TD - 7. kapitola

Překlad: Marťa

Ve středu ráno jsem si právě nalévala šálek pomerančové šťávy, když do naší kuchyně vstoupila Hannah. Našly jsme si byt jen několik bloků od budovy Sterling Bank. Byl malý, zařízený ve stylu 70. let a spotřebiči, které nebyly používané od Temného středověku, ale mohli jsme chodit do práce pěšky a v sousedství bylo plno barů a kaváren.Jen jsem musela po tři měsíce přežít s azbestem ve zdech a pak už budu jíst palačinky v Paříži.

„Ránko,“ řekla jsem a sklonila svůj šálek, abych jí mohla pozdravit. Žily jsme spolu už několik dní, ale často jsem jí v bytě neviděla. Evidentně se naše priority lišily. Já fungovala, jako normální lidská bytost, zatímco ona fungovala, jako nějaký druh netopýra.

Něco zamručela a zamířila k našemu kávovaru. Sledovala jsem, jak si nalila kávu do hrnku, a pak se otočila čelem ke mně a spadla jí brada.

„Ty šaty jsou do práce trochu moc provokativní, nemyslíš?“ Zeptala se Hannah, když jí oči sjížděly mé oblečení.

Podívala jsem se dolů. Jistě, šaty byly o palec nebo dva kratší, než bych si za normálních okolností vybrala, ale bylo to opravdu tak zlé? Předtím jsem si v ložnici před zrcadlem udělala selfie a poslala ho Brooklyn. Odpověděla mi během dvou sekund: „Ty šaty byly vytvořené pro tebe!“

Brooklyn by mi jistě řekla, kdyby byly do práce příliš odvážné.

„Myslíš, že bych se měla převléct?“ Zeptala jsem se a poprvé jsem si všimla Hanina neupraveného vzhledu. Potom, co dojedla v noci pizzu, vyrazila do města a slyšela jsem jí přitít až kolem třetí ráno. Váčky pod jejíma očima svědčily o nedostatku spánku. Přesto jsem jí záviděla její společenský život. Po práci jsem příliš unavená, než abych něco dělala, ale zkoukla jsem epizodu Superdrbny. Koho tím chci oklamat? Dívala bych se, i kdybych nebyla unavená. Mám své priority a ty zahrnují televizní seriály a reality TV.

Pokrčila rameny. „To je fuk. Tak už pojďme.“

Zamračila jsem se, dopila pomerančovou šťávu a cítila jsem se z poloviny tak jistě, jak jsem se cítila, než přišla do kuchyně. Vybrala jsem ty šaty pro Graysona, v dětinské snaze získat ten den jeho pozornost. Nemusel mi hned vyznávat lásku, protože jsem měla krátké šaty, ale možná by mi stačilo, kdyby na mě jeho pohled prodléval o chvíli déle, než obvykle. To bylo vše, co jsem potřebovala – skulinu v jeho brnění.

***

„Cameron, mohu si s tebou na chvíli promluvit?“ Zeptal se Grayson, když jsem procházela kolem jeho dveří na cestě na záchod. Zastavila jsem se uprostřed kroku a otočila se k jeho kanceláři. Upíral pohled na lem mých šatů, a pak sjel očima dolů, na mé odhalené nohy. Pojď dovnitř a zavři za sebou dveře.“

Žaludek se mi při jeho žádosti sevřel. Ach můj bože, ano. To bylo snadné.Chce mě požádat o mou dívčí ručku. Polkla jsem a ucítila, jak se mi srdce očekáváním rozbušilo na plné obrátky. Doufala jsem, že to udělá s roztouženým pohledem, ale pozvání do své kanceláře a chvilka soukromí byla mnohem, mnohem lepší.

Jakmile byly těžké dveře zavřené, Grayson odhodil pero na nějaké papíry a vstal, obešel stůl a každým jeho krokem z něj vyzařovala autorita. Zkřížil paže a zakroužil rameny dozadu, že se spona v jeho kravatě zaleskla. Zjistila jsem, že jeho pohyby kopíruji a snažím se vytáhnout do výšky tak, abych odpovídala té jeho. Opravdu jsem si přála, aby na sobě neměl černý oblek. Nedokázala jsem se ovládat, když ho měl na sobě.

„Jste obeznámená s dress kódem naší firmy, slečno Heartová?“ Zeptal se s přimhouřenýma očima.

Zasmála jsem se jen jednou, než jsem stiskla rty k sobě. Pokud chtěl být formální, budeme formální. Klimatizace vhánějící do místnosti studený vzduch mi na holých pažích a nohách vyvolal husí kůži. Říkala jsem si, že to bylo teplotou a ne ostražitým pohledem, který na mě Grayson upíral.

Stále čekal na mou odpověď.

„Nejsem si jistá. Proč mi neosvěžíte paměť?“ Řekla jsem sugestivním tónem.

Uvolnil zkřížené ruce a stisknul tlačítko interkomu. „Beatrice, mohla byste se postarat o to, aby slečna Heartová dostala novou příručku pro zaměstnance? Hlavně tu tučně zvýrazněnou část o oblékání.“

Znovu jsem se zasmála, překvapená, že na problémovou situaci upozornil Beatrice.

„Hned to bude, pane,“ odpověděla Beatrice, než Grayson sundal prst z tlačítka a v místnosti se rozhostilo ticho.

„Kdy odjíždíme na staveniště?“ Zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou a vrátil se na své místo, příliš horlivý, aby zvětšil vzdálenost mezi námi.

„Dnes tam nepojedeme. Ne, když jsi takhle oblečená. Zítra si obleč kalhoty a doraz do práce o třicet minut dříve. Vyrazíme tam dřív, než sem všichni přijdou.“

Zúžila jsem oči. Choval se, jako bych na sobě měla jen spodní prádlo. Šaty jsem možná měla kratší, ale tohle bylo LA. Neporušila jsem žádná pravidla oblékání. Navíc, jsem dnes ráno viděla ženu, která venčila svou čivavu ve vrchním dílu bikin a legínách. Na nohách měla válenky. Jako vážně.

Když jsem zůstala stát pořád na stejném místě, Grayson se opřel do křesla.

„Máš práci,“ řekl a ukázal mi, že mám odejít.„Pokud tedy nechceš dnes večer znovu zůstat déle.“ Pokynul mi tak rychle, abych odešla, jako když jsem měla vejít.

Doufala jsem v nějakou skutečnou konverzaci, ale on se choval tak, že jsem se před ním cítila, jako neovladatelný puberťák. Otočila jsem se ke dveřím a vymýšlela nějaký poslední komentář. Jakmile se má ruka dotkla kliky, pomalu jsem se usmála, když jsem si uvědomila, že jsem měla tolik síly, jako on. Musela jsem jen vědět, jak jí použít. Otočila jsem se přes rameno a věnovala mu prohnaný úšklebek.

„Ty šaty jsem si vzala kvůli tobě.“

Nedíval se na mě, ale jeho pero se přestalo pohybovat a oči upíral na jedno místo na stole.

„Takže příště, až budeš mít obědové rande nebo na tebe bude v bytě čekat nějaká dívka, tohle bude můj způsob, jak tě přimět prosit, abys nám mohl dát to, co oba chceme.“

Jakmile jsem domluvila, Grayson zvedl ruku a prstem ukázal přímo na dveře. Jeho modré oči byly chladné, jako led. Čelist mu cukala pod kůží. Byl naštvaný.

„Vypadni z mé kanceláře, Cameron.

Každé slovo vyslovoval, jako by ho to fyzicky bolelo. Otočila jsem se a otevřela dveře, které jsem za sebou s těžkým žuchnutím zabouchla. Od svých stolů, které stály blízko Graysonovy kanceláře, mě pozorovalo několik architektů se zvědavým výrazem. Nevšímala jsem si jejich pohledů a zamířila jsem zpátky ke svému stolu,mrzutá, že můj plán nevyšel.

„Milé, že jste se k nám připojila,“ řekl Alan, když jsem si sedla na místo. „Jste pozadu se svou prací, a protože jste si již odskočila od stolu víckrát, než dokážu spočítat, nemyslím si, že byste potřebovala přestávku na oběd.“

Kousla jsem se tvrdě do spodního rtu a oči jsem upírala na svou práci.

„Vlastně, Alane, už jsem svou práci, kterou jste mi dnes ráno přidělil, dokončila a asi před hodinou jsem začala pracovat na těch, které jsem měla na odpoledne,“ řekla jsem medovým hlasem. „Je něco dalšího, co byste chtěl, abych udělala?“

Mohl mě nutit pracovat přes oběd – Grayson mi vlastně veškerou chuť k jídlu zkazil – ale nedopustím, aby si Alan myslel, že svojí práci neberu vážně.

Později odpoledne mi Beatrice, s pokorným úsměvem, donesla příručku pro zaměstnance. Když jsem ji otevřela, sekce o oblékání byla označená jasně žlutým zvýrazňovačem. Peter se od svého stolu uchechtl, ale naštěstí byli Mark a Alan příliš zaměstnaní, než aby si toho všimli.

Než jsem toho večera odešla – ve 20:30, díky Alanově potřebě zničit mi život – vyhodila jsem příručku do recyklačního kontejneru a v hlavě si projela kalhoty, které mi vysely ve skříni, a snažila se vymyslet, které mi sluší nejvíc. Pokud musím trpět pohledem na Graysona, v jeho na míru šitých oblecích, on si zaslouží to stejné,spolu se mnou.

***

„Otevři,“ řekla jsem a zabušila na dveře Brooklynina bytu, v zoufalé touze vrátit do svého života alespoň zdání normálnosti. Od deseti ráno jsem nejedla a Alan mě nutil pracovat přes oběd, takže jsem měla v plánu zaútočit na sestřin mrazák a zaplnit si žaludek zmrzlinou Rocky Road. Je to zdravé, protože je tam spousta ořechů…

Dveře se otevřely a v nich se objevil úžasně pohledný Jason. Sakra.

Někdy jsem zapomněla, jaké má moje sestra štěstí. Podle mého názoru nebyl tak hezký, jako Grayson, ale stále byl hodný každé chvály svých fanoušků. V posledních dnech jsem ho neviděla, ale vzhledem k tomu, že byl v sestřině bytě naboso a v pyžamových kalhotách a tričku mé sestry, zdálo se, že je to mezi nimi dobré. Dvě žhavé rockové hvězdy sedí na gauči a… L-Í-B-A-J-Í-S-E.

„Cammie! Ahoj,“ řekl a otevřel dveře dokořán, aby mě pustil dovnitř.

Jason byl ke mně vždycky milý. Pravděpodobně to mělo co dělat s tím, že jsem mu kdysi poslala koš s ovocem s otráveným grepem uvnitř, protože zlomil mé sestře srdce. Nebyl to jeden z mých nejlepších momentů, ale pravda je, že tam žádný jed nebyl, jen čokoládové projímadlo. Když se vysral na mojí sestru, nemůže počítat s tím, že jeho to mine. Naštěstí, on a Brooklyn své problémy vyřešili a já se musela omlouvat za to, že jsem ho „málem zabila“. Ale no tak. V nejhorším případě by musel na pár dní vyměnit kytaru za toaletní papír. To je toho.

„Jak to jde, Jéčko? Překazila jsem vám film? Jsem na zmrzlinové misi,“ řekla jsem a prošla kolem něj, míříc přímo do kuchyně.

„Ach, ne, to je v pořádku! Jsem ráda, že tě taky vidím, ségra,“ zavolala Brooklyn z obývacího pokoje. Zvedla jsem líně ruku, pak se sklonila a vyklopila zásuvku mrazáku.

ZLATO. Zlato v podobě dvoulitrového kelímku Rocky Road, lesknoucí se ve světle mrazáku, jako zamrzlý diamant. Vytáhla jsem ho, vzala si lžíci a zamířila do obýváku, kde jsem shodila boty z nohou.

Brooklyn, seděla na pohovce s kytarou položenou na klíně. Jasonova kytara ležela opuštěná vedle ní. Museli pracovat na albu, než jsem je tak hrubě vyrušila. No, bylo příliš pozdě na lítost. Mám svou zmrzlinu a přes to nejede vlak.

„Zazpívej mi něco, sestřičko.“ Zažertovala jsem, skrčila nohy pod zadek a pohodlně se usadila.

Zvedla na mě zvědavě obočí, než k ní přešel Jason a opřel se i se svou kytarou o pohovku. Jejich fanoušci by zabíjeli, aby mohli být na mém místě. Byla jsem v první řadě, na zvukové zkoušce, se dvěma nejžhavějšími rockovými hvězdami v branži. A jediné, co mě právě teď zajímalo, byla moje zmrzlina.

Nějakou dobu jsem si musela zvykat na to, že je moje sestra popová hvězda, ale teď už byla slavná nějaký ten rok. Po celá léta byla sólovou zpěvačkou, ale před pár měsíci se směr její kariéry obrátil na předávání hudebních cen Grammy, kde vystupovala spolu s Jasonem Monroem – dalším notoricky známým sólovým zpěvákem.

Od začátku jsem věděla, že se do sebe zamilují (vážně, jejich děti budou vypadat, jako styloví hipsteřstí andělé s okovanými botami místo křídel), ale trvalo jim nějakou dobu, aby na to přišli i oni. Jason byl ze začátku docela debil, ale moje sestra se s tím nesmířila. Hmm, když si vzpomenu na to, že mi možná bude muset poradit, jak se vypořádat s Graysonem...

Bude kolem mě Grayson kroužit, jako Jason kolem Brooklyn.

Snědla jsem další sousto zmrzliny, když začal Jason brnkat na kytaru. Usadila jsem se k odpočinku po dlouhém dni, ale pak mi v kapse začal vibrovat telefon. To vážně?Zkontrolovala jsem ho a uviděla na displeji Hanino jméno.

Šla ven s ostatními lidmi ze svého pracovního týmu. Tři z nich šli právě za hlasitého smíchu k výtahům, když mi v 17:05 Alan oznámil, že dnes budu muset zase zůstat déle.

Trochu jsem žárlila, že už skončili, ale tak, jako tak, jsem neměla na výběr. Alan byl v dohledné budoucnosti můj šéf a chtěla jsem ho mít co nejvíc na své straně. To poslední, po čem jsem večer, kdy jsem opustila kancelář, toužila, bylo sejít se v centru baru se spolupracovníky. Bolely mě nohy a mozek mi nefungoval. Jen jsem chtěla sedět na pohovce a poslouchat dobrou hudbu.

Rozhodla jsem se její zprávu ignorovat a sledovala jsem společné hraní Brooklyn a Jasona. Upravovali text, který právě napsali. Tu a tam přišla Brooklyn s nějakou frází, kterou Jason načmáral na papír a dodal svůj vlastní nápad. Věděla jsem, že to beru jako samozřejmost, vidět ty dva spolupracovat, ale pro mě to byla jen normální noc s mou sestrou.

„Přemýšlím, že bych si vzala z oblasti architektury dovolenou, abych se stala popovou hvězdou, jako jste vy,“ řekla jsem, když si o chvíli později udělali přestávku.

„Nejsem popová hvězda,“ namítl Jason ve stejnou chvíli, kdy promluvila Brooklyn.

„Cammie, nenáviděla bys to. Kromě toho, zpíváš jako kočka, která právě spolkla arašídové máslo.“

„Jó, cokoli bude lepší, než práce tam, kde jsem teď. Můj vedoucí mě štve. V práci jsem skončila před pěti minutami.“

„To myslíš vážně?“ Zeptala se Brooklyn, když se otočila k hodinám, pověšeným na zdi v kuchyni.

„Chceš, abych ho šel pro tebe zmlátit?“ Zeptal se Jason s mrknutím.

„Ano,“ odpověděla jsem bez náznaku lítosti. Byla bych ráda, kdyby Jason zmlátil Alana. Možná, že zatímco by tam Jason byl, přivedla bych Graysona k rozumu.

Brooklyn odložila kytaru a prokřupla si klouby. „A je to! Snížím se a promluvím si s tým nadřízeným,“ řekla tónem, o kterém jsem věděla, že má vyhrazený pouze pro největší kretény. Oh, Ježíši.

Upustil jsem lžičku do své zmrzliny a přikrčila se. „Ne. Prosím, ne.“

Brooklyn zavrtěla hlavou. „Příliš pozdě. Nikdo nebude zneužívat mon petit dejune.“

Jedna moje část chtěla Brooklyn říct, že mě právě nazvala „její malou snídaní“, ale další část mě chtěla varovat Alana. Mohl být sebehorší, ale ani peklo nebylo tak hrozné, jako moje sestra, popová hvězda.