukanost a arogance Brodyho Eastona, je pouze maskování jeho nejistoty. Ukázalo se, že jsme po tom všem nebyli tak odlišní. Za posledních sedm let od Drewovo smrti, mi všichni říkali, že se vyhýbám skutečným vztahům, protože se bojím toho, že se znovu zraním. Neviděla jsem to…než jsem uviděla mé vlastní činy odrážející se na mě od Brodyho. Možná máme jiné metody, ale dělali jsme to samé, chránili naše srdce před další ztrátou. Nemůžete se zranit, pokud nikoho nepustíte dovnitř.

Připravila jsem naší večeři na jídelní stůl. „Nudil ses z čekání na mě? Nebo jsi měl opravdu špatný den?“

„Možná trochu z obojího.“ Přejel si rukama obličej a posadil se ke stolu.

„Měl jsi dnes špatný trénink?“

„Ne tak zlý.“ Zvedl stříbrný kryt z jeho večeře a podíval se na Caesar salát, který jsem mu objednala. „Zítra budu mít kocovinu a už to pomalu začínám cítit.“

„Obvykle si nedáš víc než dva drinky. Je všechno v pořádku?“

Brody si třel zátylek. „Marlene měla návštěvu, když jsem k ní dnes ráno šel.“

Najednou jsem ztratila chuť k jídlu. „Ach?“

„Willow. Myslí si, že stačí přijít zpět do našich životů a vše bude v pořádku.“

Něco z fráze přijít zpět do našich životů způsobilo, že jsem se cítila nesvá. „Pohádali jste se?“

„Ne.“

Přikývla jsem. Jedli jsme v tichosti po dobu několika minut.

„Jen spousta špatných vzpomínek.“

Neměla jsem tušení, jak na to reagovat. Vzduch byl hustý, a bylo těžké polykat, jak jsme tancovali kolem jiných témat.

Po večeři si Brody lehl do postele, zatímco já jsem si čistila zuby v koupelně s otevřenými dveřmi. „V neděli s tebou nepoletím zpět. Stanice mě posílá do Miami.“

„Oh, jo? S kým máš rozhovor?“

„Payton Mara.“

Dokončila jsem čistění, sundala si čelenku, kterou jsem nosila, když jsem si myla obličej a chystala se zhasnout světlo, když jsem si všimla jednoho z Brodyho dresů na zadní straně dveří. Byl to dres na tréninky, ale jeho jméno bylo napsáno na zádech. Mé prsty přejížděly přes každé písmeno. E-a-s-t-o-n. Totálně jsem mu propadla. Nebyl žádný způsob, jak to v tomto bodě zastavit. Musela jsem doufat, že při pádu, mě Brody zachytí.

Věděla jsem, že jeho hlava byla dneska jinde. Byly dvě možnosti. Mohla jsem jít do postele a přitulit se k němu a vědět, že na ní myslí, zatímco budeme usínat. Nebo…Mohla bych odehnat ty špatné vzpomínky a nenechat mu prostor myslet na někoho jiného než na mně.

Pokud budu padat volným pádem, tak si tu jízdu užiju.

Sundala jsem si mé tričko a spodní prádlo, vklouzla do jeho dresu. Spadl mi pod zadek, sotva ho zakrýval. Perfektní.

Brody zíral nepřítomně na televizi, takže jsem šla k prádelníku a ohnula se, ukazujíc tak svůj holý zadek a uložila do něj mé šaty.

„Kurva, miluju to. Mé jméno přes tvá záda a ten perfektní kulatý zadeček.“

Otočila jsem se a ostýchavě naklonila hlavu. „Myslela jsem, že jsi ospalý?“

„Nemohl bych usnout, když vypadáš takhle.“ Jeho hlas klesl. „Otoč se.“

„Jen se chceš podívat na tvé jméno,“ dobírala jsem si ho, ale tak jako tak jsem se otočila. Postel zavrzala, když vstal.

„Označil bych si tento zadeček mým jménem, kdybych mohl.“

Surové, ale sentimentálnost mi nicméně způsobila mdloby.

Jeho kroky vibrovaly podlahou, když ke mně šel. Teplý dech mě lechtal na krku, když se sklonil a promluvil mi do ucha. „Ohni se. Chci tě využít.“ Promnul má ramena. „Jsem trošku opilý a chci zapomenout, že cokoli existuje. Kromě mě, uvnitř tebe. Kde se cítím dobře. Souhlasíš s tím, kotě?“

Polkla jsem a přikývla. To bylo přesně to, co jsem chtěla. Žádný prostor pro cokoliv kromě nás dvou. Alespoň pro dnešní noc.