Checkmate:TIL - 7. kapitola

Překlad: Simča

Šťastný nový rok, holky! Hodně štěstí, zdraví, lásky a úspěchu. :)

Simča

TRAVIS

S vědomím, že Viola nebude kolem, aby mi dělala společnost, se úterý vleklo opravdu pomalu, amůj večer byl stejně neklidný. Je středa, a já se probudím vyčerpaný, i když jsem ležel celé dny. Nejsem zvyklý na tenhle uvolněný životní styl, a když už jsem psychicky připraven se vrátit do posilovny, a dokonce do práce, fyzicky to není možné. K lékům, kterými nakopávaj zadek kdykoli se rozhodnu je vzít, bych nebyl schopen sedět v kancelářské židli déle než hodinu. Lékař mě odmítl propustit po neurčitou dobu, a bojím se, že Crawford Marketing si najde důvod, aby mě nechal jít, ale naštěstí jsem kryt krátkodobým postižením. Ačkoli to jsou teprve dva týdny od té nehody, Alyssa již pohrozila, že mě její táta vyhodí, ale není hloupá a ví, že by čelila soudnímu procesu, což je špatné PR pro firmu. Naštěstí se nezabývám Blakeovýma a Alyssininýma kecama deset hodin denně spolu s bolestí, ale stres, že tampracuju, mě pořád denně pronásleduje. Jsem si jistý, že moje práce se kupí a čeká na mě, až se vrátím. Jsem si jistý, že to bude Blakův způsob, jak se mi legálně odplatit za to, že nejsem v kanceláři. Kdyby jich nebylo, tak bych se nikdy nejel projet, a nejsem si jistý, jestli jim to můžu někdy odpustit nebo respektovat Blakea a Alyssu. Tělo bolí jen z přemýšlení o tom.

Nicméně, největší důvod, proč jsem dneska v extra bolesti, je sto šedesáti pěti centimetrů vysoká drzá vím-všechno holka, za který každý kousek bolesti stojí. I když to jsou chvíle, na který nikdy nezapomenu, moje tělo mi za to nakopává zadek.

Déšť buší proti mému oknu v ložnici,díky čemu se mi chce zůstat v posteli celý den, ale vrčení v mém břiše mi dává vědět, že je čas vstát a něco sníst. Zamračené nebe dělá navíc těžké se dostat nahoru, ale vědět, že dneska uvidím Violu, mi dává sílu vstát.

Udělám konvici kávy bez ohledu na to, jak těžké je zvednout ruce a sednu si na gauč, jak se zatím vaří. Nemám chuť k jídlu, a vím, že potřebuju jíst, než odumřu. Jakmile kávovar zapípá, vejdu do kuchyně a hodím dva kusy toustového chleba do topinkovače. Zápach toho zasranýho tofu stále přetrvává v domě, a jsem trochu naštvaný, že jsem to jedl. Nikdy znovu.

Jakmile vyskočí toast, potřu ho máslem a jahodovým džemema hodím ho na talíř. Jak jdu z kuchyně, přední dveře se otevřou a zabouchnou. Vejde Viola, zmoklá, vlasy má mokrý a lepí se jí na čele, zatímco zbytek má v rozcuchaným culíku. Její bunda a kalhoty jsou mokrý. Oči se mi rozšíří, jakmile se na mě podívá. Je sexy jako blázen bez ohledu na to, jak vypadá, ale dneska je v režimu sexy nasranosti.

"Nesnáším, když prší! Můj zatracený deštník se rozbil! Gah!" Upustí tašku, a hlasitým žuchnutím dopadne na podlahu.

"Cítila jsi to?" Vtipkuju a snažím se odlehčit náladu.

"Cítila co?" Zastaví se a podívá se kolem sebe.

"Myslím, že tvoje taška plná knih právě překonala Richterovu stupnici."Sednu si ke stolu, sním dvě sousta toastu, a končím. Vážně musím začít jíst.

Sedne si přede mě, vyčerpání ji pokrývá.

Prohlížím si její tvář. "Všechno v pořádku?"

"Trošku vyšiluju. Zbývá už jen pět týdnů do konce školy. Závěrečky se blíží. Musím si udržet GPA. Nestíhám četbu, a přišla jsem pozdě na hodinu. Každý, koho doučuju si myslí, že jim můžu zaručit A když se ani nesnaží, aby se tak stalo. Mám strach o nás říct Drewovi, a bojím se o tebe- "

"Hej, hej, hej. Princezno, nepřidávej mě nebo nás do svého seznamu obav. Dobře?"

Nepodívá se mi do očí.

"Violo," řeknu přísně, a nakonec se na mě podívá. Stres je evidentní na jejím obličeji.

"Je to prostě…" Zavzdychá. "Škola a promoce. Je hodně o čem přemýšlet. Můj život po. Práce. Odstěhování z koleje. Je to obrovská změna. Škola požírala můj život tak dlouho, že si nejsem jistá, že vím, kdo jsem bez svých knih a hodin, takže trochu vyšiluju."

Nakloním se přes stůl a uchopím ji za ruku, nabízejíc jí nějaké pohodlí. "Je to normální reakce. Když jsem absolvoval, nevěděl jsem, co budu dělat potom. Neměl jsem plán - jen kus papíru, na hovno práci, a průměrný známky. Ty jsi tak chytrá a nemáš se čeho obávat.Příležitosti ti padnou do klína, když je nejméně očekáváš. Neboj se života po škole. Prostě se zaměř na to, co se děje právě teď. Vždycky tu pro tebe budu, jo? Nejsem si jistý, jestli si to uvědomuješ, nebo ne, ale já nikam nejdu. Takže, pokud se potřebuješ zaměřit na školu a samu sebe, chápu. Můžeme to říct Drewovi blíž k promoci, abys neměla stres na víc. Neboj se o nás. Neboj se o mě. Čekal jsem na tebe víc než deset let, takže pět týdnů je nic. Uteče to, a když půjdeš po tom jevišti se svými dokonalými známkami, budeš se smát tomu, jak se cítíš právě teď. Věř mi, princezno. "

Zavzdychá a ramena se ji lehce uvolní. "Děkuju."

"A já mám ideální prostředek, jak se zbavit stresu na víc," řeknu lišácky. Napiju se kávy, a ona se usměje poprvé od chvíle, kdy otevřela dveře.

"Vlastně," říká s roztomilým úsměvem, "mám pro tebe překvapení."

Olíznu si rty, jsem zaujatý jejími slovy. "Překvapení?"

Přikývne hlavou, vstane a přejde ke mně. Nakloní se, popadne mou tvář a políbí mě. Chce to všechnu sílu, co mám, abych ji neohnul o kuchyňský stůl a neošukal ji tu. Moje tělo říká ne, ale můj pták říká hned.Vstanu, setkám se s její intenzitou a ona ovine svoje ruce kolem mého krku. Cuknu sebou a ona se odtáhne.

"Je ti dobře?"

"Ve skutečnosti, všechna ta gymnastika mě doběhla."

Usměje se. "Potom moje překvapení je pro tebe ideální."

Viola mě vezme za ruku a vede mě do mé ložnice. Už teď miluju, kam to vede.

"Sedni si sem," požaduje a přitáhne kancelářskou židli zpod mého stolu. Ani se nehádám a jen splním její pokyny. V rohu místnosti zapne lampu azapne svůj telefon do mé věži na mém nočním stolku. Usměje se předtím, než stiskne play. Vzhledem k tomu, že je deštivo a šedivo, teplá záře vyplňuje prostor.Nevím, co to je za píseň a vůbec mě to nezajímá, dokud Viola nezačne pomalu pohybovat boky do rytmu hudby.

Nespouští ze mě oči, jak si z ramen stáhne bundu a padá na podlahu. Jedno po druhém, rozepne si košili, otočí se a škádlí mě s tím jejím dokonalým malým zadkem v těch těsných džínách. Po nějaké chvíli upustí košili s dlouhým rukávem a ta spadne vedle její bundy. Pokud jsem si někdy myslel, že mě Viola očarovala, tak by to bylo právě teď v tuto chvíli, protože z ní nemůžu odtrhnout oči.

Pomalu si odepne a pak rozepne džínsy, přičemž si dává na čas, jak je sune dolů po bocích a nohou. S jistotou se ohne a ukáže mi zadek v černých tangách, který odpovídaj podprsence, která sotva zakrývá její krásný prsa.

"Ježíši," zavrčím a vše, co ona udělá, je, že se usměje, přičemž si stáhne mokré vlasy z vysokého culíku a rozpustí je ve vlnách kolem obličeje. Viola je dračice, malý sex kotě, který má zaháknutý prstyna okraji kalhotek, ale nesundá je. Jsem na hraně a sleduju, jak se točí v kruzích a ukazuje mi ten nahý zadek. Pohne se blíž, tře se zadkem proti mýmu ptákovi, ale stále tančí na tlukot hudby.

Pohybuje hlavou na svých ramenou a stoupne si přímo přede mne, než si vloží prst do úst a začne jej sát. Jedno ramínko podprsenky sklouzne po jejím rameni, pak druhé. Pohne rukama za záda,rozepne černou podprsenku a nechá ji spadnout na zem. Její prsa jsou perfektní, a její bradavky stojí v plné pozornosti. Stojí jen v černých tangách se zavřenýma očima a tancuje na pomalou erotickou písničku- jen pro mě. Ztěžka polknu, a nejsem si jistý, jak dlouho se můžu dívat. Překvapení bylo slabé slovo; tohle byl zasranej dárek.

Píseň nakonec skončí a ona otevře oči a podívá se na mě s hořící touhou. Kráčí ke mně a rozkročí se nade mnou v kancelářské židli. Uchopím ji za tvář přímo předtím, než se naše rty spojí. Je to jako bychom se oba dva ztratili na moři, tisknuti k sobě a odtahováni spodním proudem, a v nedohledu není žádná záchrana. Být s Violou je tak intenzivní, že je snadné na všechno zapomenout. Jsme to jenom já a ona a to je všechno, na čem záleží. Ona je všechno, na čem kdy záleželo. A v této chvíli, ji zasraně potřebuju, stejně jako potřebuju vzduch.

VIOLA

Způsob, jakým mě Travis pomalu líbá je téměř příliš k zvládnutí. Můžu ho cítit skrz jeho pyžamové kalhoty a moje kalhotky, a je pro mě moc těžké se držet a netisknout na něj. Moje kůže je v plamenech, zatímco jeho ústa a ruce ovládají moje tělo a duši. Vzpomínám si, jak jsem o tomhle snila, když jsem byla hloupý teenager s poblázněním, které mě málem zničilo. Travisovy ruce kolem mě a jak mi krade dech, se nezdá bát opravdové, a pořád přemýšlím, kdy se probudím.

Ale když chytne mou bradavku mezi zuby, jsem přivedena zpět do reality – do tohoto okamžiku a teď, a být spolu je opravdovější, než kdy bude.

Vím, kam to povede, jestli budeme pokračovat. "Měl bys odpočívat. Žádná další gymnastika, pamatuješ?"

Travis vjede prsty do mých vlasů a drží mou tvář v dlani své ruky. "Tohle není čas na logiku, princezno."

Dovolím malému úšklebku překročit mé rty. "Proč myslíš, že tyhle mám stále na sobě?"

"Zahráváš si s ohněm," zavrčí a upraví se tam dole.

"Nuže, doufám, že se nespálím," řeknu a začnu sázet polibky po jeho těle, jak se přibližuju k jeho pyžamovým kalhotám.

Oči se mi vykulí, když zjistím, jak tvrdý je. Má na sobě nafoukaný úsměv, ale ten rychle zmizí,když olíznu špičku.

"Chci, aby ses cítil dobře," zašeptám a vzhlédnu k němu. Otevře pusu, pak ji zavře, a poprvé jsem si jistá, že nemá slov. Přebírám kontrolu.

"Neopovažuj se pohnout, jinak přestanu," varuju ho, opravdu chci, aby bral svoje zranění vážně.

"Ale hodná zdravotní sestra by mi nedovolila trpět." Ulizuje se.

"Co kdybych řekla, že dnes nechci být hodná zdravotní sestra?" Vsunu si ho do pusy a krouživým pohybem mého jazyka pohybuju po jeho pulzujícím penisu.

"Dokud jsi opravdu zlobivá zdravotní sestra, jsem s tím taky v pohodě." Zavře oči a já se soustředím na svoje pohyby, jak poslouchám jeho nízké sténání. Snažím se ho celého vzít do úst a zároveň zvýšit tempo. Malé sténání mu uniká, a jsem potěšená, protože vím, že si to užívá stejně jako já. Olizuju jeho tvrdost, nepospíchám, jsem zatraceně dobrá zdravotní sestra. Pevně ho stisknu svou rukou a umístím si ho do pusy a pohybuju se rytmickým pohybem, který způsobí, že se pode mnou napne.

"Princezno," šeptá. "Musím tě cítit."

Vím, že je to špatný nápad, kvůli jeho zranění, ale potřebuju ho stejně, jako on potřebuje mě. Namísto protestu, vstanu. Usmívá se, jak jedním prstem pohne mými kalhotami na stranu. Odtlačím židli ke stolu a rozkročím se na něm, což mu umožní zjistit, co mi dělá.

"Jsi tak zatraceně mokrá," říká, jak si ho zavádím dovnitř. Způsob, jakým je cítit, je nepopsatelný, a já se zachvěju, jak se naše konce setkají. Je to jako by zámek a klíč byly nakonec spolu, a jsou bez druhého k ničemu.

Bereme to pomalu, nikam se nehrneme, protože nechceme přidávat jeho tělu námahu. Okusuje kůži na mém krku zuby a já mu vjíždím prsty do vlasů, jak si ho beru –celého –nepřetržitě.

Židle zakvičí rozzlobeným písknutím, a obávám se, že se zhroutí, pokud budeme pokračovat, ale to nás nezastaví. Jeho ústa cestují k mé bradavce a jeho palec se pohybuje k mému klitorisu. Jak krouží po mém pevném pupenu, moje tělo prosí o úlevu. Je snadné s ním ztratit kontrolu, zvláště když jsem na pokraji extáze.

O chvíli později jsem na cestě, odkud není návratu, ztrácím sama sebe v tom skvělém pocitu. Naše rty spolu zápasí, a on chutná jako jahodový džem a zubní pasta. Sténám mu do úst, řídím nekončící vlnu, jak se naše těla společně pohupují. Když ho kousnu do spodního rtu, Travisovo tělo se napne. Jeho prsty se zatnou hluboko do mých boků, zatímco on bojuje s blížící se orgasmem, který se buduje, ale prohrává bitvu. Jak se udělá, Travisovine ruce kolem mého těla a drží mě pevně, jako kdyby mě nikdy nechtěl nechat jít. V této pozici na chvíli zůstáváme, pomalu a vášnivě se líbáme, naše oči říkají slova, která naše rty nedokážou přeložit. Jsme zamrzlí v čase, a na ničem jiném nezáleží.

"Jsi nádherná. A vím, co budeš dostávat k narozeninám, mým narozeninám a naVánoce."

"Co?" Ptám se, jak se očišťuju.

"Víc spodního prádla."

"A já vím, co budeš dostávat ty," řeknu sladce.

Travis nakloní hlavu a čeká.

"Kuřby."

Travis hodí rukama do vzduchu, jako rozhodčí potvrzující touchdown. "Jdu do toho! Moje narozeniny jsou každý den v týdnu. Taky je mám rád k snídani, obědu a večeři. Dobrá přítelkyně by souhlasila. A já budu úžasný, milující přítel a podpořím ji. "

"Přítelkyně?" Vtipkuju. Obléknu se a pokusím se vyhladit vlasy do ohonu, jak elektřina z toho, co jsme dělali, proudí skrze mne.

"To je to, co jsi. Takže nebuď zlá, pokud tedy nejsi zlá, jako jsi byla zlá zdravotní sestra." Mrkne, ani si uvědomuje, jak mě jeho slova zaskočí. Je to poprvé, co nahlas řekl, že jsem jeho přítelkyně. Vím, že jsme se dohodli, že budeme spolu, ale tenhle titul se mi zdá být oficiální, neuvidíme – kam – to- půjde druh věcí, na které jsem myslela v mé mysli. Travis King je můj přítel.Nezdá se to být skutečné.

Jakmile vypadáme zase reprezentativně, vyložím svoje knihy na stůl v kuchyni a snažím se učit, ale zjišťuju, že je těžké se soustředit. Smska zacinká na mém telefonu, je to oznámení z univerzity, které říká, že odpolední hodiny jsou zrušeny kvůli varování před povodněmi. Doslova zvednu pěst do vzduchu.

"Co se děje?" Ptá se Travis, když uslyší mé zapištění radosti.

"Hodina se ruší. Zachráněná deštěm! Miluju déšť! "

Opře se o rám dveří a vyklene na mě obočí. "Před třiceti minutami jsi říkala, že ho nenávidíš."

"No, zdá se, že miluju věci, které někdy nenávidím," říkám, ani si neuvědomujíc, co jsem právě řekla.

"Taky tě miluju, princezno." Travis se usměje a napije mléka. Otevře se mi pusa a pak zavře a otevře a znovu zavře, ale všechno, co on udělá, je že se rozesměje.

"Jsi kretén," opakuju stejná slova, která mě slyšel mu říkat po celé roky. Mám vykulené oči. "Už žádná další gymnastika pro tebe!"

"Ale to je můj oblíbený sport," žertuje, ale jeho pronesení je trochu unavené, a můžu říct, že se necítí

dobře. Cítím se provinile.

"Jdi si odpočinout. Pokud budeš něco potřebovat, napiš mi."

Přikývne a kráčí chodbou. Sedím u stolu a musím se přinutit přestat myslet na něj a na nás. Hodiny ubíhají, a já se dostanu přes svůj seznam četby. Jakmile jsem hotová, cítím se skvěle z toho, čeho jsem dosáhla. Přesně jak si říkám, 'jedna další kapitola', klika se otočí a Drew vejde s širokým úsměvem, jako by vyhrál v loterii.

"Jsi v pořádku?" Zeptám se, přestanu číst a soustředím se jen na něj.

Je zmoklý od hlavy až k patě, ale praštěný úsměv na jeho tváři nebledne. Ani si nevšimne, že tu jsem brzy. Myslím, že mu to všechno přijde normální, ale to vůbec není.

"Copak, nemůžu být šťastný?"

Zúžím oči. "Ach, můžeš, ale většinou nejsi. Děsíš mě. "

Vyzuje si boty u dveří a pak jde rovnou do své ložnice, píská si – ano,píská. Když se vrátí, má na sobě zombie tričko a basketbalové šortky. Ve dne polda, hráč her v noci, ten chlápek je chameleon.

"Objednám pizzu. Cheatday k oslavě."Drew otevře aplikaci na svém telefonu a o sekundy později, je objednává pizza.

Vyklenu obočí a strčím své knihy do batohu. "Co přesně oslavujeme?"

"Mia dnes volala. Chce o nás mluvit,chce se ke mně vrátit. Myslím, že tentokrát by to mohlo opravdu fungovat. Vi, chybím ji."

Nemůžu zadržet zklamaný pohled, který překračuje mou tvář. Drew si zaslouží víc než tohle. A ona s ním hrála tuto hru tolikrát v posledních několika letech, že je to téměř nechutné. Slyšet její jméno svírá mou čelist, protože vím, že můj bratr není nic víc než její záloha, když se nudí. Jen bych si přála, aby to mohl vidět.

Vstane a jde do kuchyně, vrátí se s pivem v ruce. Jo, je moc šťastný, a chci být šťastná za něj, ale nemůžu to v sobě najít.

Jsem pokrytec?

Vynutím ze sebe úsměv, protože ho nechci rozrušit. Pokud je to to, co opravdu chce, najdu ve svém srdci sílu,abych přijala jeho rozhodnutí, a doufám, že on udělá to samé pro mě. Přijmout není totéž jako líbit se, připomenu si.

Dívá se na mě, jako bych byla blázen. "Znovu máš ten divný pohled ve tváři."

Drew není idiot. Je to policista a má šestý smysl pro tohle. Ale pokaždé, když někdo zmíní Miu, jen si pomyslím, "Jo, je to Zmijozel." Do pekla, mohla by být dokonce Voldemort. Zavřu pevně oči a otevřu je, snažíc se vzchopit.

"Pořád tu seš?" Říká Travis a sedne si na židli vedle mě. "Tak moc jsi pospíchala poté, co jsi mě nakrmila tím na hovno toustem, že jsem si nemyslel, že se tu budeš furt motat."

Otočím se a podívám se na něj, vděčná za jeho spásu. Vypadá více odpočatě a ne vyčerpaně jako dříve, díky čemu se chci smát. Talíř se stěží snězeným toastem je stále na stole.

Drew na něj pohlédne a rozesměje se před tím, než si sedne na gauč vedle mě. Musím hrát tuto hru, ať chci nebo ne. Jen pro teď, říkám si.

"Drž hubu, Travisi. Měl bys být rád, že jsem ti seškrábala spáleniny."

"Alespoň nejíš sendviče s kočičím stelivem," říká Drew se širokým úsměvem. "Přísahám, že měVi jedním nakrmila, když jsme byli děti. "

Teď se skutečněsměju. Byl to Pop Rocks (sladkost, něco jako šumivý prášek) a arašídové máslo-tajný recept.

Travis si všimne, jak protivně šťastný Drew je, a zeptá se na to, stejně jako já. "Co to s tebou je?"

Drew se na mě podívá, a vím, že narušuju jejich chlapský rozhovor, takže beru narážku a jdu zpět ke stolu. Jsem napůl v pokušení vytáhnout mé knihy zpět z mé tašky, ale neudělám to. Místo toho vytáhnu telefon a předstírám, že něco hledám. Jsem dost daleko, abych byla pryč, ale dost blízko, abych i nadále poslouchala.

"Mia znovu zavolala. O všem si promluvíme a pokusíme se přijít na to, jak by nám to mohlo fungovat, protože řekla, že se přes nás nemůže dostat. "

Když se na ně podívám, všimnu si, že Travisův výraz se nemění. "To je skvělý, kámo."

V této chvíli si přeju, abych mohla použít Nitrozpyt a přečíst jeho myšlenky, stejně jako Voldemort udělal Harrymu.

Miliony otázek proudí mou myslí, a chce to všechnu mou sílu, abych je držela zpátky. Schvaluje to Travis? Jaký je jeho názor na ní a Drewa? Udělám si duševní poznámku, abych se ho na to později zeptala. Nemůžu být jediná, kdo si myslí, že oni dva jsou špatný nápad. A ona ví, že jestli stále bude utíkat zpět k Drewovi, nikdy on nebude mít čas, aby se přes ní dostal. Ugh. Každý den se mi nelíbí o trochu víc.

"Mohl bych za ní jet a vidět ji v můj další den volna. Řekla, že si se mnou chce o hodně věcech promluvit, " Říká Drew, jak si upije svého piva. "Zmínila se o dvojitém rande s její kamarádkou Kasey za pár týdnů a zeptala se, jestli by ses chtěl připojit."

Cítím, jak moje tváře červenají, a snažím se předstírat, že to, co právě Drew řekl, se mě netýká.

"Ne, kámo. Jsem v pohodě. Žádná žena by mě neměla vidět,když vypadám takhle. "

Malinko se mi zlomí srdce, protože vím, že řezy a modřiny mu vadí. Bez ohledu na to, provádím imaginárně vítězný taneček. Pročistím si hrdlo a dávám jim tak vědět, že pokec je u konce, a Drew si poposedne, stále se usmívá. Zavrtím hlavou a hupsnu si vedle něj na pohovku. Jsem trochu naštvaná, že Drew se snaží Travisovi někoho dohodit, nebo spíš Mia. Nevím, na co si hraje, ale měla by ustoupit, jinak by se mohla najít na druhé straně zabíjející kletby AvadaKedavra.

Snažím se ignorovat Travise, ale on se usmívá, protože ví, že se mi Drew dostal pod kůži.

"Kalhotky stále na uzel?" Ptá se Travis nenuceně.

"Krámy, vole, říkám ti to," Drew říká Travisovi, ukazuje přímo na mě.

"Nejsem na začátku menstruace, idioti. Vážně!"

Travis se zasměje a Drew se připojí. Snažím se oba ignorovat.

Pizza dorazí a my jíme. Nakonec přestane pršet, a během 19:00 hodin,zívám jako stará dáma. Než odejdu, Drewa obejmu. Byl tak moc rozvalen v sedmém nebi, že si ani nevšiml, že jsem neprala a neměla sebou prádlo. Možná, že Mia nakonec bude pro něj perfektní rozptýlení.

"Čau, V," říká Travis s úšklebkem na rtech. Chci k němu běžet a políbit ho na rozloučenou, ale místo toho zavrtím hlavou, než zavřu dveře. Srdce mi bije tak rychle, jak jedu domů, že si musím připomínat dýchat. Mia se snaží získat Drewa zpátky. Travis se chystá mu o nás říct. Můj život by mohl snadno přejít do telenovely.

Když přijedu na svou kolej, Ashley si děláhrnkový ovesný dortík v mikrovlnné troubě. Život na koleji je někdy na prd. Nemůžu si pomoct, ale udělatobličej, vždycky to smrdí tak nechutně, protože si do něj cpe protein.

"Vystačím si s tím, co můžu. Oh hej, na pultu je pro tebe nějaká pošta. Vyzvedla jsem ji z kanceláře dnes ráno po hodině." Dá si plnou lžíci kaše do úst a usměje se.

Upustím své knihy a rozesměju se na to, jak hlasitě se zadunění ozývá od vysokých stropů.

Nenuceně přejdu k pultu a začnu procházet hromadou nevyžádané pošty, která tu je naskladněná od prázdnin, až narazím na krémově zbarvenou obálku s červenou pečetí. Přední část je určena slečně Viole Fisher se standartním P.O. Boxem jako zpáteční adresa.

Mé srdce začne silně bušit, když otevřu obálku a čtu tak rychle, jak jen mohu. Když přečtu slova: "Byla jste vybrána na stáž v Union International," mé srdce se zastaví. Jedna z největších korporací ve Spojených státech chce dát mě, knihy milujícímu,Harry Potter šprtovi s žádnou zkušeností, šanci. K zadní části dopisu jsou připojeny tři strany papírování, které musí být brzy předloženy. Stáž začne dva týdny po ukončení studia, a budu požádána se přestěhovat do Bostonu a žít tam po dobu šesti měsíců. Položím dopis na pult, nejistá si jak se cítit, protože jsem na horské dráze emocí. To je další věc, přidaná do mého seznamu obav, který se zdá být stále delší každou minutou.

Travis měl pravdu; Příležitosti ti padnou do klína, když je nejméně očekáváš. Nikdy za milion let by mě nenapadlo, že bych byla vybrána z tisíců, kteří žádají každý rok. Odeslala jsem žádost z rozmaru, a teď, když se podívám dolů na papír slonovinové kosti s precizně tištěnou zprávou, si uvědomím, že musím učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života. Celá moje budoucnost na tom závisí.