TB - 4. kapitola

Překlad: Verča

Brody

„Jdi dál!“

Grouperův mop zařinčil o podlahu a začal kulhat-běžet na konec chodby. Shannon, sestra denní směny, prošla kolem a zavrtěla hlavou. Nebylo to poprvé, co nás viděla dělat tohle hovno…blbli jsme takhle dokud se nezakousl v jeho kroku. Jeho kyčelní kloub ho zpomalil před několika lety. Teď moje přihrávky šly spíš víc do oblouku než jako kulka.

„Je mu šedesát devět,“ zavolala Shannon přes rameno. „Jednou tomu sladkému starému muži způsobíš infarkt.“ Zachytil jsem její úsměv, když pokračovala dál.

Když Grouper dosáhl konce chodby, poslal jsem míč spirálově šedesát stop, dokud se nedostal přímo do jeho rukou.

„Pořád na to mám.“ Poslal ho zpět mně.

„Nikdy jsi na to neměl. Hodil jsem ho přímo do tvých dlaní.“

„Blbost. Nemůžeš vyhazovat takový kecy.“

„Ví malý Guppy, jak neuctivý je jeho děda k jeho idolu?“

„Pff. Idolu. Já jsem jeho zatracený idol.“

Osmiletý Grouper byl obrovský fotbalový fanoušek a ještě větší fanoušek Brodyho Eastona. Kvůli jeho narozeninám jsem se zastavil na dětské párty. Byl tak nadšený, vlastně plakal, když mě uviděl. To mi dalo několik týdnů materiálu ke škádlení staršího Groupera.

Zastavil jsem se v sesterně. „Jaký byl její týden?“

„Byl to vlastně dobrý týden,“ řekla Shannon. „Chce jít nakupovat. Říká, že potřebuje nové spodní prádlo, i když má zásuvku plnou.“

„Tak jí mají ošetřovatelky vzít na nákupy.“

„Vy chcete, aby jí ošetřovatelka vzala na ven, což vás bude stát více jak tři sta dolarů, plus náklady na spodní prádlo, i když už má čtyřicet párů?“

„Udělá jí to šťastnou?“

„Předpokládám.“

„Tak ano.“

Usmála se. „Naplánuji to na příští týden.“

Našel jsem Marlene v jejím pokoji, sledovala opakování The Price Is Right. Show hrála Bullseye (střed v terči), kde jste měli sečíst celkové náklady spousta různých položek, které přicházejí v určitých částkách.

„Ahoj, Marlene.“

„Shhh.“

Měla blok a tužku a její nejistá ruka zuřivě zaznamenávala ceny, za každou položku. Vplížil jsem se k ní, abych nakoukl na její čmáranici. Patnáct centů. Dobře.

Nebyla šťastná, že její celek nebyl ani trochu blízko odpovědi. Snažil jsem se, aby se cítila lépe. „Nafukují ceny jen proto, aby to udělali lidem těžší.“

„Myslím, že máš pravdu.“

„Samozřejmě, že mám. Já mám vždycky pravdu.“ Otevřu její papírový sáček a rozbalím bílý papír, odhalujíc Reubena, kterého chtěla minulý týden.

„Šel jsi k Heidelmanovi.“

„Jo.“ Nebo možná k jinam, do Ben´s Kosher Deli, který převzal jeho místo před deseti lety. Nebylo to důležité.

„Nemohu se dočkat až se zakousnu. Můžeš mi podat mojí zubní protézu?“

„Tvé zuby jsou už v puse, Marlene.“

Vzala si minutu a potvrdila, že mluvím pravdu, když si nehtem přejela po jejích předních zubech. I přesto, že její mysl byla všude možně, její zuby byly téměř vždy zmíněné při návštěvách.

„Willow za mnou přišla další den.“

„To je dobré.“

„Jo. Řekla mi, co udělala.“

Žádná myšlenka. „Oh, jo. Co to je? Nemůžu sledovat všechny věci, které Willow dělá.“

„Bazén. Víš. Měli byste se stydět. Příště na vás policie nebude tak lehká.“

Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak si pamatovala něco z dob před více jak deseti lety, tak křišťálově čistě, ale nevzpomínala si, kam si dala před pěti minutami zuby. Bylo to, jako by její nejnovější vzpomínky prchaly. Doufal jsem, že mé vzpomínky na bazénovou událost nikdy nezmizí.

Bylo to poprvé, co jsem uviděl Willow nahou. A noc, kdy jsem si uvědomil, že bolest v mé hrudi pokaždé, když mě dívka, kterou jsem nazýval Wild (divokou) Willow, vystrašila, nebyla bolest. Byla to láska.

„Byla to moje chyba. Willow se mi to snažila rozmluvit. Ona jenom doufala, že přeskočím plot. Já jí hodil do bazénu.“

Marlene se na mě skepticky podívala. Je to tak správně. Nikdo s jejím zdravým rozumem by nevěřil, že Willow mě ke všemu přemluvila. Ta holka vždycky tancovala na ostří meče, usmívajíc se, zatímco já jsem se díval a čekal, kdy přestane krvácet, když se řízla. Byla to na ní nejkrásnější věc. A také ta nejošklivější.

„Tohle je moje poslední varování. Pokud se vy dva dostanete do více potíží, udržím tě dál. Oba dva se spolu chováte jak pár bláznů.“

Šlohnul jsem jí půlku jejího Reubenu a slíbil jí, že se udržím od problémů. Ironií bylo, že ona hrozila, že nás udrží od sebe, ale nakonec, ona byla jediná věc, která nás držela pohromadě.