UJuly - 7. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

„Jsi doma,“ šeptám, mrkajíc na Wese. Jeho obličej zněžní, když se dostane dolů na bobek vedle pohovky a pohladí mě po hlavě.

Dívám se kolem a vidím, že jeho přátelé jsou pryč, ale Kayan stále ještě spí vedle mě na pohovce.

„Máš tady televizi,“ poznamenává, usměju se a pak se podívám na mou novou televizi, před tím, než se mu znovu podívám do očí.

„První věc, kterou tví přátelé řekli, když vešli do mého domu, bylo: „Kde máš televizi?“

Napodobuju jejich hlas.

„Tak jsem se jich zeptala, jestli by mi Target nějakou obstaral, ale odmítl s něčím takovým o ženách a jejich nakupování… Blaw, Blaw, Blaw. A pak nás vzal do Best Buy.“

Usmála jsem se a posadila. „Což je legrační, protože jsme byli v Best Buy dvě hodiny a dívali se na televizory. Věděl jsi, že mají ‚inteligentní‘ TV?“ Ptám se a nakloním hlavu na stranu a dívám se na něj. Když zavrtí hlavou, pokračuju, „Mají, ale odmítla jsem takovou koupit, když už mám počítač. Proč bych potřebovala televizi, ve které je k dispozici počítač?“ Zeptala jsem se a zhluboka se nadechla, on se usmál a přejel mi prsty po tváři.

„Podařilo se ti něco zjistit?“ Ptám se po chvíli a on zase zavrtí hlavou.

Kousnu se zevnitř tváře a podívám se na mou kamarádku. Nesnáším, že jsem způsobila, že jí někdo ublížil.

„Co teď?“ Ptám se, jak si sedne na gauč vedle mě.

„Mluvil jsem s Jaxem. Společně s jeho a mými chlapi, budeme schopni na to přijít.“ Přitáhne si mě blíž k němu rukou za krk, což jsem si všimla, že dělá často.

„Mám v plánu zůstat tady s tebou a tvou kamarádkou, dokud nezajistíme nějaké zabezpečení pro tebe a tvůj dům.“

„Uff, Co-?“ Šeptám.

„V žádném případě. Kdokoliv to byl, nevyděsil mě natolik, abych odešla z mého domova. Miluju tě, ale já tady nezůstanu,“ říká Kayan, odsekne a posadí se na místě, kde usnula.

„Není pro tebe bezpečné, být tam sama,“ řeknu jí jemně a ona vstane a zkříží si ruce na prsou.

„Nenechám se od nich vyštvat z mého domu,“ opakuje.

„Ty nezůstaneš sama,“ zavrčí Z, který přichází do domu.

„Ty nejsi můj táta,“ ona odpoví a já překvapeně otevřu ústa.

„Ty nezůstaneš sama, kotě,“ říká Z, nakloní se a dostane se do jejího prostoru.

„Dobře, zavolám Erikovi.“ Pokrčí rameny.

„Zamysli se znovu,“ řekne jí Z a já nemám tušení, co se děje, ale přísahala bych, že mi něco uniká.

„Nemůžeš mi říkat, co mám dělat!“ Vykřikne.

„Vsadím se o tvou sladkou prdelku, že můžu!“ Vykřikne zpět, což způsobuje, že na ně Capone začne štěkat.

„Jdu domů,“ vykřikne a hází rukama ve vzduchu ve frustraci, když se na ni i nadále zlostně dívá.

„Dobře, tak já zůstanu s tebou,“ říká Z a pokyne rukou ke dveřím.

„Co?“ Zastaví se, její tělo zamrzne a přísahám, že byste mohli slyšet spadnout špendlík.

„Bydlím s tebou,“ opakuje.

„Uhh…“ Dívá se na mě, jako by si právě uvědomila, co dělá a já se usmívám.

„Možná přeci jen zůstanu tady,“ zašeptala.

„Ne, jdi se svou sladkou prdelkou do svého auta. Budu tě následovat domů.“

„Hm…“ Podívá se na mě a já stisknu rty k sobě, abych se nerozesmála. Nikdy jsem ji neviděla, že by se chovala tak jako před chvílí. Nikdy.

„Dobře,“ zírá na Z a pak se na mě podívá, „zítra končím v práci.“

„Ty už máš padáka,“ připomněla jsem ji. Jsem stále naštvaná kvůli té kočičí kombinéze.

„Nenávidím tě.“ Říká mi, když dupe ke dveřím kolem Z, který sleduje její zadek, když odchází.

„Prosím, buď na ni milý,“ požádám a on dostane jakýsi podivný výraz ve tváři, zvedne bradu a pak odchází a zavře za sebou dveře.

„To bylo tak divné,“ říkám, při pohledu od dveří na Wese, který se usmívá.

„Bude v pořádku.“ Projíždí mi palcem na kůži pod okem.

„Jsi unavená?“

„Velmi,“ Prohlašuji se zívnutím. Byl to velmi dlouhý víkend a ani jeden den relaxační. Můj život ještě nikdy nebyl tak vzrušující.

„Jdi do postele a já se ujistím, že je všechno zamčeno.“

„Jsi si jistý?“

„Jo,“ zamumlá, vytáhne mě z gauče a políbí na čelo a tlačí mě směrem k hale. Zastavím se v pokoji pro hosty, abych tam dala navíc polštář a deku, než se vydám do svého pokoje.

Svléknu si oblečení, vklouznu do tílka a dostanu se do postele, kde jsem se očekávala, že bude chvíli trvat, než usnu, ale v okamžiku, kdy jsem zavřela oči, jsem mimo.

„Dala jsem ti navíc polštář a deku na postel do pokoje pro hosty,“ mumlám v polospánku, jak si mě Wes táhne přes postel a obalí své tělo kolem mého.

„Viděl jsem to.“ Políbí mě za uchem a přitáhl jsi mě ještě víc k sobě s rukou na mém břiše. „Nebudu spát pod stejnou střechou jako ty a nespat vedle tebe.“

„Aha,“ dýchám. Mé tělo se začíná probouzet, jak se jeho boky tisknou dopředu tak, že se mu pták opře přímo mezi moje půlky.

Cítím jak je velký a silný a jen přemýšlení o tom způsobí, že mi probíhá mráz po zádech.

„Shhh,“ zašeptal, když jsem zafňukala, když zvedl mé tílko a dal ruku na kůži mého břicha. Každý nerv v mém těle je v souladu s ním, každý z nich se natahuje k němu a čeká na jeho dotek.

„Wesi,“ zašeptám do tmy, jak prsty kloužou podél gumy kalhotek, což způsobuje, že se mi stahují svaly v podbřišku.

Posune boky dopředu, takže se moje plíce zmrazí v očekávání a příval vlhkosti se mi šíří mezi nohama.

Tisknu zavřené oči a čekám na jeho dotek. Prsty se mu pohybují pomalu dolů po mé stydké kosti a přes holé pysky mojí kundičky. Drsně jsem vydechla a svaly jeho těla se za mnou napjaly a prsty proklouzl mezi moje záhyby.

„Ještě jsem se tě ani nedotkl a ty už jsi zasraně promočená,“ dýchá proti mému uchu, zatímco do mě vsune prst jen proto, aby ho znovu vytáhl. Rukou na mém boku mě přetočí na záda a on se vznáší nade mnou, světlo měsíce umožňuje, že ho vidím. Jeho hlava i dech se snižují, když šeptá proti mým rtům.

„Roztáhni nohy, bejby.“

Ohnu kolena a tak nějak se mi povede dát stehna k sobě, když si prsty znovu hraje podél okraje mých kalhotek. Chvilku bojuju sama se sebou, než dám nohy od sebe. Kousne mě do spodního rtu a já zalapám po dechu. Jazykem mi vklouzne do pusy a dvěma prsty klouže mezi mými záhyby, přes klitoris a do mě, takže prohnu záda a vypustím hlasité sténání do jeho pusy.

Nehty mu zaryju do ramen, když ve mě pomalu pracuje prsty dovnitř a ven a každý tah mě pomalu spaluje. Znovu se pohybuje; Tentokrát vklouzne mezi mé roztáhnuté nohy, pak mi přetáhne tílko přes hlavu a položí na mě jeho tělo, což způsobuje, že chladný kov řetízku, který nosí, vklouzne mezi moje prsa.

Posunu jednu ruku dolů po jeho hrudi pod okraj jeho boxerek a zabalím ruku kolem něj. Kundička se mi stahuje, když cítím, jak široký a dlouhý je. Vím, že až do mě poprvé vstoupí, že mi ukradne dech.

Odtáhne ústa a umístí jeho čelo na mé.

„Přísahám, že vím, jak budeš chutnat, voníš jako vanilka a citrusové plody. Tvoje kundička bude sladko-kyselá.“

„Panebože,“ zakňučím, zvedám boky a tlačím se do jeho ruky, zatímco on pumpuje rychleji.

„Tvoje kundička je nenasytná po mých prstech a namáčí mi ruku. Chci do tebe.“ Zasténal proti mým ústům, jak ho moje ruka stiskla a pumpovala.

„Ano,“ zasyčím a on zavře oči, jako by byl v bolestech, poté je opět otevře a mně se zastaví dech.

„Dnes ne, ale brzy.“ Palcem mi krouží na klitorisu v synchronizaci s mou rukou, která je omotaná kolem něj.

Pumpuju rychleji a jeho prsty zasáhnou můj g-bod, takže se mi začnou třást nohy a pomalé hoření se šíří jako požár, až dokud nekřičím jeho jméno. Hlavou klesne na mé rameno a sténá mé jméno do kůže na krku, jak jasná světla naplní mé vidění a moje kundička hltavě ždímá jeho prsty, které jsou stále hluboko uvnitř mě a jeho horké sperma mi přistává na břiše.

Otevřu oči a tělo se mi zcela uvolní, jeho těžká váha mě celou obklopí, takže se cítím kompletní.

„Očistím tě,“ zašeptá. Přikývnu, nemůžu mluvit, dokonce ani nejsem schopná otevřít oči, protože moje tělo je zcela uvolněné z mého orgasmu.

„Je potřeba, abys pustila mýho ptáka.“ Slyším v jeho hlase úsměv a moje ruka poklesne. Cítím, jak opustil lůžko, jen aby se o několik minut později vrátil s teplým hadříkem, který použije, aby mě jemně otřel břicho a mezi nohama. Slyším plácnutí v koupelně a usměju se, když si lehne se mnou a tělo obalí kolem mého.

„Dobrou noc,“ zamumlám a přitulím se víc do jeho objetí.

„Dobrou noc, bejby.“ Políbí mě na hlavu a já si povzdechnu před tím, než jsem unášena do říše snů.

***

Prohlížím si Wese, přičemž se dotýkám jeho tmavých vlasů, hrudi pokrytou tetováním a řetízek, který mu visí kolem krku… ten řetízek který jsem cítila, jak mi včera v noci vklouzal mezi prsa, když mě přivedl k orgasmu.

Opřel se zády o pult za ním, zvedl šálek kávy k ústům a napil se, přičemž mě pozoroval přes okraj šálku.

Posadila jsem se na pult, a on mi zabalil ruku kolem lýtka a ukousl si z mého bagelu a já sklonila hlavu, snažíc se skrýt ruměnec.

Když jsem se dnes ráno probudila s jeho rukama omotanýma kolem mě a dechem v zátylku, usmála jsem se. Vždy jsem byla spokojená, můj život je plnohodnotný; moje rodina je úžasná, ale probudit se zabalená v náručí byl jiný druh štěstí. Bylo to něco, co bylo jen moje.

„Vyzvednu tě v ordinaci na oběd.“

„Prosím?“ Zeptala jsem se, když jsem konečně mohla spolknout sousto bagelu, které jsem si ukousla.

„Oběd, dneska.“

„Tys to myslel vážně?“

Uzavře mezeru mezi námi a jednou rukou pokryje mé koleno, zatímco druhou rukou mě chytí na straně krku. Palcem přejede přes spodní čelist, skloní se a dá svá ústa na mé a začne mě líbat, dokud nepřestanu dýchat.

„Jsem o tom velmi vážný,“ říká, když jeho ústa opustí moje a palcem mi přejede po spodním rtu.

„Je to trochu těžké, dostat se během dne ven,“ vysvětluji bez dechu.

„Přinesu jídlo. Jsem si jistý, že se můžeš na třicet minut vzdálit, aby ses najedla.“

„Pokusím se.“

Usměje se, ustoupí, opře se o pult a dá si jednu bosou nohu přes druhou.

„Takže, um…“ Stisknu rty, když si uvědomím, že nemám co říci, usmívá se ještě víc a rukou přejede po vlasech, což způsobuje, že se jeho abs prohnou a já bojuju sama se sebou, protože všechno co chci udělat, je skočit na něj a vypořádat se s ním na podlaze v mé kuchyni.

„Bejby, přestaň se na mě takhle dívat.“

Ukousnu si velké sousto bagelu, abych si zabránila říct: ‚Nebo co?‘ V naději, že by se vrátil k, ‚dám ti nekonečné množství orgasmů.‘

„Vrátím se,“ zamumlá, když mu začne někde v domě zvonit telefon. Říkám tiché děkuji jakémukoliv bohovi, který mi zabránil, abych se zachovala jako idiot. Dojedla jsem bagel a seskočila z pultu, umyla talíř a hrnek a pak dala krmení Taserovi a Juicemu.

„Je všechno v pořádku?“ Ptám se, když se o několik minut později vrátí do kuchyně a nese si boty a triko.

„To byl Mic; právě se dostal do obchodu a někdo rozbil přední okna,“ řekne, když stiskl čelisti. Spustí boty na podlahu a přetáhne si triko přes hlavu a pak klesne zadkem na mé kuchyňské židli, aby si nazul boty.

„Poslouchej.“ Táhne mě dolů do jeho klína a odhrne mi vlasy z obličeje. „To není kvůli tobě, takže dostaň z hlavy to, co se zobrazuje na tvé tváři.“

„Ale co když ano?“

„Ne,“ konstatuje pevně a stiskne můj pas, postavím se, protože vím, že je zbytečné se s ním hádat a on si mě stáhne zpátky do klína. Pohladí mě po zádech a políbí do vlasů, než nás oba postaví.

„Uvidíme se později, bejby.“

„Později,“ řekla jsem a sledovala ho, jak za sebou zavřel dveře.

***

„Říkala jsem ti, že nepotřebuju, abys mě následoval!“ křičí Kayan přes rameno na Z, který sedí na motorce se zkříženýma rukama na hrudi a pozoruje ji se samolibým úsměvem na tváři.

„Hezký den, kotě,“ řekne jí Z, ona zavrtí hlavou a pak se žene ke mně, dupajíc nohama přes štěrkové parkoviště. Když se ke mně dostane, popadne mě za paži a začne mě táhnout ke dveřím budovy.

„Můžu zavřít dveře od mého auta a dostat kávu?“ Ptám se jí, zatímco se snažím ovládat smích.

„To není legrace,“ řekla trucovitě při přečtení mého obličej.

„Je to všechno tvoje vina. Díky tobě jsem musela mít toho chlápka v noci a dnes ráno ve svém domě.“

„Dokážu si představit mnohem horší problémy, zlato,“ řekla jsem jí, zabouchla dveře bokem a popadla můj cestovní hrnek kávy ze střechy auta.

„To si možná jenom myslíš. Byl bez košile v mém domě. Kdo se svlékne před lidmi, které nezná a pak vystavuje na odiv své tělo?“ Odfoukne si kus vlasů z obličeje, čímž ukázala krásný odstín růžové.

„Ty ho chceš.“ Usmála jsem se na ni.

„Nemám ho ráda.“ Zamračí se a sleduje, jak odjíždí z parkoviště.

„Jasně, že ne.“

„Nemám,“ odvětí, dupajíc kolem mě, jakmile jsem otevřela dveře. „A jestli si myslí, že zůstane v mém domě i dnes večer, tak to se šeredně plete!“ Slyším ji křičet, jak jsem šla do mé kanceláře.

Vrtím hlavou a odložím všechny své věci předtím, než vyrazím dopředu, abych viděla, kdo je můj první pacient.

Jak jsem vešla za roh, ztuhla jsem. Ten chlap, kterého jsme sledovaly do baru, stojí v přední části recepce s rukama nahoře a jeho tělo se naklání přes pult.

„Mohu vám nějak pomoci?“ Ptám se a podívám na svou kamarádku, abych se ujistila, že je v pořádku.

„Jak jsem právě řekl tvé kamarádce, vy dvě potřebujete dávat pozor na to, co podnikáte.“

„Mám si dávat pozor na to, co podnikám?“ Zeptala jsem se, vykročila směrem k němu a strčila mu prst do hrudi.

„Ty jsi odstartoval, že dělám, co dělám, když jsi začal odkládat mrtvé psy u mé nemocnice.“

„Snažil jsem se udělat správnou věc, ale nebudu moci znovu ušetřit tvůj hloupý zadek. Oni tě zabijí,“ řekne a já se dívám, jak vypadá. Vypadá mladší, než jsem si původně myslela. Je mu tak dvacet jedna. Na hlavě má baseballovou čepicí, která se na okrajích třepe. Oči má průzračně modré a je téměř zarážející, že můžete vidět stres a vyčerpání v jeho pohledu.

„Znám lidi, kteří ti můžou pomoct,“ řekla jsem mu jemně, ale jeho oči se změnily a on udělá krok zpět.

„Mohou pomoct; Slibuji.“

„Jen si dej pozor na to, co podnikáš,“ vykřikne, pak se otočí a tlačí tak tvrdě na dveře, že sklo praskne a dopadne na vnější stranu budovy.

„Zajímalo by mě, co nám uniká,“ řekla jsem nahlas, když jsem se dívala, jak odjíždí z parkoviště.

„Já nevím, ale zdál se vyděšený,“ říká Kayan a vidím, že se stále dívá na dveře.

„Jo,“ Souhlasím a polknu.

„Chceš, abych zavolala Wese nebo Z a řekla jim, co se právě stalo?“ Ptá se, podívám se na ni a zavrtím hlavou.

Vím, že první věc, kterou by Wes udělal je, že by našel to dítě a já si nemyslím, že by ten chlapec právě teď, mohl zvládnout cokoli dalšího.

„Ne, pokud se něco stane, tak mu to řeknu,“ slibuji.

Pochybovačně se na mě podívá, ale i tak přikývne.

Zbytek dne projde bez velkého dramatu a já jsem dokonce schopna zastavit se a mít rychlý oběd s Wesem v mé kanceláři.

Neřeknu mu o tom dítěti a podaří se mi od něj zjistit, že okno u jeho obchodu, bylo rozbito cihlou. Věří, že ten, kdo to udělal, byl pravděpodobně mladý a hloupý, takže nevěřil, že to mělo něco společného se mnou.