OTL - 12. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Noa držela kávu. Pořád byla ze včerejší noci v baru vzrušená. „A pak jsem slyšela, že skončili ve vězení! Ale vím, že už jsou venku, ráno jsem Leviho viděla běhat. Zajímalo by mě, kdo je vyplatil.“

Pokrčila jsem rameny. Čekala jsem u pultu, až mi baristka připraví pití. Bylo léto a příliš teplo na horké pití, ale Noa miluje kávu a chtěla jít sem. Nechtěla jsem si půjčovat Charitino auto, tak jsem se musela spoléhat na Nou.

„Prostě nemůžu uvěřit, že se to stalo. Ty a Eli, to jsem nečekala.“

„To nikdo,“ mumlala jsem. „Včetně mě.“

„Viděla jsi ho? Od večera?“

„No, potkala jsem Leviho u knihovny…“

„Ty jsi šla do knihovny?“ zeptala se pobaveně.

„Co to je s vámi všemi, že si myslíte, že neumím číst?“

„Já vím, že umíš číst, jen jsem netušila, že půjdeš do knihovny. Když jsi mi psala o nějaký tip, myslela jsem, že používáš čtečku nebo tak. Každopádně, zpátky k…“

Žena za pultem mi podala pití, zaplatila jsem a čekala, až vychladne, než se napiju. Když jsem se otočila, abych šla za Noou ke stolu a pokračovala v našem rozhovoru, do někoho jsem narazila a nebyl to nikdo jiný, než Levi Jackson. Když jsem narazila do jeho pevného svalnatého těla, zakymácel se a pustil své pití. Po celých kalhotách se mu rozlila horká káva. Bylo mi tak trapně, že jsem úplně zamrzla, dokud nezačal třepat nohama, aby zmírnil pálení.

„Bože! Omlouvám se!“

Popadla jsem z pultu ubrousky a začala mu sušit kalhoty, ale neuvědomila jsem si, že to ještě zhoršuju.

„To je dobrý, je to v pohodě,“ řekl, zvedl ruce a potřásl hlavou. Svět si se mnou hraje, jsem si tím jistá. Nejdřív knihovna a teď tohle? Myslela jsem, že jsem dala dostatečně najevo, že už ho nechci vidět.  

„Koupím ti nové, slibuju. Jsem hrozné nemehlo.“

Levi se na mě podíval. „Ty chceš koupit mně, čerstvé fotbalové hvězdě, nové kalhoty?“

Najednou mi došlo, jak hloupě to znělo. „Asi ano.“

Shrnul si ofinu z očí. Popadl ubrousek a začal otírat kalhoty sám. „Chci říct, že určitě můžeš, jen přemýšlím o logistice. Jakože, můžeme jít do obchodu spolu nebo bych ti prostě jen mohl říct velikost a potkáme se jindy? Nebo můžeme říct, že jsme si kvit. Pořád ti dlužím za kauci.“

Usmála jsem se. „Dobrý postřeh. Myslím, že to nechám na tobě, když jde o tvoje kalhoty.“ Možná, že vylití kávy do klína byl dobrý způsob, jak se dostat přes naše problémy. Přinejmenším to byl začátek.

„No, tak když budeme dál mluvit o mých kalhotách, tak mám pocit, že bychom si měli promluvit i o jiných věcech.“

Otočila jsem se na Nou, která záhadně zmizela. Ta holka byla ninja, přísahám.

„Posadíme se?“

Opatrně jsem si sedla do velkého křesla. Chvíli jsme se dívali jeden na druhého a čekali, kdo z nás promluví.  

„Chyběla jsi mi,“ řekne nakonec a prolomil tak ticho mezi námi.

„Opravdu?“

„Víc než si myslíš.“

„Evidentně, protože se upřímně divím, že se mnou ještě mluvíš. Po tom…“ Věděla jsem, co si zasloužím. „Po tom, co jsem udělala. A teď už podruhé v tomhle týdnu? Myslím, že to je víc, než si zasloužím.“

Povzdechl si a prohrábl si tmavé vlasy. Nemohla jsem si pomoct. „Líbí se mi tvoje vlasy. Sluší ti, jak je máš delší.“ Bylo úplně mimo říkat něco takového, když jsem se pokoušela o vážný rozhovor. Jen tak dál, Lilo.

Usmál se a mě poskočilo srdce. „Mé Agentce se to taky líbí. Myslí si, že holkám přijdu přátelštější, přitažlivější nebo tak něco. Ale mně je to jedno. Chci prostě jen hrát.“

Takže jeho agentkou byla žena. Proč mi to najednou přišlo proti srsti?

„Samozřejmě.“

„Což je důvod, proč se potřebuji omluvit.“

„Ty se chceš omluvit?“

„Jo, kvůli vězení, té rvačce, za všechno. Nemrzí mě, že jsem zjistil to o tobě a Elim, ale můžu se přes to přenést. Musím teď myslet na svou kariéru. Novináři nesmí zjistit, že jsem skončil ve vězení. Mohl bych přijít o smlouvu. Vše, na čem jsem tvrdě pracoval. Rozumíš mi, viď?“

„Samozřejmě, nikdy bych neohrozila tvoji kariéru. Vím, co všechno jsi pro to obětoval.“ Operace kolena, měsíce rehabilitací, střídání škol k získání lepší pozice pro nábor. Sledovala jsem to všechno na internetu. Bylo toho hodně. Nemůžu ho o to připravit.

„Chci ale taky něco jiného.“

Nadzvedla jsem obočí. Může to být nějaká dohoda? Že o té noci nikomu neřeknu; s tím si nemusel dělat starosti.

„Jakožto nováček nebudu moct randit. Chci říct, že budu hrát a všichni mě budou sledovat. Každý krok, který udělám, bude někdo posuzovat. Aby se ujistili se, že se držím pravidel. Že se soustředím jen na hru.“

„No a?“ Nechápala jsem, kam tím míří.

„Od chvíle, co jsem tě uviděl v baru, tě nemůžu dostat z hlavy. Chci tě, příští tři týdny chci všechno, co jsme měli mít. Pak nastoupím na tréninky a ty se vrátíš domů. Nebudeme muset přemýšlet nad tím, co mezi námi mohlo být. Uděláme to a pak bude po všem. Jednou provždy. Jeden měsíc, žádné závazky. Protentokrát žádné city.“

„Děláš si srandu.“

S ďábelským úsměvem zavrtěl hlavou. „Ani trochu.“

„Ale naše minulost…“

„Je minulostí. Můžeme jí tam nechat. Jestli můžeš. “

Mohla jsem. Rázně jsem přikývla. Co to sakra dělám? S čím jsem souhlasila? Chápu to vůbec?

„Mám jen jedno pravidlo - drž se od Eliho. Tu noc se ke mně dostal a já nedovolím, aby se to opakovalo.“

Nevěřila jsem vlastním uším. Muž, kterému jsem zlomila srdce, mě chtěl, mě celou, na určitý čas. A pak puf, všechno bude pryč.

Podívala jsem se mu do jasných modrých očí a zvažovala jeho návrh. „Jeden měsíc? Žádné závazky? Je to vůbec možné?“

„Rád bych to zjistil.“

Pravdou bylo, že já taky.