TD - 8. kapitola

Překlad: Marťa

Uspořená částka na Paříž: 312 dolarů.

Co už mám: nový cestovní zubní kartáček, který jsem ukradla Brooklyn z její koupelny.

Věci, které ještě potřebuji: všechno ostatní.

Francouzské fráze, které znám: S´il vous plait, donnez-moi ce croissant… což by se dalo přeložit, jako: „Prosím, dej mi ten croissant, pokud víš, co je pro tebe dobré.”

Ve čtvrtek ráno jsem zaparkovala před staveništěm, kde jsem nenašla nic jiného, než betonové základy a drsný exoskeleton budoucího domu. Bočním okénkem svého auta jsem spatřila jen suť a nářadí, které se válelo všude kolem po zemi. S povzdechem jsem se natáhla na zadní sedačku pro své opotřebované pracovní boty. Věděla jsem, že jsou lepší, než střevíčky na podpatku. Hřebík v noze není nic roztomilého. A bohužel,pracovní kalhoty taky ne.

Graysone, zadav se tím pohledem.

Poté, co jsem se obula, podívala jsem se na svůj telefon a potvrdila si, že jsem na správné adrese. Zvuk křupajícího štěrku upoutal mou pozornost, a když jsem vzhlédla, uviděla jsem na konci ulice přijíždět z opačného směru šedou Teslu. Jako ryba, plující vodou, vklouzlo auto na parkovací místo nedaleko ode mě. Dveře se otevřely a v nich se objevil Grayson ve tmavých džínech a pracovní obuvi.

Kruci, právě mi explodovala vajíčka.

Zastínil si oči před sluncem a na chvíli vzhlédl k domu, patrně zkoumajíc pokrok na stavbě. Seděla jsem a pozorovala ho, dokud se neotočil a neuviděl mě sedět v autě – v mé dvanáctileté Toyotě Corolle, neboli, sexu na kolech. S jeho vozem se vůbec nedokázala rovnat, ale já nic fajnového nepotřebovala. Za tři měsíce opustím zemi a auto, spolu se vším, co bude možné, prodám, abych z utržených peněz mohla žít jeden nebo dva dny v zahraničí.

„Jdeme,” zakřičel, když jsem k němu okamžitě nepřiběhla.

Obrátila jsem oči v sloup a vyskočila z auta, čekajíc, že mě rozechvěje ranní chlad.

Ten nepřišel – dnešní ráno bylo dusné a vlhké. Svlékla jsem si sako a přehodila si ho přes ruku, když jsem šla k němu.

Přeskočil formalin pozdrav a zamířil rovnou k budově. Zřejmě se ode mě čekalo, že ho budu následovat, jako svědomitá žačka. Okamžitě začal poukazovat na různé aspekty stavby, jako byly nosníky a jejich umístění. Věděla jsem, že se očekávalo, že si to zapamatuji, ale ještě jsem neměla ranní kávu a šance, že bych si nějaké informace uchovala, byly skoro nulové. Tedy kromě toho, jak vypadal Graysonův zadek v riflích. Z toho bych dokázala složit zkoušku. Mohla bych dopodrobna popsat a pojmenovat každou část jeho zadku.

Obvykle bych skákala radostí při příležitosti, kdy by mě vzal na soukromou prohlídku budovy, jako je tahle, ale byla jsem příliš rozptýlená a zaneprázdněná snahou vymyslet, jak si s Graysonem promluvit.

Vtáhl mě dál, do nitra budovy a pokračoval ve výkladu vlastností domu. Popsal, jak klient požádal o moderní půdorys. Žasla jsem nad výškou prvního patra. Grayson navrhl závratně vysoké stropy spárované s masivními okny propouštějícími dovnitř dostatek denního světla. Věděla jsem, že to bude nádherný dům, až bude dokončený.

„Takže jsi měl včera dobrou noc?“ Zeptala jsem se, když jsme vstoupili tam, co jednou bude hlavní ložnice.

Odmlčel se, aby se na mě ohlédl přes rameno. „Nemyslím si, že je tohle vhodné téma na pracoviště, Cameron.“ Jeho oči mě propalovaly, ale neustoupila jsem.

Usmála jsem se, protože jsem už na jeho předvídatelnou reakci měla připravenou odpověď. „Máš pravdu. Pojďme se držet jen šroubků a matiček, jako roboti. Beep boop.“

Grayson si povzdechl, otočil se a pokračoval v cestě. „To bylo dobré,“ připustil.

Usmála jsem se, když to nemohl vidět.

„Moje noc byla taky dobrá,“ hlásila jsem dobrovolně. „Díky za optání. Šla jsem do strip klubu, a pak jsem s partou striptérekvyloupila banku. Netrvalo to moc dlouho, protože však víš, striptérky nemívají moc kapes.“

Grayson se zasmál a zavrtěl hlavou.

„Už ti někdo řekl, že jsi nesnesitelná?“ Zeptal se, i když nadále kráčel přede mnou.

Jistě, řekl nesnesitelná, ale ve skutečnosti to znamenalo neodolatelná.

Potom trval na tom, pokračovat ve výkladu o domu a já tentokrát poslouchala. Ten design byl natolik ohromující, že ho nebylo možné ignorovat a já milovala, jak Grayson chodí kolem mě a zasvěcuje mě do procesu výstavby. Bylo to, jako bych dostala možnost nahlédnout do tvůrčí hlavy génia.

Předpokládala jsem, že jsme na staveništi sami, dokud jsme neprošli zadními dveřmi domu, kde jsme narazili na skupinu stavebních dělníků, kteří se na trávě připravovali na další pracovní den. Vytáhlý muž, který nevypadal na víc, než osmnáct, používal kotoučovou pilu k řezání prken do segmentů. Zbytek party byl rozptýlený vybalováním snídaňových tacos a živým rozhovorem, dokud neuviděli, že se ve dveřích objevil Grayson.

Okamžitě se napřímili a utichli v očekávání, že něco řekne. Grayson byl jak architekt a hlavní vedoucí projektu, což mu dávalo téměř plnou kontrolu – fakt, který ho jistě dělal velmi, velmi šťastným.

Stála jsem stranou, když s nimi šel probrat dnešní práci. Očekávali, že na konci dne udělají kuchyňskou zeď, takže pokrývači budou moci následujícího dnenastoupit na obvodové pláště. Během toho, co Grayson mluvil, se na mě pár mužů podívalo. Pravděpodobně uvažovali, jakou roli tam hraji. Pořád jsem upírala oči na Graysona a snažila se nenechat těmi pohledy zastrašit.

Když Grayson skončil se svými pokyny, otočil se a pokynul mi, aby mě provedl zpět prázdným domem.

„Omlouvám se za to. Byla to asi trochu nuda,“ řekl a podíval se na mě.

Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Ne, tohle mám ráda. Nedělej si se mnou starosti.“

Přikývl.

„Tak, co přesně jsi dělal včera v noci?“ Zeptala jsem se a snažila se ho, ještě naposledy, zapojit do skutečného rozhovoru.

Jeho modré oči na mě na chvíli sklouzly, než potřásl hlavou. „Jaký je tvůj úhel pohledu ohledně téhle budovy, Cameron?“

Zasmála jsem se a nevinně zvedla ruce. „Ne všechno musí mít úhly a bezpečnostní opatření, Graysone. Nedopřeješ zaměstnanci malý rozhovor se svým šéfem?“

Grayson zabručel. „Jasně. Jestli tě už nezajímá, co jsem včera v noci dělal, zeptáš se mě, koho jsem včera v noci dělal?“

Otočila jsem se, abych si prohlédla kuchyni, nebo to, co kuchyní v budoucnu bude, takže neviděl, jak jsem se začervenala. Můj obličej hořel rozpaky.

„A když ano?“ Stále jsem držela hlavu odvrácenou.

„Pokládání takových otázek o tobě vypovídá, že jsi prostoduchá. Myslíš, že to, co jsem ti řekl včera v mé kanceláři, jsem nemyslel vážně? Mezi námi se nic nestane a ty stále pokračuješ ve své hře.“

Samozřejmě, že jsem mu to nevěřila.

„To mě nedělá slabomyslnou, ale o to zarputilejší,“ řekla jsem a otočila se k němu čelem stále ještě s červenými tvářemi. „A jestli si pamatuješ, tohle je práce, ne hra.“

„Já jsem s tímhle rozhovorem nezačal,“ tvrdil, pohybujíc se vpřed, takže jsem sebou musela rychle hnout, abych s ním udržela krok.

Měla jsem si ten rozhovor odpustit. Hrozilo, že ho opravdu hodně naštvu, ale jakmile budeme zpátky na ulici, sedne do auta a zamíří opačným směrem, než budu já. Jediná šance soukromě si s ním promluvit, byla právě teď, než odtud odejdeme.

„Myslíš někdy na mě, když jsi s nimi? Stěmi ostatními ženami?“ Zeptala jsem se a zastavila se na trávě.

Ta poslední věta mi nechtěně vyklouzla a já se chtěla vrátit na ten okamžik v čase, zabránit si, ta slova vyslovit a nahradit je nějakým vágním rozloučením.Nikdy jsem nebyla tak odvážná, jako v posledních několika dnech. Obvykle jsem šla po tom, co jsem chtěla, ale byl zjevný rozdíl mezi tím jít si za svým a být prokazatelně duševně chorá. Jako bych chtěla, aby se kroutil a cítil se v mé přítomnosti nepříjemně.

Potřebovala jsem ho dostat zpoza té zdi, kterou kolem sebe vystavěl. I kdybych z něj měla dostat jen maličkost, použiji na to každý kousek své sebedůvěry, kterou jsem měla. Možná to bylo tím, že jsem věděla, že mě shledává atraktivní a možná to byla skutečnost, že jsem měla brzy odjet. Ať tak, či onak, cítila jsem se, jako bych neměla co ztratit.

Grayson se zarazil uprostřed kroku a zíral na mě. Zůstali jsme takhle stát několik sekund a v jeho modrých očích se zračilo varování.

„Ne,“ řekl s ostrým zavrtěním hlavou. „Když jsem byl včera v noci s Nicole… v mé posteli… s jejíma nohama omotanýma kolem krku,na tebe jsem ani nepomyslel.“

Chtěla jsem ho praštit a srazit mu tak z jeho nádherné tváře jeho hloupé dolíčky. Jeho chování mě k tomu vyloženě vyzívalo, ale já si místo toho sáhla hluboko do své sebekázně a přistoupila k němu. Zastavila jsem se jen palec nebo dva od jeho hrudi. Zaoblené špičky našich pracovních bot se tiskly k sobě a já mu tvrdě zapíchla svůj prst do středu hrudního koše.

„Ty jsi takový lhář, Graysone,“ prohlásila jsem, když se kolem nás shromažďovalo napětí.

„Víš, co ještě jsem?“ Zeptal se a naklonil s o chlup blíž. Zírala jsem na jeho rty, když mluvil. „Tvůj šéf.“

Zaťala jsem zuby a přimhouřila na něj oči, než se odvrátil. Když jsem kolem něj procházela ke svému autu s tváří překypující emocemi, zůstal naprosto tichý. Srdce mi tlouklo do prsou, když jsem si uvědomila důsledky své hry. Byl to můj šéf a měl v tomto městě velkou moc. Kdybych na něj tlačila příliš tvrdě, příliš rychle, moje kariéra by mohla rychle skončit, ale něco mi říkalo, že se na tu hru těší stejně, jako já.

Koneckonců, neměl mě najímat, neměl být můj mentor a ze všeho nejvíc mi neměl při našem pohovoru prozradit, že ho přitahuji. Měl si své tajemství uchovat.

***

Graysonova milenka, Nicole, seobjevila v kanceláři opět v době obědů na dalšípřes-obědové skotačení. Když se svou velikostí nula proplouvala hlavní místností, psychicky jsem na Graysona křičela každé sprosté slovo, které existuje. Zavolal jí schválně. Chtěl, abych se stáhla. Vážně mě hodně přeceňoval.

Otočila jsem se a sledovala její chůzi směrem k jeho kanceláři. Beatrice zachytila můj pohled a předvedla mi, jak si prstem podřezává krk. Usmála jsem se a mrkla na ní.

„Třikrát za dva týdny,“ promluvil Peter, čímž mě vrátil zpět k našemu stolu.„To je rekord.“

„Co?“ Zeptala jsem se.

„Graysonovo obědové rande. Nikdy jsem ho neviděl zvát ženy do kanceláře tak často, jako teď,“ řekl Peter.

Pokrčila jsem rameny s předstíranou lhostejností a snažila se vrátit zpět ke své práci. Po celou dobu, co byla Nicole za jeho zavřenými dveřmi, jsem se snažila špicovat uši, abych odtamtud zachytila sebemenší zvuk. Přísahala bych, že jsem slyšela její zasténání, ale nevypadalo to, že i někdo jiný, tak se mi to patrně jen zdálo.

O dvacet minut později, když jsem se vracela z odpočívárny s kelímkem polévky, dveře do Graysonovy kanceláře se otevřely a vyšla z nich Nicole. Blond vlasy měla ještě rozcuchanější, než když vcházela dovnitř. Červenou rtěnku měla rozmazanou pod spodním rtem a ze všech sil se snažila dojít nedbale k výtahům, ale všem kolem bylo jasné, co se stalo. Žaludek se mi sevřel vztekem a žárlivostí. Seru na něj, seru na něj, zasranej hajzl.

Jakákoliv chuť k jídlu, kterou jsem předtím měla, byla nahrazená potřebou zvracet. Upustila jsem kelímek s polévkou do koše u svého stolu s vědomím, že kdybych ho ještě další vteřinu držela, hodila bych tu věc po Graysonových dveřích.

„Všechno v pořádku?“ Zeptal se Peter a prohlížel si, jak moje polévka zacákala celý vnitřek mého koše.

„Pohodička!“ Odpověděla jsem s falešným úsměvem a otočila se k Alanovi. „Alane, dokončila jsem svou práci na dnešek. Máte pro mě něco dalšího?“