Hlas - 16. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Drahé čtenářky, já se překonala a napsala to snad v mém rekordním čase. Špatný konec mě nějaký čas sváděl, ale ten si nejspíš nechám pro knížky, které budu psát podle skutečných událostí.Možná jsem některé z Vás zklamala, protože jsem pohřbila spoustu složitých teorií na konec. Popravdě třeba dvojčata jsem hned od začátku použila jen z toho důvodu, že se ve filmech atd. objevují často a většinou si spolu prohazují role, takže tímhle konkrétně jsem Vás chtěla navést na falešnou stopu. Bylo víc věcí, kterými jsem Vás chtěla navést na špatnou stopu. Děkuji za komentáře a já se jdu pustit rovnou do psaní epilogu, kde se, mimo jiné, dozvíte, jak probíhal telefonát s Deaconem nebo rozhovor Nathaniela a jeho otce.

Ještě jedna otázka, vždycky jsem si chtěla vyzkoušet něco ze své tvorby předčítat nahlas. Co byste říkali na Epilog v téhle formě a ne psané?

Zůstaň se mou napořád

Zírala jsem z okna a „užívala“ si svůj, pro mě stále nově nabytý, luxusní život. Díky otci příští rok začnu chodit do zdejší školy. Dosáhnu všeho, čeho jsem si přála dosáhnout. Hlavou mi ale běžely úplně jiné myšlenky. Zaslechla jsem, že Nathaniel našel svého otce, už před týdnem. Tak kde, sakra byl? Jasně holka, myslíš si, že se ti hned požene do náručí, po tom všem?Nezachovala jsem se k němu moc hezky. Vlastně ani on ne. Hlavně se nezachoval hezky k mému otci, ale to se dalo pochopit. Mill měl hodně tuhou slupku, za kterou jste se museli dostat. Já to měla lehčí, protože jsem jeho pokrevní příbuzná, podobná ženě, kterou jako jedinou v životě miloval.

Taky tu byly ty věci okolo zločinů Nathanielova otce a jeho předstírané smrti. Slyšela jsem, že zůstal bez peněz, takže si nejspíš nebude moci dovolit dobrého právníka. Výjimečně jsem viděla záběry ve zprávách. Žil si na Islandu, ale povedlo se ujednat, že se musel vrátit do Států. Před novináři kráčel s hlavou vzhůru a sám. Netušila jsem, co se stalo s Anitou, ale zdálo se, že to netušil nikdo. Nathanielův otec odmítl cokoliv říci. Popravdě jsem byla docela zvědavá, jestli má taky takový unikátně znějící hlas jako Nathaniel, ale celou dobu mlčel, s prázdným pohledem, ve kterém už nic nezbylo. V životě jsem ještě nespatřila tak prázdného člověka.

„Copak děláš, krásko?“ vyrušil mě veselý hlas Deacona, který sem přišel už před obědem, aby s otcem projednal nějaké obchodní záležitosti. Já se toho jako obvykle držela stranou. Jediné, co jsme si zatím řekli, byl letmý pozdrav před několika hodinami.

„Přemýšlím.“ odpověděla jsem stručně. Popravdě jsem dneska chtěla být sama. Neměla jsem náladu na nic. Venku bylo ráno trochu zataženo, že to ve mně vyvolalo lenivou náladu, která mi zůstala i přestože už se počasí postupně vylepšilo.

„To se nedalo přehlídnout. Jen jsem se ujišťoval, že u toho neděláš ještě něco speciální. Jako přivolávání bouřky nadpřirozenou schopností, o který jsi mě ještě neinformovala.“říkal to se širokým úsměvem, který vystavoval jeho zářivě bílé zuby a nutil vás se usmívat také.

Neubránila jsem se letmému úsměvu, ale mluvila jsem vážně. „O nadpřirozených schopnostech jsme si nepovídali vůbec.“

„Opravdu? Jednou jsem si ale jistý.“ Jemně se dotkl mé tváře, sjel prstem po hraně čelisti až na bradu a lehce ji stiskl mezi palcem a ukazováčkem. „Tím svým andělským obličejem a nevinným kukučem dostáváš každého zkaženého muže na kolena.“ Záblesk, co mu na moment proběhl v jeho očích, se mi vůbec nelíbil. Nedíval se na mě jako na kamarádku, ale na ženu.

„Deacone… já–“ Deacon byl hodně milý kluk, ale nebyl to Nathaniel. Když jsem vyslovila jeho jméno, spustil ruku dolu. Na ještě nepatrnější moment, než předtím, působil smutně. Smutek jsem u něj neznala. Vždycky byl toxicky veselý.

„Co takhle dělat něco produktivnějšího, jako si jít zahrát golf?“ navrhl dřív, než jsem mohla začít mluvit o závažných věcech, které se týkaly jeho chování ke mně. On se většinou závažným věcem vyhýbal dlouhým obloukem, kdybych ho postavila vedle Nathaniela, nejspíš by působili jako dokonalé protiklady v nemálo ohledech. Sakra. Zase jsem si vzpomněla naNathaniela.

Sjela jsem Deacona pohledem od hlavy až k patě i s tím jeho přesvědčivým výrazem a povzdechla si. „Dneska nemám na nic náladu.“

„Tu nemáš už několik měsíců, krásko, a já to nerad vidím, záleží mi na tobě.“ řekl, mezitím, co mi položil ruce na ramena a jemně mi na ně poklepával, jakoby mě chtěl povzbudit. „Takže bys se mnou měla jít na golf… užít si, že se vylepšilo počasí, nachytat nějaký to opálení, abys vypadala, že patříš do naší rodiny.“

„Nikdy jsem to nehrála.“ přiznala jsem zamyšleně. Už jsem byla napůl přesvědčená jít, ale stále jsem tvrdošíjně seděla na místě. Na jednu stránku jsem netoužila potom, abych se stala zapšklou holkou jen kvůli nešťastné lásce, bála jsem se, že jí minimálně na pár měsíců budu, jestli se na mě Nathaniel vykašle úplně. Na druhou jsem si říkala, že kvůli tomu budou trpět akorát moji blízcí, kteří si to nezaslouží.

Deacon mě naposledy plácl do jednoho z ramen. „Tím líp, šup, převlíkni se a vyrážíme.“

„Co na dnešek plánujete?“ zeptal se Mill ani jsem si nestačila všimnout, že vešel do místnosti. Myslela jsem, že se vrátil zpátky do společnosti. Na moment jsem se za ním ohlédla a následně se podívala na Deacona. Ten se zatvářil prosebně. Tušila jsem, co chce, abych řekla. Na chvíli jsem mu věnovala neoblomný výraz a pak jsem se neochotně usmála.

„Půjdeme hrát golf.“ odpověděla jsem Millovi.

„Golf? To zní jako pěkná nuda.“ řekl Mill, naklonil se ke mně a dal mi letmou pusu na tvář. Občas jsem z jeho mluvy měla pocit, jako bych mluvila já v mužském, slušnějším provedení. Alespoň jsem věděla, po kom jsem tak prostořeká a přehnaně upřímná a proč jsem mu tak rychle začala důvěřovat. Nemůžete nevěřit někomu, kdo vám připomíná sebe samého.

„Se mnou nikdy není nuda. Navíc do klubu nemůžou novináři. Je tam soukromí.“ obhajoval svůj nápad Deacon. V jeho případě mi ta první poznámka nevyzněla namyšleně, protože on skutečně dokázal rozsvítit místnost a přinést s sebou zábavu. Kde byl on, tam se lidé usmívali.

„Tak jděte, já se stejně musím vrátit zpátky do kanceláře.“ povzbudil nás Mill.

Natáhla jsem se k otci, abych ho obejmula na rozloučenou. „Jednou bys někam mohl jít s náma.“

„To bych rád, ale znáš mě, musím na všechno dohlížet, i když na to mám zaměstnance.“ zamumlal mi do vlasů, pak se odtáhl. V poslední době jsme si vynahrazovali ty roky, co jsme strávili bez sebe, objímáním. Připadalo mi to milé, akorát jsem na to zpočátku nebyla absolutně zvyklá. Máma mě objímala nebo dávala pusu jen při zvláštních příležitostech.

„Já vím.“ Kývla jsem. „No nic, jdu se převlíct.“

Opustila jsem místnost. Vyšla jsem úzké dřevěné schody a minula dva pokoje, než jsem zabrala za kliku u dveří do své ložnice. Byla vlastně menší než ta, ve které jsem bydlela v residenci Craigů, ale stala se pro mě mým soukromým místem. Dala jsem si tam několik fotek, dvě z nich mi věnoval otec. Byl tam vyfocený s mamkou, když byli oba mladí a spolu. Milovala jsem je vidět si zamilovaně hledět do očí a strašně jsem litovala toho, že nás nikdy neuvidím pohromadě jako rodinu.

Náhle se ozvalo zaklepání.

„Dále.“ řekla jsem trochu hlasitěji.

„Jen jsem ti přišel říct, aby sis vzala něco sexy.“ zařval Deacon přes dveře, aniž by vstoupil. Nikdy předtím na mě neměl sexistické narážky, takže mě tím překvapil.

„A to jako proč?!“

„Protože jsem ve svým nitru pořád ještě nadrženej puberťák?“ vyslovil to jako otázku. Vyprskla jsem z toho smíchy.

„Polib si, Deacone!“ zakřičela jsem nakonec.

„Abys toho pak nelitovala.“ oznámil mi se zvláštním podtónem, který prozrazoval skrytý význam.

Nemínila jsem se tím zabývat. Vytáhla jsem ze skříně nějaké šortky a tričko s krátkým rukávem. Hodila jsem to na sebe a udělala si culík. Dole jsem byla do pěti minut. Deacon mě odvedl k autu a vyjeli jsme na cestu.

V golfovém klubu pro zbohatlíky jsem ještě nikdy v životě nebyla, takže to pro mě bylo nové, ale, ne, tak zdrcující jako příjezd do sídla Craigů. V té době jsem poprvé přišla do kontaktu s luxusem. Teď už jsem se s ním setkávala docela často.

V celém areálu, po kterém jsme se pohybovali, bylo i několik budov. Jednalo se o sklady, kanceláře a restauraci. Nikde jsme se nezdrželi, jen jsme si vypůjčili náčiní a šli na nějaké Deaconovo oblíbené, přírodní odpaliště. Po cestě jsem obdivovala způsob, jakým tam byl upravený trávník a samozřejmě si také povídala s Deaconem. On nedokázal mlčet ani na vteřinu, pokud zrovna nejedl.

Ve stínu stromu mi pak začal popisovat, co mám dělat a jak se drží hůl. Později jsem ji měla v ruce, Deacon mě chytil, aby mi naznačil, jak zhruba švihnout. Stál trochu bokem, takže viděl za moje záda.

„No vida, ty jsi přišel.“ řekl z ničeho nic.

„Dej z ní ty pracky pryč.“ ozvalo se za mnou, dřív než jsem se stihla ohlédnout, abych zjistila na koho Deacon mluvil. Ten hlas jsem poznala okamžitě.

Vykulila jsem oči. „Nathanieli?“

Stál tu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jeho pleť byla téměř dokonalá. Vlasy o něco kratší než jsem si je pamatovala. Úsměv mu lehce zatahal za koutky, když se jeho pohled setkal s mým.

„Klídek, hochu, jen jsem jí učil hrát, když ti to tak dlouho trvalo.“ řekl Deacon a u toho mě pustil.

Nathaniel se znova zamračil a div na Deacona nevyštěkl: „Bydlím odsud hodinu a půl. To bych ti řekl, kdybys mi to nepoložil.“

„No, já si půjdu pro nějaký pití, tak mě omluvte.“ řekl Deacon s omluvným gestem. Pryč skoro běžel. Nathaniel ho následoval svým pohledem, dokud nebyl deset metrů daleko. Já tam jen stála a zírala s otevřenou pusou.

„Ahoj.“ pozdravil mě Nathaniel a šel ke mně blíž. Takhle jsem si naše setkání rozhodně nepředstavovala. Měl klečet u dveří mého pokoje nebo lépe našeho domu.

„Ahoj.“ odpověděla jsem. Možná jsem ho u toho provrtala pohledem. „Deacon tě sem pozval?“

Zakousl se do rtu. „Jo.“

„Vypadáš jinak.“

„No jo, co s člověkem nedokáže udělat pár operací.“ řekl nervózně, ruce si nedbale strčil do kapes a nesměle se zadíval do země. Působil na mě jako kluk na prvním rande. Bylo složité se na něj zlobit, když vypadal tak sladce.

„Předtím ses mi taky líbil.“ poznamenala jsem jen tak mimochodem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem po něm vzdychala, ale zároveň jsem ho nechtěla připravit o sebedůvěru.

Na moment ke mně zvednul pohled a cosi v něm zablýsklo. „Ne tolik jako pan herec.“

„Ty si myslíš, že jsem něco měla s Deaconem?“ zeptala jsem se překvapeně. Ale kde by nás spolu viděl? Leda v časopisech nebo v televizi. Pravda, to jsem já vůbec nesledovala. Počkat, ale vždyť on vůbec nemá právo na mě žárlit. Nechal mě opuštěnou uprostřed garáže! „Nesnáším tě za to, že ses mi neozval. Nejraději bych tě za to teď zmlátila a–“

A bylo to tady. Přitiskl mě ke kmenu stromu tak prudce, že mi málem vyrazil dech. Pusu mi zacpal polibkem. Připadalo mi, jako bych ty minulé měsíce opravdu nežila. On do mě v jediné sekundě dokázal vdechnout život. Už nechutnal po tajemství, ale po něčem svěžím. Celý se do mě vpíjel, jako to může dokázat jenom člověk, do kterého jste opravdu zamilovaní. Rukami jsem mu zajela do vlasů, abych si, po té dlouhé době odpírání, užila jejich hebkost.

„Miluju, když mi nadáváš.“ vydechl mi do rtů.

Pozvedla jsem nad tím prohlášením jedno obočí. „Myslím, že tenhle týden budu na všechny milá, hlavně na Deacona.“ V očích se mu objevila neplecha. Bez upozornění si mě přehodil přes rameno jako pytel brambor. „Co to děláš!“

„ŽádnejDeacon, hodlám tě unýst a přívázat ke svý posteli na celej ten týden.“ popisoval mi umíněně mezitím, co mě nesl přes dokonalý trávník. Každý jeho krok se mnou hrkal, jako kdybych byla hadrová panenka.

„Ale já mám práci.“ namítla jsem třesoucím se hlasem.

Nathaniel pokračoval v cestě.

„Volal jsem v autě tvýmu tátovi. Omluvil jsem se mu a on mi řekl, že ti na týden zařídí volno v práci, abych měl čas ti z obličeje setřít ten ponurej výraz. A když se mi to nepovede, že mě zmlátí. Původně mě chtěl zmlátit určitě, ale při tý omluvě si to rozmyslel.“

„Ten zrádce!“ vykřikla jsem neschopná přemýšlet, z toho jak jsem měla překrvený mozek.

Nathaniel mě položil zpátky na zem a zadíval se mi do očí. „Srdíčko?“

„No?“ zamumlala jsem uraženě. On sevřel mou tvář v dlaních a jemně mě pohladil palci.

„Nezlob se na mě. Miluju tě.“zašeptal.

Když jsem hleděla do jeho upřímných očí, rozhodně jsem si byla jistá, že žádná žena na Zemi by nebyla schopná odolat Nathanielovi, když říká tahle slova.Mmm…celý týden?