Hlas - 12. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Zdravím všechny věrné čtenářky. Hned jak jsem dodělala projekt do školy, tak jsem se pustila do poslední části kapitoly, abych ji dneska dopsala a odeslala. Snad bude zveřejněná dneska, abych dodržela slib víkendu :D. Doufám, že se Vám daří dobře a předem děkuji za komentáře. Teď plánuji na knížce opravdu pracovat, takže čekejte kapitoly dřív.

Miluj mě

            Jestli jsem zatím neměla blízko k infarktu, tak teď už určitě. Ruka někoho neznámého mi vrátila zpátky na místo pruh látky, který jsem si třením stáhla až na nos. Chvíli jsem se bála, ale pak mě uklidnila známá vůně toho člověka.

            „Neboj se, to jsem já. Co se stalo?“ zeptal se mě překvapeně Nathaniel mezitím, co mi uvolňoval pusu. Myslela jsem, že to bude on, kdo mi objasní, co se stalo, ale zněl stejně šokovaně jako já. Prsty uvolnil uzel vzadu v mých vlasech, aniž by mě zatahal a poslintanou látku odhodil na zem. Konečně jsem měla volnou pusu. Polkla jsem sliny a zhluboka se nadechla.

„Byl tu nějaký muž. Když jsem vešla s večeří, schoval se ve skříni.“ vysvětlila jsem.

Nathaniel mi začal odvazovat nohy. Ze všeho nejvíc jsem si ale přála vidět. Ostatní mohlo počkat. Jako malá jsem se bála tmy a být tu dlouho sama se zavázanýma očima mě děsilo skoro stejně jako ten vetřelec.

„Ochranka je pryč.“ přemýšlel nahlas. „To museli bejt lidi od McKinleyho. Už se sem v minulosti dostali.“

„Kde jsi byl?“ zeptala jsem se vyčítavě. Nechápala jsem, jak se sem někdo od McKileyho mohl dostat i přes ochranku a už po několikáté. Taky mi nedocházelo, proč by sem někoho posílal, když Nathanielův otec zemřel. Měli snad nějaké neshody i s Nathanielem, nebo se jednalo o silně pomstychtivého člověka, který nepřestane, dokud nedostane poslední kapičku své odplaty?

„Zdržel jsem se u doktora.“ hájil se. Můj lehce naštvaný výraz povolil. Zdraví bylo přednější než naše schůzka. Navíc se neopozdil zas tak hodně. Připadala jsem si teď jako nějaká stíhačka. „Nepočítal jsem s tím, že budu muset zachraňovat dámu v nesnázích." dodal lehkým škádlivým hlasem, který bych skoro v jakékoliv jiné situaci uvítala.V tomto případě jsem nechápala, jak všechno dokázal brát tak lehce. Někdo se mu dneska vloupal do domu a jemu to bylo prakticky jedno? Hlavně to neznělo jako Nathaniel. Ten Nathaniel, který žil ve své neproniknutelné pevnosti.

Zakroutila jsem hlavou. „To není vtipný!“

Zrovna, když jsem se chtěla obrátit, abych se dostala z nepříjemné polohy, uzel na nohách povolil. Moje nohy se konečně mohly hýbat díky neoblomnému úsilí hbitých prstů. Nathaniel vzal jednu končetinu do ruky a začal masírovat místo, kde byla zavázaná.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se mě už vážným hlasem.

„Nevím?“ vyšlo ze mě automaticky. „Jsou pryč?“

„Podle kamer jo.“ odvětil. Položil mi nohu na postel. „Počkej tu na mě a nech si zavázaný oči. Jen zavolám ochrance.“

„Co kdyby se vrátili?“ řekla jsem s lehkou známkou paniky v hlase. Měla jsem nutkání komentovat i to, proč ho pořád nemůžu vidět, když o něm vím skoro všechno podstatné, ale trochu jsem se obávala, že bych ho tou otázkou naštvala, tak jsem to nechala být. Jen jsem se zamyslela nad tím, jestli se Nathaniel styděl za to, jak vypadá.

V okamžiku, kdy se zvedal z postele, jsem se trapným pohybem, jako nějaká ryba, otočila z břicha na záda, protože jsem ještě pořád měla svázané ruce, ale určitě to bylo snazší, než kdybych měla svázané i nohy.Doufala jsem, že si mě u toho Nathaniel moc nevšímal.

„Budu jenom v koupelně.“ uklidňoval mě. „Nechám otevřený dveře.“

Na to jsem mu nic neřekla, jen jsem se uvolnila a položila hlavu na polštář. Snažila jsem se uklidnit, ale zároveň vnímat okolí. Všechny šumy i hlasy mi připadaly výraznější, když mi Nathaniel utlumil jeden za smyslů.

Dlouhou chvíli bylo ticho. Pak jsem z dálky uslyšela hlas s lehkou ozvěnou, ale nerozeznala jsem jednotlivá slova.

„Já vám volno nedal!“ slyšela jsem Nathaniela říkat, když se přiblížil blíž ke dveřím. Zdálo se, že u telefonních hovorů pochodoval stejně jako já. „Museli mít nahrávku hlasu, ale nechápu, jak dokázali, aby volali z mýho čísla.“

Nastala další odmlka, protože odešel hlouběji do koupelny.

„Nezajímá mě, že tu Ray není. Jak je možný, že vyřadily kamery na celou půlhodinu?!“ řekl Nathaniel o něco víc nahlas. Nekřičel, jen mluvil hodně důrazně, ale přesto z něj šel strach. Moje domněnky, že mu bylo vloupání jedno, byly špatné. On jen uměl dobře maskovat emoce a nejspíš mě jimi nechtěl zatěžovat. Mělo mi to dojít dřív, už jsem ho přece jen znala nějakou dobu.

„Jak dokázali proniknout do chráněného prostoru a nechat přehrávat smyčku prázdných místností?!“ vnímala jsem Nathaniela říct jako poslední. Moje soustředění opustilo telefonní hovor, abych si mohla uvolnit ruce, protože jsem v nich začínala cítit jemné brnění. Snažila jsem se s nimi vyklouznout ven, ale měla jsem je obvázané moc pevně. Spíš se mi povedlo látky ještě víc utáhnout.

„Je to moc těsný, srdíčko?“ ozvalo se zřejmě od průchodu ven z koupelny. Alespoň jsem si to myslela, protože jsem v Nathanielověhlase ještě pořád slyšela lehkou ozvěnu a připadal mi o pár metrů dál než, když mi vysvobozoval nohy.

„Docela jo,“ přitakala jsem, „můžeš mi to prosím odvázat?“

Postel se prohnula a já ucítila štíhlé prsty na mých zápěstích. Nathanielovi rty se otřely o moje ucho a zašeptaly: „Slib mi, že se mě nebudeš snažit dotýkat.“

„Slibuju.“ řekla jsem automaticky, ale v tu chvíli bych mu slíbila skoro cokoliv. Zdálo se, že jsem k němu začínala cítit něco silného, protože mě ovlivňovala jeho blízkost, jako bych byla lehce omámená.

„Měl ten muž rukavice?“ zeptal se, když odvazoval druhou ruku. Připadala jsem si hloupá, že jsem nad takovou věcí neuvažovala sama od sebe.

Znovu jsem se vrátila o pár hodin nazpět a zamyslela se. „Jo, tuším, že měl.“

„Škoda“ vydechl mi do ucha. Jeho tón hlasu ale naznačoval, že už rozjímal nad něčím úplně jiným, než nad tím vetřelcem.

Uvolnil mi i druhou ruku. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale Nathanielovi rty začaly něžně laskat moji pokožku v oblasti zápěstí, takže jsem zapomněla na cokoliv, co jsem chtěla. Rozněžnil mě těmi doteky tak, že jsem prahla po tom, abych se ho mohla dotknout také.

„Je nějaký místo, kde bych se tě mohla dotknout?“ odvážila jsem se zeptat. Na moment se zarazil v tom, co dělal, buď se opravdu úporně zamýšlel, nebo jsem ho tou otázkou naštvala. Ať to bylo jakkoliv, příjemně mě to překvapilo. Nečekala jsem žádnou odevu.

„Možná až si odložíme, potřebuju tě políbit všude.“ odpověděl ve spěchu.

Tváře se mi zahřály. Při těch slovech jsem ucítila lehký tlak pod pokožkou. Moje já nejspíš chtělo vyskočit z vlastní kůže. Nathaniel mi umístil lehký polibek na krk a potom na vystouplou klíční kost. Ruce mi uchopil kolem zápěstí a dal mi je nad hlavu. V očekávání jsem zadržela dech. Jeho prsty zespodu vnikly pod košili a stoupaly výš, až se dotkly košíčků podprsenky. Knoflíky na mé košili byly uvolněny šikovnýma rukama. Jedna sjela dozadu na záda, trochu mě nadzvedla, na dost dlouho, aby mi mohl sundat košili. Zhluboka jsem vydechla zadržovaný vzduch, když sáhl i na zapínání podprsenky.

Jeho tichý smích doprovázelo cvaknutí kovového zapínání podprsenky, které dopadlo na podlahu. Moje poprsí ovál chlad a způsobil, že se mi bradavky změnily v tvrdé vrcholky. Nathaniel jim ještě pomohl krouživými pohyby palců. Nadzvedla jsem hlavu, abych mu nabídla rty. Políbil mě. Lehce. Chtěla jsem víc. Potřebovala jsem víc. Natáhla jsem krk, jak nejdále jsem dovedla. Slyšela jsem ho se nepatrně pousmát, protože mě trápil a věnoval mi jen letmé pusinky, buď na pusu, nebo v blízkém okolí.

Nevydržela jsem to, chytla jsem ho jednou rukou za vlasy a přitáhla jsem si ho k sobě blíž. Moment překvapení způsobil, že se mi ani chviličku nebránil. Setkali jsme se v dlouhém vášnivém polibku, při kterém se vám zamotá hlava, i když ležíte na posteli. Mezi prsty mi protékaly husté prameny jemných vlasů, delších než jsem byla u mužů zvyklá. Snažila jsem se porovnat jejich strukturu s mými vlasy, abych si dokázala představit, jak na živo vypadají. Byla to i součást mé snahy, co nejvíce prožít tenhle okamžik, protože v životě se nic neopakuje a ty nejkrásnější okamžiky nám většinou připadají krátké a někdy si je necháme proklouznout mezi prsty, aniž bychom využily jejich plný potenciál.

„Porušila jsi slib.“ vydechl mi do rtů.

Pokrčila jsem rameny. „Promiň?“

Na moment se odtáhl. Měla jsem znovu chuť se ho zeptat, proč ho nemůžu vidět, ale ovládla jsem se, což byl u mě rozhodně úctyhodný výkon. Nechtěla jsem tuhle chvíli pokazit nebo ještě hůř přerušit.

„Teď se svlíknu, tak se snaž nezlobit.“ oznámil mi tónem, který jsem neočekávala. Myslela jsem, že v tom bude rozkaz a část obvyklé arogance, nebo alespoň humor, ale mýlila jsem se. Zněl zranitelně. Cítila jsem z něj z části strach, ale i něco, co mi nedávalo smysl – smutek. Zase jsem se rozhodla jeho jednání přejít, abych nic nepokazila.

Slyšela jsem šustění oblečení a zvuk zipu. Netrvalo to dlouho a Nathaniel vzal jednu moji dlaň do své. „Povedu ti ruku po částech, kterých máš povoleno se dotknout…můžeš hádat, jaký to jsou.“

Usmála jsem se. Cítila jsem se jako dítě, které otevírá dárek a ví, že v něm bude, co si přálo. „Dobře.“

První můj kontakt proběhl s velmi hladkou a jemnou kůží, na které jsem nenahmatala ani chloupeček. Když s mou dlaní jel výš, vlnily se mi prsty přes vlnky tvrdých vypracovaných svalů, až rozpoznaly větší prohloubeninu – pupík.

„To je břicho.“ zašeptala jsem.

Pousmál se, až se mu několikrát stáhly břišní svaly. „Správně, uhodla jsi.“

Vedl mě výš, nečekala jsem to, tak jsem se na okamžik zarazila, že mi musel zatlačit na ruku silněji. Pohla jsem se a nahmatala drobnou bradavku, kterou jsem pečlivě obkroužila. Nathaniel zadržel dech. Vnímala jsem napětí v jeho těle, tak jsem raději přestala, protože jsem netušila, jestli mu to bylo příjemné nebo naopak.

„Je to tak dávno, co se mě někdo dotýkal.“ přiznal opatrně a vypustil zadržovaný vzduch. Byla jsem fascinovaná tím momentem. Vedl mě ještě výš, až jsem konečky prstů zavadila o vlasy. Dovolil mi dotek na jedné straně čelisti, kde se musel čerstvě oholit, protože jsem necítila žádné strniště, pak moji ruku vtiskl do polštáře spolu i s tou druhou. Musel se trochu posunout, ale pořád ležel vedle mě. Mrzelo mě, že nenalehl na mě. Toužila jsem být tělo na tělo, ale nemohla jsem si na nic stěžovat, právě mi povolil víc, než v co jsem kdy doufala. Taky jsem nenašla žádné jizvy, alespoň na těch částech, kterých jsem se dotýkala.

„Jsem šíleně nadrženej a tvrdej jako skála.“ řekl zadýchaně. Matrace se prohnula, jak se nadzvedl a klekl na kolena. „Jdi na všechny čtyři a chytni se čela postele!“

Poslechla jsem ho, už jen protože jeho rozkazy vždycky zněly jako od někoho, kdo dokáže ovlivňovat mysl. Mnohokrát jsem si všimla, že takový účinek neměl jenom na mě, ale i na Raye. Jakmile jsem si opřela ruce, vyhrnul mi sukni a rychlým pohybem stáhnul kalhotky ke kolenům. V mém břiše proběhla vlna vzrušení, ale zároveň jsem se trošku styděla. Když se dlouho nic nedělo, začala jsem se bát, že do mě Nathaniel vstoupí bez předehry. Sice jsem byla docela vlhká, ale ne dost a hlavně jsem se ještě dostatečně neotevřela.

„Jsi tam ještě?“ zeptala jsem se.

„Užíval jsem si výhled, promiň“ odpověděl zastřeným hlasem. Matrace se prohnula trošku jinak, jak se opřel rukami nedaleko vnějšku mých roztažených nohou. Upozorněním pro to, co přišlo, mi byl jen závan teplého dechu na mém pohlaví. Nathaniel zkusmo olízl citlivou pokožku po celé délce rozevření. Vydal zvuk podobný tichému „hm“ a pak se hlavou zabořil mezi mé nohy. Zavzdychala jsem z toho náhlého náporu, který ve mně stupňoval příjemný pocit. Jeho jazyk byl všude. Brzy přidal i prsty. Pohyboval se rychle s přiměřeným tlakem. Rozehřál ve mně každičký uzlíček nervů.

Těsně před orgasmem přestal. Málem jsem zaprotestovala, když se dlouho nic nedělo. Pak do mě prudce vrazil penis pokrytý kondomem a já se nečekaně udělala. Krouživými pohyby ty nádherné pocity prodloužil. Jakmile jsem se přestala třást, začal s prudkými výpady, které mě během chvilky udělaly podruhé.

Skoro jsem se neudržela na kolenou. Nathaniel ale udržoval stálé tempo. Místností se rozeznívalo pleskání kůže o kůži, moje hlasité vzdechy a jeho lapání po dechu. Užívala jsem si tu chvíli a nestarala se o nic jiného než o Nathaniela. Chtěla jsem, aby se udělal. Snažila jsem se mu jít pohyby vstříc a stahovat kolem něj svalstvo. Nahnul se trošku dopředu, aby mohl mnout můj klitoris, což mě trošku rozptýlilo. Přesto to netrvalo dlouho a Nathanielův penis se ve mně zaškubal. Jeho výtrysk byl tak silný, že jsem ho vnímala i přes kondom. Dopomohlo mi to k třetímu orgasmu, který nebyl tak intenzivní jako první, ale užila jsem si ho stejně.

Jakmile se ze mě Nathaniel vysunul, nohy mě zradily a dopadla jsem na postel. Chtělo se mi spát, ale tušila jsem, že se budu muset zvednout a vrátit se do svého pokoje, tak jsem se snažila neusnout. Jen jsem odpočívala. Samozřejmě jsem se podle sluchu snažila odhadnout, co dělá Nathaniel, protože nemluvil. Nejspíš šel do koupelny, vyhodil kondom, také si umyl ruce. Slyšela jsem, že otevřel ledničku, něco vybral a zase ji zavřel. Šel ke mně. Postel se prohnula.

„Máš žízeň, srdíčko?“ zeptal se něžným hlasem. „Vzal jsem ti vodu.“

Kývla jsem. Pořád jsem v sobě nenacházela slov ani rozumných myšlenek. Posadila jsem se. Nathaniel otevřel láhev a hrdlo mi přiložil k ústům. Vypila jsem několik doušků. Přála jsem si mít ten šátek pryč z obličeje, ale zároveň jsem si užívala Nathanielovu péči. Dobře, že nepatřil do kategorie, které spolužačky v poslední třídě na škole říkaly včela – píchne a umře. On byl rozhodně kategorie vosa. Velmi rozzuřená vosa s lehce nadprůměrně velkým žihadlem.

Odkašláním přerušil tok toho, co můj mozek začal plodit a málem mě tím rozesmál, protože to vyznělo, jakoby mi četl myšlenky. „Chceš zůstat přes noc?“

„Můžu?“ podivila jsem se, najednou silně zaražená jeho návrhem, který bych od něj rozhodně nečekala.

„Když budeš hodná…“ zašeptal. „Už od prvního okamžiku jsem tě toužil mít nahou na červeném saténu a teď se toho pohledu nedokážu nabažit.“

„Ale já nevidím nic.“ zamumlala jsem si pod vousy. Ani jsem to neplánovala říct nahlas. Jenže moje pusa byla opět rychlejší než mozek.

„Půjdu si dát sprchu. Můžeš si to na chvíli sundat. Upozorním tě, až se budu vracet.“

„Fajn.“ odvětila jsem ne zrovna moc nadšeně.

„Já tě nenutím tu být.“ poznamenal trochu naštvaně.

„Já vím.“ řekla jsem. „Taky jsi mě nenutil tu pracovat. Všechno jsem dopředu věděla. Já vím! Já vím…“

Povzdechl si. „Je to těžký i pro mě.“

„A čím? Ty jsi ten, co tu určuje debilní pravidla.“ řekla jsem, tentokrát jsem zněla naštvaně já.

„Potřebuju čas, chápeš?!“ vrátil mi to. Zvedl se z postele a šel pryč. „Hele, já jdu do sprchy. Beru si mobil. Uvidím, jestli jsi tu zůstala nebo ne.“

Dřív než jsem stihla odpovědět, zabouchly se dveře. Tohle jsem přehnala. Zatlačila jsem slzy, které se už skoro draly ven. Strhla jsem si látku z očí a vyčkala, dokud jsem si nenavykla na světlo. Byla jsem naštvaná na něho…na sebe. Hrdost mi velela, abych šla do svého pokoje. Sakra!Proč se musím chovat jako naprostá kráva? Proč se on musí chovat jako velkej sexy idiot?

Rozhodla jsem se zůstat. Moje sebeúcta už stejně nemohla klesnout níž. Vzala jsem si láhev ze stolku a ještě jednou se napila. Odešel teprve před minutou a už mi chyběl. Ten sex mi připadal neuvěřitelný. Doufala jsem, že to tak taky cítil. Alespoň předtím než jsme se pohádali. Doteď moje představy o sexu byly vždycky lepší než skutečnost. S Nathanielem jsem se cítila jako v mém nejlepším snu o sexu. Zažral se mi ještě víc do srdce. Přála jsem si, aby mezi námi čas všechno vyřešil.

Naštvaně jsem si povzdechla a rozhodla se najít škrabošku. Netrvalo mi to dlouho. Byla v jednou ze šuplíků. Položila jsem ji na druhý polštář a odstranila přehoz. Zavrtala jsem se do přikrývek, které byly ještě jemnější než v mém pokoji. Potom už mi nezbývalo nic jiného než zírat do stropu a poslouchat proud vody z vedlejší místnosti. V očích se mi nahromadily další slzy. Snažila jsem se je opět zamrkat, ale z větší části marně. Co to s tebou dneska je? Jsi přecitlivělá. Když se ozvalo zaklepání na dveře, ochotně jsem si nasadila škrabošku, abych skryla zarudlost víček.

„Můžeš!“ zakřičela jsem, ale hlas se mi trochu zlomil. Doufala jsem, že to nebylo moc slyšet.

Několik váhavých kroků se rozeznělo tichem.

„Scar, mrzí mě to.“ řekl konejšivě. Vlezl za mnou do postele a pohladil mě po vlasech. To neměl dělat. Musela jsem zadržet vzlyk. Rty se mi zachvěly.

Chvíli jsme mlčeli, což mi dalo příležitost se sebrat.

„Ty máš jizvy?“ zeptala jsem se opatrně, když jsem našla hlas. Doufala jsem, že už nebylo slyšet, že pláču.

Nahlas polknul. „Ano.“

„Ale proč?“ podivila jsem se. „Vždyť jsi bohatý. Viděla jsem, co dokáže plastická chirurgie. Navíc, mě na vzhledu nezáleží. Brala bych tě takového, jaký jsi.“

Přejel mi po tváři konečky prstů. „Já o tom teď vážně nechci mluvit, ale ten doktor, za kterým jsem dneska byl, je nejlepší plastický chirurg v zemi.“

Popotáhla jsem. „Půjdeš na operaci?“

„Promluvíme si o tom zítra, srdíčko.“ Vtiskl mi procítěný polibek do koutku úst. „Hlavně neplakej.“

Lehl si dál ode mě. Najednou jsem se cítila osamělá, i když ležel blízko. Jakoby to vycítil, chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Lehce jsem ho pohladila palcem a on mi to oplatil.

„Potřebuješ kapesník?“

„Ne, už je to dobrý.“ odsekla jsem mu mrzutě, i když to nebyla pravda. Kapesník jsem potřebovala, ale neměla jsem ráda, když někdo věděl, že brečím.

Nahlas se rozesmál. „Vždycky reaguješ tak, že mám chuť tě samou láskou rozmačkat.“

„Není to naschvál.“ prohlásila jsem ještě mrzutěji. No fajn, takže jsem mu pro smích.

Nadzvedl se, nalehl na mě a rozkázal: „Dotkni se mě!“

Dostal se ke mně tak blízko, že jsme o sebe zavadili nosy. Automaticky, jako při každém jeho rozkazu, jsem chytila nabízenou tvář do dlaní. Na straně, které jsem se předtím nedotýkala, byla jeho pokožka na omakjiná. Opatrně jsem ji zkoumala prsty. Chytil mi ruku a přitiskl si ji ještě víc k tváři. Nahlas jsem polkla. Naklonil se blíž ke mně. Jeho rty se lehce dotkly mých. Prošlo mnou příjemné brnění. Bylo mi naprosto jedno, že jsem na něm našla nedokonalosti.

„Není na tobě nic, co bych nepřijala.“ zašeptala jsem rozhodným tónem pevným jako skála.

Otřel se o mě celou délkou svého těla a já ucítila další rozdíly v struktuře jeho kůže. Jednu nohu měl úplně zjizvenou, také část jeho trupu. Když jsem přejela celou jeho paži od ruky, kterou mě chytil, zjistila jsem, že je také taková. Pevně jsem ho objala a hladila po napůl znetvořených zádech. Vypracované svaly se pod mými prsty napínaly a já se bála, že ho moje doteky bolí.

„Řekni něco.“ vyzvala jsem ho.

Divoce mě políbil a já mu polibek bez zaváhání oplatila. Jeho penis, který odpočíval v oblasti mých stehen, začal tvrdnout. To mi potvrdilo, že jsem rozhodně neudělala nic špatného.

„Chci tě.“ vydechnul mi do pusy.

            „Tak si mě vem.“ V tomto okamžiku jsem netoužila po ničem jiném víc, než s ním splynout v jedno tělo.

            Natáhl se pro kondom. Trvalo chviličku, než si ho nasadil a už byl znovu uvnitř, ale nehýbal se ve mně, jen mi zulíbával čelist svými sametovými rty.

„Jsi to nejkrásnější, co jsem v životě viděl.“ řekl potichu a na chvíli se zarazil, jakoby si mě prohlížel, ale to jsem jenom hádala. „A nic ani nikdo mi tě nevezme. Potřebuju tě, abych mohl znovu žít.“ Věděla jsem, že to nemyslel až tak vážně, ale stejně mi z jeho slov poskočilo srdce. Potřebovala jsem ho blíž. On nejspíš také. Přesně ve stejnou chvíli jsme se objali.

V pevném sevření začal pomalu přirážet. Tentokrát to bylo opravdové milování. S každým tahem mě uctíval jako bohyni. Hladil přitom moje tělo, ale pořád zůstával nalepený na mně. Já jsem mu něžnosti oplácela. Na okraji jazyku jsem měla slova „Miluji tě“, ale nevyslovila jsem je. Neřekla jsem je ani potom, co se vrátil z koupelny, kde byl, aby vyhodil další použitý kondom potom, co jsme se společně udělali.

Usínali jsme propletení v jednom velkém klubku dvou těl, jenom trošku zpocení z lahodného oparu uspokojení. Na jednu stránku jsem byla šťastnější než kdy jindy za celý svůj život a na druhou se mi v žaludku usadil zvláštní nepříjemný pocit, který jsem měla i v den, kdy umřela moje máma. Tušila jsem, že se stane něco špatného, ale nechtěla jsem si to připustit. S Nathanielem jsem to připustila. Bála jsem se, že nikdy nebudeme opravdu spolu.