Elicit - 42. kapitola

Překlad: Mili

Lidi se bojí smrti víc než bolesti. Je zvláštní, že se bojí smrti. Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest pryč. Jo, myslím, že bolest je přítel. - Jim Morrison

Sergio

„Nezasahuj do toho.“ Instruoval mě Luca, jako zpropadený samotný Kmotr. Nejsem idiot; vím, že o Phoenixovi přemýšlí jako o vlastním synovi. Dobře pro ně, opravdu, měli mezi sebou takový ten svazující okamžik života a smrti a teď věřil, že Phoenix je muž, o kterém doufal, že ho zachrání, ne muž, který ten den umře.

Já si nebyl jistý, komu věřit.

Možná flašce Jima? Jo, to zní fajn.

Flašky mě nikdy nezklamaly.

Jako ženy, jako Phoenix, jako Luca a Frank, k čertu, vrátil jsem se z ústraní, abych jim pomohl zachránit Rodinu, ne je uvrhnout do nebezpečí a mávat před federály červenou vlajkou.

Nixon vešel do místnosti s Trace v závěsu, něčemu se smáli a potom si ji přivinul do objetí a políbil na ústa.

Odvrátil jsem pohled, když mnou projel osten žárlivost. Nikdy jsem nechtěl Trace, jo, je krásná, ale pro mě to byla vždycky Mo.

Ta samá dívka, která byla s hvězdičkami v očích ani ne před hodinou zajmutá v území nepřítele.

Dívka, která neměla ani páru o tom, jak daleko by mohl Tex zajít - já měl. Věděl jsem to. Vím, že na konci všeho můžete svou krev popírat, jak chcete, ale pořád vám koluje v žilách, jako každodenní připomínka toho, že jste člověk, jakého máte napsaného v osudu, abyste byl.

A on byl zabiják.

Nepřítel.

Takže to vidím tak, že odevzdáváme své životy do rukou dvou nejvíc dorasovaných lidí na světě. Texe a Phoenixe.

A flaška Jima vypadá líp a líp.

„... Možná potřebuje holku.“ Zašeptala Trace.

Vystřelil jsem hlavu nahoru. „Mluvíte o mně, lidi?“

„Nikdy.“ Ušklíbl se Nixon. „Jsi v pohodě, chlape?“

„Nic, co by nespravila flaška nebo dvě.“

Nixon sebou trhl, očima pozoroval moje poskakují kolena a neschopnost soustředit se na cokoliv déle než tři sekundy, načež skončil pohledem na láhvi.

„Trace?“ Otočil se k ní Nixon. „Proč se nejdeš podívat, co dělá Mil? A řekni Chasovi, že ho potřebuju.“

„Ano, pane.“ Trace zakoulela očima. „Kde je kouzelné slovíčko?“

Zasmál jsem se, abych skryl smích, když Nixon zatnul čelist. „Prosím.“

„Lepší.“ Zakřenila se a odhopsala do chodby.

„Někdo ti drží koule pevně v dlani.“

„Moje koule a její ruce z toho vynech.“ Nixon ode mě vzal láhev a naplnil dvě skleničky. „Nechceš mi říct, proč vypadáš jak kus hovna?“

„Je to nový styl, o který se snažím.“ Zatahal jsem za své dlouhé vlasy, až jsem sebou cukl. „Jared Leto přijel na Sicílii.“

„Zkus něco jiného.“ Chase vpadl do místnosti. „Nebo si aspoň namaluj oční linky.“

„Jasně, z toho si všichni společníci naserou do gatí. Dlouhé vlasy a oční linky.“ Zakoulel jsem očima. „Proč mě to jen nenapadlo?“

„Já jsem v rodině ten, co má mozek.“ Zaksichtil se Chase. „Jednoduchý.“ Naklonil hlavu. „Nechceš mi říct, proč vypadáš jak kus hovna?“

Zasténal jsem do dlaní.

„Super myšlení.“ Nixon šťouchl Chase loktem.

„Málo spánku?“ Nabídl jsem možnost. „Si vybírá svou daň.“

„To sex taky, ale vypadám skvěle.“ Chase si křupl klouby na prstech. „Co ty víš, chlape? Je lepší, když nám to řekneš.“

„Nemůžu,“ odsekl jsem. „Jenom buďte připravení na to, že Tex bude jiný, až se vrátí, to je... všechno.“

„Kde vůbec je?“ Nixon se odstrčil od stolu a rozhlédl se kolem. „Neměli by stejně už všichni spát?“

„Venku,“ vřelo ve mně. „Chlastá a kurví se? Jak to mám vědět?“

Nixon na mě přimhouřil oči. „Frank a Luca?“

„Spí.“ Pokrčil jsem rameny. „Jsou staří.“

„Já jsem starej.“ Zasténal Chase. „Dneska mi křuply kolena... bylo to smutný.“

„Vitamíny.“ Luskl jsem prsty. „Třeba Centrum Silver?“

„Řekl jsem, že křuply, ne, že potřebují náhražky, blboune.“ Chase vstal ze židle. „Tak jaký je plán na zítřek?“

„Něco jiného kromě přežití?“ Zakřenil jsem se.

Nixon se na mě tvrdě podíval a způsobil tak, že se můj klid dočista rozplynul ve vzduchu. „Zítra začnou přijíždět lidi, musíme jim poskytnout co největší pohodlí... vlastně.“ Zakřenil se. „Myslím, že je na řadě stará dobrá rodinná večeře.“

„Prosím, řekni mi, že jsi opilý.“ Projel jsem si rukama tvář.

„Já budu vařit.“ Chase si promnul ruce. „Kromě toho tady tak brzo stejně bude jen pár Lucových mužů a Alferovic lidi.“

„Fantastické. Což? Spláchneme je hned u dveří?“

„Co by to bylo za rodinnou večeři bez trošky výstřelů?“ Nixon mě plácl po zádech a vstal. „Vidíš to až moc černě.“

Ta slova ještě neopustila jeho pusu, když se dveřmi prohnal Tex, vypadal víc v náladě, než je zdrávo, a připravený střelit do obličeje každého, kdo byť jenom dýchne jeho směrem.

„Drsná noc?“ Popíchl ho Chase.

Tex na Chase přimhouřil oči, beze slov vyrazil k němu a praštil ho do tváře a potom na něho plivl, když se Chase válel na zemi. Abych byl fér, byla to dětinská rána, tohle vůbec nebyl Tex.

„Co to kurva?“ Zařval Chase ze země.

„Ty se opovažuješ se mnou mluvit takhle?“ Vysmíval se Tex. „Mám víc krve ve svém malíčku - víc zkurvený loajality, než máš ty v celém těle. Příště mi budeš říkat Pane nebo tě střelím. Rozumíš?“

Chasova tvář se zkřivila vzteky, přivřel oči do úzkých škvírek, když zaťal pěsti po stranách těla. Každou sekundu se chystal vyřítit na Texe a snažit se mu rozmlátit čelist vejpůl.

Nixon sáhl po zbrani, ale přidržel jsem mu ruku a zakroutil na něho hlavou.

Holky vtrhly do místnosti. Mil se okamžitě ocitla u Chase a uklidňovala ho, což bylo zapotřebí, protože nasraný Chase je násilný Chase. „Jsi v pořádku?“

„Je mi prostě úžasně.“ Zavrčel Chase.

Trace házela pohledy mezi námi a Texem. V jejích rysech se mihl výraz strachu, když zahlédla Nixonovu ruku na zbrani a moji ruku, jak přidržuje tu jeho.

A nakonec tady byla Mo.

Do prdele, tohle nezačne, ani neskončí dobře. Bojoval jsem s naléhavostí zasténat, když jsem sledoval, jak jí tvář zachmuřila v obavách.

„Texi?“ Její hlas byl něžný, šla z něho slyšet jemnost, kterou si Tex nezasloužil, ani ji nechtěl. „Co to děláš - “

„Přestaň mluvit.“ Zatnul zuby tak silně, že se mu svaly napnuly nad potřebou se uvolnit. „Hned.“

Mo zkřížila paže na prsou. „Tohle je můj dům a - “

„Je to Nixonův dům.“ Tex pokrčil rameny, ale nebylo to nic, co by pomohlo ta ramena uvolnit; k čertu, byly málem až u jeho uší, jak se napjatě hrbil. „A jdi mi z cesty, než tě z ní fyzicky odstraním.“

„To bys ne- “

Bez jediného slova ji zvedl ze země a hrubě ji strčil Nixonovi, načež oddusal do svého pokoje.

„A tak to začíná.“ Zašeptal jsem si pro sebe.

Oči Mo se zaplnily slzami, když se rozběhla směrem ke své ložnici a zabouchla za sebou dveře.

„Nechce mi někdo vysvětlit, co to kurva bylo?“ Chase se rázně zvedl ze země a dotkl se napuchlé tváře.

„To - “ Zvedl jsem skleničku do vzduchu. „ - byl Vito Campisi Junior, doporučuju vám spát se zbraní pod polštářem.“ Já rozhodně budu.

Vstal jsem, pomalu kráčel chodbou a lehce zaklepal na dveře od pokoje Mo. Aniž bych čekal na odpověď, vešel jsem dovnitř, zavřel dveře a povzdechl si.

„On to tak nemyslel, on ne- “ Propadla návalu vzlykotu do peřin.

Moje srdce se pod tlakem kroutilo vzteky.

„Není prostě sám sebou a - “

„On je úplně přesně,“ odvětil jsem pomalu, „sám sebou, a to byl celou dobu ten problém. Když nakonec akceptuješ, kdo jsi - tvoje staré já bude pryč, aby bylo nahrazeno jedinou pravou podstatou ve tvém životě.“

„Krví,“ zašeptala.

„Krví,“ odsouhlasil jsem sedící na posteli. „Jestli ti to k něčemu bude, je mi to líto, Mo. Mrzí mě, že to nevyšlo tak, jak jsi chtěla.“

„Budeš se o mě teďka pokoušet? Políbíš mě a bude to lepší? Obejmeš mě, budeš mě plácat po rameni a prostě počkáš, až se mi zahojí srdce, aby sis mě mohl vzít a falešně mi slibovat falešnou budoucnost?“

Olízl jsem si rty a potom jí nabídl ruku. „Vůbec ne. Prostě tě jenom budu držet za ruku.“

„Oh.“

Stiskl jsem jí prsty. „Budu tady... Když mě necháš... Tak budu tady.“

„Já nevím, co chci.“ Zmáčkla mi ruku silněji.

„To je taky v pořádku.“ Lehl jsem si vedle ní, držel jsem ji za ruku, ale jinak jsem se jí nedotýkal. „Někdy prostě jenom stačí... být.“