OTL - 11. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Následující den jsem šla do knihovny pro nové knížky, Noe jsem napsala zprávu, jestli nemá nějaký tip. Popadla jsem tři a sedla si na lavičku v parku, když ke mně přešel Levi. „Čteš něco zajímavého?“

Posunula jsem knížku dolů jen tak, abych viděla Levi Jacksona před sebou. „Myslela jsem, že spolu nemluvíme.“

Sednul si vedle mě. „Jo, no, přenesl jsem se přes to. Bylo to dávno, teď jsme dospělí. Je hloupé viset v minulosti.“

Překvapil mě. „Vážně?“

Zasmál se. „Spíš ne. Pořád chci Elimu jednu vrazit, ale nemůžu. Tenhle rok se už do vězení vrátit nechci.“

Přikývla jsem. „No, dobře. Protože já si nemůžu znovu dovolit zaplatit další kauci.“ Odmlčela jsem se. „Co tvůj nos?“

„Není zlomený. Eli mě praštil tvrdě, ale jen jsem chvilku krvácel.“

„To je dobře. Ten monokl ti sluší, vypadáš drsně.“

Usmál se na mě, v modrých očích se mu odrazilo sluneční svit. Levi byl nádherný, to se nedalo popřít. Nádherný a sexy. Bože, proč jsem to tak posrala? „Tak co teda čteš?“ zeptal se. „Myslím, že jsem tě nikdy neviděl si číst jen tak pro radost.“

Protočila jsem očima. „Dřív jsem si na čtení stěžovala, protože šlo o učebnice. Vždycky jsem si četla jen tak. Mám i průkaz do knihovny a tak.“

„Oh, promiň, že jsem tě urazil. Čtenářský průkaz? Teď zníš jako opravdová čtenářka.“

Usmála jsem se na něj. „Jo, no, tuhle knížku mi doporučila jedna kamarádka.“

Pozvedl obočí. „Ale? A kdo?“

„Kdo myslíš?“

Zároveň jsme řekli Noino jméno. Zasmál se, v očích se mu objevila známá jiskra.

„Vidím, že stará Lila je zpátky. Asi by mě to nemělo překvapovat.“

Položila jsem knížku do klína. „To není fér. To, co se stalo mezi tebou a Elim…“

Přerušil mě. „Dělám si srandu, Lilo. Nebuď taková citlivka.“

Povzdechla jsem. „Jen se mi nelíbí, jak se to všechno pokazilo.“

Pokrčil rameny. „Nemůžu soudit tvoje rozhodnutí, Lilo. Jen některá z tvé minulosti. Nepatřím do tvé přítomnosti. Zatím.“

Všimla jsem si, jak přidal zatím na konci. Co tím myslel?

„Hádám, že je to moje chyba.“

Seděli jsme a přemýšleli o tom, co jsem řekla. Věděli jsme, že mám pravdu.

„Chci říct, kvůli tomu, co se stalo s Elim, jsem tě donutila vycouvat z našeho vztahu. Odmítala jsem tvoje hovory a to nebylo fér. Tehdy jsem to zpackala.“

Podíval se na mě a já se připravila na přednášku. O tom, jak jsem hrozný člověk, o tom, jak jsem mu zlomila srdce a tak dále. Nejhorší bylo, že jsem věděla, že si to zasloužím. Každé slovo. Ale pak mě šokoval.

„Kdo by ti to vyčítal? Rodina pro tebe byla důležitá, když jsme byli spolu. Chci říct, byli jsme to ty a já a tvoje rodina. Nemohla jsi tušit, že to přijde.“

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela knihu. To jsem nečekala, že řekne. „Ne, myslím, že jsem to fakt nečekala. Byla to hrozná noc, Levi. Potřebovala jsem uvolnění, způsob jak uniknout a Levi tam byl. Nebylo to nic proti tobě. Nevím, jestli se budeš cítit líp, ale mohl to být kdokoliv. Nikdy to nebylo o mně a Elim. I když ti to tak nemusí připadat.“

Přikývl. „Máš pravdu, nepřijde. Ale to je celý Eli, jsem na něj a jeho kecy zvyklý. Nebylo to poprvé, co mi ukradl přítelkyni. Ale když jsi tak rychle odešla, tušil jsem, že jsi toho řešila víc. Nikdy jsi nezvládala konflikty dobře. To byla jedna z věcí, které jsem na tobě měl rád. Nemusel jsem mít strach, že se budeme hádat.“

Usmála jsem se na něj. „Pořád to tak je. Pořád utíkám, když se něco začne komplikovat. Je to můj obranný mechanismus.“

„Nejlepší obrana je tvrdý útok. “

Podívala jsem se na něj. „Opravdu jsi právě přirovnal můj život ke sportu?“

Rozesmál se. „Jo, asi jo. Pořád žiju jen pro fotbal. Však mě znáš. K tobě se to ale nehodí, co? Vyhlášená pianistka a ne sportovkyně.“

Ze srandy jsem do něj strčila. „Běhám! Vždycky jsem běhala.“

Přikývl. „Neboj, to bych nezapomněl. Vzpomínám si, jak jsi mě párkrát vyzvala na závod. Vždycky jsem se snažil prohrát, abych si mohl prohlížet ten tvůj sexy zadek. Pořád vypadá dobře.“

Oba nás překvapilo jeho přiznáním. Levi si pořád myslel, že jsem byla přitažlivá a já nemohla popřít, že i on vypadá skvěle. Chvíli bylo trapné ticho, než řekl, „Měl bych jít. Vrať se ke čtení. Nechci, abys o nás měla mylné představy.“

„Levi.“

Jen se na mě podíval, ale oba jsme věděli, co jsem chtěla říct, ale vyslovit jsem to nemusela. „Já vím, Lilo. Já vím.“

Šla jsem domů a nechala se ovívat letním vánek, abych měla pocit, že se vznáším. Možná mohl odnést všechny mé problémy.