Checkmate:TIL - 2. kapitola

Překlad: Simča

VIOLA

Přítomnost

Miazasraná Montgomery.

Co s ní sakra Travis dělal? Proč byli sakra spolu? A proč právě ona byla nahá?

To jsou všechny otázky, na které nedostanu odpovědi, alespoň nějakou dobu. Chci Travisovi věřit. Chci věřit, že se nic mezi ním a Miounestalo, ale okolnosti právě teď nevypadají dobře.

Courtneymi nabídne, že bude řídit, jakmile uvidí, jak moc se mi třesou kolena. Volám Drewovi, jak jdeme k džípu, abych zjistila, do které nemocnice byli odvezeni.

"Placerville?" Zalapám po dechu. "Proč by je tam sakra vezli?"

"Je to nejbližší nemocnice od místa nehody," sdělí mi. Už tam je, v plném policajtském režimu, ale nedovolili mu, aby je zatím viděl.

"Co tam dělal?" A s ní?

"Já nevím, Vi. Víš všechno, co já." Slyším obavy v jeho hlase a pokusím se zůstat v klidu, pro naše dobro.

"Dobře, promiň. Jen mě to zajímá, to je všechno. "

Courtneymi věnuje pohled a ví, že jsem plná sraček. Jak se dostaneme do džípu, tiše mi navrhne, abych Drewovi o tom řekla a měla to za sebou, alejá jsem zticha. Pokud s Mioustrávil čas a něco se mezi nimi stalo, pak nebude žádné tajemství, které budu muset skrývat. Nebude žádné my. Ale musím se pokusit mu dát šanci, než dojdu k ukvapenému závěru, bez ohledu na to, jak snadné to je.

Nemůžu popřít, jak díky té myšlence mám sucho v hrdle. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že spát s Travisemvěci mění. Nemění to nic na tom, kdo je, nebo kdo jsem já. Ve skutečnosti, dokud nebudu vědět, že to, co se mezi námi stalo minulý týden, něco znamenalo, a kde si stojíme, možná bude lepší předstírat, že se to nikdy nestalo. Dokonce i já vím, že se to snadněji řekne, než udělá.

Ztrácím se ve svých myšlenkách, když najednou uslyším Drewazaječet mé jméno přes telefon. "Violo!"

"Promiň, jsem tu."

"Nemusíš sem jezdit, víš? O Mie tě můžu informovat."

Zakoulím očima. "A co Travis?"

"Myslel jsem, že tě nebude zajímat."

"Drew!" Nadávám. "Nejsem robot. Samozřejmě mě zajímá. "

"No, většinu dní si jdete po krku."

"To neznamená, že chci, aby se zranil… nebo hůř." Opřu si hlavu o opěrku džípu a nadechnu se a snažím se soustředit na bílou čáru na straně silnice. Možná bych mu to prostě měla říct…

"Poslyš, Drew. Něco ti musím- "

"Ach hele, doktor vyšel. Zavolám ti hned zpátky."On zavěsí, než můžu vůbec odpovědět.

"No, to musí být znamení," zamumlám si pro sebe.

"Co je?" Ptá se Courtney, jak vyjíždí na dálnici. Je to asi hodina jízdy, což znamená, že mojemysl má padesát devět minut si všechno rozmýšlet.

"Chtěla jsem mu to říct, a on mi zavěsil, jakmile uviděl doktora."

"Co přesně jsi chtěla říct?"

Pokrčím rameny, protože vím, že jsem si to nepromyslela. "Nevím. Že Travis a já jsme nenávistně šukali všude po domě, takže mám důvod si dělat starosti, i když teď přemýšlím, jestli ojel Miua jestli bych se měla zase vrátit k nenávidění jeho posraných vnitřností."

Ona vykulí oči a sevře volant pevněji. "Možná je dobře, že zavěsil. Bez ohledu na to, všechno bude v pořádku. Jasné? " Věnuje mi nadějný úsměv a jedeme v tichosti po zbytek cesty.

Nakonec, když přijedeme do nemocnice, úzkostliví motýli se začnou rojit v mém břiše, a já nemám ponětí, co očekávat.

Courtneymě chytne za ruku, jak projdeme vchodem a najdeme Drewa na nás čekat.

Nakloní se a zašeptá. "Je špatný čas zmínit, jak sexy teď vypadá tvůj bratr?"

Podívám se na ni a zamračím se.

"Přijely jste," říká Drew, jak kráčí směrem k nám. Ovine svouruku kolem mých ramen a stiskne ji. Všimne siCourtney a pousměje se na ni. Samozřejmě, že taje, a já do ní musím šťouchnout.

"Zdravotní sestra řekla, že bychom je brzy mohli vidět," pokračuje Drew.

"Víš, co se stalo? Nebo, jak špatně na tom jsou?" Zeptám se a hledám na jeho tváři reakci, ale

on je v klidu a vypočítá svá slova a pohyby. Drewsi dělá velké starosti.

"Mianeměla zapnutý bezpečnostní pás, takže je potlučená dost špatně. Její plíce zkolabovaly, a tvrdě se praštila do hlavy. Nechávají si ji přes noc na pozorování, takže si nejsem jistý, kdy bude propuštěna."

"Ráda slyším, že přežije," řeknu suše mezi zaťaté zuby, ale on si toho nevšimne.

"A co Travis?" Courtney vyplní ticho, a já jsem tak vděčná, že se ptá.

"Airbagy vyletěly, díky čemu má malé popáleniny a narazil hlavou do bočního okýnka řidiče v průběhu nárazu. Měl bezpečnostní pás zapnutý, ale síla nárazu mu zlomila několik žeber. Je pohmožděný, ale přežije."

Konečně můžuvypustit dech, který jsem zadržovala od doby, co jsem přijala hovor. Říct, že se mi ulevilo, když jsem uslyšela, že bude v pořádku, je slabé slovo.

"Zůstane na jednotce intenzivní péče na pozorování, aby se ujistili, že v jeho mozku není otok, ale jak znám Travise, jeho hlava byla již nafouklátak hodně jako jeho ego," rozesměje se a dostane ze mě malý úsměv.

"Tak co se vlastně stalo? Vědí něco?"Jsem netrpělivá, jak se ptám, ale snažím se zůstat v klidu.

"Šerif mi řekl kousky, ale dokud nebudou mít úplnou rekonstrukci nehody, ví zatím jen to, co řekli svědci. V podstatěsjížděl z dálnice a kamión s návěsemse v pravém pruhunepohyboval, a tak zpomalil, aby se dostal za něj. Nicméně, auto za nimi nedávalo pozor a narazilo přímo do nich zezadu v plné rychlosti, tlačil je dopředu do provozu. Naštěstí nebylo na dálnici hodně autve dvě hodiny ráno."

Ježíši.

Srdce mi v hrudi buší, když si představím, žeTravis si prošel něčím takovým. Mohl se zranit mnohem hůř,mohl tam být větší provoz, nebo řidič návěsu náhle zpomalil nebo auto do něj narazilo rychleji, nebo…

"Violo," Drewův hlas mě dostane z mých myšlenek, které se mi rozutíkaly. "Bude v pořádku."

"A co jeho vzácnýChallenger?" Ptá se Courtney s předstíraným úsměvem.

"Je ve špatném stavu."

"Priority, Courtney!" Vynadám ji.

Drew se na ni podívá, drží v sobě úsměv. Je to nejvíce pozornosti, které věnoval nějakéholce od doby, co se rozešli. Courtneyse okamžitě rozzáří.

"Co? Není to, jako bych se zeptala nejdříve na auto!"

Znovu se na ni podívá, a zajímalo by mě, co si myslí, protože jeho tvář nic neprozrazuje.

Zakoulím očima na její připomínky a následujuDrewa, když nám najde místo v čekárně, ale jsem ráda, že vzala pozornost ze mě na sebe.

Sedíme a díváme se na televizi, i když vím zatraceně moc dobře, že se nikdo z nás nezajímá o jakoukoliv reality show, kterou dávaj. Nesnáším to.

Nesnáším čekání.

Nesnáším nevědomost.

Nesnáším být ve tmě.

Vevnitř mě to sžírá; Musím promluvit. "Takže, máš nějakou představu, proč byl vůbec Travis s Miou?"

Courtneyvykulí oči, když sledujeDrewovureakci, ale on na sobě nedá nic znát.

"Nic z toho nedává smysl." Pokrčí rameny, udržuje oči uzamčené na obrazovce, nevěnujíc nám vůbec pozornost. Je to takováchlapská reakce.

"Nezdá se, že by sis dělal příliš velké starosti, že tvůj přítel byl v autě s tvou přítelkyní, nebo že byla nahá na jeho zadním sedadle."

Slabě se usměje. "No, vím, že s ní nic neměl, takže si starosti nedělám." Odmlčí se na okamžik. "A technicky v zato, je to teď moje ex-přítelkyně, ledaže by magicky opět změnila svůj názor." Smutek v jeho hlase nezůstane bez povšimnutí.

Ignoruju jeho ex-přítelkyně poznámku, ale Courtneyse na té zmínce rozzáří.

"Travis může být spousta věcí, ale nikdy by mě takhle nezradil," říká s jistotou.

"Bratrský kodex," dodává Courtney, a já se na ni zamračím, aniž by si Drewpovšimnul.

"Je jen hrstka lidí, s kým nic nemáš, a on by nikdy neudělal něco takového za mými zády. "

Hrstka lidí, jako je ex-přítelkyně či mladší sestra…?

Dýka se zabodává rovnou do mé hrudi, když poslouchám Drewa mluvit o silném přátelství a poutu, které sdílí s Travisem.

Courtneyse na mě zadívá, a vím, že obě myslíme na to samé. Kdybychom nesedělivšichni spolu, Courtney by omdlévala nad Drewem mnohem silněji. Vůbec nemá tušení, jak ovlivňuje dívky, zejména Courtney. I když byla s Tobym a Drewbyl s Miou a zase bez ní, vždycky k němu něco cítila. A využívá každou příležitost, aby mi to připomněla.

Ještě předtím, než Toby a ona byli na cestě k rozchodu, Courtneybyla do něj silně poblázněná. Krátce poté, co jsme se poprvé setkali, přišla se mnou do jeho domu a málem odpadla, když ho poprvé spatřila.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se jí, měl opravdovou starost.

Ona několikrát zamrkala, a Drew udělal krok směrem k ní.

"jo," řekla nakonec. "Jen se nedívám, kam jdu."

Přikývl a blýskl se na ní jedním ze svých neblaze proslulých okouzlujících úsměvů. Drewse nemusí moc snažit, aby získal dívčí pozornost s jeho tmavými, rozcuchanými vlasy a potetovanými pažemi a hrudníkem. Je vypracovaný jako skála a byl důvodem, proč kluci nechodili do našeho domu tehdy na střední škole. Vypadal děsivě, ale já věděla, že měl ijemnou stránku.

"Přestaň se dívat na mého bratra, jako bys mu chtěla servat oblečení!" Zasténala jsem, jakmile bylDrew mimo doslech. Moje kamarádky omdlévající nad ním bylo něco, na co jsem si zvykla na střední škole, a jak se zdálo, pokračovalo to i na vysoké.

Její oči zůstávaly upřené na něj, když kráčel chodbou do své ložnice. "Chci udělat mnohem víc, než to…" pozvedla koutek úst. "A ta pouta-"

"V pohodě, chápu," řekla jsem, přerušujíc ji. "Chceš s jeho zadkem provádět Padesát odstínů."

Zasmála se. "Sexy policejní fantazie." Pokrčila neomluvně rameny.

Usměju se při vzpomínce na ten okamžik. Byla kompletně oddána Tobymu, a nikdy neudělala něco nemístného v jejich vztahu, ale teď tu není žádný vztah, a já doufám, že si konečně dovolí jít ven a trochu se pobavit. Potřebuje se setkávat s lidmi a zjistit, jaký je život bez vztahu, který určuje každý její pohyb. S tím, že je nyní Drew volný, by nyní mohla myslet na něco jiného, než nahnusný rozchod.

"Jste přátelé Mii Montgomery?" Lékař k nám přijde, a my všichni vzhlédneme.

"Ano," říká Drewa vstane. Courtney i já se postavíme vedle něj.

"Je dost ospalá od léků proti bolesti, které jsme ji dali, ale můžete ji vidět jeden po druhém za pár minut."

"A co ten řidič, Travis King?" Zeptám se, než může odejít.

"Také je na pěkně silných lécích proti bolesti, ale jen pár minut by mělo být v pořádku."

"Jen tolik času pro tebe, abys mu dala polštář přeshlavu," škádlí Drew. Lékař mu dánesouhlasný pohled, ale nevyjadřuje se k tomu.

"To je dost drsné," říkám, jak jdu za ním.

On se zasměje. "Promiň, nevěděl jsem, že vy dva jste se stali nejlepšími přáteli, co jsem odešel."

Courtneyza mnou zafuní, a když se otočím, zamračím se na ní.

"Hm, to určitě ne. Ale neznamená to, že chci, aby byl mrtvý. "

"V pořádku, jdi se na něj podívat, zatímco já zkontroluju Miu."

"Dobře."

"Mia Montgomery je na 707, a Travis King je na 713, po této chodbě." Doktor nás navádí. Oba mu poděkujeme. "Jen na pár minut," připomene nám.

Courtneyjde se mnou k Travisepokoji, ale nenásleduje mě dovnitř.

"Počkám tady, ať jste vy dva sami."

Našpulím rty a vydechnu. "Dobře."

Jemně zaklepu na dveře, než je pomalu otevřu. Nejsem si jistá, co očekávat, ale prostě si musím na vlastní oči potvrdit, že je v pořádku.

"Travisi?" Jdu klidně až k jeho posteli, přičemž pobírám pohledem jeho zavřené oči a obvaz přes čelo.

"Slyšíš mě?" Beru ho za ruku a cítím její teplo proti mé, a čekám na odpověď.

V druhé ruce má kapačku,jeho levé koleno je opřené o polštáře pod peřinou a jeho tvář je pohmožděná a oteklá. Nikdy jsem ho takhle neviděla, a poprvé, vypadá zranitelně. Bolí mě v hrudi, když vidím jeho ležící tělo téměř bez života.Hruď mu pomalu stoupá a klesá, a nemůžu si pomoct, ale chcislíbat každou jeho pohmožděninu.

Sednu si na kraj postele, pořád ho držím za ruku a doufám, že uslyší, co se chystám říct.

"Nevím, jestli mě slyšíš, ale jsem to já, V." Dusím se slzy a smíchem. "Nemůžu uvěřit, že jsem se tak právě nazvala."

Čekám, doufám, že bude reagovat a připojí se k našemuosobnímu vtipu, ale nepohne se. Dívám se mu na hrudník, který sehýbe nahoru a dolů, jak zvuky strojů naplňují místnost.

"Vypadáš dost hrozně, ale doktor říká, že bys měl být za nedlouho znovu sám sebou. Po pravdě řečeno, vidět tě takhle mě trhá na kusy. "

Polknu a popadnu dech, a pak začnu nesouvisle mluvit. "Nevím, proč jsi byl s Miou, a upřímně si nemyslím, že to chci vědět. Budu se snažit ti věřit, Travisi. Bude to těžké kvůli naší minulosti, ale budu se snažit být více jako Drew. Jeho vůbec nevyvedlo z míry, že jsi byl s Miou, a to mi připomnělo, že i když jsi idiot po většinu času,nikdy bys tohleDrewovi neudělal. Zdá se, že mezi sebou máte nějaký druh bratrského kodexu." Zavrtím hlavou při tom pomyšlení.

"Abych byla upřímná, doufám, že bys tohle neudělal ani mě, ale já nevím, kde si stojíme a co děláme. Až se odsud dostaneš a nebudeš závislý na strojích, jako DarthVader, budeme si muset promluvit - jako skutečně promluvit -o nás. Musím vědět, že jsme na stejné straně, a kam se odtud odpíchneme. Chci ti věřit, Travisi, a budu se snažit opravdu moc. Prosím,nenuť mě litovat, že nosím své srdce na dlani."

Sedím vedle něj ještě několik minut a sleduju ho spát. Po tom, co si uvědomím, že jsem v jeho pokoji příliš dlouho, stisknu mu ruku a přeju si, aby ji stiskl zpět, ale on to neudělá. Vstanu a předkloním se, opatrně, abych se ho nedotkla nebo nepřenesla svou váhu na jeho hruď a přitisknu rty na jeho.

"Ahoj, Travisi," zašeptám.

Jdu ke dveřím a otírám si tvář, jakmi slzy začnoustékatpo tvářích. Nemůžu vystát vidět ho tak zranitelného a zlomeného; trhá mě to na kusy. Než vůbec můžu otevřít dveře, zdravotní sestra vejde dovnitř a ihned si prohlédne můj obličej.

"Ach, to bude v pořádku, zlatíčko." Usměje se na mě opravdovým úsměvem. "Pan Kingbude za pár týdnů plně uzdraven. Nyní je dost omámený z léků proti bolesti, ale dám mu vědět, že jste tu byla."

Vše, co mohu udělat, je kývnout a dostat se ke dveřím.

Opravdu doufám, že to není konec hry.