TB - 2. kapitola

Překlad: Verča

Brody

„Dobré ráno, pane Eastone.“

„Ránko, Shannon. Jak je na tom tento týden?“

„Byla trochu dole a její spánek byl trochu mimo. Ale vaše úterní návštěvy ji vždy rozveselí. Je na vás připravená. Myslím, že je v denním pokoji.“

Grouper přestal zametat halu, jak jsem se blížil. „Vnuk bude zklamán.“

„Ale noták.“

Grouper se zasmál a natáhl jeho ruku. „Vypadal jsi tam včera jako hovno.“

„Nemůžeš zamést blbost,“ řekl jsem, smějíc se. „Měl bych si promluvit se správcem o střelbě na tvůj starý zadek. Tohle místo vypadá, jako by to tu uklízel slepej. A já hodil dvacet osm yardů…to nevypadá jako hovno. To bylo kurva-velkolepé.“

„Marlene ti umyje tvou pusu mýdlem, až uslyší, že používáš tento jazyk.“

Nedělal si legraci. Mohla mít osmdesát let, ale ta malá dáma mi stále naháněla kurevský strach. Když jsme spolu s Willow začali poprvé randit, věděl jsem, že to bude Marlene, která mě chytne za koule, jestli ublížím její vnučce a ne její velký manžel.

Strávil jsem další minutu výměnou urážek s Grouperem, než jsem se vydal do denní místnosti, abych se shledal s Marlene. Nemusel jsem jí hledat dlouho. V místnosti bylo jen pár lidí, a bláznivá, stará netopýrka byla jediná, která byla oblečena do večerních šatů.

„Žhavé večerní rande, Marlene?“ Seděla v křesle; naklonil jsem se, abych jí políbil na její čelo. Chvíli jí to trvalo, ale pak se její oči usmály a já věděl, že dnešní návštěva bude lepší než minulý týden.

„No, nevypadáš ty hezky?“

„Vždycky vypadám hezky.“ Odtlačil jsem jí k rohu místnosti a umístil její křeslo naproti mně, než jsem si sedl na gauč.

„Neměl bys mít na sobě smoking?“

No, to vysvětluje ty večerní šaty. Jako obvykle, přišel jsem s tímhle. „Dnes ráno jsem cvičil. Půjdu se za malou chvíli převléct.“

Přikývla. „Řekni mé vnučce, aby si oblékla ty modré šaty. Ladí jí k jejím očím.“

Willowiny oči byly něco mezi nebesky modrými a jasně-zelenými. Když si oblékla modrou, její oči se změnily na akvamarínové. Kdyby na sobě měla něco zeleného, její oči by byly jako peridot (nerost zelené barvy). Vždycky jsem preferoval, kdy na sobě nic neměla – mohl jsem se dívat na ty její oči celý den, diskutujíc o tom, jakou barvu miluju víc.

„Postarám se, aby si oblékla modrou.“

Marlene byla po dobu několika minut zticha, sledoval jsem její výraz, protože jsem věděl, že je někde jinde. Jen jsem nevěděl, kde přistaneme.

„Myslím, že mi někdo ukradl zuby.“

Pozvedl jsem moje obočí. „Tvé zuby jsou ve tvých ústech, Marlene.“

Pomalu zvedla její vratkou ruku a dotkla se jejích perleťově bílých zubů. „Sakra. Hledala jsem se všude pro nic.“

Má návštěva šla takhle nejméně ještě hodinu. Ve dvě hodiny jsem musel být na stadionu k přehrávání hry. Nechtěl jsem dostat dvou tisícovou pokutu za pozdní příchod na povinné setkání, vstal jsem a řekl mé sbohem.

„Chceš abych ti něco přinesl než vyrazím?“

„Heidelman na třicáté-čtvrté a Amsterdam. Reuben.“(sendvič z konzervovaného hovězího, švýcarského sýra, zelí, ruského dresinku; grilované mezi plátky žitného chleba)

„Přinesu ti jeden až přijdu příští týden.“ Naklonil jsem se a políbil jí na čelo, přeskakujíc to, že Heidelman zavřel před patnácti lety.

„A nenech starého muže Heidelmana dělat sendvič.“

Zasmál jsem se. „Mám to. Žádný starý Heidelman.“

„Dej za mě Willow pusu.“

„Dám. A ujisti se, že řekneš Grouperovi, že tvůj pokoj potřebuje lepší uklizení, dobře?“

„Ano? Dobře.“

Marlene chtěla zůstat v denní místnosti, ale dostal jsem jí do jejího prázdného pokoje, abych zkontroloval věci. Jako obvykle, bylo to nedotčené. Sakra, mohli byste jíst z podlahy. Grouper udržoval toto místo čisté. Ale líbilo se mi dostat Marlene do akce.

Na mé cestě ven, ten starý parchant myl okna u předních dveří. Rozevřel jsem svých pět prstů a úmyslně se dotkl neposkvrněných dveří. „Nechal jsi tu skvrnu.“

„Blbče.“

„Jsem na to hrdý.“

„Příští týden chci dva míče.“

„Tvé se scvrkávají a odpadávají nebo tak něco?“

„Vyliž mi.“

„Později, Groupere.“

***

přezdívka Subway – Ivča (moc děkuji) mi jeho přezdívku upřesnila, je to bagetový obchod, bagety - jsou opravdu velké :D myslím, že víc nemusím vysvětlovat. Když jsem si to po sobě kontrolovala, nějak mi nedošlo, že Indie jí vlastně řekla, že se jedná o lahůdkářství, a myslela to vážně. Za to se omlouvám, cpala jsem do vás metro, i když to je taky dlouhé :D

Jinak moc děkuji za vaše úžasné odezvy J Doufám, že tomu tak bude i nadále ;)

Zajímavá kapitola, že?