ATK - 6. kapitola

Překlad: Cukýna

Bylo 7:55 v neděli ráno a Julie seděla na lavičce poblíž Columbus Circle, přičemž se snažila přijít na to, kdy přesně že to ztratila rozum.

Pro začátek byla vzhůru v neděli před devátou. Všichni si myslí, že je New York městem, které nikdy nespí, ale není tomu tak. Spí v neděli. Nebo by tomu tak alespoň mělo být.

A pokud je vzhůru před devátou, měla by se obléknout na čtyřhvězdičkový brunch s děvčaty. Místo toho bylo tohle ráno nejvíc vzrušujícím kouskem Juliina oděvu růžová sportovní podprsenka. Na běhání. S mužem, u nějž si ani nebyla jistá, že se jí líbí.

Všechno na něm je nekompatibilní, a v jakékoli jiné situaci by se posunula dál. Ale jít dál způsobilo, že se v první řadě ocitla v této situaci. Neměla absolutně žádné zkušenosti ve vytrvalosti, a bylo na čase postavit se tomu čelem. Dokonce, i kdyby to měl být nudný, klasický typ.

A pak tam byla ta ne-tak-nicotná záležitost onoho polibku.

Ten polibek stál za cenu, že teď musí jít běhat. Pro „zábavu.“ Není to tak, že by Julie necvičila. Cvičila, třicet minut, pětkrát týdně. Ale bylo to jen nutné zlo, aby udržela svá zaoblená stehna pod kontrolou. Byla si sakra jistá, že nevyhledává příležitost dělat to ve svém volném čase.

„Julie!“

„Ach, proboha,“ zamumlala, když viděla Mitchella, jak běží směrem k ní. Vypadal nesnesitelně sportovně, fit a vzhůru.

„Co to máš sakra na sobě?“ ptala se, když zastavil před lavičkou, kde trucovala. Juliina cvičící sada se k sobě hodila a byla barevně sladěná. Bylo důležité vypadat šmrncovně i v boji proti nevyhnutelnému potu. Ale Mitchellova běžecká souprava byla na zcela odlišné úrovni.

Všechno vypadalo o něco víc založené na špičkové technologii, než co měla na sobě. Stříbrné boty měly všechny druhy reflexních pruhů, které se odrážely na slunci. Košile vypadala draze, z kvalitního materiálu, který dokáže odstranit pot z těla a hodit ho do nejbližšího odpadkového koše. Alespoň šortky byly normální.

„Co je s mým oblečením?“ ptal se a pohlédl dolů.

„Myslím, že jsem prostě dosud netušila, že NASA vyrobila sportovní oblečení.“

„Jsi nabručená,“ řekl a zatahal ji za culík.

„Och, jupí, rozpustilý Mitchell,“ zamumlala. „Připomeň mi znovu, proč to děláme?“

„Ach, slečno Greenová. Neříkejte mi, že jste nikdy neběhala v Central Parku?“

„Grrr, ne. Jsem spíš ten druh dívky, která sportuje tam, kde-je-uvnitř-klimatizace.“

Vyděšeně zavrtěl hlavou. „Potřebuješ skutečnou léčbu.“

„Jistě,“ řekla a pohlédla nahoru na žhavé slunce. „Pokud tou svou léčbou myslíš puchýře, úpal a vyvrknutí nohy.“

Rozhlédl se kolem na zvyšující se počet lidí, kteří mířili ke vchodu parku. „No, pokud chceš, můžu ti koupit párek v rohlíku a nechat tě sedět na lavičce se zbytkem líných tlouštíků.“

„Hej!“ Zabodla do něj prst. „Nikdo, kdo sedí na lavičce v Central Parku, není neaktivně tlustý.“

„Já vím.“ Zakřenil se. „Často jsem jedním z nich. Čtení je mým druhým nejoblíbenějším koníčkem, pamatuješ?“

„Ani ne. Ten malý recitál faktů byl tak nudný, že jej můj mozek musel odmítnout nebo riskovat kóma.“

Naklonil hlavu ke vchodu do parku. „No tak. Nezdržuj.“

Klusala za ním, když kličkoval kolem různých prodejců zmrzliny a cyklistů na výletě s pronajatými koly. „Takže, jak přesně je Central Park velký? Jak daleko obvykle běháš?“

„Je tu několik různých cest. Prostě poběž za mnou a zakřič, až budeš unavená.“

„Unavená, Kristova noho,“ zabručela. Vytrvalostní běh možná nebyl na vrcholku jejího seznamu, ale i tak byla v docela slušné formě. „Já budu v čele,“ vyštěkla, když zrychlila tempo svého běhu a prohnala se kolem něj. „Snaž se udržet krok.“

O půl hodiny později si Julie uvědomila svou chybu.

Snažila se zadržovat sípání a zvažovala, že se začne ptát kolemjdoucích, jestli nemají inhalátor. Ne že by byla astmatička, ale bylo možné, že trošku nadhodnotila svou kondici.

Ukázalo se, že podcenila několik věcí.

Konkrétně kopce.

A slunce.

Ach, a skutečnost, že měl Mitchell podle všeho v zadku zaražený motor, protože tenhle muž vůbec nezpomaloval.

„Jsi v pořádku?“ zavolal z místa, kde běhal na místě o několik kroků vepředu. Proběhl kolem ní asi před pěti minutami, ale zůstal v dohledu. Nebylo potřeba génia, aby jí došlo, že se kvůli ní drží zpátky.

„Ach, je to skvělé,“ řekla, dohnala ho a ohnula se v pase, aby dala ruce na kolena, když zalapala po dechu. Pohlédla na dítě poblíž, které pilo z lahve. Mléko hydratuje, že jo?

„No tak, už jen pár mil,“ řekl a stále klusal na místě. Oprava – prakticky skákal.

„Kvůli čemu jsi tak vzrušený?“ ptala se a zároveň lapala po dechu. „Běháme ve velkém kruhu, ne? Není to tak, jakoby na konci cesty byly Santovy sáně.“

Věnoval jí soucitný pohled. „Můžeme chvíli jít, jestli chceš. Pravděpodobně jsem nastavil příliš rychlé tempo. Byl jsem tak zvyklý běhat s Evelyn, až jsem zapomněl, že ne všechny ženy jsou na tohle stavěné.“

Julii se před očima zablesklo něco červeného a nebezpečného. Zapomněla na všechno, kromě skutečnosti, že v hrdle cítí piliny a mezi ňadry jí stéká pot, který by mohl naplnit jezero Superior.

Nehodil po ní ex-přítelkyní, nebo ano?

„Pojďme,“ řekla s falešnou energií, kterou rozhodně neměla. „Budu držet krok.“

Střelil po ní šťastným úsměvem, a když Julie přinutila svá bolavá lýtka makat za ním, měla neodbytný pocit, že byla právě mistrně podvedena. Znovu. Věděl, že zmínka o bývalé přítelkyni ji popožene.

Pak zapomněla na všechno kromě toho, aby pokládala jednu nohu před druhou. Mitchell se ztratil za zatáčkou. Nebyla by překvapená, kdyby už byl za druhým obchvatem připravený na další kolo.

Určitě tu nezemře. Nebo ano? Byl tohle způsob, jakým by chtěla odejít? Zkolabovat uprostřed Central Parku, kde její tělo najde pár turistů z Minnesoty a vyfotí si ji svým digitálním foťákem? A co jestli se rozhodnou její fotky prodat? Pak by pravděpodobně bylo Stiletto donuceno vytisknout nekrolog obsahující fotku s jejím propoceným rozkrokem.

Zrovna chtěla začít brečet, když pár kroků před sebou uviděla Mitchella. No, vypadalo to jako několik kroků. Cítit to však bylo jako kilometr či spíš pět.

Donutila své tělo nakopnout na plné obrátky těch několik posledních kroků s hlavou vysoko zdviženou, ale koho oblbuje? Pokud by tu poblíž byl povoz, padla by do něj a prosila bezdomovce, aby ji odtlačil do nejbližší nemocnice.

Julie se konečně dostala k jeho zářivému, reflexnímu oděvu a zhroutila se na lavičku vedle něj. Podal jí vodu a párek v rohlíku.

Několikrát se napila studené vody, než rozervala fólii a pustila se do jídla. Vychutnával si to, což nenáviděla, ale v tuhle chvíli mohl na tu zatracenou věc dát javorový sirup a ona by to snědla.

„Nikdy mi nic nechutnalo tak dobře. Nikdy,“ řekla s plnou pusou. „Kolik kalorií si myslíš, že jsem spálila? Dva tisíce?“

Mitchell kývl směrem k postaršímu páru, který seděl na lavičce naproti nim. „Jelikož tě předběhli asi před tři čtvrtě kilometrem, řekl bych, že jsi spálila tak padesát.“

Rozchechtala se. Bylo jí jedno, že maličký kousek bulky z párku v rohlíku vyletěl ven. Už se před Mitchellem Forbesem nesnaží vydávat ze sebe jen to nejlepší. „To tedy ne. Tahle žena má chodítko.“

„No, možná bychom ti jedno mohli sehnat,“ řekl a poplácal ji po koleni. „Nebo bychom ti možná mohli sehnat velkého psa a brusle a mohla bys jet celou cestu v závěsu.“

Spolkla poslední sousto párku v rohlíku a nenasytně pohlédla na jeho zbývající polovinu. Všiml si jejího pohledu a úmyslně se do něj pořádně zakousnul.

Julie si povzdychla a položila vodu. Dech se jí maličko zpomalil, ačkoli se teď cítila docela zle. Když tak o tom uvažovala, žádný z jejích fitness časopisů nikdy nepovažoval za dobrý nápad, aby do sebe hodila párek v rohlíku během několika vteřin, když skoro umírá na úpal.

„Nemáš brýle?“ řekla, protože si toho všimla teprve teď.

Zavrtěl hlavou a oprášil ze svých prstů zbytky pečiva z párku v rohlíku. „Nerad s nimi běhám.“

„Takže běháš a nevidíš? Určitě ti najdeme pěkný pár slunečních brýlí, co budou ladit se zbytkem tvého skafandru.“

„Mám kontaktní čočky.“

„Proč je nenosíš po celou dobu?“

Zavrtěl na ní obočím. „Zjistil jsem, že dámy mají brýle rády.“

„Nejsou to brýle, co se jim líbí,“ odpověděla roztěkaně. „Jsou to oči.“

Jeho úsměv znejistěl. Zčervenala, když si uvědomila, co řekla. „Nebuď kvůli tomu příliš nadšený. Je to asi ta jediná věc, která ti slouží ku prospěchu.“

Usmál se a odvrátil pohled.

„Takže,“ řekl Mitchell, zatímco mačkal svou fólii a vytrhl tu její z ruky, „Nechceš to příští víkend zopakovat? Přemýšlel jsem nad tím, že bychom mohli začít o něco dříve a připravit se na delší běh.“

Delší běh? Co si ksakru myslí, že právě přestáli?

„Víš, co si myslím?“ zavrněla. „Myslím si, že bys měl běhat s někým, kdo ti víc stačí. Možná americký Olympijský závodní tým.“

„Ale no tak. Copak sis to ani trochu neužila? Všechen ten čerství vzduch, to spalování a endorfiny?“

Julie k jeho radosti protočila oči, ale popravdě řečeno, teď když byla napůl přesvědčená, že nezemře, se cítila… dobře. A park je překrásný… nezáleží na tom, kolikrát byla Central Parku, což nebylo dost často, nikdy se jí nepodařilo obdivovat tu mírumilovnou zelenou oázu uprostřed hektického města. Samozřejmě, obvykle upřednostňovala se tudy jen projít.

„Takže, ty a Evelyn,“ slyšela se, jak říká. „Vy jste také prováděli celou tu nedělní rutinu běh-a-párek-v-rohlíku?“

Mitchell si odfrknul. „Evvy by se párku v rohlíku nedotkla. Ale běhali jsme spolu každý víkend. Ačkoli ona by tady potom neseděla. Tvrdila, že nerada posedává ve vlastním potu.“

Julie se nepatrně posadila. Vůbec neuvažovala nad tím, jak hrozně musí právě teď vypadat. Její kdysi upravený culík teď musí být celý mokrý od potu a raději nechtěla přemýšlet nad tím, jak červený a lesklý musí její obličej být.

Ale Mitchell si toho asi nevšiml, což nebylo nic překvapujícího. Nezdálo se, že by si čehokoli na ní všímal.

Až na ten polibek. Který vyprovokoval. A pak od ní odešel.

Julie vypustila tiché steny. Tahle vztahová záležitost byla unavující.

„A co ty?“ ptal se.

„Co já? Jestli mi nevadí posedávat ve vlastním potu? Ano, jsem naprosto propocená. Nemůžu se rozhodnout, co mám raději, jestli je to ten kluzký pocit čerstvého potu nebo drsný pocit, když začíná usychat.“

Mitchell vypustil menší uchechtnutí. „Ne, myslím, co ty a bývalí partneři o víkendu? Co jste dělali? Běh to nebyl, chápu.“

„Rozhodně ne,“ prohlásila. „Vlastně jsem s bývalými partnery o víkendech moc času nestrávila. Soboty a neděle patří mě, chápeš? Praní prádla, kamarádky, jóga…“

Mitchell se přesunul na lavičce čelem k ní. „No tak, copak jsi nikdy nedělala nějaké víkendové aktivity s chlapem? Nikdy? A co další vážní chlapi?“

Naklonila hlavu ke slunci. „Nikdy to nebylo jedinečné, ne takhle. Nikdo, s nímž bych chtěla vyrazit kolem parku kompletně propocená.“

Sledoval ji s neproniknutelným výrazem na tváři. „Byla jsi vůbec zamilovaná?“

„Ach, ano,“ řekla Julie s úsměvem. „To je můj dar, rychle se zamilovat. Na tak dlouho, dokud mě nechávají samotnou o mých víkendech.“

Cítila, že ji znovu studuje, ale bylo jí to jedno. Věděla, co si myslí. Že to nebyla skutečná láska. Že se nemůžeš zamilovat po několika schůzkách a být živa pouze z pátečních a sobotních nocí. Ale mohla. Možná ne ten druh věčné lásky, ale určitě rychlý a snadný druh. Pořád to ale byla láska. Alespoň si tím byla jistá.

„Kdysi byl jeden kluk,“ začala se Julie svěřovat. „Před dávnou dobou, hned poté, co jsem se přestěhovala do města. Adrian. Žil vedle a někdy jsme spolu trávili celé neděle pitím mimóz a posloucháním indie hudby.“

„To zní hezky,“ zamumlal.

Sekla po něm pohledem. „Prosím. Koneckonců si vůbec nemyslíš, že to zní hezky. Raději bys jachtil nebo četl Shakespeara.“

Zaksichtil se. „To se ve mně pleteš. Když řeknu, že rád čtu a běhám, nemínil jsem tím, že to je všechno, co rád dělám. Dokážu se uvolnit a odpočívat, když na to přijde.“

„Jo, no, Wall Streete. Dvacet babek říká, že nevlastníš žádný kousek oblečení víc než dva roky starý „v němž bys lenošil“ a vsadím se, že nesleduješ filmy, které nevystoupily na filmovém festivalu v Cannes.“

Mitchell ji ignoroval. „Co se stalo s Adrianem? Uvědomila sis, že levné šampaňské a mizerná hudba neznamenají pravou lásku?“

„Přestěhoval se. Byla jsem smutná asi dva dny. Pak jsem se setkala s Alessandrem.“ Zamračila se. „Víš, úplně jsem na tyhle dva chlapy zapomněla.“

„Vsadím se, že oni tak snadno nezapomněli.“

Julie nadzvedla obočí jeho směrem. „Flirtujete se mnou, Forbesi?“

Usmál se. „Co mohu říci? Propocená žena s dechem od párku v rohlíku mě opravdu rajcuje.“

„Ano,“ řekla a protáhla si ruce nad hlavou, čímž vystavila svou zmuchlanou, propocenou nádheru. „Toho mám hodně.“

Julie zachytila Mitchellův pohled upřený na její prsa. Zřejmě mu pot nevadil. Skryla úsměv.

„Takže žádné vážné vztahy,“ řekl a přitáhl svůj pohled zpět k jejímu. „Jen řada náhodných těl. Kdo byl jako poslední nejmimořádnější?“

Julie svraštila obličej, když se snažila vzpomenout. Byl tam David, ale ten se sotva počítá. A předtím Aaron… Blbost. Doopravdy nebyl nikdo, kdo by stál za připomenutí.

„Už nějakou dobu nic vážného,“ odpověděla. „Jen tu a tam randím.“

„Co sex?“

Julie ztuhla. „To je osobní.“

„Ale no tak. Určitě to máš zastřešené tvými články. Nikdy jsi nenapsala o svém osobním životě?“

Julie se dostala do stavu nejvyšší pohotovosti. Tohle bylo nebezpečné území. Poslední věc, kterou potřebuje je, aby se snažil rozhodnout, kolik z jejího osobního života jde do příběhu.

Odpověď by se mu rozhodně nelíbila.

„No, nepochybně,“ řekla opatrně. „Ale psaní o osobních věcech je jiné, než o nich mluvit. Udržuje to odstup.“

„Tak jej pojďme zkrátit,“ řekl s okouzlujícím úsměvem. „Kdy jsi měla naposledy sex?“

Je to příliš dlouho, pomyslela si.

Její výraz ji musel zradit, protože mu sklouzl úsměv a zatvářil se o hodně vzrušeněji. „Jsem na tom stejně,“ zamumlal.

Julii vyschlo v krku. Bylo to, jakoby se ji snažil rozpálit na veřejnosti, kde nic nemůžou dělat. A ona už byla unavená z toho, že ji slovně navnazuje.

„Takže co teď?“ ptala se Julie a vyskočila na nohy. „Procvičíme se? Pilates?“

Mitchell vstal a vyrazil na východ.

„Hej, kam to jdeš?“

„Pátá Avenue.“

„Tam bydlíš?“

„Ne, žiju na Lex. Ale na Páté se nejlíp nakupuje.“

„Nakupování? Takhle nemůžu jít nakupovat,“ řekla a pohlédla dolů na své propocené tílko a zablácené nohy. „Zvláště ne nakupovat na Pátou Avenue.“

„Uklidni se, nemíříme do Saks.“

„Tak kam?“

Vyjmenoval typický dámský obchod s oblečením. Nakrčila nos. Může teď vypadat ošuntěle, ale má nějaké standardy. Tohle byl Manhattan, ne Milwaukee.

„Nedívej se na mě tak arogantně. Nepokouším se z tebe udělat strašáka,“ řekl. „Jen si to jednoho dne oblečeš.“

„Kterého dne?“

„Dneska,“ řekl a zněl podrážděně.

„Ach, ne. V žádném případě. Nebudu se převlékat do ničeho, dokud se neosprchuju.“

Mitchell se zastavil tak rychle, že mu narazila do zad. Otočil se a natáhl ruku, aby smetl něco z její tváře. Pravděpodobně špínu. Skvělé.

„Já taky,“ řekl chraplavě.

„Ty taky co?“

„Chci se taky osprchovat,“ řekl trpělivě.

„Dobře,“ řekla a snažila se s ním držet krok. „Tak proč se prostě nerozdělíme a nesetkáme později? Nepotřebuju mizerné šaty.“

Nezpochybňovala skutečnost, že se uvidí později. To je to, co páry dělají, ne?

Mitchellova ruka sklouzla kolem zadní části jejího krku. „Myslím, že jsi mě zase špatně pochopila. Když jsem řekl, že chci sprchu… myslel jsem společnou.“

Och.

Och.

***

Julie skoro vždycky volala Riley, než se s někým vyspala, aby získala nejnovější tipy a triky.

Ale s Mitchellem na to ani nepomyslela.

„To je bláznivé,“ řekla Julie a zalapala po dechu, když ji natlačil proti dveřím jeho bytu.

„Hej, alespoň jsme to zvládli celou cestu domů a nahoru výtahem,“ řekl a přejel zuby přes klíční kost.

„Ano, až na to, že jsme se nedostali do tvého bytu, nebo ano?“

Mitchell zaklel a šmátral v kapce, aby našel klíč beztoho, aniž by oddálil ústa z Juliina krku.

Nebyla si jistá, jak přežije ty mučivě dlouhé minuty mezi časem, kdy navrhl společnou sprchu a udělat to relativně soukromně v jeho bytě.

Pro oblečení se nezastavili.

Patrně vzdal hledání klíče a přesunul se ústy na rozpálenou linii dolů do středu jejího těla.

Jejího hodně zpoceného těla.

„Mitchelli,“ řekla a zatahala ho za vlasy, aby odtáhla jeho hlavu pryč. „Musím se vysprchovat.“

Zavrčel a odtáhl se na dost dlouho, aby rozepnul zadní kapsu a vydoloval z ní klíček. Prsty neobratně zápolil se zámkem, když se snažil odemknout. Nedokázala odolat. Vklouzla rukou přes jeho předek, a pak dolů přes bouli šortek.

„Julie, jestli nechceš být ošukaná na chodbě, doporučuji ti, aby sis nechala ruce pro sebe.“

Drsná mluva byla natolik neočekávaná, že poslala vzrušení jejím rozpáleným tělem. Zjistila, že má docela ráda Mitchella a všechna jeho překvapení.

Konečně odemknul dveře, popadl ji za pas a zatáhl dovnitř. Sotva měla šanci udělat si první dojem jeho čistého, domáckého bytu, než na ní byl znovu.

Rukama ji objal v pase a hrubě ji natlačil na kuchyňskou linku. Něco spadlo na zem a roztříštilo se, ale nepozastavili se nad tím a pokračovali v ohrabávání jeden druhého.

Mitchell položil velkou ruku na její hruď a jemně zatlačil, dokud neležela na chladném mramoru. Druhou rukou jí vyhrnul košili a přeběhl jazykem přes pás kůže, kterou odhalil. V malém koutku její mysli byla stále schopná racionálního myšlení. Julie si uvědomila, že zažívá nejzvrhlejší, nejočekávanější sex svého života – a co je nejzvláštnější, s chlápkem z Wall Street.

Ta zodpovědnější část jejího mozku se hlásila o slovo a křičela na ni varování. Tohle není součástí plánu. Sex příliš brzy všechno zničí.

To byla pravda. Bylo to hloupé. Nebezpečné. A přesto… kašlat na to.

Posunul košili výš, rty a ruce se dotýkaly každičkého kousíčku, který odhalil. Zuby se pásl na bradavce, kterou zakrývala podprsenka. Oba zasténali. Vsunul prsty pod elastickou tkaninu její sportovní podprsenky a škubnul s ní nahoru. Když sevřel ústy bradavku, přišla Julie o zbytek rozumu.

Nemyslela na to, jak ošklivě musí vypadat s propocenou košilí a podprsenkou kolem krku. Nemyslela na to, jak slaně její kůže musí chutnat. Nepřemýšlela nad tím, že nejlepší sex jejího života byl se špatným mužem.

Protože v tuto chvíli se to zdálo správné.

Jazykem zakroužil kolem bradavky v nepřetržitém rytmu – samozřejmě měl rytmus – a Julie ho nechala sát a lízat tak dlouho, jak dokázala vydržet, než ho začala tlačit do ramenou a snažila se posadit.

Juliiny roztřesené ruce popadly okraj jeho běžecké košile a vytáhly ji nahoru. Vyhověl jí, zvedl ruce a stáhl si ji přes hlavu.

Vyschlo jí v hrdle, když spatřila Mitchella Forbese bez košile.

Měl dokonalý hrudník. Viděla hodně dokonalých hrudí na mužských modelech, kteří vystupovali v jejích článcích, ale tenhle je strčil všechny do kapsy. Dokonce ještě lepší. Všichni manekýni si voskovali hrudníky a natíraly si je olejíčky, kvůli nimž jejich kůže vypadala až moc leskle. Mitchell měl chloupků tak akorát, aby vypadal mužně, aniž by byl Tarazn.

Chtěla ho na sobě.

V sobě.

Ale nejdříve… sklonila se a lehce olízla jednu z jeho bradavek. Její vlastní se napnuly v účastné reakci, když zasyčel rozkoší. Co to na tomhle muži je? Měl být obyčejný, přesto se jej nemohla nabažit.

Sůl jeho potu chutnala jako žhavý, animální sex. Chtěla víc.

Rukama sklouzl na její zadeček, a než si uvědomila, co se děje, nabral ji nahoru tak, aby byla nohama rozkročená proti němu. Julie kolem něj v odpovědi obtočila nohy a okusovala mu ret. „Ložnice?“

„Sprcha,“ oponoval. „Myslel jsem, že to je to, co jsi chtěla.“

„Chtěla. Chci.“ Ale umýt se už nebylo její prioritou číslo jedna. Chtěla být mokrá, kluzká a nahá.

„Pěkná koupelna,“ řekla, když s lehkostí otevřel dveře jedním ramenem a nechal ji sklouznout na nohy. Beztoho, aniž by od ní odtrhl oči, sáhl do obrovského proskleného sprchového kouta a zapnul vodu. „Svlékni se,“ řekl a ukázal na její oblečení.

Poprvé od chvíle, kdy jí učinil veřejně nemravné návrhy, se začala stydět. Košile jí visela kolem krku jako propocený šátek, elastický materiál podprsenky tlačil její prsa dolů tím špatným způsobem a och, ejhle, kdy naposledy si nechávala upravit třísla? Nikdy dříve nezažila neplánovaný sex a obvykle šla před schůzkou na voskování oněch částí.

„Julie,“ zavrčel. „Neopovažuj se teď vzít do zaječích.“

„Neberu do zaječích,“ zamumlala, když předstírala, že bojuje se šňůrkou běžeckých šortek. „Já jen…“

Ale Mitchell ji dokázal prohlédnout, a než mohla dokončit větu, přistoupil k ní a stáhl jí šortky dolů až ke kotníkům.

„Roztomilé kalhoty,“ řekl a usmál se jejím velmi praktickým modrým puntíkatým kalhotkám.

Zamračila se. „Vím, že nekřičí sex. Ale zkus běhat v tangách.“

„Je mi úplně jedno, jak vypadá tvoje spodní prádlo.“ Ukázal na její rozkrok, pak na podlahu. „Sundej je.“

Julie úmyslně ignorovala rozkaz a místo toho si dřepla na bobek, rozvázala si boty a sundala šortky, které jí visely kolem kotníků. Možná nebyla dokonale čistá a hlaďoučká, ale ani náhodou nebude stát před mužem bez spodního prádla, zatímco má na sobě stále tenisky a propocené sportovní ponožky.

„Jsi spokojený?“ ptala se, když vstala, ustoupila a začala se vykrucovat ze spodního prádla.

Pak jí vyschlo v ústech. Och, můj. Mitchell Forbes byl nahý.

Všimla si, že nebyl ani trochu ostýchavý. Naházel své oblečení směrem ke koši na prádlo a vstoupil do sprchy.

„Přidáš se ke mně?“ ptal se a zazubil se na ni z páry.

Julie se kousala do rtu asi půl vteřiny, než si strhla sportovní podprsenku a tílko. Bylo to teď nebo nikdy.

„Ach,“ zasténala, když vstoupila pod teplou sprchu. Za ten kratičký okamžik potěšení z horké vody utišilo její bolavé svaly. Bylo to příliš intenzivní, až málem zapomněla na Mitchella.

Pak se jeho mokré, tvrdé tělo přitisklo za ní. Otevřela oči.

Mitchell nehodlal být zapomenutý.

Teplé namydlené ruce klouzaly na bocích, pak po přední části těla, kde se pozastavily těsně pod ňadry. Svíjela se a myslela si, že ho slyšela zamumlat něco žhavého a drsného, než ruce posunul na bolavá prsa.

„Julie. Co to ksakru vyvádíme?“ zašeptal jí do ucha.

Ucítila úlevné bodnutí. Takže to nebylo normální ani pro něj. Líbilo se jí, že ho přiměla ztratit kontrolu. Líbilo se jí to ještě víc, než přiměl ji, aby přišla o kontrolu.

„Můžeme na to přijít později,“ zašeptala přes rameno, položila ruce přes jeho a přitiskla dlaně proti bolavým prsům. Mačkal její bradavky velmi pomalu a velice záměrně. Zalapala po dechu.

„Jsi tak citlivá,“ řekl a lehce přejel prsty přes hroty.

Julie se snažila otočit čelem k němu, ale držel ji blízko u sebe a strkal ji dopředu, dokud se tváří nedotýkala chladné obložené zdi.

„Libuješ si ve vodě,“ vydechla a bradavky ztvrdly ještě víc, když se tělo trochu ochladilo. Být namačkaná mezi Mitchellovo rozpálené tělo a chladnou stěnu ji přimělo chtít se proti němu třít. Tak to udělala.

Mitchell zasyčel a zmáčkl její bradavky tvrději.

„Už jsi čistá?“ zeptal se hrubě.

Maličko pootevřela oči v omámeném zmatku. Čistá? Byla na půli cesty k orgasmu a on na ni vytasí obsedantně kompulzivní poruchu? Pak posunul ruku dopředu a třel ji tam. Najednou jí bylo jedno, jestli někdy vůbec bude znovu umytá, dokud nepřestane.

Pokračoval v kroužení a laskání, dokud nesklouzl směrem dolů a bez varování vklouzl dovnitř jedním horkým, kluzkým prstem.

„Panebože,“ zasténala. Jezdila mu teď na ruce, zoufalá po uvolnění. „Mitchelli…“

Ruka zmizela v tutéž chvíli, kdy zašmátral po mýdle a žínce. Vydrhnul se v rekordním čase, než se začal věnovat jí. Vlekl namydlenou žínku přes každičký kousíček, dokud nebyla připravená prosit o víc.

Nakonec vypnul vodu a z přihrádky popadl ručník. Podařilo se mu je oba částečně osušit, než mu zahákla ruku za hlavu a přitáhla si ji dolů, aby mu mohla přejet jazykem po rtech. Zaklel, upustil ručník, nabral ji do náruče a vyšel z koupelny stejnou cestou, kterou vešli. Jen k sobě tentokrát tiskli kůži na kůži.

Drsně dopadli na postel a Julie netrpělivě klouzala rukama přes jeho ramena a bylo jí ukradené, že byla v posteli s předmětem budoucího článku slunného nedělního odpoledne.

Jeho velké ruce klouzaly po jejím těle, dokud ji nehladily po vnitřních stranách stehen. Rozevřela pro něj nohy.

„Pilulky? Testování?“ ptal se chraplavě s výrazem napjatým touhou.

Přikývla. „Ano. Mitchelli, teď.“

Ale on nespěchal. Rukama uchopil její zadeček a zmáčkl ho.

„Podívej se na mě,“ zašeptal.

Setkala se s jeho modrýma očima a zalapala po dechu, když do ní pomalu vstoupil. Nepřerušili pohled. Nikdo dříve na ni nepoužil oční kontakt, když se přesunuli do ložnice, ale zdálo se, že to každý pocit zesiluje.

Julie přesto čekala na nevyhnutelný pocit zklamání. Vždycky bylo všechno o předehře. Jakmile skončila, vždycky zjistila, že je sex poněkud nudný.

Ale na Mitchellovi, který se v ní pohybuje, není nic jednotvárného. Rukama ji svíral tvrději, zvedl její boky, aby se setkala s jeho pevnými výpady.

Bylo to cítit neuvěřitelně příjemně, ale… „Mitchelli,“ řekla chraplavě. „Nemůžu… víš, takhle.“

Bylo to bolestivé přiznání, které obvykle nečinila ze strachu, že by se zdála nenasytná. Ale zatraceně, potřebuje uvolnění.

Naklonil se a něžně ji políbil. „Nemůžeš?“

Jednu ruku vsunul pod její hlavu, aby podpořil svou váhu na lokti, zatímco druhou vklouznul do vlhkých záhybů. Julie téměř protočila oči, protože chlapi si vždycky mysleli, že tohle funguje a nakonec to bylo vždycky nepříjemné, ale pak… och. Och!

„Tam, prosím.“ Chtěla, aby zrychlil, ale zřejmě znal její tělo lépe než ona, protože udržel stejný rytmus krouživých pohybů, dokud se neroztříštila na milion kousíčků.

Pomalu sklouzl rukou pryč, když ji nechal dostat se ze stratosféry, než ji něžně políbil a začal se znovu pohybovat. Julie mu ovinula nohy kolem pasu a setkala se s tahem za tahem. Chtěla, aby nalezl totéž explozivní potěšení, jaké dopřál jí.

Vrážel do ní tvrději a rychleji, dokud necítila, jak ztuhl a začal se třást, když vykřikl její jméno.

Mitchell se na ni zhroutil. Jeho nepravidelný dech se shodoval s jejím.

Jakoby potřebovala důkaz, že byl jedním z těch dobrých, opíral o ni svou váhu jen chviličku, načež se překulil na stranu tak, aby mohla dýchat.

Zvažovala útěk do koupelny, aby si upravila účes z toho nejhoršího a provedla choulostivou očistu. Obvykle to tak dělávala.

Místo toho se přetočila na něj a zabořila mu nos do hrudi. Přejel rozechvělou rukou přes její rozcuchané vlasy. Uspokojeně se usmála.

Ale jak začala orgasmická euforie slábnout, začalo jí to v hlavě šrotovat. Co teď? Bylo na čase provést rozhovor kde-se-nacházíme? Kdy se normální, vztah hledající dívky ptají na tuto otázku? Zdálo se na to trochu brzy, ale sex byl na pořadí také mnohem dříve, než očekávala.

„Mitchelli?“ dloubla ho prstem do hrudi, ale neodpověděl. „Haló?“

Vypustil ospalé zachrápání a Julie překvapeně ztuhla. Spal? Netušila, jestli se má cítit polichoceně nebo uraženě. Pak obtočil paže kolem jejího pasu, přitáhl si ji blíž a Juliina víčka začala klesat.

Pak Julie ohodnotila ještě další prvenství ze svého randícího seznamu: usnula s dokonale milým mužem za poklidného odpoledne. Ne protože to byl dobrý materiál pro její sloupek. Ale jednoduše proto, že chtěla.