Elicit - 43. kapitola

Překlad: Mili

Když se vdáte za takového mužského, vdáte se za kriminálníka. To vám nikdo neřekne... dokud není příliš pozdě.

Mo

Sergio mi pevně sevřel ruku, tak pevně, že přísahám, že jsem ztratila cit. Myslím, že nějakým svým zvláštním způsobem se mě pokoušel utěšit - ale v čem tkví problém útěchy? Funguje jenom s tou správnou osobou, a ano, on byl protiklad správného. Vždycky byl.

Byl pro mě špatný.

Špatné načasování, špatné vzpomínky, můj a Sergiův vztah byl obklopen jenom špatnými rozhodnutími.

Texe, chci Texe, ale ten se nevrátí. Ne, ten muž, co mě zvedl a zatraceně pošoupnul bratrovi jako nějaké batole? To nebyl muž, kterého jsem milovala, to byl někdo dočista jiný. Musím věřit tomu, že to byla jenom hra, způsob, jak nás od sebe odlákat kvůli tomu, co měl v plánu udělat. Konec konců, lidi přece nepřestanou být jen tak sami sebou, ne?

„Přemýšlíš hrozně moc na někoho, kdo už by měl spát.“ Zazíval Sergio a otočil se ke mně. Jeho tmavé hedvábné vlasy mu padaly přes ostře řezanou čelist a zátylek. Opravdu na něho byl hezký pohled.

Ale já nechci nic hezkého.

Chci pro sebe něco pochybného.

Chci něco nečistého a nebezpečného. Toužím po bouřlivě modrých očích, ty Sergiovy jsou na můj vkus moc zelené.

„Prošel jsem?“ Zakřenil se a ve tmě zazářily jeho bílé zuby.

„Prošel čím?“

„Prohlídkou?“

Usmála jsem se a odvrátila pohled.

„Ou.“ Povzdechl si Sergio. „Hádám, že ne.“

„To není tebou - “

„To není tebou, to je mnou...“ Začal zpívat. „To už jsem jednou slyšel, slyšel jsem to tisíckrát. Mo, proti svému nejlepšímu přesvědčení jsem tady s tebou. Vím, kdo vlastní tvé srdce, nebudu se tě snažit stáhnout z temnoty. Útěcha, kvůli tomu jedinému jsem tady, tak se na mě přestaň dívat, jako bych ti chtěl sundat tričko a líbat tě.“

„Promiň.“ Pronesla jsem chraptivým hlasem a okamžitě jsem pocítila vinu nad tím, že přesně takhle jsem o něm smýšlela.

„Spi.“ Sergio mě políbil na vršek hlavy. „Zůstanu tady, dokud neusneš a zastřelím každého, kdo projde  těmito dveřmi.“

„I Nixona?“ Zívla jsem a otočila se na bok.

„Hlavně Nixona. Ten chlap si o to už nějakou dobu říká. Ale nelam si nad tím tu svou pěknou hlavinku - jenom ho škrábnu.“

„Wow, skvělá pohádka na dobrou noc, Sergio, opravdu, měl bys učit děti nebo tak něco.“

„Sakra, říkáš, že jsem nevyslyšel svoje zavolání?“

„Přesně to říkám.“

Jeho teplý smích mě uklidnil, ne dost na to, abych se rozptýlila, ale dost na to, abych nechtěla křičet nebo brečet nebo si vytrhat vlasy z hlavy, nebo z Texovy hlavy, když už.

„Spi.“

„Rozkazovačný.“

„Spi,“ zašeptal, tentokrát neústupně. „Jestli nezavřeš oči, budu zpívat, a můj hlas stojí za prd.“

„Věř mi, vím to. Sedávala jsem vedle tebe na mši.“

Sergio se hladce zasmál. „Chlapi nejsou stvoření na zpívání, jsme stvoření na střílení různých věcí.“

„No ty jsi úplné chodící moudro.“

„Dobrou noc, mafiánská princezno.“

„Dobrou.“ Povzdechla jsem si a podlehla tísni v mém těle, zatímco mi ztěžkla víčka a poslední obraz, který se mi dostal, byla Texova ústa předtím, než mě políbil.