ABK - 10. kapitola

Překlad: Simča

"Je všeobecně uznávanou pravdou, že svobodný muž držící se štěstí musí být v nouzi o manželku. "

~ Jane Austen

CORALINE

"V čele rodinyTaiyang je sedm a šedesáti letý Ju-long." Fedel ukázal na muže na obrazovce, která visela na dřevěné stěně vedle knihovny. Ju-long měl jen šedesát sedm let a přesto vypadal mnohem starší. Jeho obličej byl víc než vrásčitý a musel mít jedno oko slepé, protože bylo šedé.Jizva se táhla od okraje linie jeho bílých vlasů k jeho lícní kosti. "Má dvěděti. Nejstarší RuóJián, třicet let, to je ten, kterého šéf vyhodil z města minulou sobotu; je to imbecil. Jeho druhé dítě je jeho dcera, Liling, dvacet osm let. Není na ní nic jiného než její láska k oblečení a americkým hollywoodským hvězdám."

Bylo téměř nemožné říci, že RuóJián a Liling byli sourozenci ze způsobů, jak vypadali a působili. Byli to úplné a naprosté protiklady. RuóJián vypadal slizce, jeho černé vlasy byly dlouhéa měl propíchnuté obě uši. Vypadalo to, že si slepě vybíral oblečení: měl na sobě džínovou bundu z 90. let sezlatým drakem na zadní straně, a džíny na něm vypadaly příliš veliké.Celý jeho outfit působil jako zpátečka do dob temna. Přesto, jeho mladší sestra stála s hrdostí, měla dlouhé tmavé vlasy v bočním ohonu. Měla na sobě dlouhý červený tradiční cheongsam sezlatým drakem na krku. Oba měli bledou bílou kůži, ale tojediné bylo na nich stejné.

"Za několik dní si Liling vezme šestatřiceti letého Emilia Estebana Cortése, tady v Chicagu-"

"Něco není v pořádku." Declan zatnul zuby, když se podívá na Liama ​​a Melody, kteří oba seděli v čele stolu. "Triádanikdy neuzavírá sňatky s někým jiným než s vlastním druhem."

"To aniIrové a přesto tu všichni sedíme. Afroameričanka, Korejka, Italka, " Odpověděla jsem. "Přizpůsob se nebo zemři."

"Nebudeme předstírat, že pro to nebyl důvod," řekl Liam, nikdy se nepodíval z obrazovky, jak si prstem přejížděl přes rty. "Oženil jsem se s Melody pro spojenectví. Neal sis vzal Minu… no, protože ona už bylazasvěcena do rodiny- "

"Oženil jsem se svou ženou, bratře, protože ji miluju," přerušil ho Neal, poprvé promluvil.

"To je hezké. Znovu mě už nepřerušuj."Liam zakoulel očima a Neal zaťal pěst; vždycky se postrkávalive chvílích, jako je tato. "Jediný, kdo se oženil mimo rodinu a bez důvodu, byl Declan, a jediný důvod, proč mohl, byl ten,že neměl být příští vůdce této rodiny. Liling… proč si bere Hispánce, neznámého Hispánce? Kdo je to? "

"To je vše, co víme, pane," odpověděl Fedel. Emilio byl nyní na obrazovce. Byl atraktivní, s dlouhými, kudrnatými,černými vlasy, které měl po ramena, velké hnědé oči, a sluncem-políbenou kůži. Byl vysoký přes šest stop a měl široká ramena. Plavec možná? "Narodil se tady v Chicagu, strávil celý život nic neděláním, než nějakými komunitními pracemi a absolvoval na Chicagské PrávníUniverzitě před několika lety. Předtím učil angličtinu v Šanghaji po dobu osmi měsíců; to je místo, kde věříme, že poprvé navázal kontakt s Liling. Jinak je pro nás jako duch."

"Je to člověk. Kulky nepoškodí duchy. Něco není v pořádku, Fedele, a já chci vědět, co to je,"Melody uvedla. Promluvila poprvé od té doby, co jsme začali tento rozhovor, což by nebylotak divné, kdyby se dokázala podívat od muže na obrazovce.

"Ano, šéfe, jeden z našich lidí bude do rána v Hongkongu."

"A co odstřelovač?" Promluvil Liam a jeho hlas byl nebezpečně hrubý, než byl předtím. Jeho zelené oči se zdály být jasnější, děsivější.

"Policie-"

"Seru na policii! Chci toho odstřelovače, Fedele. Chtěl jsem ho už před hodinami. Někdo! Někde! Něco viděl! Je to vaše práce je přinutit mluvit!"Zařval a praštil pěstí do stolu. Nikdo z nás nepromluvil, a kdyby nebylo mého zatraceného mobilu, bylo by ticho.

Buzzz.

Buzzz.

Sáhla jsem do kapsy, má ramena klesla, když jsem uviděla další volání z nemocnice. Ve chvíli, kdy jsem ho ignorovala,začali volat zpátky.

Urgh.

"Kotě?"

"Co?" Vyštěkla jsem a podívala se na Declana a zjistila, že se na mě nedíval jen on, ale i všichni ostatní.

"Je všechno v pořádku?" Declanse natáhl pro mou ruku, ale já vstala.

Nenáviděla jsem mu lhát, a přesto jsem to dělala. S úsměvem jsem přikývla. "Jo, Darcyje jen znovu hladový.Volají povinnosti maminky."

Políbila jsem ho na tvář a položila ruku na Evelyno rameno, než jsem odešla. Liam začal znovu mluvit, ale cítila jsem na sobě Declanovy oči. Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně anadechla se nosem.

"Madam, je všechno v pořádku?" Náš majordomus, O'Phelan, se zastavil vedle mě. Uklonil se a přejel mě pohledem.

"Jsem v pořádku. Co ty dvě služebné, které jsem dnes ráno vyhodila?" Otevřel pro mě dveře, postavil se přede mě a dal mi malou kartu.

"Policisté byli kontaktováni, jak jste požadovala, a bylo mi řečeno, že jejich bankovní účty byly zmrazeny-"

"Co se děje, O'Phelane?" Vyštěkla jsem. "Jen před několika dny chůva popálila ucho mé neteře, teď bylydvě přistiženy při krádeži. Takhle já tento dům nevedu. Zítra, před svítáním, chci je všechny v

kuchyni. Vyřiď jim, že kdo přijde pozdě, nebude mít na starosti jen vyhazov. Je to jasné? "

"Ano madam. Donesl jsem vám do pokoje týdenní menu na večeři a oběd. "

"Dobře, můžete jít." Nečekala jsem, kdy odejde, prošla jsem kolem a šla do své ložnice.

Panství Callahanů mělo celkem šestnáct služebných, pět chův, tři majordomusy (O'Phelan byl hlavní sluha), šest kuchařů a devět mužů na zahradu, trávu, a bazény. To bylo celkemtřicet devět členů personálů, každý z nich moje zodpovědnost. Dům, náš dům byl moje zodpovědnost. Evelyn to dělala několik let, ale po Sedricovy smrti, ona prostě už neměla energii. Když to dělala ona, vypadalo to jednoduše. Nechránila jsem jen náš domov, chránila jsem naši rodinu. Tento dům byl jediným místem, kde jsme se všichni opravdu cítili v bezpečí. Já osobně si sedla s každým zaměstnancem, osvojila si jejich účty, znala jejich jména spolu s jejich rodinami. Musela jsem se ujistit, že jejich loajalita byla jako skála. Nic jsem nebrala jen tak. Výmluvy na mě nefungovaly. Všechno bylo buď podle mých měřítek, nebo vyhazov - a když říkám vyhazov, myslím tím, že odešli z tohoto domubuď zatčeni, zmrzačeni, nebo mrtví. Tohle nebyla hra.

Prošla jsem kolem výtahu, zarazila se a pak se vrátila.Stiskla jsem tlačítko pro přivolání. Dveře se otevřely. Opřela jsem se o sklo a jela dolů.

"Madam?" Dva strážní se ke mně otočil a upustili karty, které hráli. Přímo pod suterénem domu byl bezpečnostní sklep, jak to Declan s oblibou nazýval. Ukazoval všechny kamery v domě a bylo to vězení svého druhu.

Sáhla jsem dolůa zvedla karty. "Pomalá noc, chlapci?"

Třeli si krky. "Dávali jsme si jen malou přestávku-"

"Během této krátké přestávky se někdo mohl dostat na pozemek a vy byste o tom nevěděli, mám pravdu? Nejsem si jistá, kolik dostáváte, ale jsem si jistá, že to pokrývá přestávky, že? "

"Ano madam."

Přešla jsem k nejvyššímu z nich a dala mu žolíka na hruď. "Můj manžel, moji švagrové, nemají rádi vtipy, zvláště když se vtipkuje s jejich rodinou. "

Neřekli nic a ani já, takže jsem šla k celám. Tam byla služka – její šaty byly roztrhané, měla popraskané rty a pleť suchou – klepala se v rohu. Posunutím jsem otevřela dveře a skoro jsem se pozvracela z toho zápachu.

"Náročné tři dny, co?" Zeptala jsem se s rukou nad nosem.

Neodpověděla, jen vzlykala.

"Co se stalo, Thereso? Nemám ráda scény, a přesto celý dům byl otočen vzhůru nohama, protože nevíš, jak držet zasranou kulmu. "

"Nechtěla jsem -"

"Řekni mi pravdu."

"Já-"

"Jsem jediná, kdo tě může zachránit, Thereso, víš to. Chápu, že je Wyatt až moc ochranářský vůči jeho sestře. Pověz mi, je tohle chyba? "

Otřela si oči. "Nevím, co se stalo. Bylo to výročí smrti mé sestry. Cítila jsem se trochu podrážděně, ale nic velkého. Pak Dona toho rána nespolupracovala. Nesnášela všechno, co jsem jí na sebe vybrala. Nechtěla ani ven z postele. Řekla jsem jí, že na ní nebude nikdo čekat. Ona řekla, že princezny potřebují spánek pro krásu. Řekla jsem jí, že není princezna, a ona řekla, že její tatínek to řekl a tak to byla pravda. Byla prostě rozmazleným frackem! A čím víc jsem se snažila s ní mluvit, tím rozzlobenější jsem byla, a další věc bylo to, že jsem ji popálila ucho. Nechtěla jsem."

"Ale ano, chtěla." Zavrtěla jsem hlavou a ustoupila od ní. "Fracek nebo ne, tvým úkolem bylo se o ní postarat. Pokud nejsi schopna tak udělat, narazíš na mě, nebo její matku. "

"Prosím, Coro-"

"Pro tebe jsem paní Callahanová." Ustoupila jsem, než se mě mohla dotknout. "Není nic, co pro tebe můžu udělat. Sbohem, Thereso."

Zastavila jsem se, když jsem uslyšela její hihňání, mumlala si cosi polohlasně.

"Co to bylo?"

"Vy si myslíte, že jste bohové jen proto, že vaše jméno je Callahan. Ty jsi dokonce nejhorší, Coraline. Víš, že tebe celé služebnictvo nenávidí nejvíc? Irové tě nenávidí ještě víc. Negr, který se přivdal a ani nemohlponosit svoje vlastní dítě, tohle říkají. Alespoň Mina něco dělá. Ty? Staráš se o dům a najímáš chůvy. Nejsi nic jinýho, než že jsi sama služka. "

Že já jsem sem chodila.

"Opravdu se mě snažíš setřít, když sedíš v hromadě svých vlastních sraček?" Zasmála jsem se, zatleskala ji. "Gratuluju, jsem raněná. Dnes večer budu plakat, v mé posteli vedle svého manžela v mém zasraném domě, protože ty, chudá, ošklivá, nevděčná, malá rasistická čubka, mě nazvala negrem. A jak budu plakat, můj manžel se mě zeptá, co se děje. Když mu to řeknu, zabije tě takovým způsobem, za který se budou Khanovi muži stydět. A pak půjde po tvém bratrovi Thomasovi, tvém strýci chudáčkovi Kevinovi a sladká, sladká babička Rose možná spadne ze schodů. Ach, jak nepříjemné to bude, to vše jen proto, že jsem plakala. To je rodina, ve které jsem, lidé, kteří chodí kolem jako bohové… ti, kteří mohou ukončit tvůj život jako bozi. Ale protože ty,anebo tvoje slova mi vůbec nevadí, nebudu brečet. Dám si víno a steak a ty budeš sedět v hromadě sraček, dokud tě někdonezbaví tvého trápení. Jak jsem řekla, sbohem, Thereso. "

Dveře se za mnou zabouchly.

DECLAN

Lže mi.

Lhala mi.

Věděl jsem to. Cítil jsem to. Jen jsem doufal, že to skončí, ale trvalo to už tři týdny a pořád nic.

Její telefon zvonil i v noci. Když se na mě podívala těma krásnýma hnědýma očima, viděl jsem vinu. Na zlomek vteřiny, jsem si pomyslel, že mě podvádí; bylo to prostě logické, ale znal jsem Coru. Znaljsem ji lépe, než jsem kdy znal sám sebe, a ona byla loajální. Způsob, jakým jsme se milovali, jak se na mě vždycky ráno dívala, když si myslela, že ještě spím a já jsem se jen nemohl přimět otevřít oči… ona mě milovala. Milovala mě, a jediný důvod, proč mi něco tajila, byl ten, že mi nechtěla ublížit.

Byla to jediná věc, která dávala smysl.

"Declane, počkej," zavolala na mě Evelyn, jak všichni nechávali Liama ​​a Melody o samotě. Ovinula svou ruku kolem mé paže a šla se mnou po chodbě.

"Mami, je všechno v pořádku?" Zeptal jsem se a všiml si, že nechtěla, aby nás Mina a Neal slyšeli. Neodpověděla, prostě šla dál.

"Dobrou noc, mami," řekl Neal, jak otevřel dveře do svého pokoje.

"Evelyn." Mina přikývla.

"Dobrou!" Zamávala jim. Neal mi věnoval zvláštní pohled a já jsem mohl jen pokrčit rameny. "Doprovoď mě zpátky, Declane. "

"Samozřejmě." Přikývl jsem a nepustil ji.

Ve chvíli, kdy byli z doslechu, otočila se zpátky ke mně a zkřížila si ruce na prsou. "Řekni mi teď pravdu, synu. "

"O čem?"

"O Coře," zasyčela a naklonila se ke mě. "Její rakovina je zpět, že jo? Je to špatné? Co řekli lékaři?"

Ztuhnul jsem. Bylo to jako by mě bodla, a nebyl jsem si jistý, jak reagovat. Čím déle jsem mlčel a čím víc se na mě dívala, tím víc si uvědomovala.

"Nic neřekla."

"Cože… co? Já… já… jak to víš? Rakovina, jak to víš?"

"Já…"

"Mami! Řekni mi to. "

Byla celá napjatá, ale přikývla. "Byly jsme s Darcym venku na dvoře a byla trochu nervózní, a tak mu došla pro láhev a nechala venku její telefon. Zvonil, a bez přemýšlení, jsem odpověděla. Jednalo se o

automatickou připomínku pro zahájení chemoterapie."

Začal jsem od ní ustupovat, dokud moje tělo nenarazilo do zdi. Dýchat bylo těžké. Stát bylo těžší.

"Declane!" Chytila ​​mě za ramena, když jsem se zhroutil.

"Málem umřela," zašeptal jsem. "Poprvé málem zemřela třikrát. Mezitím byla v tak velkých bolestech. Nemohl jsem nic dělat. Jen jsem tam stál a sledoval, jak několik měsíců umírala. Nedokážu to… nedokážu… Ne, nedokážu ji znovu takhle vidět. Nedokážu ji znovu vidět trpět."

"Declane,chtěl bys, aby raději zemřela?"

Zíral jsem na ni v šoku; Jak se na to mohla vůbec ptát? "Radši bych zabil sám sebe, než ji nechal zemřít."

"Pak to dokážeš." Usmála se a mnulamipaže. "Dokážeš to… protože tě bude potřebovat."

Uvolňujíc hluboký výdech,jsem se znovu postavil.

"Co říkali?"