SF - 8. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Vymanil jsem se z lesa hustě osídleného s Montereyho cypřišem a pobřežními sekvojemi na malou louku, kde stojí moje auto asi tři sta metrů na druhé straně.

Držím svou mikinu, potřísněnou špínou a potem, volně v ruce. Ačkoliv jsem si ji vzal, protože počasí bylo nezvykle mírné, za posledních padesát minut jsem ji používal spíš proti zničení mé tváře.

Neměl jsem solidní herní plán, kam hodit nůž a zakrvácené oblečení. Když jsem opustil byt, byl jsem odhodlaný odjet odtamtud, co nejrychleji, jak jen to šlo, abych se nemusel dívat na soucit na Selenině tváři vůči mě. Pravda…tyto usvědčující předměty měly být zakopány někde daleko, ale já utíkal od Sely a jejích krutých pravd, protože jsem kurva o tom nemohl přemýšlet.

Podíval jsem se na Selu, oči plné lítosti musely doprovázet zraňující slova a všechno, co jsem si mohl představit, byl JT čumící na ni…vychutnával si, když říkal, že to on znásilnil mou malou sestru.

Příliš dobře.

Bylo toho moc.

Musel jsem se dostat ven.

Jel jsem do kaňonu Uvas v horách Santa Cruz, jednou jsem zastavil, abych natankoval auto a koupil láhev tekutého podpalovače a krabičku zápalek v samoobsluze, za všechno jsem zaplatil hotově. Byl jsem v národním parku, kde jsem býval párkrát během let na Stanfordu. Vybral jsem si ho, protože je velký, hustě zalesněný a je tam nespočet značených turistických stezek, na téměř dvou tisících hektarech lesa. To znamená, že je tu spousta izolované oblasti, kde lidé nebývají a kde bych mohl bezpečně skrýt důkaz vraždy. Moje jediná další implementace, jiná než batoh, který nesl zbraň a oblečení, zabalené do pytle na odpadky, byly moje hodiny na běhání, které jsou vybavené GPS. Staral jsem se o to, abych dal všechno do pořádku, byl jsem nastaven na co nejlepší ochranu Sely, jak nejlépe dokážu.

Šel jsem hluboko do lesa, mimo hlavní trasy a vedl svou cestu kolem hustého podrostu a padlých, shnilých stromů. Měl jsem v úmyslu pohřbít nůž na dopisy, ale okamžitě jsem si uvědomil, že to nezvládnu bez lopaty nebo sekery pro vytvoření si cesty přes kořeny, takže jsem zvedl oči vzhůru ke stromům, dokud jsem si nevšiml přesně toho, co jsem chtěl: strom, který byl napůl uschlý, snadno lezitelný a se shnilou štěrbinou asi třicet centimetrů v kmeni stromu.

Bylo to až příliš snadné vyšplhat se vzhůru, používajíc prasklou větev visící v úhlu dolů, a nastrkal jsem nůž na dopisy hluboko do shnilé části, která byla zčernalá se stínem, protože jednoznačně byla hluboká. Když jsem se dostal zpět na zem, z žádného úhlu jsem nůž neviděl.

Pak jsem se obrátil na východ, hlouběji do lesa, a po poradě s mapou jsem věděl, že jsem v oblasti, která zaručovala téměř naprosté soukromí. Nemohl jsem zaručit, že tam nebyla už nějaká dřívější snaha zakrýt tu tělo, nebo tak něco, ale věděl jsem, že s tím rizikem musím počítat a zbavit se posledních zbytků, které jsem vlastnil. Položil jsem Selenino tričko a podprsenku nasáklou JTho krví a jeho šedou mikinu, která měla pár zaschlých skvrn od krve na malou mnou očistěnou mýtinku bez listí a klacíků. S použití rukou jsem naškrábal vlhkou půdu a mokré listí do malé hromádky, abych poté, co dokončím svou práci, mohl požár uhasit.

Nalil jsem malé množství zapalovače na oblečení a řekl malou modlitbu, že nesmím být chycen a že musím oheň uhasit dřív, než ho někdo ucítí a bude zvědavý. Zapálil jsem sirku a hodil ji na hromadu, a ke svému zděšení, trvalo kurva dlouho, než oblečení začalo hořet.

Musel jsem přidat více podpalovače, když oheň začal umírat, až jsem si byl jistý, že se nedá nic identifikovat. Nechtěl jsem, aby oděv shořel až na popel, ale spálil jsem většinu a to, co zbylo, bylo znetvořené natolik, že nebude možné z toho vytáhnout DNA. Alespoň jsem v to doufal.

Snadno jsem uhasil zbylé uhlíky s nečistotami a mokrým listím a hlavně zadupal mými teniskami okolo, pak jsem ten nepořádek shromáždil a rozházel na jih po několik metrů a zbytek na cpal pod shnilý strom, který ležel na zemi. Vzal jsem si suchou větev, pomocí které jsem zamaskoval zbytky zčernalého oblečení, z kterého už moc nezbylo, a nedělal jsem si z toho starosti.

Šance, že touto oblastí prochází turista a uvidí oblečení, prakticky neexistuje v mých myšlenkách. Dokonce, i kdyby tomu tak bylo, šance, že upozorní policii, byla ještě menší. A v případě, že by se tak stalo, nevěřil jsem, že by tam byl nějaký způsob, že by si to spojili s JTho vraždou. Cítil jsem, že jsem udělal vše, co jsem mohl.

Takže s rukama úplně špinavýma od nečistot a košilí nasáklé potem, jsem se vlekl zpět na louku, oči stále přilepené na autu. Stále čekajíc, že sem někdo přijede a uvidí mě, umisťujíc mě na velmi zvláštním místě v divný čas v mém životě. Věděl jsem, že jediné, co mohu udělat, je vrátit se do bytu, dát si sprchu, abych spláchl důkazy o mém trestném činu zakrýt Selu a jednoduše odpočívat.

Když jsem se dostal do mého auta, drhl jsem si ruce o džíny na stehnech, odstraňujíc všechny zbytky nečistot, které se na mě usadili při hašení požáru. Utírám si zpocený obličej do mé mikiny, kterou jsem odhodil na sedadlo spolujezdce spolu s prázdným batohem. Po hlubokém nádechu, nastoupím do auta, nastartuji a konečně vydechnu.

Zkontroluji zprávy a vidím, že mám dva odkazy v hlasové schránce.

První je od mé matky a je velice krátká, zcela útočná vůči mě.

Becku…tady tvoje matka.

No kurva.

Jen jsem chtěla, abys věděl, že Townsendovi zařídili pro JTho pohřeb a bude se konat v pátek, ve dvě hodiny odpoledne. Chtěli od tebe proslov, tak jsem to přijala za tebe. Jo a budeš mluvit s Caroline o jejím příchodu? Pokud existuje možnost, že by se zúčastnila, tak s ní promluv.

Jo, mami…tak to se kurva nestane. V žádném případě se Caroline nezúčastní, ani na okamžik na to nemysli a jsem si jistý, že ji nenechám zúčastnit se pohřbu jejího násilníka.

Ale naštěstí…to vypadá, že budu mí prosluv na poslední cestě pro muže, který ji a Selu poskvrnil.

Ach jsou věci, které bych mile rád řekl….

Vymazal jsem zprávu od matky a poslechl si druhou, která byla od Sely, velmi stručně a jasně mi dala vědět, že se rozhodla jet do Healdsburgu na oběd s Caroline. Nejsem překvapen. Dovedu si představit, že se snaží mluvit o tom, jaké jsme udělali jednoduché rozhodnutí, které chce změnit, ale také vím, že Caroline zůstane pevně na mé straně.

Tak to prostě mezi námi chodí.

Ale taky jsem očekával, že je to proto, že ona a Caroline nyní pochopili, že mají spolu navzájem hlubší pouto, kované okolnostmi, které nemohu opravdu pochopit. Za to jsem rád, že si mohou být navzájem důvěrnicemi v případě, že je třeba diskutovat o tom, co se jim stalo. Kromě toho, nyní mají jeden rozdíl. Sela identifikovala jejího útočníka. Caroline nikdy.

Pokládám hlavu o polstrovanou opěrku a chvilku analyzuji, co JT řekl Sele. Jasně říkal pravdu, že ví on našem vzájemném vztahu. Takže nelhal ve snaze předvést se.

Musím předpokládat, že ten hajzl nelhal, když řekl Sele o znásilnění Caroline. Předpokládám, že je malá šance, že to udělal jen proto, aby ji mučil, ale hlavně si myslím, že to udělal, protože byl sadistická kurva.

Bez ohledu na to, jsem si jistý, že mluvil pravdu.

Ale nemohu dostat DNA z minulosti. DNA byla odebrána od Caroline a bylo nám řečeno, že nebyla shoda. Pokud JT opravdu znásilnil obě ženy, mohlo by to být uzavřeno na základě důkazů shromážděných ze Selenina znásilnění. Myslím si, že je pro to nejlogičtější vysvětlení to, že Sela byla zmatená ohledně toho, čí sperma měla ve vlasech. Myslela si, že to byl JT, ale měla tam další dva útočníky. Možná to bylo jejich sperma.

Ale další vysvětlení mi vadí a zatím jsem o něm moc nepřemýšlel, ale nyní to udělám. Když Dennis získal kopii spisu ohledně vyšetřování Selenina případu, řekl, že papírová dokumentace o DNA indexu – CODIS – tam nebyla. Byl si jistý, že to byl omyl, ale začínalo to mít trhliny.

Musím zavolat Dennisovi. Letěl v noci do Las Vegas předat peníze Vanzantovi za prohru a pak míří do Irska. Po tom do Panamy. Ten muž potřebuje dovolenou a to nejen za ty poslední dny, co řešil moje bláznivé sračky. I když jsem si docela jistý, že by neměl být vyrušován, aby pro mě něco zkontroloval.

Stále s hovorem částečně váhám, protože bych opravdu neměl dělat rozdíly. Zatímco odpovídající DNA by byl jednoznačný důkaz, že JT znásilnil obě lásky mého života, mám také Selenino slovo a to je stejně dobré jako DNA podle mého názoru.

Nezavolám mu, protože kdybych to udělal, tak by přirozeně chtěl vědět, proč se ptám a jsem si jistý sakra, že se nechystám do toho namočit další duši. Pokud bych zavolal Dennisovi, musel bych mu říci, že je JT mrtvý. Pokud bych požádal o porovnání DNA, pospojuje si to a pak na mě nejspíš bude tlačit o podrobnosti. Je to příliš riskantní a mé rozhodnutí tedy je nezahrnovat Dennise.

Alespoň zatím ne.

Ale pokud v budoucnu budou věci riskantní a budu potřebovat muže jeho schopností a dovedností na pomoc mě a Sele, bez váhání mu zavolám.

Zvedám hlavu z opěrky, zařadím a vyjedu na štěrkovou cestu, která vede parkem směrem na hlavní silnici. Musím se dostat domů a umýt se. Musím udělat pár hovoru k učinění rozhodnutí jménem podniku. Minulou noc jsem poslal mail na celou společnost o JT smrti a věděl jsem, že narazím na novináře a nesmím se nechat nachytat. Také jsem volal Lindě a požádal ji, aby osobně zavolala Karle a řekla jí to. Řekl jsem zaměstnancům, že se vrátím ve středu, ale že nyní potřebuji den volna, abych pomohl se zařizováním pohřbu a ostatních věcí.

Byla to lež.

Potřeboval jsem dnes udělat cokoliv, abych vymazal Selenin podíl na JTho smrti, aby nemohla být chycena a mohla žít svůj život v míru, jak si zasloužila.

V hlavě si procházím seznam úkolů, vím, že to v příštích několika dnech bude brutální.

Budu hrát truchlícího partnera a přítele, připravím proslov pro muže, kterého nesnáším, předvedu to s největším hereckým výkonem, než jsem předvedl s policajty a zjistím, jak uklidnit zaměstnance společnosti, kteří budou pravděpodobně tím vším traumatizování.

Ale to všechno může počkat do zítřka.

Pro tuto chvíli jsem se potřeboval dostat domů.

K Sele.