Checkmate:TIL - 4. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Probudím se o několik hodin později a hlad s bolestí bojují o mou pozornost. Podle mého telefonu jsou tři hodiny odpoledne. Tělo mi říká, že musím ven z téhle postele. Potřebuju jídlo, ale co je důležitější,potřebuju Violu.

Nesnáším žádat o pomoc, ale nejsem v pozici, abych umožnil mé pýše vládnout. Ale nejdříve, to zkusím. Poté, co se několikrát pokusím odvalit z postele, vstanu s pomocí několika málo vybraných slov. Sprchoval jsem se v nemocnici předtím, než jsem byl propuštěn a to byla nejvíce ponižující věc, kterou jsem zažil ve svém životě.

Nancy a já jsme si tu noc vytvořili slušný vztah, ale jakmile její směna skončila, Helen převzala její místo; Prostě řekněme, že se mnou byla méně trpělivá. Byla to sestra, kterou mi seslali přímo z jámy pekla.

Poté, co jsem venku z mého pokoje, jdu chodbou k místu, kde slyším TV a sladký Violin smích. Ano, tohle je domov. Okamžitě se usměju, když ji uslyším.

Na chvíli se zastavím a zhluboka se nadechnu, pozoruju ji, jak je schoulená v rohu gauče s přikrývkou hozenou přes její nohy. Dívá se na nějaký holčičí film, a já se dívám na ni. Po chvíli si pročistím hrdlo a ona se otočí a podívá se na mě. Obavy má okamžitěve tváři.

"Cítíš se v pořádku?" Mírně se posune, poskytuje mi tak prostot, který si nepřeju, aby cítila, že mi musí dát. Chci ji co nejblíže.

Sednu si na gauč vedle ní a ona mě pozoruje.

"Nikdy jsem se necítil lépe."

Usměje se.

"Vadilo by ti, kdybych se díval s tebou?" Kývnu k televizi.

Zvláštně se na mě podívá. "Chceš se semnou dívat na Deník Bridget Jonesové?"

Polknu svoje pohrdavá slova anasadím nafoukaný úsměvem. "Jo samozřejmě. BJ je moje kámoška."

Ona vybuchne smíchy, hlavu zvrátí dozadu, jak její sladký smích uniká z hrdla. "Ach, můj Bože,"říká mezi slzami. "Tohle bych si měla nahrát."

"Nahrát, co?" Vyklenu obočí.

"Tebe." Otírá si oči. "Jsi stejně vysoký (sjetý)jako Empire State Building."

Odfrknu si. "Přestaň si vymýšlet dvojsmysly, princezno. BJ je Bridget Jones, ne- "(Blow Job)

"Dobře!" Přeruší mě, než můžu pokračovat.Slabý ruměnec pokrývá její tváře.

Zakoulím na ní očima, jak se zní vydere další smích.

Snažím se soustředit, ale nemůžu. "Tak řekneš mi, o co tam teda sakra jde?"

"Myslela jsem, že BJ je tvoje kámoška?" Hází zpátky, koutek úst se jí zvedne, jak pokračuje ve sledování filmu. To je Viola, kterou zbožňuju -jednoduchá, zábavná, rozkošná. Bože. Přál bych si, abych nebyl v bolestech. Přál bych si, aby sečtvrteční noc nestala a mohl si jí teď přitáhnout do klína.

"To je,připomíná mi tvojí neohrabanou a ťulpasovskou část."

"Drzoune!" Hravě mě plácne do ramene, než si uvědomí, že jsem už samá modřina. "Sakra! Promiň! " Zavře na okamžik oči. "Nechtěla jsem tě praštit."

"Tvoje přirozený cuknutí?" Zeptám se s úšklebkem, protože nechci, aby se cítilašpatně.

Zamračí se.

"Usměj se, princezno."

"Máš hlad?" Zeptá se upřímně, měníc tak téma.

"Na co máš chuť?"

Zorničky se mi rozšíří, jak se mé rty pozvednou do nafoukanýho našpulení. "No…"

"Jídlo,"objasňuje. "Na jaké jídlo máš chuť?"

"Proč předpokládáš, že jsem chtěl říct něco jinýho?"

Ona obrátí oči v sloup a posune svoje tělo ke mně. "Protože tě znám. Máš špinavou mysl."

"A ty budeš popírat zlomenému muži jeho poslední přání?" Pozvednu obočí.

"Ty neumíráš, ale rozhodně jsi přehnaně dramatický." Moje oči ji sledují, jak vstane a jde do kuchyně. "Moje matka mi vždycky říkala, žemuž je největší dítě, když je raněný nebo nemocný. Hádám, že měla pravdu. "

Směju se, protože znám její matku dost dobře, abych věděl, že by řekla něco takového.

"Nazýváš mě dítětem?" Zakřičím v naději, že z ní dostanu reakci.

"Dítě, ano." Se zvednutým obočím vystrčí hlavu z kuchyně.

"Dobře, jídlo si udělám sám." Posunu se z gauče a snažímse zvednout nahoru.

Vrátí se zpátky a ukáže na mě prstem. "Sedni si. Drew mě zabije, pokud si bude myslet, že ti nepomáhám. "

"Pořád se bojíš svého velkého bratra, co?" Ptám se pobaveně.

Zkříží si ruce. "Ne. Ale nechci o tom slyšet."

"Cokoli řekneš, princezno." Znovu si sednu, jak jde do kuchyně.

"Nenuť mě otrávit tvůj sendvič, Kingu," vykřikne dost nahlas, abych to slyšel, ale slyším v jejím hlase úsměv.

"Předpokládal jsem, že to děláš po celou dobu, V."

Vrátí se se dvěma sendviči a pytlíkem brambůrků, a jsem vděčný za něco jiného než želé a džus.

"Dobrou chuť," říká, zvedne sendvič a zakousne se sesamolibým úsměvem.

Po velmi chutném neotráveném sendviči a dokončení druhého filmu pro holky, Viola usne proti opěradlu pohovky. Zoufale si chci lehnout vedle ní a obalit paže kolem ní, ale vím, že bychom si zahrávali s ohněm. Drew je pryč celé hodiny, a já si můžu jen představit, že v okamžiku, kdy bych se pohnul blíž k Viole, on by vešel do domu.

Místo toho zvednu deku, která spadla z jejího těla, a znovu ji zakryju. Vypadá naprosto dokonale. Její hrudník se rovnoměrně zvedá a klesá, a rty má jemně našpulené. Chybí mi chuť jejích rtů, a zoufale je chci znovu políbit.

Ale nemůžu.

Pokud jí budu dokazovat, že mi může věřit a že to do toho jdu naplno, musím změnit hru.

Po vypnutí televize, jdu pomalu zpět do svého pokoje a prospím další kolo léků proti bolesti. Dělají mě tak zatraceně ospalým, že můžu sotva vidět rovně. Když se ponořím do polštářů a moje tělo se znecitliví, moje myšlenky přejdou k Viole a dívce, která se mnou sedávala na střeše, když jsme byli jen děti.

"Jaký je tvůj oblíbený film?" Zeptala se mě, točila svoje tmavé vlasy kolem prstů.

"Hmm…" Na chvíli jsem se zamyslel. " Pravděpodobně Pán prstenů. Viděl jsem to tucetkrát."

Obrátila oči v sloup a povzdechla si. "To je nudný."

"Tak mi řeknisvůj, pokud si myslíš, že je o tolik lepší než můj."

Usmála se a podívala se na oblohu, která se slabě měnila na černou. "Nesměj se," varovala, a já se na ní blýskl nevyzpytatelným úsměvem.

"Nic neslibuju."

Zamračila se na mě. "Pak ti to nepovím."

"No tak, dělám si srandu. Jaký to je?"

Zavrtěla hlavou a předstírala, že siuzamyká rty.

Natáhl jsem se a dloubnul ji do boku, kde jsem věděl, že byla lechtivá.

"Nech toho!" Vyjekla, nohama kopalasměrem ke mně. "Dobře! Řeknu ti to!"

Pustil jsem ji, ale dotek její teplé kůže na mě nezůstal bez povšimnutí.

"Dobře, prozraď mi to."

"Přes noc třicítkou," řekla s plachým pohledem v očích. Viděl jsem jí to několikrát pozorovat od doby, co to vyšlo, takže jsem nebyl překvapen, ale to mi nezabránilo jí kvůli tomu škádlit.

"To proto, že jsi zamilovaná do Marka Ruffala!"

"Ne!" Strčila do mě oběma rukama, a já se rozesmál.

Odfrkl jsem si. "Typický film pro holky."

"Vážně, Pán prstenů? To je typický klučičí film. "

"Muži nemají klučičí filmy," opravil jsem ji. "Máme akční filmy."

Znovu obrátila oči v sloup. "Nudný."

"To i filmy pro holky," opáčil jsem.

"Takže pak by ses nikdy nepodíval na holčičí film?"

"V žádném případě. To bych přišel o chlapskou kartu."

Jediný důvod, proč jsem znal pojem "chlapská karta" bylo proto, že mi o tom Drew několikrát říkal. Zesměšňoval mě kvůli tomu, že jsem trávil čas s Violou, ale snažil jsem se to ignorovat.

Zvuk zavřenípředních dveří zatřese domem a mě probudí. Vzpomínám na okamžiky, kdy jsme si s Violou byli jak blízcí. Vytvořili jsme přátelství, které nás sbližovalo a bylo plné důvěry. Chci to znovu cítit. A co je nejdůležitější, chci, aby to ona znovu cítila.

"Travisi, jsi vzhůru?" Drewův hlas přichází z chodby, jak tiše zaklepe na moje dveře.

"Jo, pojď dál." Vytlačím se nahoru a opřu o čelo postele. "Co se děje?" Ptám se, kdyžvejde dovnitř.

"Promiň. Šel jsem do posilovny na pár hodin po práci, a pak jsem šel nakoupit potraviny a koupil ti pár věcí. "

Zvedám obočí. "Opravdu? Koupil jsi mi všechny domácí spotřebiče?"

"To bys chtěl," vyplive zpátky. "Ale myslel jsem si, že budeš velice brzy otrávený z Violiných PB & J speciálních sendvičů, a tak jsem ti koupil několik plechovek polévky, ramen nudlí a hranolky."

"Dobrou chuť," dráždím.

"Zítra z práce domů přivezu večeři, ale vy dva jste na vlastní pěst na snídani a oběd."

"Díky chlape. Vážím si toho."

"Doufejme, že tě Viola dokonce týdne neuškrtí."

Oklepu se a doufám, že nevidí pravdu skrze mne. "Myslím, že začíná propadat mýmu šarmu."

Směje se. "Jasně. To si nemyslím."

VIOLA

Bordel vycházející z kuchyněmě probudí, že málem spadnu z pohovky, než si uvědomím, kde jsem. Jsem přikrytá dekou a matně si vzpomínám, že Travis mě přikryl, než jsem usnula hlouběji.

"Ježíši, Drew!" Nadávám a podívám se přes rameno k místu, odkud přichází rozruch.

Vystrčí hlavu zpoza kuchyňské stěny a zamračí se. "Promiň, neuvědomil jsem si,že chrníš na pohovce, na který tak nenávidíš spát. "

"Možná byste vy dva měli popřemýšlet o nové. Tenhle gauč máte od doby, co jste byli prváci na vysoké." Vstanu a složím deku a hodím ji přes opěradlo. "Co to sakra vůbec děláš?"

"Vybaluju potraviny. Myslel jsem, že by to bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat, abych ti tenhle týden pomohl."

"To je v pořádku. Stejně asi prospí nejvíce času." Jdu do kuchyně a vidímtašky pokrývat pult. "Vykoupil jsi celý obchod, nebo co?"

"No, nebyl jsem si jistý, co bys chtěla, nebo co bys zvládla udělat, aniž bys to spálila, tak jsem vzal trochu ze všeho."

Vyklenu obočí a našpulím rty. "Legrační."

Pokrčí rameny. "Vím."

Pomůžu mu všechno vybalit a uklidím to, i když nemám ponětí, kam chce všechny ty věci, takže je

jen náhodně dávám do spíže.

"Jdu zkontrolovat Travise," říká, když dokončí vybalování. "Mám další tři tašky v autě… jestli ti nebude vadit je sebrat?" Usměje se mým směrem širokým úsměvem, protože ví, že neřeknu ne.

Sténám. "Dobře. Doufám, že jsi koupil zmrzlinu."

Mrkne, než odejde a míří chodbou do Travisova pokoje. Vytáhnu tašky a všechno vyložím předtím, než slyším Drewa jít zpátky. "To bylo rychlý."

"No, nebyla jsem si jistá, kam všechno patří, tak jsem to všechno nacpala do stejné skříňky." Věnuju mu škodolibý úsměv, když vyhodím prázdné tašky do koše. "Ale podařilo se mi dát studené položky do lednice."

"Proč si tak ráda zahráváš s mým OCD?" Mohu téměř vidět křeč v jeho očích a smích.(OCD - Obsedantně kompulzivní porucha)

"Protože je to prostě příliš zatraceně jednoduché."

Zasténá, jak začíná otevíratdvířka od skříňky a spíže. "Ježíši, Vi."

"To je to, co dostaneš."

"Za co?" Ptá se skutečně zmateně.

"Za to, že mě sem nutíš chodit a přerušuješ mi můj čas na učení," hodím mu zpátky do obličeje i když mi to tak moc nevadí.

"No, podle Travise podléháš už jeho kouzlu."

Srdce mi začne v panice silně bušit. "Cože?" Zalapám po dechu a otočím se k němu, abych mohla vidět jeho výraz. "Co to máznamenat?"

"Klid," říká se smíchem na můj účet. "Dneska jsi nějaká nervózní."

"Nejsem!" Tvrdím, i když je to dětinský tah.

"Člověče, doufám, že Travis přežije do víkendu, aby to viděl." Řehtá se smíchy. "Měl bych ho varovat, že bude mít novýho spolubydlícího, krámy."

"Ach, můj Bože!" Zakňučím a hodím po něm první věc, na kterou na pultu dosáhnu.

Banán.

"Někdy jsi takový blbec!" Slova ze mě vyjdou mezi smíchem, takže nejsem moc přesvědčivá. "Nemám premenstruační syndrom!"

"To ti nevěřím," škádlí a hodí banán zpátky na mě.

"Je tohle nějaká divná rodinná tradice, který si nejsem vědom?" Travisova otázka se za mnou ozývá a blízkost jeho těla posílá vzrušení po mých zádech.

Drew se zasměje a projde kolem mě. "Potřebuješ něco?"

"Ne, kámo. Jsem v pohodě."

Travis se na mě podívá, věnuje mi pohled, díky kterému se ho chci zeptat, na co myslí, ale s Drewem kolem nás, vím, že se musím chovat, jako před nenávistným sexem.

"Chceš, abych vítala tvoje jednorázovky před nebo po večeři?"

Slova vystřelí z mých úst dřív, než je můžu zastavit a lstivý úsměv, který se šíří přes Travisovu tvář, mi neujde. Polknu moje slova. Nechci říkat hloupé věci, ale byla jsem v obraném režimu kolem Travise tak dlouho, že to ze mě vychází ať už to myslím vážně, nebo ne.

Zatne své zuby do spodního rtu,než je uvolní a nahradí svůj výraz nafoukanýmúsměvem. "To záleží na okolnostech. Nabízíš se být můj předkrm nebo můj zákusek?" Opře se o zeď a zkřížil si ruce, obě obočí pozvedne. Je pro něj snadné házet na mě slova - spoustapraxe.

Spadne mi čelist nad jeho odvahou, a to zejména před Drewem. Vím, že je to hra, kterou musím hrát, ale to neznamená, že mu dovolím provádět všechny tahy bez boje.

"No, víš, co se říká. Nechávej si nejlepší na konec. "

"Pak si vyberu nejprve sníst dezert." Jeho samolibý pohled se do mě propaluje, a chce to všechnu vůli, abych to nechala být.

"Vy dva byste spolu neměli být v jedný místnosti," Drew přeruší náš vzájemný pohled. "A kámo," řekne a otočí se k Travisovi, " máš zlomený žebra, a přesto jedeš po mý sestře? "

S úsměvem pokrčí rameny.

"Máš štěstí, že už jsi potlučenej, jinak bych ti zlomil zbytek žeber." Vím, že žertuje, alezpůsobem, jakým to říká, to zní jako skutečná výhružka. Travis může být jeho nejlepší přítel, ale dal moc dobře najevo, že by nikdy neschvaloval, aby mě Travis balil.

"Vsadím se, že bych tě sundal i se zlomenýma žebrama," škádlí Travis a dloubne do něj svým dobrým ramenem.

Drew mu střelí pohled, který říká něco jiného. "Ach, prosím tě." Vrací se zpátky, aby napravil můj bordel ve skříňce, jak Travis a já tam rozpačitě stojíme. Upřeně se na mě dívá, jako by chtěl něco říct, ale nemá co říct - zejména s Drewem kolem.

"No, musím se ujistit, že tady nic nezapomenu, než půjdu. Mám hodinu brzy ráno."

Začnu odcházet, než Drew znovu promluví. "Ráno v desetnení brzy. Zapiš se na akademii,pak uvidíš, co je brzy."

Odfrknu si a podívám se na Travise, zoufale potřebuju vzdálenost mezi námi, než začnou věci vypadat

podezřele.

Když vyjdu z kuchyně, slyším kroky za mnou. Než dojdu k Drewovu pokoji, Travis mě popadne za loket a otočí.

"Co to děláš?" Zašeptám, cítím tlukot méhobušícího srdce v krku, s vědomím, že Drew je ve vedlejší místnosti a mohl by vyjít ven každou chvíli.

"Nutíš mě dělat ti opravdu špatné věci."

"Travisi!" Zasyčím mezi zaťatými zuby. "Tohle dělat nemůžeme. Musíme držet krok v hraní kolem Drewa, dokud se to nedozví. On ti opravdu zlomí další žebra, pokud do něčeho vejde." Podívám se do jeho očí, a pak za něj, abych se ujistila, že je stále čisto. Moje nervy jsou na hraně a moje emoce se pomalu dostávají napovrch. Jak se jeho ústapřiblíží k těsné blízkosti mého ucha, vlna elektřiny prochází mými žilami. Travis je moje droga, i když už jsem mimo jeho dosah, je těžké se soustředit na cokoliv jiného, ale vím, že musím.

"Víš, že nemyslím vážně žádné ty hnusné věci, které říkám, že jo?"

Usměje se na mě. "Vím, že to jen hraješ. Vždycky jsi to jen hrála."

Jeho slova mě přivedou zpět do reality.

"Princezno… Chci být tím, kdo mu to řekne. Dlužím mu to. "

Ztěžka polknu a kývnu na souhlas. "Co přesně řekneš?"

"Řeknu, 'Hej Drew. Tvá sestra a já jsme měli sprostý syrový sex minulýtýden, a chceme v tom pokračovat.' "

Usměju se a plácnu ho do paže. Travis se zašklebí.

"Sakra, promiň. Je to reflex. "

"Dovolím ti mi to později vynahradit."