OTL - 14. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Na další večer Mackenzie půjčila nějaký hrozný film o klukovi, který se zamiloval do holky s rakovinou. Celou dobu popotahovala, zatímco já jsem tajně nakukovala do časopisu a cpala se bonbóny a popcornem. Před koncem filmu ale řekla něco, co jsem nečekala. „Myslíš, že nás lidi litují?“

Zmateně jsem se na ní podívala, „Cože? My rakovinu nemáme.“

Povzdechla si, „Já vím, že nemáme rakovinu, idiote. Myslím lítost, jakou já cítím pro ty dva. Myslíš, že je nás lidem líto? Že je to důvod, proč se mnou nikdo nechce kamarádit? Protože obě víme, že to není sranda.“

Tahle jsem nad tím nepřemýšlela. „Nevím, Kenz. Tedy, možná. Je mi líto ostatních, když mi říkají něco hrozného, co se stalo jim, ale my to zvládly docela dobře. Když už mluvíme o naší malé rodince, mluvila jsi s mámou? Zkoušela jsem jí napsat pár zpráv, ale neodpověděla.“

Mackenzie se na mě otočila. „Po pravdě jsem s ní dneska mluvila.“

Usmála jsem se. „Proč se tváříš tak tajuplně? Něco víš?“

Zasmála se. „Myslím, že má přítele.“

Byla jsem jak opařená. Cítila jsem, jak mi poklesla čelist a můžu říct, že si Mackenzie všimla, že se netvářím zrovna nadšeně. „Přítele?“

Z nějakého důvodu jsem vždy věděla, že se táta znovu ožení, ale na Floridě jsme to byly jen my tři. Nemyslela jsem, že máma někoho hledá. Bylo to ode mě sobecké. Měla jsem být nadšená, že někoho má. Ale místo toho jsem se cítila opačně.

„Hej, co ten stažený obličej? Máma si zaslouží nějakého hodného chlapa.“

Hodný chlap, o to šlo. Bála jsem se, že kdyby se máma zamilovala, tak zase skončí se zlomeným srdcem. Nebyla jsem si jistá, jestli by naše rodina přežila další takovou ránu. Tři měsíce po rozvodu máma sotva vylezla z postele, prakticky jsem Mackenzie prvních šest měsíců na Floridě vychovávala já. A pak máma hledala práci, snažila se spřátelit s novými lidmi, chodila ven sama. Bylo toho moc. Jen jsem myslela, že bychom to znovu už nezvládly.

„Tak co víš?“

Pokrčila rameny. „Znáš mámu. Má ráda tajemství. Jediný důvod, proč vím, že tam byl chlap, je, že jsem v pozadí slyšela jeho hlas a rozhodně jí říkal miláčku. A vím, co na to řekneš a ne, nebyl to přítel od Kate, protože odpověděla.“

„Páni. Nějaký chlap říká mámě ‚miláčku‘ a my o tom nevíme? Já ti nevím, Kenz. Myslím, že si děláš zbytečně velké naděje.“

Zavrtěla hlavou. „Nezapomeň, že ty býváš ve škole. Ale já dávám větší pozor, než si ostatní myslí. Poslední dobou pořád někomu píše a neustále sedí u iPadu. Říkám ti, že ten chlap je mámin přítel.“

Zašklebila jsem se, „Fuj. Jen jsem nečekala, že máma bude zase randit, ale vím, jaké to na začátku každého vztahu je a říkám ti, že až se vrátíme, tak vydezinfikujeme každý kousek v domě.“

Popadla polštář a praštila mě, „Bože! Nechci si představovat mámu s nějakým chlapem v akci. Jsi nechutná.“

Zasmála jsem se a hodila po ní polštářem a než jsme zjistily, co se děje, válely jsme na podlaze a vedly polštářovou bitvu. O pár minut později přišel táta s Charity a řekli nám, ať přestaneme. Myslím, že si opravdu mysleli, že se pereme.

Charity rychle upravila polštáře na její perfektní pohovce a odešla do kuchyně připravit svačinu. Celerové kousky s arašídovým máslem, protože chápete, je nám pět.

„Vážně, Charity, právě jsme měly tunu popcornu a bonbónů, jsme v pohodě.“

„Opravdu? Protože to je příšerná svačina. Pily jste dneska vůbec něco?“

Nikdy by nepochopila, jak já a Mackenzie jíme. Byla blázen do zdravé stravy, ne zrovna to, čemu bychom fandily. Nezdravé jídlo bylo v naší domácnosti na vrcholu pyramidy, ať se jí to líbí nebo ne.

Uklidila celer a arašídové máslo, když si udělala trochu pro sebe a sedla si vedle mě. „Takže, chtěla jsem s tebou už dvakrát mluvit ohledně zkoušky šatů.“ Viděla jsem, jak Mackenzie vyvalila oči a já se snažila zamaskovat, jak je mi ten rozhovor nepříjemný.

„Aha. Kdy to je?“

Táta nenápadně zamířil do kanceláře a zavřel za sebou dveře. Nesnášel holčičí řeči.

„Příští středu a myslela jsem, že bychom všechny tři mohly jít spolu. Abych vás v těch šatech viděla. Další týden je pak předsvatební večeře. Pak svatba a pak nás opustíte a odjedete domů.“ Zatvářila se smutně, ale poznala jsem, že to nemyslí upřímně.

„Středa. Perfektní, zní to skvěle, dej mi vědět kde a v kolik a já si nastavím si upomínku. Ať nezapomenu.“

Mackenzie nic neříkala, tak jsem ji do našeho holčičího odpoledne zahrnula sama. „Mackenzie, nezní středa skvěle?“

Přikývla a nabrala si hrst popcornu, aby nemusela mluvit. Zrádkyně.

Charity se usmívala od ucha k uchu, „Jsem tak ráda, že s námi prožijete ten výjimečný den. Víte o tom, že budeme mít tradiční obřad, že ano? Nebyla jsem si jistá, jestli jste věřící, když mi Lila řekla, že už do kostela nechodíte.“

Mackenzie se usmála a strčila si do pusy více popcornu.

„Nejsme nějak extra věřící, ale jestli máte tradiční obřad, tak tam samozřejmě budeme.“

Mackenzie vrtěla hlavou sem a tam, ale protože měla pusu plnou popcornu, tak nemohla protestovat. Posunula jsem se kousek před ní, aby si jí Charity nevšimla.

Charity zatleskala. „To bude taková zábava! Potom možná rychle zaskočíme na malý oběd. V centru je malá kavárna.“

Přikývla jsem, její sladká idylka mě začínala dostávat. Čas to ukončit. „To zní skvěle. Tak já si půjdu dočíst knížku, kterou jsem rozečetla. A možná se na později domluvím s Noou, ještě ti dám vědět.“

Mackenzie neřekla ani slovo, jen se táhla po schodech vedle mě. Odpoledne s příšernou nevlastní matkou, skvělé.

Když jsme došly do mezipatra, uvědomila jsem si, že jsem se ještě nezeptala na Chada. „Jak dopadlo rande na Skypu?“

Obrátila oči v sloup, „Rozešli jsme se.“

Zasmála jsem se, „Už zase?“

„Myslím, že jo. Možná spolu nemáme být. Ne každému z nás padají kluci k nohám.“

Teď byla s protočením očí řada na mě, „Obě víme, že to není pravda. Na Floridě jsi jedna z nejžádanějších holek. Jsi pro život tam jako stvořená.“

„Jo, to asi jo. Možná nakonec má všechno svůj důvod. Jdu spát, dobrou.“

Zamávala jsem jí, „Dobrou.“