TB - 18. kapitola

Překlad: Verča

Brody

Marlene jsem vždy navštěvoval v úterý. Personál Broadhollow Manor mě tam v neděli nikdy neviděl. Podepsal jsem se a představil se.

„Tento týden jsme spolu několikrát mluvili po telefonu. Jsem Karen. Chodím na noční a neděle. Je hezké vás konečně potkat, pane Eastone.“

„Brody, prosím.“

Přikývla. „Brody.“

„Jak je na tom?“

„Pořád stejné. Ať už to bylo cokoliv, z čeho byla rozrušená minulý týden, zdá se to být zapomenuté. Je víc jako normální ona, jako dřív.“

„Myslíte, že vypráví sestře, že by měla mít méně rtěnky, takže se lidé budou víc soustředit na její postavu a méně na její obličej?“

Karenina ústa se usmála. „Slyšela jsem o tom. Je srandovní.“

„Je v jejím pokoji?“

„Myslím, že je stále v pokoji aktivit. Jeden z našich zaměstnanců s ní hrál dámu, když jsem tam byla naposledy.“

Nečekal jsem, že tím zaměstnancem bude Grouper. Nebyl oblečen v jeho obvyklé uniformě. Měl na sobě kostkovanou košili s dlouhým rukávem a na ní svetrovou vestu.

„No, není tohle pan Rogers. Co tady děláte?“ Šel jsem k Marlene a políbil ji na tvář. „Nesnažíte se shodit mou ženu, že ne?“

Grouper na mě mávl rukou a něco zabručel.

„Je neděle,“ řekla Marlene. „Hrajeme dámu a díváme se na televizi. Ale dnes není fotbal.“

„Byl jsem v sousedství, tak jsem si myslel, že se zastavím.“ Grouper se snažil vykličkovat z jeho návštěvy.

„On zapíná mou televizi každý týden, než začneme hrát. Nemám ráda fotbal, ale hrajeme dámu, takže nic neříkám.“

„Opravdu? Ten starý bastard přichází v jeho volný den, huh?“

„To není pěkné. Není to bastard. Je prostě starý a pohybuje se pomalu. A je taky trochu nedoslýchavý.“

Usmál jsem se na Groupera.

Grouper se na mě ďábelsky podíval. „Je tu ticho bez hry.“

Měl jsem vědět, že od něj tohle hovno uslyším, kvůli tomu, že jsem byl suspendován. „Nejsem šťastný, že dnes není hra.“

„Měl bys být nešťastný.“

O hodinu později jsem seděl vedle Marlene a Grouper se díval na nás dva, jak hrajeme dámu. Pět minut hry, půlka jejích černých postaviček byli králové, a ukradla mi půlku mých červených. Udělala dvojitý výskok, který jsem neviděl přicházet. „Co to sakra? Jsi dámový žralok?“

Grouper se zasmál. „Ty tam jen sedíš a necháváš ji vyhrát, ne?“

„Vlastně si myslím, že nejsem schopný porazit jí.“

„Jediná osoba, která kdy získala mé peníze, byla moje Willow.“ Marlene vklouzla trochu do mé domovské základny. „Král.“ Grouper a já jsme se na sebe podívali. Oba jsme tiše čekali, co přijde. V poslední době myšlenky na Willow neprocházeli dobře.

„Jdi na mě lehce, dámo. Nebo ti příště pastrami udělá Heidelman.“

Odmávla můj komentář. „Řekni Willow, aby vzala dřevěný set na dámu ze spodní skříňky v jídelně.“ To mi vyrazilo dech, jak si mohla pamatovat, kde je její herní set, ale nemohla si vzpomenout na to, že tu její jediná vnučka nebyla tři roky?

„Mám to.“

„Říkala, že je zaneprázdněná, ale přijede za mnou na mé narozeniny.“

„Oh, ano.“

„A řekni jí, ať se zastaví u Zen Gardena. Mají tu nejlepší wonton polévku.“

Grouper se do toho vložil, „Sůl v té věci pro tebe není dobrá.“

Jop. Žádné starosti. Byl jsem si celkem jistý, že Willow nepřijede.