ATK - 10. kapitola

Překlad: Cukýna

Julie dala Grace na hlasitý odposlech a postavila telefon na pult v koupelně, aby mohla dokončit úpravu make-upu.

„Jsi si jistá, že řekl, že chce jít do Páru?“ ptala se Grace, která zněla stejně zmateně, jako se cítila Julie.

„Jo. Ptala jsem se ho dvakrát a dokonce se i zeptala, jestli ví, kde to je. Rozhodě Pár na Malé Západní Dvanácté ulici, který známe. Celkový dav mostu-a-tunelu,“ řekla Julie, která se odvolávala na davy pařmenů, kteří se hrnuli do Manhattanské módní Meatpackingské oblasti z New Jersey a vnějších čtvrtí. Překlad: rozhodně to není Mitchellův styl. Ani trochu.

„To nedává smysl,“ řekla Grace, jakoby jí četla myšlenky. „Myslím tím, i když vezmeme v potaz, že neznám Mitchella příliš dobře, přesto jsem se domnívala, že je víc typ muže popíjím-whisky-v-hotelovém-baru. Ne návštěvník klubů vodka-a-soda, hip-hop-milující blbeček.“

Julie si přestala nanášet řasenku a zamračila se dolů na telefon. „Hej, ne všichni chlápci, co navštěvují noční kluby, jsou blbečci.“

Neodvažovala se Grace sdělit, kolik pátečních nocí strávila takhle: nanášením kouřových stínů na oči, třpytivého lesku na rty a oblékáním svých nejtitěrnějších šatů.

„Greg by se tam neobjevil,“ řekla Grace povýšeně.

Juliina ruka se zastavila uprostřed nanášení oční linky. No, pokud má na večeru najít něco pozitivního, tohle by bylo ono. Čím méně má Mitchell společného s Gregem, tím lépe.

„Co se stalo s filmovým večerem?“ ptala se Grace. „Není neosobní druh klubu pravým opakem toho, co pro svůj příběh potřebuješ?“

Ano, přesně tak, Grace. Mockrát děkuji za připomenutí. „Nechtělo se mu do toho,“ odpověděla Julie, přičemž si dávala pozor, aby udržel neutrální hlas.

„Opravdu? Úplně jsem si myslela, že to pro něj bude to pravé. Chci tím říct, že si nedokážu tohohle muže představit, jak se poflakuje v ošuntělé teplákovce, ale možná v jednom z těch drahých županů, co nosí staříci?“

„Ujistím se, že se mu o tom zmíním,“ řekla Julie. „Možná bychom mu měli sehnat dobrý tabák a dýmku.“

To by se mohlo stát, pokud by měli filmový večer.

„No, jsem si jistá, že navrhl návštěvu Páru, aby tě ohromil,“ řekla Grace laskavě. „Pokud o tobě něco ví, pravděpodobně se domnívá, že to je tvůj ideální způsob, jak strávit víkendovou noc.“

A měl by pravdu.

Nebo by měl přinejmenším před pár týdny.

Pozastavila se a dívala se na sebe v zrcadle. Co se změnilo?

Její odraz na ni zíral zpátky. Ty víš, co se změnilo.

„Cokoli,“ zamumlala si pro sebe Julie. „Podívej se, Gracey, musím jít. Za chvíli tu bude.“

„Jasnačka. Hodně štěstí. A pokud máš srdce, nenuť toho ubohého muže tančit.“

Julie zavěsila telefon a usmála se té absurdní představě tančícího Mitchella Forbese. Rozhodně se nezdál být tímhle typem, ledaže to byl foxtrot nebo waltz.

Tak proč to v prvé řadě navrhl? Chtěla si myslet, že to bylo kvůli ní. Že ví, že je to dlouhodobá panenka a snaží se jí vyjít vstříc. Ale v mysli ji sužovaly pochyby, které ji nechtěly opustit.

Co jestli s ní nechce zažít filmovou noc?

A proč se jí neulevilo, když dostala volnou jízdenku, aby filmovou noc přeskočila? Hrozně se děsila té myšlenky na tu chvíli, kdy se bude válet na gauči od chvíle, kdy se Camille o příběhu zmínila.

Ale tehdy Mitchella neznala. Neuvažovala nad tím, že zkroutit se na pohovce s ním, by mohlo být lákavé.

Neuvažovala nad tím, že ačkoli na sebe nemyslí jako na dívku, jíž by se filmová noc mohla líbit, muž ji tak také nebere.

Podívala se na svůj dokonale upravený make-up v zrcadle. Svědily ji prsty, aby jej všechen odstranila a oblékla si pyžamo. Ale nemohla to udělat.

Protože nejsem dost dobrá pro Titanic a popcorn.

Pronikavé zabzučení vchodových dveří přerušilo její trápení. Mitchell dorazil. Načechrala si vlasy a nasadila si úsměv na tvář. Může to udělat. Udělala to milionkrát předtím.

Zarazila se, když otevřela dveře. Neuvažovala nad tím, jak se Wall Street změní, aby zapadl do Meatpackingské oblasti, ale účinek byl zjevný. A znepokojující.

Juliino první nutkání bylo zapnout o knoflík navíc na jeho černé košili a přidat kravatu. A kde nechal brýle?

Vypadal jako každý jiný chlap, s nímž o pátečním večeru vyrazila do klubu.

Nelíbilo se jí to.

„Jsi si tím jistý?“ vyhrkla, když kolem ní proklouznul a políbil ji na tvář.

Překvapeně pohlédl dolů. „Jistý ohledně čeho?“

„Páru. To není doopravdy to, co chceš dělat, že ne?“

Na chvíli zahlédla bodnutí lítosti. Jakoby to byla ta poslední věc, kterou chtěl dělat. Místo toho jí věnoval krátkou ukázku ďolíčků. „Samozřejmě. Je páteční noc v New Yorku.“

Tohle bylo celé špatně: jeho tón, moderní oblečení, příliš uvolněný postoj. Kdo jsi?

„A kromě toho, vypadáš žhavě,“ řekl, natáhl se pro její boky a přitulil se jí k uchu. Julie mu věnovala nucený úsměv. Taková otřepaná fráze. Nechtěla být žhavá. Ne pro Mitchella. Chtěla být krásná.

Rukama sklouzl na zadní stranu jejích stehen a pod těsnou látku její titěrné sukně. Obvykle by si Julie vychutnávala průběh výběru oblečení pro ponocování, ale dnes i sebemenší pomyšlení mizelo, tak popadla jednu ze svých obvyklých: černou minisukni, třpytivou černou blůzu, která ukazovala většinu z jejích zad a lodičky na dvanácti centimetrových podpatcích. Cítila se vyumělkovaně.

„Měli bychom jít,“ řekla a náhle se odtáhla, když se sklonil pro polibek. Vypadal zmateně a maličko raněně. Usmála se, aby zmírnila odmítnutí, dokonce i když si za to nadávala. Dej se dohromady!

„Sehnal jsem nám auto,“ řekl, když ze stolku popadla svou taštičku. „Napadlo mě, že to bude snazší než se snažit chytit v pátek večer taxi. Zvláště, když budeš mít podpatky.“

„Zlato, tohle nejsou podpatky, to jsou Laboutinky,“ opravila ho. Namouduši. Muži.

Jakmile se usadili do měkkého koženého sedadla, zeptala se: „Už jsi byl předtím v Páru?“

Položil ruku na její obnaženou nohu a palcem laskal vnitřní stranu kolene.

„Ještě ne,“ řekl a oči uzamknul na místě, kde měl položenou dlaň na jejím stehně. „Ty?“

„Jistě, mnohokrát. Vlastně znám velmi dobře jednoho z vyhazovačů. To by nás mělo dostat do přední řady.“

Mitchell na ni zíral. „Tam bude řada? Takhle pozdě?“

Julie se musela smát. „Žertuješ? Tam bude řada, protože jdeme takhle pozdě.“

Vypadal mírně dezorientovaně. „Vždyť tam musí být alespoň milion dalších míst, kde si lze ve městě dát něco k pití, a kde člověk nemusí čekat.“

„Jsem si jistá, že tomu tak je, ale o to tu nejde.“

„Pak o co jde?“

Julie pokrčila rameny a byla touhle otázkou rozčilená. „Nevím. Hádám, že je to o daném místě.“ Zabručel a Julie k němu pomalu obrátila tvář, když jí to došlo.

„Mitchelli… byl jsi už někdy předtím v klubu, že ano? Alespoň jednou?“

„Jistě.“

Lhal. Byla si tím jistá. Narovnala se v zádech. „Mitchelli, proč jsi dnešní večer navrhl?“

„Myslel jsem si, že si to užiješ… není to to, co obvykle děláš?“

Julie se snažila neurazit.

Jen před několika týdny by jí nevadilo, kdyby jí to někdo řekl. Nevadilo jí, že na ni lidé pohlíželi jako na „panenku“, která má každý týden jiného chlapa. Ale bez ohledu na to, co udělala, nedokázala přimět uvěřit tohohle muže, že hledá vážný vztah.

„Kdyby to bylo to, co vyhledávám, navrhla bych filmový večer?“ slyšela se, jak se ptá potichu.

Konečně se na ni podíval. „Myslel jsem si, že to navrhuješ jen kvůli tomu, že to je to, co bych chtěl dělat.“

Pohlédla mu do očí. „Je tohle důvod, proč jsi řekl ne?“ Nebo nejsem materiál na filmový večer?

Krátce vsál tváře dovnitř, když přemýšlel o nejlepší volbě slov: dobře vymyšlená lež nebo bolestná pravda.

„Upřímně? Filmová noc se zdá trochu… intimní,“ přiznal nakonec.

Jauvajs.

Málem si přála, aby zvolil dobře vymyšlenou lež. Ale z té lepší stránky se jedná o velký vývoj jejího příběhu.

Pravidlo číslo jedna je posunout věci na další úroveň. Nespěchej s filmovým večerem, nezáleží na tom, jak jednotvárný a předvídatelný se muž může zdát. Odmítnutí bude bolet.

„O nic nejde,“ řekla a nutila se znít vesele. „Ach, skvělé, jsme tu.“

Julie chňapla kliku od dveří dřív, než jí mohl Mitchell nebo řidič otevřít. Obratně a s lehkostí manévrovala na svých vysokých podpatcích na hrbolatě vydlážděné ulici.

„Julie, počkej,“ řekl Mitchell, který chvátal, aby ji dohnal.

„Pohni!“ řekla. „Dnes večer pracuje Brent – dostane nás dovnitř!“ Opilí, třpytiví lidé v řadě začali okamžitě pískat, když se přesouvala směrem ke vchodu.

„Hej, čekej v řadě, dámo!“

Julie je ignorovala. Amatéři.

Mitchell ji chytil za ruku a přitáhl si ji čelem k sobě dřív, než se mohla dostat k Brentovi. „Mohla bys na chvíli zmírnit?“ ptal se a zněl podrážděně.

„Co se děje?“ ptala se nabuzeně a rychle mrkala, aby předešla slzám.

Brečet před nočním klubem kvůli muži, který s ní nechtěl sledovat film, to by se stalo poprvé. A pokud k tomu měla co říct, bylo by to i naposledy.

„Co se děje?“ ptal se a vypadal úplně zmateně. „Pokud jsi dnes večer nechtěla jít, mohla jsi odmítnout.“

„Ne, bude to skvělé,“ řekla a vypustila tvrdý smích. „Zamiluješ si to.“

„Julie.“

„Mitchelli.“

„Mluv se mnou, prosím. Chováš se divně.“

Pohlédla dolů na konečky svých růžově nalakovaných nehtů v lodičkách a snažila se přijít na to, co by měla přítelkyně pronést. Co by udělala Grace?

Řekni mu pravdu. Žádný vztah se nemůže posunout dál jen s polopravdou.

Ledaže je samozřejmě celý „vztah“ založený na polopravdě. Přesto nastal čas to risknout. Žádný novinář nezískal dobrý příběh beztoho, aniž by trochu riskoval.

Prostě si přála, aby tenhle konkrétní risk nebyl tak… osobní.

„Jsem unavená z toho být typ dívky na krátkodobý závazek,“ slyšela se říkat.

Ne! Ne, ne, ne! To nebylo to, co chtěla říct.

Jen se chtěla zmínit, že její city poněkud utrpěly. Místo toho si vylila srdce, zatímco polovina pobřeží Jersey na ni pokřikovala z druhé strany sametového provazu.

Mitchell trochu trhl hlavou dozadu. Neočekával, že uslyší tohle. A soudě podle nešťastné vrásky mezi obočím to nebylo to, co chtěl slyšet.

No, to máte zatraceně blbý, pane Forbesi. Teď to bylo venku, tak se s tím budete muset vypořádat. Oba budou muset. Zvedla bradu a čekala na odpověď.

„Předpokládal jsem, že mezi námi jde jen o flirt,“ řekl nakonec. „Že se jen bavíme. Nikdy jsem nechtěl, abys to špatně pochopila.“

Julie se málem rozesmála směšnosti této chvíle. Bylo tu děvče na krátkodobý vztah, která chce dlouhodobý vztah od chlápka, co si na dlouhodobé potrpí, ale ten chce jen flirt.

To bylo hodné filmu.

A směšné.

To bylo… neuvěřitelně bolestivé.

„Pak si užijeme flirt,“ řekla a donutila se usmát.

„Julie.“

Ignorovala ho, chytila ho za ruku a trhla s ním směrem ke vstupu. Julie nahodila své flirtovací dovednosti s vyhazovačem. Cítila Mitchellovy oči na obličeji, ale odmítla se s ním setkat pohledem.

Brent jim zamával svým obvyklým nabručeným zamračením, a Julie vtáhla Mitchella do klubu, kde ji obklopila důvěrně známá pulzující tma. Na vteřinku znejistěla. Jak se mohla cítit tak osamoceně na místě, které bylo tak zaplněné lidmi, jako tady?

***

Mitchell mohl být nováčkem nočních klubů, ale patrně si udělal průzkum.

Během několika vteřin po vstupu do doupěte jim sehnal rohový stolek a obsluhu. Cena byla astronomická, ale jinak zbývalo jen probojovat se davem o šíři šesti lidí, aby se dostali k baru pro ředěnou vodku a sodu.

Poté, co jim byly nality jejich nápoje, udržovala Julie zaměřený pohled na místo hned vpravo u jeho očí a doufala, že si nevšimne, že se vyhýbá očnímu kontaktu. Nemohla navázat oční kontakt. „Na flirty.“ Zvedla sklenku a netrpělivě očekávala, až opětuje přípitek.

„Na nás,“ řekl místo toho.

Vypila sklenku na tři hlty. Nebylo žádné my.

„Whoa, zpomal,“ zamumlal.

Ale Julie nechtěla sympatického Mitchella. Nechtěla gentlemanského Mitchella. Měla pouze omezenou dobu, která jí s tímto komplikovaným mužem zbývá a hodlá si to užít.

„Další,“ řekla.

„Julie…“

Umlčela ho polibkem, který byl žhavý a maličko drsný. Zuby poškrábala jeho spodní ret. Chtěla mu ublížit. Postavil sklenici stranou a sklouzl rukou kolem zad, přičemž jí druhou vpletl do vlasů. Mitchell naklonil hlavu a prohloubil polibek. Jazykem odrážel její, zuby prováděl totéž kousání jako ona. Julie si vychutnávala chuť hněvu na jeho ústech.

Polibek nebyl sladký. Nebyl přívětivý. Rozhodně nebyl milující.

„Jules?“

Zasténala.

„Jules!“

Trvalo několik minut, než hlas pronikl sexuální mlhou. Někdo volal její jméno. A nebyl to Mitchell.

Odtáhla se od Mitchellova polibku a ztěžka dýchala. Položila si ruku ke rtům. Věděla, že jsou nateklé a mokré.

„Hej, myslel jsem si, že jsi to ty.“

Vzhlédla a viděla pěknou, známou tvář. „Came!“

Nově příchozí jí věnoval široký úsměv a bez pozvání se posadil. Julie nakoukla na Mitchella, který vypadal, že se nachází na pomezí otrávenosti a vzrušenosti.

Dobře.

„Came, tohle je Mitchell Forbes. On je ehm… my byli…“

Cam se usmál. „Ano, viděl jsem, co se dělo. Myslím, že se teplota u vašeho stolu zvedla o deset stupňů.“

Oba muži si potřásli rukama, a jestli si Cam všiml, že se ho Mitchell snaží sežehnout pohledem zaživa, nedal to na sobě znát.

„Hej, Jules, Katie Ann pořádá příští víkend párty v Blink. Měla bys přijít.“

Julie naklonila hlavu. „Znám Katie Ann?“

„Ne. Ale znáš mě.“ Cam jí položil ruku na koleno a Julie mu věnovala nervózní pohled. Chvíli s Camem chodila, asi tak pět minut před několika lety. Když na sebe narazili, nebylo mezi nimi kromě příležitostného tančení vůbec nic.

„Tak co si o tom myslíš, Jules? Myslíš, že se zastavíš? Kvůli starým časům?“

Pohledem přejížděl po jejím těle a dával jí najevo, jaké staré časy chce prožít.

Julie váhala. Zúčastnit se párty v Blink, kterou pořádá dívka, jíž nezná, byla poslední věc, kterou by chtěla udělat, a přesto… co jiného by ksakru měla dělat? Určitě nebude s Mitchellem.

„Jistě,“ řekla a pokrčila rameny. „Zastavím se.“

„Nezastaví,“ řekl Mitchell, který dal ruku kolem Juliina ramene a zaměřil svůj pohled na Camovu ruku na její noze.

Cam mu věnoval bezstarostný úsměv a rychle ruku stáhl. „Je mi líto, kámo. Netušil jsem, že je to takhle.“

„Není…“ začala Julie.

„To je,“ řekl Mitchell, který ji přerušil.

Cam hvízdl a vstal. „Nemůžu říct, že bych si kdy pomyslel, že někdo zkrotí Julii Greenovou, ale gratuluju, chlape. To je docela výkon.“

Mrkl na ni a byl u dalšího stolu dřív, než mohla Julie zpracovat, co se právě stalo. Nakonec se obrátila k Mitchellovi a vztekle mu hleděla do nečitelných očí. „Co sis ksakru myslel?“

„Nenávidím tu frázi. Zní to jako něco, co by řekl puberťák.“

Julie zuřila natolik, že sotva slyšela hudbu. „Co to sakra bylo, Mitchelli? Řekneš mi, že jsem jen flirt, a přesto mě nenecháš jít na párty?“

„Víš moc dobře, že o tohle tomu břídilovi nešlo.“

„A o co mu šlo?“

Mitchellův pohled klesl dolů na její sporé oblečení. „Šel po tom, co prodáváš.“

Julie mu chtěla jednu vrazit. „No, rozhodně má volné pole působnosti, protože nejsem zadaná.“

„Špatně.“ A pak ji políbil znovu, ale tentokrát divoce a hladově.

Mitchell se náhle pohnul a s trhnutím postavil Julii na nohy. Chtěla se ho zeptat, kam míří, ale sotva dokázala myslet, natožpak mluvit. Hněv válčil se zmatkem. Obě emoce bojovaly proti její bolavé potřebě po tomto muži a jakékoli hře, kterou s ní hraje.

K jejímu překvapení ji zavedl na taneční parket, obratně s ní kličkoval skrz masu těl, dokud neměli pocit, jako by byli uprostřed samotného davu.

Julie vypustila nedobrovolné zalapání po dechu, když si ji přitáhl blíž. Na nováčka v návštěvnosti nočních klubů jednoznačně pochopil, jak tento druh tance funguje. Stejně jako uvnitř vlastně vůbec nešlo o tanec. Přinejmenším ne tím způsobem, jakým mohli jejich rodiče toto slovo definovat.

Bylo to spíš žhavé, zběsilé svíjení.

A Julie zjistila, že se opravdu ráda kroutí kolem Mitchella.

Krátce přesunul ruce k jejímu krku, odstrčil jí vlasy dozadu přes rameno a klouzal prstem přes každou lopatku tím jemným dotekem, který odporoval jeho divokému výrazu. Pomalu se rukama plazil kolem jejích zad. Potichu vykřikla, když prsty stočil kolem konečků jejích dlouhých vlasů a zatáhl jí hlavu dozadu, čímž odhalil šíji a přinutil ji setkat se s jeho pohledem. V očích měl divoký a nebezpečný pohled, a přesto zjistila, že se nedokáže odtrhnout.

Místo toho netrpělivě přesunula ruce na jeho hruď a cosi přitom postrádala. Něco.

A pak přesunul ruce na její boky a začal se hýbat.

Julii nebyly intimnosti na tanečním parketu Páru cizí, ale nikdy předtím neměla pocit, který by až tak výrazně připomínal sex. Dorážení cizích lidí ze všech stran, zvuk DJ hlasu, pronikavý smích žen, které se opili na rozlučkové párty pro svobodnou dívku – to vše se vytratilo.

Kromě Mitchella a jí neexistovalo nic, hruď na hruď.

Hleděli si do očí.

Rytmus hudby se změnil z něčeho zábavného a optimistického v něco smyslného a energického. Přitáhl si ji blíž, rukama jí přejížděl po každičké pídi těla, kde se jí zvládl dotknout. Úmyslně naklonila boky, dokud se proti němu netřela, přičemž měla pořád ještě uzamčený pohled s jeho.

Dala mu ruce za krk, maličko ho poškrábala nehty na kůži, jakoby si ho chtěla označit. Chtěla na něm zanechat značku. Označit ho způsobem, jímž se zdálo, že označil její duši. Mitchell zavrčel a prudce ji políbil.

Julie mu vracela vše, co dostávala a svým vlastním jazykem ho škádlila a mučila. Netušila, jak dlouho tam stáli a předstírali, že nespoutaně tančí, až na nepatrné kolébání boků. Nedokázala přemýšlet, nemohla dýchat, nemohla nic dělat, jen se snažit přitáhnout si ho blíž, jen aby si uvědomila, že neexistuje způsob, jak by mohl být dostatečně blízko. Ne, když jsou stále oblečení.

„Sežeňte si pokoj,“ zařvalo děvče vedle nich a hrubě šťouchla Julii loktem. Odtáhli se od sebe a ztěžka dýchali, přičemž zírali jeden na druhého.

„Bože,“ zašeptal.

Pohnul se dřív, než se mohla pokusit odlehčit okamžik. Odtáhl ji z tanečního parketu s menší obratností, než když vstoupili do davu.

Mitchell se zastavil u jejich stolu. Pozastavil se jen na tak dlouho, aby tam hodil balík bankovek a strčil jí kabelku.

„Právě jsme sem přišli!“ řekla mu do ucha, přičemž musela hulákat, aby překřičela hluk. Nebyla připravená být s ním sama. Ještě ne.

Ignoroval ji a plynule se pohyboval směrem k východu.

„Kam to jdeme?“ ptala se a cítila se podivně vyděšená. Zdrženlivého, sebevědomého Mitchella, toho zvládnout mohla. Ale tuhle divokou, pohanskou verzi? Tomuhle se ubránit nedokázala. Netušila, jak se chránit.

Zaryla paty do podlahy jako agresivní děcko, dokud se konečně neotočil.

„Počkej, můžeme si o tom promluvit?“ zakřičela.

Místo odpovědi ji uchopil rukou kolem zadní části šíje a tvrdě ji políbil. Odtáhl se a pátravě se jí zadíval do očí. „Řekni mi, že mě chceš.“

Olízla si rty, aby si získala čas. Snažila se v něm číst.

„Řekni mi to,“ zopakoval. Hlas měl drsný.

„Chci tě,“ řekla potichu. Nezlom mi srdce.

Oči mu plály svůdností a divokostí. „Beru tě domů.“

***

Byl na ni, jakmile se za nimi zavřely dveře jejího bytu.

Na chvíli jí to připomnělo jejich poprvé po běhu v Central Parku, ale tohle bylo odlišné.

Teď už se navzájem znali. Věděli, kde hladit a kdy škádlit. Co přiměje druhou osobu zalapat a zasténat.

Prsty ji štípl do bradavek přesně tak, jak měla ráda. Věděla, že její dny jsou sečtené. Pak mu zabořila zuby do ramene a on zaklel. Také to má spočítané.

„Tahle sukně je příliš krátká.“ Sklouzl rukama po zadní straně jejích stehen a vysunul sukni nahoru kolem pasu. Prsty si hrál s krajkovým okrajem tang. „Líbí se mi to.“

Strčil ji proti dveřím, rukama uchopil její zadeček, když se líbali, jazyky se jim proplétaly, jakoby se snažili jeden druhého pohltit. Pohnul rukama jen na tak dlouho, aby zatahal za šňůrku její blůzky a zavrčel, když si uvědomil, že nemá podprsenku. Do třiceti sekund měla sukni i tričko na podlaze u kotníků. Stála před ním oblečená jen ve směšně vysokých podpatcích a maličkých modrých tangách.

Dokonce i přes opar chtíče nedokázala zabránit záblesku uspokojení na omráčenou touhu v jeho tváři, když ji bral dovnitř. Vsadím se, že tvoje děvčata na filmový večer takhle nevypadají.

Mitchell téměř zbožně přejížděl prstem z kyčelní kosti a obkresloval hluboký výstřih jejích kalhotek. „Jsi překrásná.“

Julii se zadrhl dech. Překrásná. Ne žhavá.

Tato slova se jí snažila zavrtat do srdce, ale nepustila je tam. Nemohla si dovolit udělat místo další bolesti. Místo toho si užívala syrovou, živočišnou vášeň. Vrhla se na něj, a prostě jen tak byla najednou znovu přišpendlená proti dveřím. Jejich ústa splynula tak těsně, že sdíleli tentýž dech. Bylo to, jakoby nikdy neopustili taneční parket. Jeho jazyk se pohyboval v jejích ústech, pohyboval se v dokonalé synchronizaci s jeho boky, když se proti ní kolébal. Zaklesla mu kotníky za pasem a odpovídala na tah za tahem, i když mu přitom trhala košili, protože zoufale potřebovala cítit kůži na kůži.

Prsty neobratně zápasila s jedním knoflíkem za druhým, dokud nebyla schopná strčit mu košili přes ramena. „Tahle košile se k tobě vůbec nehodí, abys věděl,“ řekla a přejela mu jazykem přes bradavku.

Zabručel. „Koupil jsem ji na základě fotek tvých nespočetných gigolů.“

Na to se rozesmála, protože i přes to všechno se ji snažil potěšit. Pokoušel se být takovým, jakým si myslel, že by ho chtěla mít. Prsty našla jeho opasek. „Nikdo z nich nenosí takovéhle džíny.“

Zhoupl se proti ní. „Lhářko. Oba víme, že polovina troubů, s nimiž randíš, jsou hezouncí manekýni.“

Chraplavě se zasmála a zaklonila hlavu, aby mu dala přístup ke krku. „A taky přesně takové šukají.“

Na půl tlukotu srdce se zastavil, když zpracovával to, co řekla. Pak se odtáhl a zíral na ni. Vypadal jejím oznámením podivně potěšený. „Nuže tedy, pojďme tě náležitě ošukat.“

A pak byla na zádech uprostřed postele a Mitchellovo tvrdé tělo bylo nad ní. Dva prsty se stočily uvnitř, než si uvědomila, že jí odstranil tanga. Vypustila nízký, dychtivý výkřik, když ji třel svým palcem.

Nechala ho, ať ji škádlí a hraje si, ale odstrčila ho, než se dostala příliš blízko. Pokud má umřít na sexuální únavu, vezme ho sebou. Rukama sáhl na přezku opasku a ona mu svýma rukama přejela po hrudi, přičemž ho lehce škrábala nehty. Ale Mitchell se škádlením skončil, a jakmile dostal kalhoty přes boky, popadl její zápěstí do jedné ruky, strčil ji zády na postel a přišpendlil jí ruce nad hlavu.

Maličko zavrtěla hlavou a snažila se zvyknout na svého divokého, pohanského milence oproti tomu klidnému s brýlemi a v obleku z první noci. „Wall Streete?“

V odpověď se do ní prodral a nastavil rychlé a zběsilé tempo. Setkávala se s ním tah za tahem. Nikdy to nebylo takovéhle. Nikdy to nebylo tak drsné, tvrdé a správné. Vychutnávala si ty zvířecí zvuky dvou zpocených těl, které do sebe vzájemně buší znovu a znovu v divokém rytmu, které jí pohánělo k čelu postele.

„Udělej se,“ nařídil jí s vlhkými ústy proti ňadru.

Ale ona už vybuchovala. Zaryla mu nehty do zad, když se kolem něj otřásala. Následovala jeho vlastní uvolnění. Vykřikl její jméno, když se udělal v dlouhých a chvějivých otřesech.

Ani jeden z nich se několik minut nehýbal. Vzduch byl naplněný vůní sexu, potu a zvuku jejich lapajících dechů. Trvalo mu déle, než obvykle zvednout z ní svou váhu a ten přesun byl uklidňující. Nebyla jediná, kdo nedokázal pochopit ten nápad ve filmech.

Když konečně zvedl své tělo z jejího, Julie se rychle přetočila na stranu a odvrátila se. Nevěděla, jestli se chce smát, křičet nebo plakat, ale měla tendenci spíš k tomu poslednímu.

Mitchell se pohnul za ní. Očekávala, že si začne sbírat oblečení. Oba dva byli naštvaní. To bylo jasné ze způsobu, jakým právě založili požár v peřinách. Pravděpodobně potřebuje prostor stejně jako ona. Hlavně potom, co mu řekla: Jsem unavená z toho být typ dívky na krátkodobý závazek.

Julie překvapeně nadskočila, když ucítila ruku, která ji hladila kolem pasu. Dotek byl něžný a vůbec se nepodobal způsobu, jakým ji jen před chvílí zpustošil.

„Julie,“ zašeptal.

Otočila se k němu a po dobu několika minut nedělali nic jiného, než že na sebe hleděli.

„Co teď?“ ptala se a cítila se unavená a zničená.

V odpověď sáhl po její ruce, rozvinul její prsty a umístil na její dlaň teplý, sladký polibek. Po divokosti jejich milování bylo toto gesto něžné. Neočekávané. Příliš moc.

Cítila podezřelé šimrání za očními víčky a odvalila se. Jeho ruka znovu našla její pas, a pak se jeho paže ovinula kolem ní a přitáhla si ji proti němu.

Julie nevěděla, jak dlouho tam takhle leželi a nemluvili. Ale když konečně slyšela, jak se jeho dech zmírnil do pomalého rytmického spánku, dala prvním slzám volný průchod.

Nikdy to nemělo být takovéhle.