Hater - 2. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj holky,

konečně se můj život začíná dostávat zpět do normálu, a tak jsem Vám dnes po práci přeložila docela dlouhou kapitolu, jako náplast za takové dlouhé čekání. Snad už teď budou kapitoly přibývat pravidelněji.

#SampitonatSeBlizi
Zatímco jste se cpali krocanem a
koláčem, Vlci na hřišti nakopávali zadky.
#24NasVezmeNaCestu

…Alpha BuzzFeed

Romeo

Rimmel se zavrtala pod přikrývku v mé posteli a přitiskla své nahé tělo k mému. I přesto, že od té doby, co jsme se sem dostali, jsme měli sex už třikrát, moje tělo reagovalo na její dotek. Jen dotek její hedvábné kůže, která se o mě třela, stačil, abych jí chtěl znovu.

Zasténala a zasunula prsty mezi mé tělo a matraci. „Nemyslím si, že si někdy zvyknu na ten studený vzduch.“

Zasmál jsem se a políbil ji na čelo. „Jen počkej, až začne sněžit.“

„Ugh,“ zasténala.

„Zatopím,“ řekl jsem a začal se zpod ní pohybovat. Přitáhla si mě blíž a udělala odhodlaný zvuk. Zasmál jsem se. To, že se jí líbilo mě mít takhle blízko, ze mě vyhánělo všechny sračky. „Myslel jsem, že je ti zima,“ řekl jsem laskavě.

„Ale ty jsi teplý.“

„Hned se vrátím.“

„Polib mě,“ přikázala. Rozhodně byla plachý člověk, ale čím víc času jsme spolu trávili, tím méně plachá byla, když jsme spolu byli sami. Miloval jsem to. Bylo to, jako kdybych viděl člověka, kterého nikdo jiný nevidí.

Převalil jsem se a přišpendlil jsem jí pod sebou, obalil jí ruce za zády a přitiskl si její nahé torzo proti svému. Její ústa byla ochotná a dychtivá, když její jazyk hladil můj. Byl to líný polibek, ale nebyl krátký. Mohl bych prozkoumávat hlubiny jejích úst hodiny a stále bych nacházel nové způsoby, jak bych ji donutil sténat.

Když nutkání se ponořit do jejího středu bylo příliš silné, odtáhl jsem se. Oči měla rozostřené a rty oteklé, když se na mě usmála.

Chtěl jsem ji tak zasraně moc, tak moc, jako když prohledávala dav na letišti s očekáváním v očích. Prošel jsem skrz extra zabezpečení, ale abych na ni mohl čekat u brány, stálo za ty potíže. Způsob, jakým se její tvář rozzářila, když mě viděla, mi stáhl hrudník.

Byl jsem zvyklý na pozornost od opačného pohlaví. Dostat holku, aby mě měla ráda, pro mě nikdy nebyla opravdu výzva.

Ale Rimmel byla jiná.

Nikdy na nikoho se takhle nedívala. Vlastně jsem nikdy neviděl, že by se na někoho dívala tak, jako na mě. Ani na zvířata v útulku, které považovala za své přátele.

Nebyla to maličkost, abych se cítil, jako bych byl speciální. Bylo to skoro něco, na co bych si mohl zvyknout. Nebylo to nic, co bych čekal.

Ale s Rimmel to bylo, jako kdyby mě milovala i přes to všechno.

„Doháníš mě k šílenství,“ zamumlal jsem, když jsem mi dával vlasy pryč z obličeje.

Její ruka sklouzla přes zadní část mého ramene a cestovala dolů na dolní část mých zad.

Zasténal jsem. „Zítra budeš bolavá, Rim.“

„To je mi jedno.“

Usmál jsem se. „Já vím. Ale budeš.“

Zašklebila se na mě a já ji políbil na nos. To, že jsem se odtáhl, nebylo něco, co jsem chtěl udělat, ale její tělo potřebovalo pauzu. Alespoň na hodinu. „Mám pro tebe dárek.“

Její oči se rozšířily. „Opravdu?“

„Vážně sis myslela, že ti nedám vánoční dárek?“

Pokrčila pode mnou rameny. „Nečekala jsem to. Kromě toho jsme strávili Vánoce odděleně.“

„Jaký přítel by nedal dárek své dívce?“Zeptal jsem se a vyklouzl z postele.

Přetáhla přes sebe deku, aby se ochránila před studených vzduchem. Sebral jsem svoje Henley tričko s dlouhými rukávy z místa, kam jsem ho odhodil, a podal jí ho.

Šel jsem a udeřil do vypínače na plynový krb, který byl na stěně naproti posteli. Plameny se probudily k životu a naplnily tmavou místnost do oranžova.

„Tohle jistě poráží můj pokoj na koleji,“ napůl vzdychla.

Zasmál jsem se a otočil se. Dech, který jsem nabral, mi ztuhl v půli cesty do plic.

Seděla ve středu postele, přikrývky zmuchlané kolem sebe. Moje tričko bylo příliš velké, spadalo jí z jednoho ramene a odhalovalo kousek její krémové kůže. Tváře měla růžové a rty oteklé. Její dlouhé husté vlasy byly chaoticky zamotané a spadaly jí kolem obličeje a dolů po zádech.

Tolik mi chyběla.

Chyběla mi víc, než jsem si uvědomoval. Ale vidět ji tam sedět, když zabírala tak málo místa v mé posteli, ale tolik místa v mé hrudi, což bylo něco, co jsem nemohl popřít.

Naklonila hlavu, podívala se na mě a nakrčila nos. „Vypadám hrozně?“ Zeptala se.

Zavrtěl jsem hlavou, neschopný mluvit. Nikdy jsem si nemyslel, že by se mi tohle mohlo stát. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl někoho milovat tak moc. Tak rychle.

Otočil jsem se, abych mohl zvednout zabalenou krabici u dveří, a vzal ji s sebou do postele. Nebylo to nic úžasného, protože jsem ho balil sám. Byl zabalen v jasně červeném papíru se zlatou stuhou navrchu.

Držel jsem krabici, kterou si vzala, a umístila si ji do klína na přikrývku. Její oči se toulaly po mém nahém těle, bylo v nich teplo a uznání. Usmál jsem se a natáhl se pro boxerky, které jsem si oblékl. Kdyby se takhle na mě dívala, nevydržel bych ani pět minut, natož několik hodin.

Vklouzl jsem do postele vedle ní a lehl si na svou stranu a opřel se o loket. „Otevřeš to?“

Kousla se do rtu a podívala se na něj. Murphy vyskočil na konec postele, posadil se a pozorovat nás, zatímco jeho ocas svištěl sem a tam.Rimmel zvedla krabici a zatřásla s ní.

Když se nic nestalo, usmála se a roztrhla papír. Dal jsem dárek do bílé krabice, a tak sundala víko a podívala se dovnitř.

Podívala se na mě a usmála se.

„Myslel jsem, že by moje dívka z Floridy mohla mít něco, co ji zahřeje, když nebudu kolem.“

„Miluju je,“ řekla a vytáhla pár bílých bot s kožešinou. Nahoře měly červenou tkaničku, která je držela na místě.

Sklouzla prsty po měkké bílé umělé kožešině a uznale si povzdechla. S jednou v každé ruce se na mě vrhla a objala mě kolem krku. „Děkuju, Romeo,“ řekla a políbila mě na tvář. „Muluju je.“

„Zkus si je,“ řekl jsem.

Rimmel odhodila přikrývku a vytáhla bosé nohy, aby si nasadila boty. Nejdříve si natáhla jednu a zavázala ji, pak strčila nohu do té druhé.

Její čelo se svraštilo. „Něco tam je,“ řekla a rychle ji vytáhla zpátky.

„Co to je?“

„Nestrčím tam ruku!“ Vyjekla. „Mohl by to být brouk.“

„Brouk?“ Byl jsem pobavený. „Jak by se tam dostal brouk?“

Udělala na mě obličej a vyplázla na mě jazyk. „Kdo ví? Brouci jsou takhle plíživý.“

Zasmál jsem se a strčil ruku do boty. Dívala se na mě, jako kdyby čekala, že mi něco ukousne ruku. Uchopil jsem čtvercovou bílou krabičku a vytáhl ji ven. „Myslím, že by to mohlo být pro tebe,“ řekl jsem a mrkl na ni.

Její oči kmitaly mezi mnou a krabičkou, kterou jsem držel. „Tyhle boty jsou víc než dost.“

„Já vím,“ odpověděl jsem a podal ji jí.

Vzala si ji a zvedla víčko. Slyšel jsem šustění hedvábného papíru, a pak se zadívala na několik vteřin dolů. „Potřebuju své brýle,“ řekla měkkým šepotem.

Sáhl jsem za sebe na stolek a podal jí je. Nasadila si je a podívala se zase dolů. „To je tak krásné.“

Její hlas byl tlumený, jako kdyby mohla nějak poškodit obsah krabice, a zírala na to, jako kdyby to mohlo zmizet. Dělalo mi starosti, že se jí to možná nelíbilo. Možná se snažila vymyslet, co říct.

„Pokud se ti to nelíbí…“ Začal jsem a ona zalapala po dechu.

„Samozřejmě, že se mi to líbí.“ Vzhlédla. „Muluju to. Nikdy jsem neměla nic podobného.“

Oči měla takové mlhavé, když se na mě dívala. Byl to takový jednoduchý dárek. Utratil bych mnohem víc peněz za rodiče a, sakra, i za Braedena. Ale věděl jsem, že Rimmel by nechtěla nic honosného. Nechtěla by nic, co by vypadalo, jako že jsem se na ni snažil zapůsobit. To jsem na ní miloval. Miloval jsem, že nečekala vůbec nic.

„Zkus si to,“ řekl jsem a sáhl do krabičky. Nebyl to úplně náramek. Prodavačka to nazvala bižuterií. Byl to v podstatě široký zlatý drátek, který se ovíjel kolem jejího zápěstí.

Ve středu bylo srdce, kde bylo vyryto R & R. Vypadalo to, jako kdyby to bylo vytesáno ručně.

„Je to tak krásné. Má to naše iniciály,“ řekla a přejela špičkou prstu přes rytiny.

„Znáš mě.“ Napůl jsem žertoval. „Využiju jakýkoliv způsob, jak na tebe dostat svoje jméno.“

Vzhlédla. Cítil jsem její hnědé oči na mé tváři. „Miluju tě.“

Neříkala ty dvě slova moc často. Myslím si, že se jich bojí. Myslím, že se kvůli nim cítí zranitelná, protože tím ukazovala, že jí na mně záleželo, protože se bála, že by o mě mohla nějakým způsobem přijít.

Ale na tom nezáleželo, protože jsem věděl, co ke mně cítila. To, že jsem jí slyšel, jak to řekla, mě píchlo hluboko uvnitř.

Popadl jsem její obličej a přitáhl si ho k mému. „Taky tě miluju, zlato.“

Pomalu a hluboce jsem ji políbil, pohlcoval jsem její ústa stejným způsobem, jak její slova pohltila mou duši.

Když se odtáhla, pohlédla dolů, když si nandala zlatý náramek na zápěstí a usmála se.

„Vybral jsem zlatý, protože se shoduje s náhrdelníkem tvojí mámy.“

„Je to perfektní.“

Než jsem si ji mohl přitáhnout zpět, vyběhla z postele do vedlejší místnosti.

„Hej!“ Zavolal jsem na ni.

Zasmála se a já uslyšel rozepínání zipu. O vteřinu později se znovu objevila, moje tričko jí dosahovalo až téměř ke kolenům, s jednou chlupatou botou, protože druhou neměla.

Zasmál jsem se a podal jí druhou botu. Přišla až ke mně a vklouzla nohou do boty. Když jsem jí zavázal tkaničku navrchu, dala mi malou krabičku pod nos. „Taky pro tebe něco mám.“

Chytil jsem ji kolem pasu, hodil ji na postel a vztyčil se nad ní.

Zasmála se. „Otevři to!“

Stále rozkročený nad jejími boky jsem se posadil a vzal jí dárek z ruky. Byla to malá obdélníková krabička s tmavě zelenou stuhu ovázanou kolem. Rozvázal jsem mašli a zvedl víko.

Uvnitř byly psí známky na stříbrném řetízku. Známky nebyly stříbrné, ale měly tmavou námořnickou barvu.

Vyndal jsem je z krabičky a držel známky ve své ruce. Na přední straně bylo moje jméno a číslo dresu.

ROMEO

# 24

„Otoč to.“ Řekla, a tak jsem to udělala.

Na zadní straně bylo rovněž něco vyryto. Stálo tam: Všechno je možné. A pod těmi slovy byl čtyřlístek.

„Víš, jak je těžké nakupovat pro kluky?“ Zeptala se částečně pobaveně.

Přejel jsem prstem přes čtyřlístek.

„Vím, že ses vzdal snadné cesty do NFL, když jsi řekl Omegám, aby si ji strčily někam. Vím, že bys to neudělal, kdyby nebylo mě,“ řekla Rimmel a já k ní vzhlédl od dárku. „Chci, abys věděl, že v tebe věřím. Vím, že se tam dostaneš. Myslela jsem si, že ti možná čtyřlístek přinese štěstí. Ne, že bys ho potřeboval-“

Přerušil jsem její slova polibkem. Horkým, spalujícím polibkem. Zasténala, když mi své prsty zabořila do vlasů a nohy mi obtočila kolem pasu. Myšlenka na to, že její tělo potřebuje pauzu, byla úplně zapomenuta, když jsem vklouzl rukou pod její tričko a masíroval jí prsa.

Hlava jí spadla na stranu a já využil příležitosti, abych jí políbil nahé rameno. Můj penis pro ni pulzoval. Chtěl jsem ji tak moc, že jsem nemohl myslet na nic jiného. Psí známky jsem stále svíral v ruce, když jsem si stahoval boxerky jen natolik, abych ho osvobodil.

Její vchod byl již mokrý a horký. S jedním rychlým pohybem jsem vklouzl do jejího těla.

Oba jsme při tom kontaktu zalapali po dechu. Bylo to poprvé, co jsem si zapomněl nasadit kondom. Do prdele, byla tak těsná a teplá. Všechno bylo úžasné, jak se její zdi mačkaly kolem mé holé kůže, jak její šťávy potahovaly moje mužství.

„Ježiši,“ zaúpěl jsem, bojoval jsem s nutkáním, znovu a znovu.

„Romeo,“ zašeptala, když mi přejela nehty po zádech.

„Já vím, zlato. Zapomněl jsem. Omlouvám se. Já to napravím.“

Začal jsem se vytahovat, když zasténala a prsty do mě zaryla ještě víc. Tvrdě jsem polkl. Bylo to poprvé, co jsem byl se ženou bez kondomu. Neměl jsem tušení, že to bude takové. Bylo to tak, tak mnohem… víc.

„Ještě jednou,“ zamumlala a já se zatlačil hluboko.

Celé mě tělo se zachvělo a Rimmel se začala třást kolena.

V jednu chvíli jsem se rychlým pohybem vytáhl ven. Pokud bych v ní zůstal ještě další vteřinu, nebyl bych schopný se vytáhnout ven. Okamžitě mi chybělo její teplo. Sáhl jsem po kondomu, protože jsem měl potřebu, která na mě křičela, abych se v ní znovu pohřbil.

Nasadil jsem kondom tak rychle, jak jsem mohl, a pak vrazil zpátky dovnitř. Vstoupil jsem do ní tvrdě, překonaly mě emoce a potřeba. Ani jednomu z nás netrvalo dlouho, aby přes ni i přes mě přešlo uvolnění.

Když bylo po všem, převalil jsem se na stranu a roztřeseně jsem se nadechl.

„Znamená to, že se ti líbí?“ Zeptala se, když se přetočila na bok a podívala se na mě.

Otočil jsem hlavu a zazubil se. „Co myslíš?“

„Že to bylo opravdu dobré,“ zašeptala.

Zasténal jsem a přejel si rukou po tváři. Bylo to tak dobré, že jsem věděl, že je to vše, na co jsem mohl myslet. Otočil jsem se k ní. „Nikdy předtím jsem takhle v nikom nebyl.“

Oči se jí za brýlemi rozšířily. „Opravdu?“

Přikývl jsem. „Věříš mi, Rimmel?“ Zeptal jsem se.

„Samozřejmě,“ odpověděla bez vteřiny zaváhání.

„Chci se nechat vyšetřit, abych si byl jistý, co už vím. Jsem čistý, ale chci ti to dokázat.“

„Věřím ti,“ řekla.

Věděl jsem, že ano. Ale chtěl jsem jí to dokázat. „Uvažovala bys o tom, že bys brala prášky?“

Bylo moc jí o to žádat. Byli jsme spolu jen pár měsíců.

„Už jsem se o to postarala,“ řekla a zastihla mě nepřipraveného.

„Cože? Myslel jsem, že je nebereš.“

„Nebrala. Když jsem se o prázdninách vrátila domů, sešla jsem se se svým doktorem a ten mi je předepsal. Taky jsem se nechala testovat, když už jsem tam byla. Jsem čistá.“

Věděl jsem, že je. Sakra, ani jsem ji nežádal, aby šla na testy. Ale stejně šla. Udělala to pro mě.

„Nechci nic mezi námi,“ řekl jsem jí. „Chci ti být tak blízko, jak jen můžu být.“

„Já to chci taky,“ zašeptala a sevřela mou čelist ve svých dlaních.

„Jsi si tím jistá?“ Zeptal jsem se.

Přikývla.

„Jakmile se nechám vyšetřit a přijdou výsledky, vyhazuju kondomy,“ řekl jsem jí.

„Ten plán se mi líbí.“

Zasténal jsem a přitáhl si ji k sobě. „Mně taky.“

„Chystáš se to nosit?“ Zeptala se. Její hlas byl proti mé hrudi tlumený.

Vzpomněl jsem si na náhrdelník, který jsem svíral v ruce. Odtáhl jsem se a podržel ho mezi námi. „Samozřejmě.“

Vypadala plaše, když mi ho vytáhla z ruky a přetáhla mi ho přes hlavu. Chladný kov ležel proti mé hrudi.

„Jsem tvůj největší fanoušek, víš to,“ zašeptala a pak její žaludek hlasitě zavrčel.

Zasmál jsem se a rychle ji políbil. „Můj největší fanoušek má hlad.“

Ušklíbla se. „Nechtěla jsem jíst před letem. Bála jsem se, že by se mi udělalo zle.“

„Pizza. Film. Ty v tomhle tričku a nic jiného,“ řekl jsem.

„Jablečný cider?“ Zeptala se.

Byla tou věcí posedlá od doby, co začala chodit na moje zápasy. „Víš, že mám nějaké v kuchyni,“ řekl jsem.

„Platí,“ řekla.

Objednal jsem pizzu, zatímco ona byla v kuchyni a připravovala svůj cider.

Když jsem vyšel, Murphy seděl na pultu vedle studené plechovky limonády, kterou mi připravila.

Většinu času čekání na pizzu jsme strávili muchlováním, a když zazvonil zvonek, jsem byl podrážděný z přerušení. Rimmel se šourala za mnou ve svých botách (které vypadaly sexy jako peklo) a v mém tričku.

Udržoval jsem své tělo před jejím, aby poslíček nemohl vidět, jak vypadala.

Když odcházel, žongloval jsem s krabicemi s pizzou a posunul se, abych zavřel dveře. Ale Rimmel neudělala krok zpátky. Stála nehybně a dívala se kolem mě ven ze dveří.

„Co se děje?“ Zeptal jsem se a otočil se, abych se podíval.

Nic jsem neviděl.

„To je v okně tvá matka?“ Zeptala se a ukázala bradou.

Podíval jsem se na dům do jednoho z osvětlených oken. Máma se na nás dívala. Když si všimla, že se na ni díváme, zmizela zpět do místnosti.

Rimmel byla ticho, když se přesunula do obývacího pokoje směrem k pohovce a televizi. Věděl jsem, že se Rimmel díky mé matce cítila nepříjemně. Soudě podle toho, kdy se jednou setkaly, jsem ji nemohl vinit.

„Hej,“ řekl jsem, odložil krabice a třel jsem jí dlaní o záda.

Otočila se na mě s ponurým pohledem. „Nikdy mě nebude mít ráda. Viď?“

Smutek v jejím hlase způsobil, že ve mně propukl hněv. „Samozřejmě, že bude,“ zamumlal jsem a přitáhl si ji k boku. „Jakmile tě pozná, nebude si moct pomoc a bude tě mít ráda.“

Neuvědomil jsem si, jak moc matčino odmítnutí té noci, kdy se setkaly před několika týdny, Rimmel bolelo. Ale teď jsem to viděl v hlubinách jejích očí. Chtěl jsem to odnést pryč. Chtěl jsem, aby to bylo v pořádku.

Ale pravda byla taková, že jsem si nebyl jistý, co mě bude stát, abych k nám matku dostal blíž.