25D - kapitola 13,14

Překlad: Clarissa

No, zdá se, že jim to kamarádství moc dlouho nevydrží ;)

Užijte si další kapitoly...

Clariss

KAPITOLA 13

Chloe

Dostat šanci promluvit si s Finnem a vyčistit vzduch den předtím ve mně zanechalo nový pohled na věci. Nastavila jsem si budík a vzbudila jsem se brzy ráno, chtěla jsem dát týdnu čerstvý start a naději, že přijdu na způsob, jak zapůsobit na mého tátu nad rámec toho, co si myslel, že jsem schopná dokázat. On chtěl novou bundu, který byla neuvěřitelně funkční. Já chtěla něco pěkného a moderního, v čem se budou ženy cítit atraktivně. Proč tedy nezkombinovat obojí? Svištěla jsem nápady, když jsem vtancovala ke kuchyni, zpívajíc si falešně moji oblíbenou písničku od Adele.

„Co děláš vzhůru tak brzy?“ Vzhlédl můj otec od kuchyňského stolu. Měl na sobě černý oblek a modrou košili.

„Jen jsem se rozhodla, že získám nový pohled na všechny ty změny v mém životě. Je to dobrý pocit. Chci, aby ten den začal.“ Pokrčila jsem rameny a zastavila jsem se za ním a odstranila nitku z jeho zad. „Udělám si omeletu. Chceš něco?“

„Rád bych dvě volská oka, ale obvykle musím vstát brzy kvůli tomu, abych se zastavil u Jerry´s, abych si je dal. Nikdy jsem se od tvé matky nenaučil, jak je dělala.“ Usmál se a moje srdce se zlomilo nad jeho ztrátou. Stále se přes to nedostal. Jessie měla pravdu o tom, že jeho pocit úzkosti byl pravděpodobně svázán s její ztrátou. Zatímco jsme já a Parker měli svůj vlastní život před námi, můj táta se stále snažil točit kolem toho, o čem si myslel, že to bude trvat navždycky.

„No, mě to naučila, takže ti nějaké udělám. Chceš k tomu šunku nebo slaninu?“ Přešla jsem k ledinci a začala vyndavat ven různé věci, které jsme potřebovali.

„Cokoliv, co je jednodušší.“ Vrátil se zpátky ke svým novinám, když jsem krájela suroviny pro svou omeletu. Rozhodla jsem se, že udělám jednu i pro Parkera, když jsem věděla, že snědl cokoliv, co jsem před něj předložila.

„Tak proč jste se s Parkerem rozhodli, že tady zůstanete celý semestr? Byl to jeho nápad nebo tvůj?“ Nalila jsem si hrnek kávy a zkontrolovala jsem svůj mobil, uvědomujíc si, že jsem nedala Finnovi svoje číslo.

Sakra. Počkat....ta faktura.

„Líbí se mu tady a mně opravdu nevadilo pracovat na dálku, abych ho to nechal zkusit. Chodil na lekce snowboardingu, ale neměl rád toho kluka, se kterým trénoval. Nebyl tak dobrý, jak Parker potřeboval, aby byl. Žák už překonal svého mistra.“

„Opravdu? Minule jsem potkala kluka, který má údajně šílené snowboardingové znalosti. Mohla bych se ho zeptat, jestli by nemohl Parkerovi ve svém volném čase pomoct.“ Pokrčila jsem ramenem, když můj otec vzhlédl od svých novin.

„To by bylo skvělé. Dej mi vědět, co za to bude chtít a já se s ním rád sejdu.“ Vytáhl svůj telefon a otočil se ode mě, což mi dalo minutu, abych šmírovala po domě, kvůli té fakture, zatímco se plotna zahřívala.

Neměla jsem štěstí a pach spáleného másla na sporáku mě donutil běžet zpátky na mé místo v kuchyni.

Můj otec vstal a šel ke konvici s kávou, když dokončil svůj hovor. „To byl jeden z mých klientů. Měl bych zítra večer letět do Texasu a Parker přespí u nějakých kamarádů. Nebude ti vadit, když tady zůstaneš sama?“

„Samozřejmě, že ne. Jsem dospělá ženská, pamatuješ?“

Samolibě se uculil a ukradl špetku strouhaného sýra z talíře, který jsem nastrouhala. Plácla jsem ho přes ruku a on se uculil.

„Ty jsi celá jako tvoje matka.“ Zvedl svůj hrnek ke rtům a měl nepřítomný pohled v jeho očích.

„Pořád ti chybí, tati?“

Podíval se na mě a smutně se usmál. „Hrozně. Nikdy jsem si ve svém životě nepředstavoval, že bych byl bez ní. Je to, jako kdyby si vzala moje teplo s sebou.“

Slzy zaplnily moje oči a otočila jsem zpátky ke sporáku a neodpověděla jsem mu, tak že nemohl slyšet, jak hluboce jsem pro něj trpěla. Neocenil by to.

„Půjdu vzbudit tvého líného bratra. Chci, aby se ve městě podíval po nějaké práci. Potřebuje se naučit zodpovědnosti.“ Odešel do chodby a stáhl papírovou utěrku z role a utřel moje oči, a já si slíbila, že ať už se stane cokoliv, tak budu pracovat na svém vztahu s mým tátou. Mohlo mi to vzít tu trochu trpělivosti, kterou jsem jestě měla, ale moje máma by chtěla, abychom si byli blízcí, a já pomáhala živit ten oheň, který nás nutil být od sebe.

Dokončila jsem otcovu snídani a podala mu talíř, když přišel zpátky do kuchyně.

„Dvě volská oka a slanina. Toust by měl být hotový každou minutu.“ Přišla jsem ke stolu a odsunula jeho noviny stranou. „Tati. Kde je ta faktura od té firmy odhazující sníh?“

„Je na mém stole. Dneska ji zaplatím, ale chystám se zavolat Clarkovi a vynadám mu za to, co udělal.“

„Kdo je Clark?“ Vzhlédla jsem, když přišel můj brácha, jeho oči vykulené, jako kdyby mě varoval, abych byla ostražitá.

„To je ten hajzl, co vlastní tu firmu.“

Finnův táta. To není dobrý.

„A proč je to hajzl?“ Hodila jsem Parkerovu omeletu na talíř a posypala ji sýrem, než jsem mu jí podala a pocuchala jeho vlasy.

Přešel k lednici a vytáhl si džbán pomerančového džusu a napil se přímo z něj.

„Parkere. Synu, to je nechutné. Prostě si ten jeden označ jako svůj a znovu to nedělej.“ Zašklebil se můj otec na bratra, než otočil svou pozornost zpátky na mě. „On a já jsem měli v minulosti problémy.“

„A proč jsi naštvanej teď? Příjezdová cesta vypadá skvěle a ten chudák kluk, co to dělal, musel mít zmrzlý zadek.“

„Ten chudák kluk byl jeho syn. On ví, že tady v okolí jeho kluka nechci.“ Vzhlédl a přišpendlil mě tvrdým pohledem. „Spí s každou okolo, nikam v jeho životě nesměřuje a vypadá jako anděl, kterým není. Nemám ho a jeho otce rád.“

„Tati....“ Sedla jsem ke stolu, když se k nám Parker přidal a odfrkl si.

„O to se ani nepokoušej, ségra. Chtěl jsem, aby mě Finn učil na snowboardu a táta měl amok. On ti nedovolí ani nad tím uvažovat.“

„Je to ten kamarád, se kterým jsi chtěla, abych si promluvil od Parkerovi?“ Zvedl můj otec ostře obočí.

„Co? Ne. Ani toho kluka neznám. Všechno, co jsem chtěla říct bylo, že každý měl historii. Já nejsem ten samý člověk, kterým jsem byla, než máma umřela. Část té bolesti a vzteku ovlivnila to, jak se chovám, ale pokud bys nevěděl, že jsem přišla o mámu, nespravedlivě bys měl odsoudil.“

„Nemám zájem o tomhle mluvit. Nechci tady toho kluka vidět. Tečka. Clark to ví. Zřejmě si uvědomil, že jsi doma a poslal toho kluka sem, aby ukradl tvoje srdce. Je to zlomyslný parchant.“ Pokrčil táta rameny a vrátil se zpátky k novinám.

Otočila jsem se k Parkerovi a naznačila jsem mu 'Co to kurva znamená?'

On odfrkl a zasmál se, když náš táta vzhlédl od novin a podíval se mezi nás. „Co?“

„Nic, ale je v tom něco víc. A chtěla bych vědět, co to je.“

„Do toho ti nic není,“ vystěkl otec. „Nezapomeňte uklidit kuchyň až dojíte.“

„To dělám vždycky, tati.“ Protočila jsem oči a otočila jsem svou pozornost zpátky k mému bratrovi, když jsem vstala a vešla zpátky do kuchyně, abych si konečně udělala svojí snídani. „Jaké máš dneska plány?“

„Mám hráčskou soutěž.“ Usmál se a zavrtěl obočím. „Chceš převzít otěže a vyhrát pro mě pár kol Resident Evilu?“

„Tvoje sestra nehraje video hry. Ona je dospělá.“ Nezvedl můj táta pohled od novin.

Uculila jsem se a otočila se zpátky ke sporáku. „Dneska nemůžu, kámo. Chystám se udělat nějaký průzkum pro tohohle nového investora s hlubokými kapsami a upjatou osobností. Musím nad ním vyhrát.“

Pohlédla jsem přes své rameno, jak se ret mého otce zvedl do decentního úsměvu, ale snažil se to skrýt.

„A co ten zítřek, budem něco dělat?“ Parker dojedl jeho snídani a přinesl mi talíř do kuchyně.

„Myslela jsem, že táta říkal, že někde přespíš.“ Vzala jsem jeho talíř a otřela ho, chtíc ho použít také pro mojí snídani, abych nemusela vytahovat další čistý talíř.

„To jo, ale můžeme strávit den spolu.“ Stiskl zezadu moje rameno. „Naučím tě jezdit na snowboardu.“

„Jo. Dobře. To bych ráda.“ Odtáhla jsem se od něj a dokončovala jsem svou snídani. Můj otec mě políbil na vršek hlavy než odešel, což mě překvapilo. Naposledy, kdy jsme se objímali nebo si dávali pusu, to bylo než jsem odjela na vejšku – před pěti roky.

*****

Opsala jsem si adresu Warnerovy odklízecí služby a zadala jsem ji do GPS než jsem se převlíkla do džínů, pěkného svetru a kozaček ke kolenům. Učesala jsem si vlasy a dala si na rty trochu lesku. Byli jsme jen přátelé, takže jsem potřebovala vypadat hezky, ale ne žhavě.

Zkontrolovala jsem svůj vzhled ještě jednou, než jsem vztekle zavrčela a odešla z domu. Vždycky jsem našla milion věcí, které se mi na sobě nelíbily. Bylo to jedno z mých kritérií být ženou v mých brzkých dvaceti. Bylo to zapotřebí.

Zvládla jsem dojet k firmě Finnova otce během dvaceti minut a pak jsem seděla na parkovišti, snažíc se rozhodnout, jak jít na to, abych získala jeho číslo. Možná by mi ho mohl dát jeden z chlapů, kteří s nim pracovali. Nemyslela jsem si, že mluvit s jeho tátou by byl dobrý nápad, když jsem viděla, že můj táta a on měli mezi sebou nějakou zlou krev.

Bylo už deset a den ubýhal tak rychle. Pokud požádal Finn o volno, aby strávil den se mnou, jak řekl, že udělá, tak jsem chtěla, aby ten den už začal.

Vystoupila jsem z SUV a utáhla jsem si svou šálu pevněji a vyšla jsem k obrovským vratům, které byly otevřené. Nikdo nestál venku, takže jsem vešla dovnitř a rozhlížela se kolem. Budova vypadala jako obchod s technikou, s různými stroji a pluhy všude. Nebyla jsem si jistá, kam jít a rychle jsem ztrácela své nervy.

„Haló?“ Zavolala jsem a vklouzla jsem rukama do kapes.

Podsaditý starší muž s krátkým sestřihem a pronikavýma modrýma očima vyšel zezadu. Jeho flanelová košile a džíny mu skvěle padly. Svým způsobem byl přitažlivý.

„Raníčko, madam. Jak vám mohu pomoci?“

Když přišel blíž, poznala jsem, že to byl Finnův táta. Jak mohli mít on a můj otec tolik společného a přesto se vzájemně nenávidět? Obě jejich ženy byly mrtvé, oba milovali Aspen a oba vlastnili svou vlastní firmu. Vypadá to, jako by mohli být nejlepšími kamarády.

Divné.

Podala jsem mu svou ruku a usmála jsem se. „Jsem Chloe. Hledám Finna. Domnívám se, že pracuje tady.“

Ten muž se usmál a přijal moji ruku. „Jsem Clark, jeho otec. Rád vás poznávám.“

„Potěšení je na mé straně.“ Rozhlédla jsem se a vrátila se zpátky k Finnovu otci. „Slíbil mi, že se hodí marod a stráví den se mnou, aby mi ukázal město, ale neříkejte to jeho šéfovi.“

On se uculil a pustil mou ruku. „To že udělal?“

„Ano, ale je tu problém s jeho slibem.“ Zvedla jsem obočí, ten chlap přede mnou se mi už líbil.

„Tak to obvykle je s tím klukem.“

„On nemá moje číslo a já nemám jeho.“ Pokrčila jsem rameny.

„Tak pojďte dál a zavoláme mu společně. Přimějeme ho, aby se tady zastavil a překvapíme ho. Co na to říkáte?“ Kývl a šel zpátky k otevřeným dveřím v zadní části skladiště.

Zastavit se tady pro Finna bylo mnohem lepší než jenom získat jeho číslo. Následovala jsem ho a přinutila jsem chichotání, které mě pálilo v hrudi, spadnout zpátky dolů.

„Učastnila jste se také té klubové párty v sobotu v noci?“ Ohlédl se na mě Clark přes rameno.

„Ano, ale odvezla jsem Briana domů a pak jsem jela domů sama. Myslím, že Finn byl trochu naštvaný, že jsme ho tam nechali se všemi těmi opilci, ale postaral se o ně. Byla jsem ohromena. Musela jsem je tam nechat.“ Posadila jsem se, když mi pokynul, abych šla dovnitř úzké kanceláře zaplněné papíry a součástkami.

„On je hodný kluk, jen potřebuje vhodnou ženu, aby dostala jeho zadek na správnou cestu.“

Uculila jsem se a otočila mou pozornost na malý obrázek, sedící na Clarkově stole, když zvedl telefon, aby zavolal Finnovi.

„Můžu?“ zeptala jsem se, natahujíc se po obrázku.

„Ovšem. To je moje Sara. Zemřela před deseti lety. Nejlepší ženská na světě.“ Jeho pohled se zamlžil, jak se podíval nahoru a přese mně se přehnal smutek kvůli jeho ztrátě.

Obrázek byl vánoční. Sara, Clark a teenager Finn byli všichni oblečeni v lyžařském. Úsměvy na jejich tvářích byly vřelé a plné lásky. Slzy mě pálily v očích a já položila obrázek dolů, snažíc se ty slzy potlačit, ale nefungovalo to.

Clark položil telefon a zavrtěl hlavou.

„Nezvedá to.“ Podíval se na mě a vykulil jeho oči. „Oh zlato. Nemusíš plakat.“

Vzala jsem si kapesník, který mi podával a utřela jsem si slzy. „Přišla jsem o svoji mamku před osmi lety. Minule jsme o tom s Finnem trochu mluvili, ale zdá se, že to má v sobě hodně uzavřené.“

Clark si překřížil jeho ruce přes břicho a kývl. „Myslím, že musíte být, když se část vašeho světa zhroutí.“

„Ano, pane. Myslím, že já, můj bratr a táta jsme takoví.“

„Jaké jste říkala, že bylo vaše příjmení, drahá?“ Stoupnul si, když zvuk Finnova hlasu šokoval nás oba.

Cukla jsem sebou, nechtěla jsem to vzdát a ještě mu lhát. „Jsem Burkeová.“

Jeho oči se trochu rozšířily a jeho výraz se změnil, ale mohla jsem vidět, jak se nutil, aby neodpověděl.

„Tati? Kde jsi? Sakra. Potřebuju přístup do kl...“ Finn se zastavil ve své cestě, když jsem se na něj podívala přes rameno.

„Ne. Nepotřebuješ. Všechny klientské záznamy jsou důvěrné.“ Stoupla jsem si a smála se, když to ti dva muži kolem mě udělali také.

„Ona má pravdu a prozradila, že ses chtěl hodit marod. Máš štěstí, že se mi líbí.“ Opřel se Clark rukama o stůl a podíval se na mě. „Bavte se a buď hodná na mého kluka.“

„Ano, pane.“ Usmála jsem se a přešla jsem k Finnovi, přijímajíc jeho ruku, kterou mi nabídl.

Nevěděla jsem, co se stalo mezi našimi otci, ale možná to věděl Finn. Jedna věc ale byla jistá, byla jsem odhodlána to zjistit.

******************************************************

KAPITOLA 14

Finn

Najít ji v kanceláři mého otce skoro způsobilo, že se moje srdce zastavilo, ale přesto něco bylo tak správné na tom, že tam byla. Díval jsem se, jak s ní můj starouš komunikoval a mé srdce roztávalo.

Nikdy ve svém životě jsem nebyl zamilovaný. Myslet si, že bych byl s Chloe bylo směšné, a přesto jsem chtěl, aby zůstala v Aspenu. Zapadla by do mého života a já do jejího. Potřeboval jsem jí lépe poznat, než dojdu k takovému závěru, ale něco hluboko uvnitř mě mi říkalo, že už to tak bylo dané.

Mrknul jsem na mého tátu a vyšel ven s touhle krásnou blondýnkou, má ruka byla pevně obtočená kolem její. Snažila se dostat z mého sevření a já na ni zavrtěl hlavou.

„Sakra ne. O něco zakopneš. Je tady všude nářadí a dráty. Měla bys chodit se svojí vlastní výstražnou značkou.“ Usmál jsem se a uhnul jsem, když se její druhá ruka rozmáchla po mé hrudi.

„Hele. Možná jsem chtěla zakopnout, abych zjistila, jestli by přiskočil nějaký žhavý kluk a zachránil mě.“ Její tváře zčervenaly a já otevřel dveře náklaďáku na její straně. Můžeme se vrátit pro její SUV později. Chtěl jsem strávit tolik času v její blízkosti, kolik mi dovolila.

„Nikdo náhodou tolik nezakopává jako ty.“ Usmál jsem se a pomohl ji nastoupit do auta. „Chceš si dát kávu v kavárně vedle sjezdovek?“

„Ano, ale dneska nechci lyžovat. Bolí mě strašně nohy a slíbila jsem svýmu mladšímu bráškovi, že s ním půjdu zítra ven. Chystá se mě naučit jezdit na snowboardu.“

Zúžil jsem hravě svůj pohled a zavřel jsem dveře na její straně, než jsem přeběhl k mé straně a nastoupil dovnitř.

„Co měl ten pohled znamenat?“ Zapnula topení, když jsem nastartoval náklaďák.

„Já tě chci učit jezdit na snowboardu.“ Stáhl jsem si mou čepici a dýchal jsem teplý vzduch proti mým rukám.

„Pojď s námi. Údajně je v tom dobrý, ale vím, že se chce zlepšit.“

„Zítra musím pracovat, ale pokud můžete počkat, než budu mít volno, tak jsem všemi deseti pro.“ Vyjel jsem z parkoviště a podíval jsem se dozadu, abych viděl mého tátu a Milly postávat v otevřených dveřích, jeho ruka byla kolem jejích ramen, když koukali, jak jsme odjížděli.

Modlil jsem se, aby se mezi nimi něco stalo. Starouš potřeboval ženu tak moc, jak jsem ji potřeboval já.

„Počkáme na tebe.“ Naklonila se a přitiskla její ruce k topení. „Můj brácha se zítra chystá přespat u kámoše a můj táta jede mimo město. Možná bys chtěl s ními jezdit na snowboardu a pak se zastavit? Udělám večeři a můžeme koukat na film nebo něco.“

Sakra, věci se měnily pěkně rychle.

Podíval jsem se na ni, když mi moje srdce v hrudi zmohutnělo. Ona byla představou krásy a mnohem víc než jsem si zasloužil, dokonce i jako kamarád.

„Já bych hrozně rád, ale tohle jistě zní jako rande. Kamarádi nerandí.“ Uculil jsem se, když jsem viděl ten pohled, který mi věnovala.

„Mluvila jsem o ježdění na snowboardu, večeři a filmu a ne o koupání bez plavek a celonočním šukacím festivalu.“

Zavrčel jsem hluboko ve své hrudi, když se moje tělo probudilo a projel mnou chtíč. „Bacha.“

„Co?“ Podívala se na mě nevinně a já myslel na to, že bych ji pohrozil výpraskem, ale nechal jsem si to pro sebe. Jenom představa toho, že bych ji napráskal způsobila, že moje mysl bloudila jednou temnou uličkou za druhou.

V době, kdy jsme dojeli ke kavárně, jsem měl problém dýchat.

„Jsi v pohodě?“ Natáhla se Chloe a dotkla se mé ruky.

„Jo. Jen jsem asi chytil rýmu, myslím. Nevšímej si toho.“ Vystoupil jsem z náklaďáku a sundal jsem si šálu a rukavice. Venku mrzlo a přesto jsem hořel.

Obešla náklaďák a zvedla svou ruku, aby přitiskla své prsty proti mé hlavě. „Potíš se, Finne. Myslím si, že máš opravdu teplotu. Neměli bysme dneska chodit ven. Opravdu.“

Říct ji, že jsem si myslel, že jsem měl absťák kvůli sexu by mohlo znít neskutečně šíleně, což nebyla pravda. Stáhl jsem její ruku dolů a propletl jsem moji ruku s její.

„To nic není. Prostě je mi horko kvůli tobě.“

Ona se uculila. „Kámošům nebejvá kvůli sobě horko.“

„Tohle řekni mojí teplotě.“ Vešel jsem do kavárny a držel jsem pro ni dveře otevřené.

Prošla kolem mě a já dýchal jemně, chtíc ucítit její vůni, která byla jedinečná. Vskutku zábavné pokoušení zdrženlivosti pro stávající kamarády. Tak dlouho, dokud jsme nebyli sami, přituleni k sobě a sledující film – jak to ona chtěla dělat zítra večer – jsme byly v pohodě. Protočil jsem oči a přešel jsem k pultu, dlouze jsem vydechl a prohlížel jsem si menu.

„Finne Warnere, Jak se máš?“ Roztomilá blondýna přišla ke mně a obtočila její paži kolem mých zad, objímajíc mě trapně ze strany.

„Dobře, holka. A jak ty?“ Usmál jsem se na ni a odtahoval se z jejího objetí. Naposledy, když se objevila ex-milenka, byla Chloe dávno pryč a mezitím jsem se mohl osvobodit.

„Mám se skvěle. Měl jsi mi zavolat.“ Zahihňala se a poškrábala mou hruď.

Přitáhl jsem Chloe k sobě a dal jsem jí ruku kolem ramen. „Já jsem tak neslušnej. Tohle je moje snoubenka, Chloe. Je z Californie.“

Ona ztuhla v mém sevření, ale napřáhla svoji ruku a představila se. Uculil jsem se, když ta druhá holka protočila oči a vyšla ven z kavárny.

„Tohle se ti stává vždycky?“ Podívala se Chloe na mě a já si uvědomil, že jsem ji pořád držel kolem ramen. Chtěl jsem jí políbit tak moc, až to bolelo.

„Víc než by stálo za řeč.“ Pustil jsem ji a podíval se do menu. „Černou kávu pro mě a cokoliv, co dá moje holka.“

Přešel jsem k vyzvedávacímu pultíku, nechávajíc ji objednat, když jsem prsty projížděl čokoládové tyčinky, snažíc se rozhodnout jestli něco sladkého bylo v pořádku tak brzy ráno.

Přišla ke mně a narazila jejím ramenem do mého. „Nejsem tvoje holka, Finne. Přestaň to lidem říkat.“

„Proč? Jsi k mání?“ Zvedl jsem obočí a strčil ji taky do ramene.

„Ne. Jen hledám kámoše, pamatuješ?“

„Jasně, a dobrý kamarád by nechal všechny tyhle ostatní hladové šašky, aby si mysleli, že patříš k němu, aby tě nechali bejt.“ Posunul jsem se zpátky a vzal si svou kávu, když ji barista postavil přede mně.

„Prosím nelži a řekni mi, že tě žádní jiní chlapi nebalili zatímco jsi byla tady.“

„Několik, myslím.“ Vzala svoji kávu a kývla. „Vidím, že se staráš. Nevadí mi, když říkáš, že jsem tvoje, abys mě ušetřil větší pozornosti a abys zakryl stopu po tvém těle pro ty šlapky.

„Jdou....nebo ne?“ Ušklíbl jsem se samolibě.

„Jdou, co? Šlapky?“

„Ne, zlato. Jdou po tomhle sexy těle. Ježiši.“ Uculil jsem se, když ona předstírala, že zvrací. „Ty víš, že to chceš.“

„Tak hrozně.“ Ovívala se a protočila oči, zatímco šla k malému stolku vedle okna.

Jenom kdyby mluvila pravdu. Viděl jsem ji pod sebou, ztracenou ve vášni takovým způsobem, který jsem jí mohl dát jenom já. Chtěl jsem ten moment tak moc, ale ještě jsem to musel nechat být. Mohlo by mě to sežrat, pokud bych nebyl opatrnej.

„Jak dlouho s tebou dneska můžu být a co je v plánu?“ Sedl jsem si a sklonil jsem se, abych foukal do své kávy.

„Tak dlouho, jak budeš chtít, ale musím udělat nějaký průzkum. Můj otec v lednu zafinancuje moji oděvní značku, jak už jsem se zmínila.“

„Ano. Předpokládám, že máš titul z návrhářství?“

„Ano, z UCLA.“

„Jasný, tak proč ten průzkum? Má to něco společného s tvým staroušem?“

„Jo. On chce, abych do úterý přišla s novou větrovkou, která nebude jen funkčně lepší než většina již dostupných, ale také bude moderní a módní. Nad věcí.“

„Nad věcí?“ Zvedl jsem obočí a ušklíbl jsem se.

„To je jedno.“ Usmála se a hrála si s jejím pitím. „Půjdeme do pár obchodů s oblečením a vyzkoušíme spolu větrovky. Potřebuju vyřešit pár věcí na obou typech, pánských i dámských. Budeš mým pokusným králíkem. Souhlasíš?“

„Jasně, ale později taky budu potřebovat tvoji pomoc.“ Napil jsem se své kávy a pokusil jsem se udržet svůj výraz vážný.

„Rozhodně. Co budeme dělat?“ Její zelené oči zkoumaly moji tvář a já si zastrčil ruku pod mou nohu, abych ji udržel od toho, abych ji natáhl a dotkl se její tváře.

„Průzkum, jakým nejrychlejším způsobem dovést ženu k orgasmu.“ Uhnul jsem pohledem a culil jsem se, když mě bouchla do ruky a vyjekla.

„Ježiši Finne. To jako vážně?“

Vzhlédl jsem a nemohl se přestat smát. „Ne, zlato. Dělám si srandu...ledaže?“

„Ne. Absolutně ne. Ty jsi tak hrozně zkaženej.“

„Ale tobě se to líbí.“ Osvobodil jsem svou ruku a natáhl se po ní dřív, než jsem se mohl zastavit. Naklonil jsem hlavu ke straně a sklouzl prsty po její tváři, milujíc tak moc tu nádhernou nevinnost, která na mě měla vliv. „Řekni mi, že se ti to líbí.“

Chvíli se na mě dívala a já si přál, abych věděl, co si myslela. Alespoň neodsunula moji ruku pryč.

„I kdybych to řekla, tak na tom nezáleží. Nechci něco začít a pak to opustit. Ale jo, myslím si, že jsi dobrý člověk.“

Sevřela moji ruku kolem mé a já si tu vzpomínku vštěpoval do mé mysli pro tu dobu, až ode mě odejde.

******

Vyšel jsem ven ze šatny v rudé bundě, když ona odešla v tenké bílé.

„Teď co?“ Natáhl jsem se a pomohl ji zapnout knoflíky na té její, dvakrát jsem se nerozmýšlel o tom, že ji pomůžu, ačkoliv se zdálo, že byla trochu strnulá z mé blízkosti. Přišlo mi to naprosto přirozené, že jsem ji to upravil.

„Musíme vyjít ven, ale nejsem si jistá, jestli nám to dovolí.“ Strčila do mě. „Já to umím zapnout. Ježiši, najdi si jinej způsob, jak mě ošahávat.“

„To má být výzva? Protože já mám milion záminek, které budou vypadat rozumně.“ Zasmál jsem se a otočil jsem se, abych našel nejbližšího prodejce a naznačil mu, aby k nám přišel.

„Ano, pane. Jak vám mohu pomoci?“ Usmál se na mě a otočil svou pozornost na Chloe, když se na její tváři objevil úsměv. Věděl jsem, jak se cítil.

„Potřebujeme zjistit, jak fungují venku. Máte nějaké místo, kde je můžeme otestovat proti větru a chladu?“

„Samozřejmě. Ten balkon přímo tam je otevřen pro vaše využítí. Nemá další jiný východ, než skrz obchod, tak nemějte obavy.“ Mluvil ke mně, ale pořád hleděl na Chloe.

Zakašlal jsem a získal jeho pozornost, než jsem zavrtěl hlavou. „Ne.“

Odvrátil pohled a odešel pryč, odkašlávajíc si a červenajíc se.

„Co to bylo?“ Zasmála se lehce Chloe a šťouchla do mé ruky.

Šťouchnutí do ruky bylo o krůček blíž ke koncové hře. Kéž bysme se teď mohli posunout k malému polibku, jen k přátelskému letmému políbení, když ten moment k tomu vyzýval. Tak zatraceně moc jsem chtěl ochutnat její rty, ale věděl jsem, že jsem musel čekat na to, až ona udělá ten krok. Trpělivost nikdy nepatřila k mým silným stránkám.

„To byla chlapská řeč pro 'přestaň zírat na moji holku nebo ti nakopu prdel.'“ Mrknul jsem a otevřel jsem jí dveře.

„Ale já nejsem tvoje holka.“ Zvedla svoje obočí.

„Ale jsi pro to, to předstírat, že jo? Ty mě tady zabíjíš. Jsme spolu nebo ne? Ztrácím svůj rozum a ty mi prostě nerozumíš. Nikdys mi nerozuměla.“ Zatahal jsem za mé vlasy a ona se smála, plácla mě a přinutila se k vážnému úsměvu na její tváři.

„Buď chvilku vážný. Musím tyhle bundy otestovat venku. Můj táta se nenechá jen tak lehce někým nebo něčím přesvědčit, a já na něj opravdu potřebuju zapůsobit.“ Zhluboka se nadechla a zavřela své oči, než se podívala znovu na mě.

„Zavři oči. Musíš tu bundu cítit.“

Protočil jsem oči a odfrkl. „Oh sakra. Je tohle jedna z těch californských jóga věcí, ke který se chystáme?“

Zasmála se a plácla mě do hrudi. „Ne, ale musíš se soustředit.“

„To jo, ale nebudu zavírat svoje oči. Zeptej se na své otázky a pojďme do další bundy.“ Opřel jsem se o zábradlí a díval se na ní zblízka. Měla uvnitř světlo, které hořelo jasněji, když mluvila o návrzích a barvách. Určitě byla dobrá v tom, co dělala a já si uvědomil, že jsem jí chtěl podporovat. V jakémkoliv způsobu by mě nechala. Zkoušel bych si bundy celý zatracený den, kdyby to bylo to, co ona potřebovala.

„Proč nechceš zavřít oči? Bojíš se tmy?“ Ušklíbla se a uhladila si rukama bundu, jako kdyby se snažil získat pro ní pocit.

„Kdepak. Nechci promeškat ani minutu z tohohle.“

„Z čeho?“ Vzhlédla, když její úsměv opadl.

„Z mého času s tebou.“ Mrkl jsem a příblížil se k ní, když slzy znovu zaplnily její oči. „No sakra. Já tě nechtěl rozrušit. Jen jsem se ti snažil vysvětlit, proč jsem nechtěl zavřít svoje oči.“

Ona se natáhla a přitiskla její ruce k mé hrudi, když jsem ji objal. „To není tím, já jen...“

„Jen co? Řekni mi, co dělám a já přestanu. Neexistuje, že budeš brečet při nakupovacím dni. Ježiš děvče. Tys nečetla ty zatracený pravidla?“ Sklonil jsem se a otřel svůj nos o její, snažíc se ji přimět, aby se mi podívala do očí a viděla ty dobré časy, které jsem se snažil předvádět.

Zavřela oči a natáhla se, aby přitiskla své rty na mé. To bylo ono.

Stavidlo uvnitř mě se utrhlo. Posunul jsem svou ruku nahoru, abych vklouzl prsty do jejích dlouhých hedvábných vlasů, když jsem naklonil svou hlavu a zatlačil jazykem proti jejím rtům. Chtěl jsem dovnitř.

Jemně zanaříkala a otevřela její pusu, ta kombinace její touhy a chuti mě dováděla k šílenství. Natlačil jsem svoje boky dopředu a líbal jsem a olizoval její rty, když ona brala každý kousek z toho, co jsem jí nabízel a zdálo se, že chtěla víc.

Přerušil jsem polibek a zavřel jsem oči, otírajíc mé rty o její, když jsem těžce oddychoval. „Tohle jsem chtěl udělat od té chvíle, co jsme se potkali.“

„Já taky, teď přestaň být tak zatraceně sladký.“ Přejela svými prsty po mých rtech a já je políbil, než jsem se odtáhl.

„Správně. Nebudu sladký.“ Mrkl jsem. „Zeptej se na tu bundu a vypademe odtud. Chci ti ukázat malý zamrzlý rybník blízko mého domu. Než se nadějeme, bude tma.“

„Dobře.“ Zatahala za předek bundy a dávala mi otázku za otázkou o pohodlí, barvě, teple, flexibilitě a textuře. Já na ně odpovídal, jak nejlíp jsem dokázal, zatímco jsem se snažil odvrátit mou závrať.

Byl to ten nejdivnější pocit na světě.

Chtít někoho a myslet si, že by to mohlo být navždy.

Navždy byl pěkně dlouhý čas.

Jak mohl někdo souhlasit s 'navždy'?

Nevěděl jsem, ale jedno jsem věděl jistě.

Chtěl jsem to zjistit.