TB - 1. kapitola

Překlad: Verča

Tak tady máte první kapitolu; jsem zvědavá, co na ní řeknete ;) Jinak podle anotace to vypadá jako knížka jen o sexu, ale nebude tomu tak.

Jen maličkost: u anotace jsem psala, že má kniha 43 kapitol…Zapomněla jsem ještě na epilog, takže celkem tedy 44 J

Hezké čtení!

Delilah

Můj šéf byl debil světové-třídy.

Pondělní odpolední povinné setkání se skládalo ze tří hodin mluvení Charlese Ulyssesa Macyho III., většinou o mužích v divizi sportovních pořadů, o jeho nejnovějším dobytí. Zírala jsem nepřítomně z okna, jak dál drmolil.

„Slečno Maddoxová?“ Zavolal na mě pan CUM z křesla u konferenčního stolu. Podívalo se na mě šedesát párů očí.

„Ano, pane Macy?“

„Chcete nám něco říct?“

„Ne. Ve skutečnosti jsem doufala, že tiše vyklouznu. Dnes je hra a musím se dostat do šaten.“

„Dobře, tak běžte. Nedovolte, aby takováto maličkost, jako je setkání týmu, vás zdržovala.“

Debil.

Několik lidí se zahihňalo, když jsem zamířila ke dveřím, ale nestarala jsem se o to. Většina z nich stejně jenom žárlila. Dnes večer budu dělat reportáž hry New York Steel proti Cowbojům, zatímco oni budou sledovat hru v televizi s pivem v jedné ruce a druhou budou mít zastrčenou za opaskem jejich kalhot.

Víc než třicet novinářů se dotazovalo na mou novou pozici. Fotbalová komentátorka ve World Media Boadcasting. Ale budu to já, kdo půjde po zápase za hráči a mluvit s nimi – ne oni. Nedělalo mě to velmi populární v příslovečné vodě. I přesto, že pracuji osmdesát hodin týdne v posledních několika letech, dostala jsem se tam, kde jsem, muži kteří pracují třicet, jsou prvními, kteří mě obviňují z toho, že je to úspěch mé magické vagíny. Napalte jim.

Namísto toho, abych zamířila přímo do šatny, vyrazím do své kanceláře. Indie neztrácela čas následováním mě dovnitř. Švihla jejími kotníky a poslala její podpatky do vzduchu, než si je opřela o opěradlo křesla.

„Myslela jsem, že bys to mohla použít.“ Její oči ukázaly na Irish Spring (mužské hygienické potřeby – sprcháče, šampóny,..) sedící uprostřed mého chaotického stolu. 

„Smrdím?“

„Je to do šaten po hře. Je to už nějaký čas. Myslela jsem, že bys to mýdlo mohla tak trochu upustit a sehnout se pro něj.“

„Jsi horší než pan CUM.“ Sbalila jsem si soubory výzkumu do mé kožené aktovky, když jsme si povídaly. Znala jsem každou statistiku nazpaměť, ale měla jsem v úmyslu si to všechno znovu projít. „Žádné mýdlo pro mě. Mám další měsíc v mé očistě.“

„Očisty jsou pro tlustá střeva, ne vagíny.“

„Je to pouze pět měsíců, ale je to dobré pro duši.“

Indie se uchechtla. „A pro Duracell.“

„Měla bys to zkusit. Šest měsíců je skvělý detox.“

„Budu se držet džusové očisty, díky.“ Indie otevřela její tašku a vytáhla růžový lak na nehty. Pokračovala v malování jejích nehtů na nohách, které už byly růžové.

„Co to děláš?“

Zastavila se a podívala se na mě, jako bych byla hlupák. „Maluju si nehty. Dala jsem si první vrstvu toto ráno, ale tahle barva schne během sekundy.“

„Maluješ si tvé nehty v mé kanceláři?“

„Tvůj vždycky páchne jako hovno, můj ne. Knihy, jídlo…nemysli si, že jsem tě neviděla čuchat k novému tenisovému míčku, který jsi vzala, když jsme hráli před několika týdny.“

„To je něco jiného.“ Nebyl čas přiznat se, že před dvěma dny jsem si objednala lak na nehty od L´Oreal Perfumeries. Proč někdo nevynalezl vonící lak na nehty dřív?

„Tak jako tak odcházíš.“ Pokrčila rameny. „Jdi dělat rozhovor se zpocenými, napůl-nahými muži. Měla jsem jít do žurnalistiky namísto marketingu.“

„Ale ty jsi tak dobrá v prodeji lidí díky kecům.“

„Máš pravdu. Jsem.“ Povzdechla si. „Hey…Easton se dnes vrátil.“

„Vím. O dva týdny dříve než se původně myslelo.“

„Víš, že jeho přezdívka je Subway?“

Zamžourala jsem. „Nikdo mu v tisku neříká Subway.“

„Ach. Není to jeho tisková přezdívka.“

Byla jsem skeptická, ale zakousla jsem se do háčku, když mě škádlila návnadou. „Kdo mu tedy říká Subway?“

„Ženy.“ Indie zahýbala obočím. Její jasně červená rtěnka byla o odstín světlejší než její oheň-barevné vlasy. Vzhled pro ni zcela pracoval, i když bylo těžké soustředit se na něco jiného než na její barevné rty v protikladu s její bledou kůží.

„Protože je původem z Brooklynu a jezdí metrem navštěvovat ženy?“

„Ne. Ale není to tak špatný odhad.“

„Pouč mě.“ Hodila jsem si koženou tašku přes mé rameno. „Potřebuju se dostat do šatny a vyrazit.“

„Je to víc zábavnější, když hádáš.“

Vystoupila jsem z mé kanceláře a Indie mě následovala k výtahu, chůzí na patách, aby se zabránilo rozmazání jejích nehtů. „Protože může jezdit celý den?“

„Ne. Ale vsadím se, že může. Viděla jsi ten poslední touchdownový tanec, který udělal? Ten chlap umí kroužit jeho úzkýma bokama jako profesionální striptérka.“

Výtah zazněl a ona mě následovala dovnitř. Stlačila jsem dvojku pro šatnu. „Protože se cpe ženami jako ranní dojíždění?“

„To je dost nechutný.“

„Pokud mi pomůžeš obléknout se a budeš mě následovat ke stadionu, myslím, že naše hra je tak jako tak u konce.“

Výtah se zastavil o tři patra dole. Indie držela dveře otevřené, křičíc na mě, když jsem procházela dlouhou chodbou směrem k šatně, „Špatně. Žádné dojíždění, sendvičové obchody. Ty víš…kde můžeš dostat delikátního dvanácti-palcového hrdinu.“

Zavrtěla jsem hlavou a zakřičela zpět aniž bych se otočila. „Sbohem, Indie.“

„Obleč si červenou, je to tvoje nejlepší barva. A pásek. Něco, co ukáže tvůj malý pas a ladné boky. Jsem si jistá, že loňský Super Bowl hrdina ocení extra snahu!“

***

Byla to moje druhá reportáž v New York Steel, ale poprvé v šatně. Stála jsem venku s tuctem dalších reportérů a snažila se vypadat stejně nonšalantně jako oni. Velké modré dveře byly promáčknuté, pravděpodobně oběť frustrace hráčů.

Po několika minutách ostraha otevřela dveře a pokynula každému, aby vstoupil. Někteří reportéři zvedli jejich odznaky, když procházeli; jiní zřejmě nic nepotřebovali. Henry, jak bylo uvedeno na jmenovce na jeho uniformě, je pozdravil jejich jmény. Několik reportérů se zeptalo, jak se cítí jeho dcera. Zdá se, že si Larissa nedávno zlomila její ruku při basketbalu. Jednalo se o pevně-propletenou skupinu.

Snadno jsem se dostala blíž, ale rozhodně ne v žádném spěchu. Dav prořídl, v hale jsme zůstali jen čtyři. Zhluboka jsem se nadechla a pochodovala ke dveřím a snažila se, aby můj strach nevyšel na povrch. Usmála jsem se a zvedla můj odznak, směřujíc k němu. Henrymu Inezovi. „Hi“ (znamená ahoj.)

„Ahoj.“ Přikývl.

„Vaše iniciály. Říkají Hi.“

Skvělá práce v neukazování mého strachu. Blouzním, když jsem nervózní.

Hi se na mě podíval, jeho obočí bylo svraštělé. Pak si vzal můj odznak, poklepal na jeho hruď, jako by hledal jeho brýle na čtení a pak si povzdechl a držel mou kartu daleko od obličeje, aby si ji mohl přečíst. „Máte prostřední jméno, Delilah Maddoxová?“

„Anne.“

Usmál se. „Dam.“

Hloupá výměna, jak se ukázalo, mě uklidnila a vydechla jsem. Ani jsem si neuvědomila, že zadržuju dech.

Hi mi podal můj odznak zpět. „Jste Tomova dcera, že jo?“

Přikývla jsem.

„Pracoval tady třicet let. Oni nedělají jako on. Jeden z nejlepších, který kdy vešel do této místnosti. Žádné ego. Pravý gentleman. Je mi líto tvé ztráty. Je to ztráta pro celý sport.“

„Děkuji.“

Ukázal k šatně. „Tito? Nic, ale ego. Nenech, aby tě dostali. Dobře, Dam?“

Vzala jsem si od něj mou pověřovací listinu s kývnutím a nadějným úsměvem. „Nenechám.“

První věc, která mě překvapila, když jsem si razila svou cestu do svatyně byla velikost. Viděla jsem dost fotek šaten, byly velké, obrovská rozloha mě okamžitě omráčila. Široké skříňky lemované po obvodu; centrum bylo otevřené s několika místy k sezení. Každé sezení mělo čtyři kožená křesla a skleněný stůl. Všechno bylo tak nedotčené a organizované. Světla osvěcovala jména nad každou skříňkou, a hráči se bavili s reportéry všude možně. Nálada byla lehká a snadná, s největší pravděpodobností kvůli skóre na konci hry. Steelové vyhráli 28:0. Jak se zdá, nikdo mě nezpozoroval – osamělá žena stojící uprostřed místnosti. Nebo pokud si všimli, neobtěžovali se. Moje ztuhlá ramena se trochu uvolnila.

Našla jsem Nicka, mého kameramana, který byl již uvnitř, a uviděla, že Steelův kicker není zaneprázdněný a tak jsem k němu zamířila, abych mu položila několik otázek. Stále byl v jeho dresu, ale sundával si jeho vycpávky, jak jsme spolu mluvili. Byl to snadný první rozhovor, který jsem dostala za svůj opasek, a výměna mě udělala jistější.

„Děkuji vám za váš čas, Aarone,“ řekla jsem, když se kamera vypnula.

„Kdykoliv. A vítejte. Nahradila jste Franka Munnarda, že?“

„Ano.“

„Byl hroznej. Jsem rád, že odešel do důchodu. Půlku našich jmen měl špatně, i když jsou přímo nad našema hlavama. A díky za tu poslední otázku o koučování fotbalového týmu mého syna. Bude tak vzrušený, že jsem měl příležitost zmínit jeho jméno.“

Usmála jsem se, vzpomínajíc na to, že když jsem byla malá holka, můj táta zmiňoval mé jméno všude. Cítila jsem se jako celebrita. Nepřemýšlela jsem o tom, ale tato vzpomínka možná má hodně co dočinění s tím, proč jsem vždy ukončovala rozhovor osobní otázkou. Malé pohledy do osobního života hráče vždy držely mou pozornost. Způsobovalo to, že se více cítili jako skuteční lidé a méně jako eso sportovci.

Pohybujíc se, jsem se rozhlížela po místnosti. Reportéři se seřadili tak, že jsem ani nemohla zahlédnout hráče. Ale věděla jsem, na koho čekají.

Brodyho Eastona.

Všude kde je ten muž, jsou i média, hlavně proto, že je to arogantní showman, který jim dá nějakou zprávu. Kamera milovala jeho hezkou tvář a tělo, stejně jako ženy, které ho často obklopovaly na fotografiích.

Narazila jsem na další hráče, někteří z nich byli v různých stavech svlékání. Mnoho kůže blikalo kolem, většina z toho byla nahá hruď a zadek. Téměř všichni muži se převlékali otočení čelem ke skříňkám. Mé oči se možná na sekundu nebo dvě pásly na zadku Darryla Smitha – sakra, měl ho zvlášť svalnatý, ale rychle jsem to ukončila. Potřebovala jsem se chovat jako profesionál, zvlášť pokud jsem očekávala od hráčů to samé.

Když se dav kroužící kolem Eastona nakonec zmenšil, razila jsem si svou cestu. Měl ručník omotaný kolem pasu a žádné tričko. Svatý hovno. Možná to po tom všem nebylo tak chytré. Bylo to jako jít do supermarketu, když jste dny nejedli. A protože mám slabost pro sportovce, tento supermarketový výlet je plný všech mých oblíbených jídel. Potřebuju dát moje sračky dohromady.

Kameraman přede mnou zvedl osvětlení, přitahujíc mou pozornost na Brodyho ramena a obličej, který na vás koukal ze všech pondělních ranních novin. Jeho čelist byla robustní a vytesaná, s náznakem několikahodinového strniště na jeho sluncem políbené kůži. Sledovala jsem řezané linie lícních kostí, postupujíc přes hříšně plné rty a velký římský nos k naprosto neuvěřitelným očím, které jsem kdy viděla. Ježiši. Osobně byl dokonce víc sexy.

Světle zelené, mandlového tvaru, třpytící se pod svůdnými, tlustými a tmavými řasami. Jeho oči byly podmanivé způsobem, který mě vylekal. Zavrtěla jsem hlavou ve snaze odpojit se od magnetické vize přede mnou. Naštěstí, Nick si vynutil mou pozornost.

„Easton byl dost hlasitý kvůli myšlence, že by ženám nemělo být dovoleno chodit do šaten. Nepočítej s tím, že k tobě bude srdečný.“ Nick natáčel víc než deset let; jeho varování bylo ze zkušenosti, žádná fáma.

Také jsem věděla o konfliktu mezi Brodym Eastonem a Susan Metzigenrovou, reportérkou z konkurenční stanice. Veřejně ho praštila za sprostý jazyk v šatně a incident se proměnil v měsíce-dlouhou válku v bulvárních listech. Naznačil jí, že nepatří do šatny, ale jak se zdálo, žádnému mužskému reportérovi to nevadilo. Udělala celostránkový článek věnovaný Eastonovi, ve kterém použil jazyk, který shledala pro ženy jako ponižující. Prohlášení bylo skoro celé vytržené z kontextu, ale ten článek byl doprovázen půl tuctem videí, které zachytily jeho oči dívající se směrem na ženské zadky nebo dekolty. Odtud se věci jen stupňovaly. Stalo se to více jak před rokem, ale stejně jsem se na to připravila.

„Jsi připravená?“ Nick si hodil jeho tašku přes rameno a zvedl kameru. Reportér před námi dokončil jeho rozhovor a potřásl si rukou s Eastonem.

„Jasně.“

Přistoupila jsem dopředu a natáhla mou ruku. „Jsem Delilah Maddoxová z WMBC Sports News.“

Pomalý úsměv se šířil přes Eastonův obličej. Překvapil mě tím, že se naklonil a políbil mě na tvář. „Rád vás poznávám.“

Nebyla jsem si jistá, jestli mě škádlil k hádce – očekávajíc, že se na něj obořím, že mě políbil – nebo se snažil využít jeho sexuality, aby mě shodil. Ať tak či onak, nehrála jsem jeho hru. Odkašlala jsem si a napřímila se, přestože se má kolena trochu třásla.

„Vadilo by vám, kdybych vám položila několik otázek?“

„Proč byste tu jinak byla?“

Ignorovala jsem jeho sarkasmus. Stále se na mě usmíval. Ve skutečnosti to byl spíš úšklebek a to ve mně způsobovalo pocit, že jsem hračka, se kterou si chce hrát. „Jsi připraven, Nicku?“ Můj kameraman dokončoval nastavení osvětlení, pak zvedl kameru do správné polohy a dal mi znamení rukou.

„Gratuluji k dnešnímu vítězství, Brody. Jak je vašemu koleni po první zápasu, co jste se vrátil?“ Zeptala jsem se a zvedla můj mikrofon vysoko, vědíc, že Nick natáčel blízko.

„Cítím se…“ Nonšalantně sáhl na jeho ručník kolem jeho pasu a stáhl si ho. „Veliký. Cítím se veliký. A co vy? Je to váš první výlet do šaten, že?“ Jeho rty se stočily do plnohodnotného zlého úsměvu.

Než jsem se mohla zachytit, moje oči klesly na nahý dolejšek. Hovno. Houpal se ve větru. Byla jsem naprosto rozptýlená z toho, jak nízko ta věc visela. Subway (metro, nevím, jestli je to myšleno ještě jinak, ale žádný jiný význam jsem nenašla). Ta přezdívka se zatraceně dobře hodila. Trvalo mi pravděpodobně celou minutu, než jsem odpověděla na jeho otázku. Celá minuta mrtvého vysílacího času. Skvělé. „Ano. Umm…šatny…ummm. hezké.“

Zněla jsem jako totální mentál. Naživo.

Ten pitomec pokračoval. „Je to tak velké, jak jste si myslela, že bude?“

„Ummm…je to mnohem větší, než jsem si představovala.“

Jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

Ugh.

Potřebovala jsem se dostat zpět na trať, jinak by se můj první šatnový rozhovor stal terčem posměchu. Diváci neměli tušení, že byl celý nahý. „Myslíte si, že jste dnes jel na sto procent?“

Jeho obočí poskočilo. „Jestli máte na mysli dnešní hru, určitě. Tam venku na hřišti jsem jel na sto procent. Jsou tu i další oblasti, kde mám spoustu růstového potenciálu, ale moje koleno se dnes cítilo na sto procent.“

Jeho světle zelené oči potemněly a sledovala jsem jeho dlouhé řasy. Sledovala jsem jeho oči a najednou jsem se podívala na jeho nahý balíček. Znovu. Sakra. Mé oči vyrazily zpět nahoru, ale cítila jsem, jak mé tváře hořely. Musela jsem to ukončit, jinak bych byla červená jako řepa, naživo.

„Dobře, vítejte zpět. A gratuluji k dnešnímu vítězství.“

Počkala jsem než Nick odložil jeho kameru a zhasl světlo. Pak jsem se podívala přímo na arogantní tvář Brodyho Eastona. „Jsi idiot, víš to?“

Jeho oči zajiskřily. „Vím.“

Slyšela jsem smích a high fives za mými zády, když jsem vyrazila ze šatny.