OTL - 13. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Následující večer vešla Mackenzie do mého pokoje, zrovna když jsem se snažila nasoukat do mých oblíbených černých šatů. Tančila jsem po pokoji s rukama za zády a snažila se zapnout zip. Měl tmavě růžovou barvu a já dneska v obchodě koupila pár růžových doplňků, aby se k němu hodily. Málem jsem dvakrát spadla na postel, než Mackenzie přišla.

„Slyším tě až vedle, jak tady sebou mlátíš, ty nemehlo.“

Otráveně jsem se zastavila.  

„Vypadáš skvěle, ale doporučuju, aby sis před odchodem ty šaty zapnula.“

„Ha ha, velmi vtipné. Pomůžeš mi?“ Otočila jsem se a zvedla vlasy, aby mohla zip zapnout. Přešla jsem k zrcadlu a vyčesala si vlasy do vysokého drdolu. Po incidentu v kavárně jsme šly s Noou obejít pár obchodů, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem si sbalila tyhle šaty. „Tak co myslíš?“

Mackenzie pokrčila rameny, prohlížela si nehty a posadila se na postel. Překřížila nohy, aby působila dospěle. „Dobře, ale přijde mi lepší, když je máš rozpuštěné.“

Podívala jsem se na ni, „Tahle ta puberta, skončí to někdy?“

Protočila očima, „Kéž by. Ještě mě čekají dva roky tohohle pekla. A mimochodem, zatímco se poflakuješ s kamarády, tak od chvíle co jsme přijely, si mě nikdo nevšímá. Charity se mnou chce pořád trávit čas, ale nemůžu celé léto předstírat bolesti břicha. Je sice hloupá, ale ne tak moc.“

Sedla jsem si vedle ní na postel, „Podívej, vím, že pro tebe je ten návrat těžší než pro mě. Všichni tví přátelé byli mladí, když jsme odjely. To ale neznamená, že si nemůžeš najít nové kamarády. Co takhle zeptat se táty, jestli by tě dneska večer nehodil k obchoďáku nebo parku nebo tak? “

Znechuceně se na mě podívala. „A být tam s kým? Sama nikam nejdu. Takhle vždycky seberou holku v hororech, samotnou v noci. Nechci být hlavní postavou v nějakém béčkovém filmu. Kromě toho mám rande s Chadem na Skypu.“

Snažila jsem se nerozesmát. „Chad? Myslela jsem si, že už spolu nechodíte.“

Pokrčila rameny, „Nechodíme. Ale nudila jsme se a bylo jsem osamělá, chápeš.“

Kousla jsem se do rtu, potvrdila, co jsem si myslela.

„Jsem ráda, že jdeš dneska ven. Vždycky jsem měla Leviho ráda, i když musím přiznat, že mě překvapuje, že se zase vídáte.“

„Vím, že jo. A věř mi, nikdo není víc překvapený než já.“

„Máma mi to neřekla, víš. Došlo mi to. Pochopila jsem, nebyla jsem hloupá. Byla jsem jenom mladá.“

Oči se mi rozšířily. „Věděla jsi to?“

„Jo a moje podezření se potvrdilo, když jsem loni zaslechla mámu, jak vyprávěla naší služebné všechno o té tvé malé eskapádě během jejich večera u vína. Jenže já už to věděla; bylo to jediné vysvětlení, proč jsi ho tak rychle odřízla. Buď jsi ho podvedla anebo tě zbouchnul.“

„Díky za důvěru.“

„Takže, Levi to ví? Že šlo o to první?“

„Možná to právě zjistil, ale snažíme se na to nemyslet.“ Podívala jsem se dolů na svoje ruce.

„Hezký.“

„Jo.“ Styděla jsem se za to, že dostávám lekci od mladší sestry, kterou jsem poslední roky prakticky vychovávala. Zřejmě vyrostla rychleji, než jsem myslela.

„No, alespoň máš co dělat.“ Vzdychla, „Já nemám nic, nikoho tady. Zato ty dva kluky, kteří ti propadli.“

Snažila jsem s ní soucítit. Věděla jsem, že je ve Fayette osamělá. Mackenziini kamarádi byli ještě děti, když jsme se odstěhovaly. A zapomněli na ni, když jsme odešli. Nebylo to fér a teď věděla, že jsem mohla za velkou část toho, proč jsme tehdy odešly tak rychle. Byla to moje chyba.

Taky nebylo fér, že jsem jí tady nechávala samotnou s tátou a naší budoucí nevlastní matkou. „Víš co, zítra večer půjdeme do kina. Můžeš vybrat, co chceš. A potom bychom možná mohly zajít na zmrzlinu.“ Znala jsem svou sestru, zmrzlinu by neodmítla, byla to naše slabost. Díky, mami.

„A bude ti jedno, že půjde o něco smutného a pitomého?“ To byly oblíbené filmy mé sestry, já byla víc na akční a fantasy.

„Jo, bude. Ale neslibuju, že se zdržím komentářů.“

Natáhla ruku. „Domluveno.“

A s tím jsme si potřásly rukama. Rychle vstala a zamířila ven z pokoje, ale než vyšla ven, se otočila a řekla: „Sluší ti to. Jsi si jistá, že jsi na to připravená? Chci říct, otevřít staré rány a tak?“

Pokrčila jsem rameny, „Ještě nevím. Tak trochu doufám, že to je nový začátek.“ Věděla jsem, že není. Měli jsme dohodu, ale to jsem jí říct nemohla. V mých očích byla stále nevinná, i když občas vyspělejší než já sama.

Usmála se, „ Vážně jsi tak trochu oblečená jako na první rande. Vypadáš sexy, ale nechovej se jako coura, ano? Dostat se ti kalhotek na prvním rande by bylo trochu moc. I na tebe. Dokonce, i když už jsi s ním spala.“ A tady to bylo. Kenz v nejlepším.

Popadla jsem polštář z mé dokonale postele a hodila ho po ní. „Jsi blbá.“ Uhnula a vyběhla na chodbu.

Slyšela jsem ji zakřičet, „Já vím.“

Vrátila jsem se k zrcadlu, abych si spravila si vlasy. Zpevnila je lakem na vlasy a nanesla moji oblíbenou červenou rtěnku na rty. Sexy červená. Přesně to, co jsem dnes večer chtěla. Přejela jsem si rukama po těle, abych se ujistila, že všechno sedí. Už to bylo dlouho, co tohle tělo zažilo nějakou akci, a já byla naprosto připravená nechat s tím Leviho něco udělat, bez ohledu na to, že mě bude mít moje sestra za couru. Pamatovala jsem si, jaký s ním sex byl. Byla jsem připravená si to prožít znovu.

Přemýšlela jsem, že tyhle šaty jsem na rande neměla. Byly nové, jako já.

Levi mě vyzvedl o několik minut později. Zavolal, aby mi dal vědět, že čeká venku. Myslím, že mu bylo trapné zazvonit, když to nebyl můj dům. Popadla jsem kabelku a letěla po schodech dolů, aniž bych Charity nebo tátovi řekla, kam nebo s kým jdu. Byla jsem dospělá, nemuseli to vědět.

Když jsem se dostala před dům, Levi stál u černého SUV a držel otevřené dveře spolujezdce. „Vypadáš nádherně, “ řekl, když na mě čekal.

„Děkuju.“ Podala jsem mu ruku a nechala ho, aby mi pomohl nastoupit.

Oběhl auto na stranu řidiče a nastoupil. Vyjel z příjezdové cesty, než znovu promluvil, „Vypadáš absolutně úžasně. K sežrání“

K sežrání, to jsem chtěla slyšet. Na chvíli jsem zapudila dřívější pocity někam dozadu.

„Ty taky vypadáš dobře. Řekneš mi, kam jedeme? Doufám, že ne do obchodu pro nové kalhoty. Protože se mi moc líbí ty, co máš na sobě. “

Zasmál se, „Ne, něco lepšího. Doufám, že máš pořád ráda živou hudbu.“

Na chvíli jsem přestala dýchat. V poslední době jsem na žádném koncertu nebyla. Nemohla jsem se k tomu přinutit. Ne od našeho rozchodu, od chvíle, co jsem všechno podělala.

„Hezké auto.“ Byla jsem zvyklá, že hezké věci měl Eli, utrácel peníze, které neměl, ale Levi šetřil, byl zodpovědnější.

„Jo, malý dárek od týmu. Dostal jsem ho, když jsem podepsal smlouvu.“

„Zajímavé. Kdy to bylo? Chci o tobě vědět víc, předtím než…“

„Než co?“

„Než vejdeme do čehokoliv, ať už je to cokoliv. Chci říct, co tohle vlastně je?“

„Jde o dva přátele s pekelnou minulostí, kteří si mají v plánu užít společnosti toho druhého.“

„Taky známo jako mít sex a žádné city.“

„Začínáš to chápat.“ Na tváři se mu objevil úsměv, který jsem v tlumeném světle sotva postřehla. „Taky tě vezmu ven, to je to, co teď máme v plánu. Očekávám něco za něco.“

Ježíši, mluvili jsme o sexu jak o obchodní smlouvě. Levi, já a žádné city, to bylo dost šílené i na nás. Ale s  jeho suverénním  přístupem se zdálo, že je vše v pohodě. Jako by to bylo normální. I když jsem v hloubi duše věděla, že není. Část mě se nestarala, myslela jen přítomnost, žádná budoucnost. To dělalo všechno mnohem lákavějším.

„No, smlouvu jsem podepsal v dubnu. Rok po škole jsem nehrál, měl jsem jiné starosti. Jsem teď obránce Red Hawks.“

Slyšela jsem o nich, nový profesionální tým, nedávno koupený a vylepšený. Nový majitel byl pořád ve zprávách. Většinou kvůli klukům, co flámovali, dostávali se do rvaček a chytili je. Spoustu hráčů za to vyhodil. Není divu, že Levi si stál za tím, že chce být ukázkový hráč.

Když jsme dorazili k potemnělému klubu, byla jsem překvapená, že neslyším vycházet hudbu. „Jsi si jistý, že jsme tady správně?“

Pomohl mi vystoupit, „Jo, jsem si jistý. Byl jsem tu několikrát.“

Ďábelsky jsem se usmála, „Oh, to je to místo, kam vodíš všechny hezké holky?“

„Možná. Vadí ti, že nejsi jediná?“

Tuhle část dohody jsme neřešili, předpokládala jsem, že jsem byla jediná. Ale asi ne. Se sraženým sebevědomím jsem odpověděla, „Řekla bych, že do toho mi nic není.“

Na vteřinu si mě k sobě přitáhl a já se nemohla nadechnout. „Máš pravdu, není.“ Zašeptal. Okamžitě jsem ho bolestivě chtěla. Možná bychom mohli vynechat večeři, tak jako tak nebyla důležitá.

Uvolnil sevření. „Vlastně, jsi první holka, kterou jsem sem přivedl. Doteď to bylo moje malé tajemství. Doufám, že se to neobrátí proti mně. “

Zmateně jsem na něj zamrkala. Ruku v ruce jsme zamířili ke klubu, kde dal Levi vyhazovači spropitné a ten si nás odškrtl ze seznamu. Exkluzivní, cítila jsem se výjimečně. Jakmile jsme se dostali do baru, byla jsem šokovaná. Všechno mělo tmavě modrou barvu s červenofialovým odstínem. Působilo to svým způsobem staře a strašidelně. Na pódiu hrál vedle prázdného piana a mikrofonu jeden muž na cello. Vypadal, že se rozcvičuje, ale pár diváků ho pozorně poslouchalo. Byl úžasný.

„Doufám, že máš pořád ráda jazz.“

Podívala jsem se na něj. Usmíval se od ucha k uchu, „Nezapomněl jsi.“

„Jak jsem říkal, chyběla jsi mi. Kromě toho, taky mám rád jazz.“ Sklonil se, rty se mi sotva otřel o ucho, „Vsadím se, že si umíš představit další věci, které mám rád. A když budeš mít štěstí, ukážu ti je.“

Usmála jsem se. „Cítím, že budu mít štěstí.“ Přitiskla jsem se na něj a on mě políbil. Už jsem dál hudbu neslyšela, jen cítila její rytmus ve vzduchu.  Celá jsem se chvěla, mohla jsem si jen představovat, jaké to bude. Žhavé. Přesně to, co jsem potřebovala.

Když jsme se od sebe odtáhli, vzal mě za ruku a posadil mě k malému stolku. Vrátil se k baru a objednal dvě skleničky vína, zatímco já jsem sledovala hrát cellistu. Byla jsem uchvácena. Zapomněla jsem, jaká je živá hudba, návyková. Vše, co jste chtěli, bylo sedět tam a být součástí magie, kterou ukrývala ve vašich prstech nebo na vašich rtech.

Po několika písních přišla sólistka a zpívala společně s cellistou a pianistou. Byl to klasický jazz, začátek čtyřicátých let, můj oblíbený. Levi mě pozoroval, když jsem je sledovala. Cítila jsem na sobě jeho oči, ale bylo mi to jedno. Sledovala jsem prsty pianisty, které byly jako v jednom ohni. Vzpomněla jsem si na ten pocit. Nemohla jsem si pomoct, ale protáhla jsem ruce, když jsem ho sledovala hrát, jezdil prsty po klávesách, jako by jich sotva dotýkal. Ale tón jeho hudby mi prozradil, jak se cítil. Znala jsem ten pocit.

„Pořád hraješ?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Já?“

„Jo, už jsem tyhle pohyby rukou viděl. Dřív jsi to dělala pořád.“

Skousla jsem si ret. „ To bývalo. Dělala jsem to, když jsem hrála na klavír. Teď už nehraju.“

Zmateně se podíval. „Proč ne?“

Ztuhla jsem. Jak jsem měla vysvětlit, že jsem přestala hrát, protože jsem mu zlomila srdce? Že to bylo kvůli němu. Protože jsem si vyrvala srdce z hrudi a trápila se tím? Jak jsem mu mohla říct, že jsem přestala cítit hudbu? Že ta část ve mně zemřela?

Nemohla jsem to udělat. Tak jsem zalhala. „Nevím, asi to byl moc drahý koníček. Rozvod může být finančně náročný.“  Tak jestli jsem tímhle nezabila náladu, tak už nevím.

Přikývl a vrátil se zpátky k hudbě. Sledovala jsem, jak si ji užívá, ale věděla jsem, že nejsem jediná, kdo má tajemství. Nebylo možné, abychom oba nechali minulost jen tak být. Co ho změnilo? Za těch pár dní?

Po té, co hudba dohrála a my dotleskali, se ke mně otočil.

„Lhala jsi.“

„Cože?“

„Předtím, ohledně piana jsi lhala. Z nějakého důvodu jsi přestala. Něco v tvých očích tě prozradilo. Něco skrýváš. Nepotřebujeme mít mezi sebou další tajemství.“

Nevěděla jsem co říct, tak jsem mlčela.

„To je v pořádku. Nemusím to vědět, ale rád bych tě zase slyšel hrát. Už je to dlouho.“

„Cože?“

Vstal a vytáhl mě na nohy. Vedl mě k pódiu a natáhl ruku. „Zahraj mi.“

Zavrtěla jsem hlavou. „To asi ne.“

„No tak, Lilo. Jen jednu píseň.“

Srdce mě bolelo, jak jsem se dívala na prázdné místo u piana. Ale nemohla jsem.

„Ne.“

Vzdal se. „Fajn.“

Vrátila jsem se zpátky ke stolu a naposledy se napila vína. Snažila jsem se dýchat a použít víno jako záminku, abych se dostala dál od Leviho, ale poznal, že se něco stalo.

Po opravdu tiché jízdě domů, jsme přijeli k tátovu domu.

„Tak to je ten nový dům? S novou nevlastní matkou?“

„Myslela jsem, že nebudeme mluvit o minulosti.“ Nemohla jsem, ne když jsme měli tu naši malou dohodu.

„Tak jsem asi právě změnil pravidla.“ Tázavě nadzvedl obočí. Byla jsem zvyklá, že porušuje pravidla. Měla jsem čekat, to nikam bez citů z minulosti nepovede. Měla jsem to vědět.

„Levi… Já…“

„Co? Nezvládneš se bavit o minulosti?“

„Myslím, že ty taky ne.“

Pokrčil rameny, „To je možná pravda. Fajn, žádná minulost. Žádný klavír, žádné drama s nevlastní matkou, jenom ty a já, a kamkoli nás tahle noc zavede.“

Povzdechla jsem, byla jsem vyčerpaná. Citově mě to vyčerpalo víc, než jsem čekala. „A kam nás noc zavede, Levi?“

Naklonil se přes sedadlo a jemně mě políbil. „Nechám tě po mně toužit,“ zamumlal mi do rtů a odtáhl se. „Zavolám ti, až budu moct.“

Věřila jsem mu, ale ne až bude moct, ale až bude chtít. Hrál nějakou hru. A já potřebovala rozhodnout, kdo vyhraje.