Profile - kapitola 14 - 21

Překlad: Jilyan

Kapitola 14

Grace@OplzlýModrýPtáček

Jakmile se na televizi začne přehrávat video, vím, že se na to nemůžu dívat. Vyletím z gauče, zastihnu svého únosce nepřipraveného a skočím po přehrávači, který je kabelem připojen k televizi. Chytím ho zrovna, když mně zatáhne za vlasy dozadu. Narazím do stolku a po páteři mi vyběhne ostrá bolest.

Neviditelný muž se ke mně skloní, prská skrz díru, kterou používá jako pusu a zasyčí. „Za. Tohle. Zaplatíš.“

Plivnu mu do tváře a on mi dá facku. Jednu, aby si získal mou pozornost a druhou, aby mně to bolelo. Ret už mám teď roztrhnutý na třech místech.

Za vlasy mně vytáhne na nohy a zatlačí mně tváří napřed do gauče, znehybňující mně.

„Slez ze mě!“

„Poslouchej mně, Daisy. Zapomněla jsi na pravidla, ale já to chápu. Byla to dlouhá doba. Takže s tebou budu trpělivý. Budu velmi trpělivý a začnu tvůj výcvik od znova.“ Pověz mi,“ zašeptá mi do ucha. Mráz mi přeběhne po zádech a vstanou mi chloupky na krku. „Pověz mi, jakou lekci ses naučila jako první.“

„Musím tě vytrénovat,“ řekne za mnou muž v masce Dannyho. „Abys věděla, jak se chovat. Abys věděla, co je přijatelné a co ne.“

Nic neřeknu. Na tohle už jsem přišla. Ticho je můj přítel. Několikrát, když jsem se s ním pokusila mluvit, praštil mně. Potom mi dal roubík. Když jsem zamumlala jediný protest, s roubíkem v puse, dostala jsem ránu.

Ticho je můj přítel.

Je tu spousta dalších věcí, které ho vytáčejí, ale nevím přesně, které to jsou.

Tuhle znám.

Takže mu dám, co chce.

Nic.

„Řekni mi to!“ zakřičí.

„Nemluvit,“ dostanu ze sebe. Trestem je rychlé plácnutí přes hlavu. Nemluvit znamená nemluvit. Dělal mi to často, když jsem byla ještě holka. Přinutil mně odpovědět na otázku a pak mně potrestal za mluvení.

Nemůžu se vyhnout první ráně, o tom se ujistil. Ale dokud zůstanu potichu, můžu se vyhnout těm ostatním.

„Dobře.“ Trochu na mně nalehne, jeho váha mně tlačí do polštářů, až se mi těžko dýchá. Možná, když otočím hlavu-

Škubne mi hlavou dozadu za vlasy. „Pamatuji si na ten trik.“

Ten trik, jak tomu říká, bylo, že jsem se snažila posunout, když mi tlačil hlavu do různých věcí. Do podlahy. Do matrace v mé skříni. Polštářů na gauči. Jednou jsem téměř uspěla, v ranných časech mého zajetí. Ale on to pochopil.

Žila jsem. Znovu.

A znovu, žití nebylo vždy tím, co bylo. Někdy bylo lepší nežít.

„Dnes je naše noc, Daisy.“

Znásilní mně.

„Ukážu ti, jak moc tě miluju.“

Po všem tom čase si konečně vezme, co vždy chtěl.

„A ty budeš reagovat tak, jak s Asherem.“

Nereaguju. Nemůžu.

„Viděl jsem tě v těch lesích, Grace.“ Jed odkapává ze způsobu, jakým řekne mé nové jméno. „Našel jsem tě pár týdnů před tím výletem. Našel jsem tvůj tajný neřestný život na Twitetru. A když jsi řekla světu o tvých líbánkách v Karibiku, musel jsem vědět, kdo je tvůj nový manžel. Představ si mou radost, když jsem si uvědomil, že nejsi na líbánkách.“

Sleze ze mě a pak mně vytáhne za loket. Je ohnuté v podivném úhlu a já se otočím, abych uvolnila tlak a bolest. Když se otočím, stojíme tváří v tvář.

Jeho maska je pryč. Jeho tvář je mi poprvé odhalená. Není to zapamatovatelná tvář. Není krásná, ani ošklivá. Hnědé oči. Pěkná pleť. Strniště, které není tak sexy, jako Vaughnovo.

Přetočí se mi žaludek a musím polknout žluč, když odvracím oči. Oddechnu si, když si uvědomím, že ho neznám. Bála jsem se, že je to nějaký můj známý. Někdo, komu věřím. Ale není. Je to jenom vyšinutý cizinec.

„Podívej se na mně.“

Nechci, ale silně mi stiskne bradu a vytáhne mi ji nahoru. Donutím se setkat se s jeho pohledem.

„Byl jsem tak šťastný, když jsem zjistil, že jsi svobodná. Ale pak…všechno to umřelo, když jsem tě uviděl s ním. Taky ho zabiju“-

Taky? Zabije mně první a pak Ashera?

„A nechám ho trpět, ještě víc, než tebe.“

Praštím ho z boku pěstí do krku, pak znovu do zátylku. Zakolísá, ale neomráčí ho to. Kurva! To mělo fungovat! Podtrhnu mu nohy, aby ztratil balanc a on spadne, ale chytne mně za lýtko a vezme mně sebou. Zuřivě mlátím pěstmi, ale je mnohem větší. A silnější. Během vteřin jsem přemožena a pěst mně udeří do spánku.

Vidím hvězdy. Ale nevzdávám se. Natáhnu ruku, prohmatávám koberec, hledám cokoliv, co bych mohla použít jako zbraň. Brala jsem roky lekce sebeobrany, dokážu to! Dokážu se zachránit!

Kabel. Zabořím mu prsty do očí. Druhou rukou chytnu plastový kabel a zatáhnu.

Další rána do hlavy a víc hvězd. Lampa spadne na podlahu vedle mě.

Popadne ruku, která se mu zatíná do očí a stiskne. Zakřičím bolestí, ale má volná ruka popadne skleněný střep a bodne.

Okamžitě je všude krev. Na mých rukou, na mém oblečení, na mé tváři.

„Kurvo! Zabiju tě!“

Znovu bodnu a tentokrát ho zasáhnu do oka. Bolestně zakřičí, přestane drtit mou ruku, aby mohl zvládnout krev tryskající z jeho obličeje.

Plazím se nazad a pak vstanu a veznu ze stojanu u dveří deštník.

Má jedno oko otevřené, pozoruje mně, když se blížím k němu. „Co si myslíš, že s tím uděláš, Daisy?“

„Je to Grace, ty zmrde!“ Bodnu ho do nohy. Silně. Dost silně na to, abych mu probodla kalhoty a kůži, protože i z tamo vytryskne krev. Vzhlédne a zavrčí na mně jako zvíře.

Vezmu úzký konec deštníku a praštím ho rukojetí do hlavy. Ozve se rána a on spadne na zem.

„Zmrde!“ Znovu zakřičím, když mi tělem proudí adrenalin. „Nenávidím tě! Nenávidím tě!“ Kopnu ho do břicha holou nohou a potom ukročím zpátky, se strachem, že se zvedne, že se nestihnu dostat z domu. Jsem vyděšená, protože ještě nejsem v bezpečí.

Pořád nejsem v bezpečí.

Skočím po počítači a najedu na jediné záchranné lano, které mám.

Twitter.

 

Kapitola 15

FilmováHvězda@VaughnAsher

Farma vypadá opuštěně a desolátně. „Žije tu někdo?“ zeptá se Felicity.

Zajedu autem z půjčovny k rozpadlému domu a vypnu motor. Na nedaleké pastvě jsou krávy a kukuřice je vysoká a zbarvená do hněda, což naznačuje, že je téměř připravená na sklizeň, takže, očividně ano.

Zazvoní mi telefon a já ťuknu na Connerovu tvář. „Máš něco?“

„Dobře,“ začne, je trochu udýchaný. „Tohle máme. Je tu jeden chlápek z Nebrasky, který kdysi dávno doopravdy pracoval pro Asher Productions. Ještě před tím únosem. Ale odešel a začal pracovat“-

„V divadelním oddělení na střední škole uprostřed Nebrasky?“

„Jo. Jak to víš?“

„Právě teď jsme v jeho domě.“

„Tohle není náš muž. Je moc starý. Možná bude mít víc informací, tak to prověřte. Ale to hlavní, co jsem ti chtěl říct je, že měl studenta, který získal letní stáž v Asher Productions poté, co ten starý odešel.“

„Jak se jmenuje?“

„Derek Hauser. A odpovídá profilu. Správný věk. Narodil se a vyrostl v Chadronu v Nebrasce-severně od národních lesů. A myslím, že jestli budeme kopat hloub, najdeme záznam o tom, že byl na táboře ve stejnou chvíli, kdy byla Grace na lukostřeleckém táboře. FBI po tom teď pátrá.“

„Takže kde žije? V Kalifornii?“

„Ne. Dal před pár týdny výpověď. Přímo před tím, než vyšel NM2.“

„Řekni mi, že nebyl na place.“

„Není na našem seznamu. Alespoň ne pod svým jménem. Ale myslíme si, že byl host někoho jiného z oddělení zvláštních efektů v noci tvé premiéry. Tak se dostal dovnitř divadla, aby udělal ten telefonát. Chodíme dům od domu každého, kdo pracuje na tricích, abychom získali potvrzení. Co jste vy zjistili?“

„Teď jsme v domě toho starého učitele divadla. Nevypadá to slibně.“

„Co to znamená?“

„No, není tu nic než krávy. Vypadá to tu…“ Váhám říct to slovo. Nechci říct to slovo, ale je jediné, které sedí. „Mrtvě.“

„Ten Hauser už v této oblasti nevlastní žádný pozemek. Jeho rodina zemřela už před lety a ve stejném roce prodal farmu. Takže si nejsem jistý, kde bychom ho měli hledat. Snažte se to dostat z toho starého muže. Teď je naše nejlepší vodítko. Protože tenhle chlap by mohl být kdekoliv.“

Zavěsíme a já se podívám na Felicity. „Hádám, že se půjdeme zeptat tohohle chlápka.“

„Nemyslíš, že je zvláštní,“ řekne, její oči neopouští ty moje, „že sedíme na příjezdové cestě tohoto chlapa už deset minut a nikdo se nepřišel zeptat, co tu děláme? Tahle oblast mi připadá jako plná dost přímých lidí.“

Dívám se na ni. „Myslíš, že tu jsou?“

Pokrčí rameny. „Nevím. Ale nemáme ani zbraň. Možná bychom měli zavolat policii?“

Zrovna v tu chvíli mi v kapse zavibruje telefon.

@PaníNeviditelná se přihlásila na Twitter, sdělí mi má aplikace. „Grace!“ řeknu. „To je Grace!“

Děvče @paníneviditelná

@panneviditelný pomoz mi pomoz mi pomoz mi

Kurva. Málem se pozvracím.

„Odpověz jí, V! Rychle!“ Felicity mi z ruky vytrhne mobil a začne psát.

Pán @panneviditelný

@paníneviditelná kde jsi? Hledám tě v Alliance v Nebrasce

Děvče @paníneviditelná

@panneviditelný Nevím! Cítím krávy a vidím kukuřici. Nemůžu se dostat ven“ Je zamknuto. Nemůžu se dostat ven. Není mrtvý!

Vytrhnu mobil Felicity a začnu psát.

 

Kapitola 16

Grace@OplzlýModrýPtáček

Pán@panneviditelný

@paníneviditelná zabij ho! Hned. Zabij ho a rozbij okno

Dočítám poslední slovo, když za sebou uslyším zasténání. Otočím se a on už je na nohou. Natáhnu se pro nejbližší předmět, ale nejsem dost rychlá. Skočí po mých nohách a přišpendlí mně k podlaze.

„Ne!“ zakřičím. Jsem tak blízko! Kopu a hážu sebou, ale on přikryje mé tělo svým a já jsem bezmocná. Je příliš velký. Já jsem příliš slabá a unavená.

Jsem chycena.

Znovu.

Kapitola 17

FilmováHvězda@VaughnAsher

„Do háje! Je pryč! Odhlásila se!“

„Měli bychom prohlédnout ten dům, V. Možná je tam? Možná je přímo tady?“

Oba vystoupíme z auta a zabouchneme dveře, běžíme k vchodovým dveřím jak nejrychleji můžeme.

Nemáme zbraně. Možná vběhneme do něčeho, z čeho nebudeme moct vyjít. Ale ve chvíli, jako je tahle, se řídím podle instinktu.

Slyším ťukání, než si uvědomím, že to je to, co dělám.

Kapitola 18

Grace@OplzlýModrýPtáček

Venku se zabouchnou dveře od auta a my oba ztuhneme. Chystám se křičet o pomoc, když se jeho zakrvácená dlaň přitiskne k mé tváři tak silně, že mi zacpe nos i ústa zároveň. Mlátím pažemi, jak se snažím popadnout dech, ale je to zbytečné. Dusí mně.

O pár vteřin později někdo zaklepe na dveře.

Kapitola 19

FilmováHvězda@VaughnAsher

Čekáme. Přitiskneme ucha proti dveřím a posloucháme. Šoupeme nohama a pořád dokola klepáme. Ale nikdo nepřijde.

„Pojďme je vyrazit.“

„Felicity, pokud tohle není to místo, půjdeme do vězení. Nevyrazíme je.“

„A pokud to je to místo a Grace je tam právě vražděna, protože stojíme na prahu jako idioti?“

Rozbije okno vedle vstupních dveří a sáhne dovnitř, aby uvolnila západku. Otočím klikou, jakmile uslyším cvaknutí a pomalu otevřu dveře.

Kapitola 20

Grace@OplzlýModrýPtáček

Dveře se odemknou, zatímco ležíme na zemi., on funící, já dusící se. Oba dva krvácíme.

Dveře se otevřou na škvíru.

„Dereku?“

Můj únosce mně na chvíli pustí a já sebou škubnu. Jeho dlaň sklouzne z mých úst a já zalapám po dechu. Má hruď se naplní, pálení v plicích mně téměř vytrhne z mdlob.

A pak mně ruce vytahují na nohy.

„Ježíši! Dereku! Máš všude krev!“

Dívám se na starého muže ve dveřích. Má dlouhé, zamaštěné šedé vlasy a špinavé kalhoty. Jeho boty jsou pokryté blátem a jeho triko je pobryndané jídlem. Smrdí.

Příliš rychle couvnu, a když mně Derek pustí, znovu spadnu na zem.

Tentokrát zůstanu dole. Pořádně nevidím. Mé vidění je najednou zčernalé a rozmazané a cítím se na omdlení.

„Pokusila se utéct.,“ řekne Derek starému muži, když jde naproti němu. „Bodla mně do obličeje kusem skla!“

„Říkal jsem ti, synu, že děti a dospělé ženy nejsou to samé. Nikdy nebude tím, co chceš.“

„Nechci ji zabít. Chci si ji nechat. Řekl jsi, že si ji můžu nechat.“

Derek teď zní víc jako dítě, než jako únosce a já se donutím zhluboka se nadechnout, doufající, že mdloby ustoupí. Tihle muži debatují o mém životě. Dohadují se, jestli mně zabijí, nebo ne.

Vím, že Vaughn dostal tu zprávu. Vím, že je v Nebrasce a myslím, že právě tam jsem. Ale nejsem si jistá. Jsem na farmě, ale mohla by to být jakákoliv farma. Farmy jsou všude.

„Musí jít, synu. Hledají ji.“

Oči mi vyletí nahoru, ale když uvidím tvář starého muže, okamžitě se podívám dolů.

Ty oči mi říkají, že rozhodnutí již padlo.

„Zrovna jsem měl telefon od Brendy z pobočky. Řekla, že ke mně míří nějací cizinci. Hned jsem přišel sem, abych ti pomohl se jí zbavit.“

„Nechci se jí zbavit, sakra! Říkal jsem ti, že si ji chci nechat!“

„Poslouchej, chlapče-“

„Už nejsem chlapec!“ Derek odstrčí starého muže dostatečně silně, aby ho odstrčil dozadu. Paže starého muže se rozhodí a pak zakopne o koberec a padá k zemi.

Pokojem se ozvou výstřely a já si musím zakrýt uši, abych zastavila to zvonění.

Kapitola 21

FilmováHvězda@VaughnAsher

„Byl to výstřel?“ Felicity a já ztuhneme, s hlavami pořád skloněnými, jak se snažíme poslouchat. Zvenku se ozve další rána a oba vyběhneme dveřmi z domu a zastavíme se na verandě.

Další výstřel.

„Tam!“ řekne Felicity, ukazující přes pole. Začne běžet, ale já ji chytnu za ruku a ukážu dolů na blátivou cestu. „Podívej. Koleje. A otisky bot.“

Otisky bot a souměrné čtyři hluboké prohlubiny. Pneumatiky.

„Odjel autem. No tak, můžeme sledovat ty koleje a vsadím se, že zjistíme, odkud jdou ty výstřely.“

Doběhneme zpátky do auta a já nastartuji motor. „Honem!“ řekne Felicity. „Ta střelba pořád pokračuje! Mohl by ji právě teď zabíjet!“