Checkmate:TIW - 13. kapitola

Překlad: Simča

Ahoj holky, dneska jsem tak trochu nestíhala. Zítra vám přeložím další kapitolu ABK a THG.

Mějte se, Simča

TRAVIS

Viola může být chytračka, ale vyzná se. Studuju její ústa, když mluví detailně o článcích osmlouvách Evropského společenství. Všimne si, že zírám a zastaví se.

"Co je?" Její oči se zúží, a já se ušklíbnu a zavrtím hlavou.

"Hlavním bodem je nemít klamavé reklamy. Není to jako na americkém trhu, kde můžeme v zásadě naznačit, že něčí prsa porostou nebo zhubnou sto liber za týden. Nebo dostaneš kočky, pokud budeš pít Bud Light. (pivo)Je to přísnější. My máme Federal TradeCommission ale jejich Evropská smlouva je na steroidech,"pokračuje dál a pak se náhle zastaví. "Posloucháš mě vůbec?"

"Nemáš ani ponětí." Mé rty se pozvednou, visím na každém jejím slově.

Zavrtí se pod mým pohledem. "Něco dalšího?"

"Vlastně ano. Tvoje pravidla. Nejsou trochu směšný?"

Otevře ústa a hned je zaklapne. "Ne."

"Jaký to jsou vůbec pravidla?" Zeptám se a zavřu svůj laptop. "Možná bys je měla vyjasnit, protože se mám podle nich chovat další týden a půl. "

Viola vstane a zvedne Kindle z gauče.

"Nos oblečení. Žádní skunci v domě. A nechci, abys říkal věci, co jsou sexuální. Zjednodušeně řečeno, drž se ode mně dál, a já se budu držet od tebe."

"Ale něco jinýho je, když budu potřebovat pomoc, že jo?" Vyklenu obočí a sleduju, jak její oči sepasou po mém těle.

"Právě sis mě prohlédla?" Usměju se vědoucím úsměvem. "Ošukalas mě očima."

Vzdechne. "Pravidla!"

"Nech si toho. Mám-li dodržovat pravidla, tak to platí i pro tebe, princezno."Jsem pobaven způsobem, jakýmse její rty zkřiví nad mou pravdou.

"Vidím, že jsme tady skončily. Hodně štěstí. Jak to tak vypadá, budeš ho potřebovat. "

"Ty taky," zamumlám zpátky a prohlížím si její pevné tělíčko, a ona ví přesně, o čem jsem mluvil – o tom, jak na mě reaguje.

Znovu otevřu notebook a začnu zkoumat mateřské společnosti a jejich minulé marketingové úsilí. Pokud chceme vyniknout v davu, nemůžemepřijít s nějakým průměrným plánem. Ve skutečnosti jsem naštvaný, že jsem nevěnoval větší pozornost ve třídě, když šlo o zahraniční obchod a politiku. I když jsem chtěl a přál si projekt jako je tento, nyní topůsobí spíše jako břemeno místo požehnání. Ale Viola může být moje tajná zbraň.

Poté, co si udělám podrobné poznámky, cítím se docela dobře ohledně toho, co jsem doposud vytvořil. Nacpu svůj laptop do své tašky a zahlédnu růžový vibrátor ležet na gauči, přesně tam, kde jsem ho nechal. Sbalím si věci a zamířím na chodbu s ním pevně v mé ruce. Představy, který naplňují mou mysl, jsou sprostý, ale sakra, miluju je.

Vibrátorem zaklepu na dveřea čekám. Po několika sekundách, Viola otevře dveře a já strčím růžovýho ptáka přímo do její tváře.

"Nezapomněla jsi na něco?" Ptám se s úšklebkem.

"Pravidla."Zamračí se. "Přestaň. Je. Porušovat." Její hlas si není tak jistý, jako obvykle. Vytrhnevibrátor z mé ruky.

Právě teď, ji chci nalomit.

"Copak nevíš, že některá pravidla jsou určena, aby se porušovala?" Můj hlas je hedvábně jemný a moje oči se toulaj po jejím těle. Mírně kývnu směrem k jejím bradavkám, které prosí, aby bylysány a sevřeny a ona mi zabouchne dveře před nosem.

Na druhé straně dveří ona křičí. "Můžeš být víc klišé?"

Nemůžu zadržet úsměv, jak jdu do svého pokoje a vlezu do postele.

Dostávám se k ní. Nakonec to nevydrží. Nakonec najdu její okraj.

Zavřu oči a netrvá dlouho, než usnu a ještě méně času, než mi zazvoní budík.

Dělám svou normální tréninkovou rutinu, jedu domů a stojím v obývacím pokoji, zatímco si čistím zuby v ničem jiném, než kalhotách od obleku. Slunce ještě ani nevylezlo a přesto se cítím plný energie i přes otravný bzučivý hnízdo v mém těle. Vlastně se děsím jít dnes do práce. Je to poprvé, co jsem tamzačal.

Než půjdu zpátky do mého pokoje, zastavím se před Drewovými dveřmi. Stojím tam téměř minutu, než je otevřu a nahlédnu dovnitř. Viola spí jako zabitá s jejím tělem přes celou postel. Skoro cítím lítost, že na ni zírám,zatímco spí, ale tohle se zdá být jedinýokamžik, kdynemusím poslouchat jejívztekání.

"Travisi," říká jemným šeptem a na chvíli si myslím, že jsem načapán. Ale záře lávové lampy, které se Drew odmítá zbavit, ji prozrazuje. Spí a šeptá mé jméno. Kdybych měl u sebe telefon, nahrál bych si tenhle důkaz. Místo toho aledokončím oblékání a vyrazím ze dveří.

Než vůbec dorazím do práce, Alyssa již bombarduje můj telefon. Dá se to stále považovat za sexuální obtěžování, když je to dcera CEO?

Do prdele.

Muzeme setkat dnes rano? ;) Nemuzu se dockat, az te uvidim.

Chybis mi.

Budeme skvely tym.

Sakra. Vím, co znamená to mrknutí. To setkání neznamenáprodiskutování našeho projektu, ale spíš že já budu její projekt. Sedím v autě a poslouchám střední vrčení motoru, jak se rozhoduju, co jí odepsat. Chodím po tenkém ledě, který se stává tenčí s každým krokem vpřed.

Jo, v kolik hodin? Mam schuzku s Blakem na 10.Zafuním.

Cim drive, tim lepe. Citim nutkani. Pokud vis, co tim myslim.

Nelíbí se mi to. Tvoje  kancelar nebo moje?

Moje. A budu na tebe cekat na kolenou.

A teď bylo potvrzeno mé podezření.Alyssa mi chce dát, ale já nechci.

Nyní musím přijít na to, jak ji tu novinku říct, aniž bych si uškodil a i tomutoprojektu.

Moje otrávenost musela být vepsána po celém mém obličeji, protože se mě administrativní pracovnice vlastnězeptala, co se děje, když jsem dnes ráno procházel kolem ní. Nebyl jsem ve své obvyklé koketní náladě a neřekl nikomu dobré ráno, protože vím přesně, jaký tenhle den bude. Jdu do mé kanceláře a zavřu za sebou dveře, a dívám se na prázdnou obrazovku počítače a přilepený jasný zelený štítek kancelář Blakea Jamese. Chce se semnou vidět hned teď. Zasraně

úžasný.

Neobtěžuju se zapnout počítač a hned vyrazím na chodbu směrem do Blakeovy kanceláře. Jeho dveře jsou otevřený a on je zaneprázdněn klováním do počítače s jeho ukazováčky. Ten týpek potřebuje jít s dobou, ale místo toho, abych řekl nějaký vtípek na jeho prsty, stojím jen ve dveřích.

"Posaď se," požaduje, ale i nadále píše.

Neříkám ani slovo. Místo toho si sednu do velké kancelářské židle, která je s největší pravděpodobností v této budověod roku 1970 a čekám, dokud nedopíše. Moje trpělivost s tímto dnemse rychle vyčerpává s každým okamžikem, který projde.

"Musíme probrat tvůj nový projekt," říká s nádechem závisti v hlase.

"Dobře." Chci mu říct, aby si vzal projektpro sebe, protože vím, že to chce. Zatímcoon je můj šéf a já ho respektuji kvůli jeho titulu, je jedním z těch vedoucích, kteří chtějí pozornost. Chce být slyšen v místnosti plné lidí a snaží se vzít ocenění za úkoly, které neudělal. Ale lidé vidípřes fasádu a mluví, a to, co říkají, není dobré. Firemní svět je akvárium plné žraloků, a pokud si nebudete dávat bacha na vlastní záda, je snadné, že vás sežerou zaživa. Chráním si svoje záda od prvního dne, kdy jsem vkročil do jeho kanceláře.

"Nesouhlasím s tím, aby ti byl přidělen. Myslím, že jsi dříč a máš hodně co nabídnoutspolečnosti, ale…"

Obvykle, když lidé říkají, 'ale', negují každou pozitivní věc, co byla řečena dříve. On pokračuje, ale já přestanu poslouchat. Poslední věc, kterou potřebuju, je být dnes dvakrát zbit. Alyssa je vepředu a Blake vzadu, je to mizérie.

"…Budeš i nadále zodpovědný za své aktuální úkoly. Sloan souhlasil, že to bude v pořádku a že bys

mohl zvládnout marketingový výzkum spolu se svými každodenními úkoly, poté co jsem s ním mluvil, samozřejmě. "

V tomto bodě se vztekám. Moje pracovní zátěž se zdvojnásobila, ale můj plat ne. Zatnu zuby a držím se zuby, abych promluvil klidně. "Děkuji ti za příležitost. Nezklamu tě."

Jsem zasraně naštvaný, ale snažím se to nedávat najevo.

"Věděl jsem, že to budeš schopen zvládnout," říká Blake, ale znám jeho konec hry. Chce jen rozmáznout mou pověsta změnit způsob, jakým mě manažeři vnímají. Vždycky mě tlačil a mnohokrát stavěl před selhání, ale i se všemi podělanýmipracemi, jsem ukázal, že se mýlil. Od mého prvního týdne v Crawford Marketingu, mě dusí. Vím, že moje sebevědomí může být zastrašující, ale může se jít vycpat.

Konverzace je jednoznačně u konce, a tak vstanua dám mu úsměv, jako bych mu všechno žral, než jdu zpátky do své kanceláře. Odmítám mu dát uspokojení nad tím, že mě uvidívymknout se kontrole.

Nejlepší motivací je, když někdo říká, nebo naznačuje, že něco nedokážete. Možná budu zasranou zombie na konci dalšího čtvrtletí, ale aspoň mu nakopu svým výkonem zadek a dokážu Sloanovi, že jsem dříčem v tomto projektu.

Odbije devátá hodina a jsem v pokušení zrušit schůzku s Alyssou, ale pravdou je, že musímvědět, o co jí jdea nejde. Takže poté, co pošlu pár e-mailů a pokusím se uspíšit svoje běžné úkoly, vstanu, popadnu notebook a vejdu do její kanceláře. Ona je jediná na našem patře s rohovou kanceláří, která má okna které lemují celou stěnu. Má tam malý konferenční stolek a gauč.Proč potřebuje veškerý prostor, nikdo neví, a vzhledem k jejímu titulu, jsem si jistý, že si to ani nezasloužila.

Manažeři na našem podlaží ji tajně nenávidí, ale smířili se s tím díky tomu, kým je a úplnou porcí prsou, kterou poskytuje každý den. Divím se, že lidé jinenabízejí své dvaceti-dolarové bankovky, když odchází z budovy po show, kterou poskytuje během pracovní doby.

Jdu dovnitř a zavřu dveře, a ona sedí u svého stolu v rozepnuté hedvábné halence, která zobrazuje její plná ňadra. Myslím, že přišla dnes do práce bez podprsenky. Jsem si jistý, že všechny ženy budou v kuchyňce mluvit o jejích bradavkách. Málem se rozesměju při tom pomyšlení.

"Ahoj brouku," zavrní, když uděláněkolik kroků vpřed. Je jako tygřice na lovu.

"Čau," řeknu, ale ona hned podle mého tónu zjistí, že na to nemám náladu.

Našpulí rty a začne mluvit jako malé dítě. "Ach ne. Někdo je naštvaný. Co můžu udělat, abych ti pomohla?"

Beru ji za ruku. Jsem si moc dobře vědom toho, že čeká, až se jí dotknu. "Omlouvám se. Nemám dobrý den. "

Ona položí svou druhou ruku na zapínání mých kalhot a rozepne je spolu se zipem. "Vím, díky čemu se budeš cítit lépe."Alyssa klesne na kolena a přejíždí rukou po mým měkkým péru. Vidět ji takhle mě ani nevzrušuje. Skvělý, Viola oficiálně zničila mýho ptáka. Alyssa si všimne, že nejsem tvrdý a pak vstane a zkříží si ruce na prsou. Znepokojení svítí přes její obličej.

"Co se stalo?" Její hlas je jako zvuk nehtů na tabuli. "Koho by měl taťka vyhodit?"

Nakloním hlavu a vmžiku se na ni podívám. Rychle si uvědomím, že není tak hloupá, jak vydává a možná jsem obehráván po celou dobu. Jak jsem se kurva dostal do této situace? Obvykle poznám nebezpečnou značku, když ji vidím, ale nějak je všechno špatně.

"Nemám jen dobrý den. Nic víc.Vlastně chci být sám. Omlouvám se, kotě. Není to tebou. Víš, že si myslím, že jsi nádherná."A ona je hezká holka. Nelžu, když to říkám, ale ona není ta hezká holka, kterou chci píchat. Byl jsem tam a udělal to a půvab ji mít je pryč. Na chvíli mé myšlenky cestují zpátky k Viole v tom výklenku a já ztěžka polknu. Vytlačím tyto myšlenky z mé hlavy.

Alyssa si zapne košili a já svoje kalhoty. Stejně jak to udělám, Blake otevře dveře od její kanceláře, jak tam stojíme, více než třicet centimetrů od sebe a zcela oblečení. Díky bohu.

"Ano? Nevidíš, že jsme zaneprázdněni?" Zavrčí Alyssa. Vlastně se mi líbí, jak s ním mluví, ale on jí nevěnuje žádnou pozornost a jde rovnou ke mně a podává mi stoh papírů.

"Vzpomínáš si na projekt, který jsi dělal minulý týden? Můžeš ho pro mě udělat znovu? Dnes před odjezdem. Potřebuji to ráno. "

"Udělej to sám. Travis má dost na práci,"říká Alyssa, přičemž vytrhne papíry z mých rukou a strčí je zpět Blakeovi. Nejsem si jistý, co na to říct.

On otevře ústa a zavře je, než vůbec řekne, co chtěl říct. Vzteká se, ale myslím, že ví lépe, než sis s ní zahrávat. V další sekundě, Blake zabouchne dveře a nechá nás na pokoji.

"Alysso, to je neposlechnutí nadřízeného. Musím dělat, co chce."

Popadne mě za kravatu a táhne mě ke svým rtům. "Ty budeš dělat, co říkám já, Travisi. A brzy chci tvýho ptáka. Kdykoli budeš připraven." Přitiskne rty proti mým a já se přinutím ji políbit zpátky.

Úleva se nade mnou vznáší a já vím, že jsem si koupil nějaký čas, ale nejsem si jistý, kolik.

Přejdeme k oválnému stolu a dám jí náměty, které jsem zpracoval. K mému překvapení, Alyssa vlastně udělala její polovinu. Taky není dobře obeznámená v zahraniční politicea téměř ji doslova řeknu, že mi to řekla Viola. Naše setkání končí v pozitivním duchu a já se cítím trochu lépe ohledně našeho projektu s malou nadějí, že by se mohla ve skutečnosti na něm taky podílet.

Vezmu si cereální tyčinku z odpočívárny a rozhodnu se vynechat oběd.

Když se vrátím zpět do své kanceláře, dva stohy papírů sedí na mém stole. Je tu poznámka na vrcholu nich z kanceláře Blakea Jamese, a vše, co říká, je, ať je to ráno hotové. Místo toho, aby mi dal jednu věc, znovu zdvojnásobil mou pracovní zátěž.

Zkontroluju čas a vím, že budu tady déle, než chci.

Zbytek mého dne je v prdeli, přesně jak jsem předpovídal, že bude

VIOLA

Slunce zapadá nad obzor a já označím další den z mého duševního kalendáře. Pouze jedenáct dalších dnů a já se vrátím na mou kolej, do mé postele, kde neexistuje Travis nebo pravidla, nebo pokušení. Vlastně se na to těším, nebo tak si aspoň říkám mezi čtením knihy Ekonomie a Finance asnažím se přesvědčit samu sebe, že Travis King je mor. Ale vše, na co můžu myslet je to, jak vypadá sexy v košili a jak jeho jazyk přejíždí po jeho spodním rtu těsně předtím, než řekne něco, o čem ví, že by neměl. Ugh!

Zpět na střední škole, Travis byl součástí oblíbenců. Atlet, dobře vypadající, vždy příliš dobrý pro tebe. Byl drzý na učitele, posílán do ředitelny, ale jen zřídka musel platit za důsledky. Paní Kleinová byla mladá ředitelkaa tak jsem si jistá, že jí nevadilo mít chlapa, jako je Travis ve své kanceláři tak často, jak ho tam posílali. Být hvězdou basketbalového týmunebylo taky na škodu.

Abych si odpočinula od mých myšlenek,tak se rozhodnu si objednat sýrovou pizzu. Jak čekám, až dorazí, někdo zaklepe na dveře. Zkontroluju to kukátkem, ale na verandě je prázdno. Nic si o tom nemyslím a tak se vrátím zpět na čtení. Stejně jakdočtu další kapitolu, opět zazvoní zvonek. Tentokrát je to poslíček s pizzou, a jakmile mu podám nějaké peníze, on se sehne a zvedne malou krabičku s roztomilou červenou mašlí na ní.

"Myslím, že je to pro vás," říká, položí ji na krabici s pizzou.

"Ach…děkuju," řeknu a podívám se zmateněna krabici. Přikývne a jde zpět k autu.

Zavřu za sebou dveře a položím pizzu na stůl. Hledím na krabici, jak žvýkám svůj spodní ret, přemýšlím, pro koho by to mohlo být a od koho to je. Není tam žádná cedulka nebo název a čím víc na to zírám, tím hlouběji jsem v pokušení otevřít ji. Už nemůžu myslet ani na jídlo, protože zvědavost

dostane to nejlepší ze mě. Zkontroluju svůj telefon a vidím, že je již po osmé. Travis není dosud doma, takže možná jen malé nahlédnutí?

Chci rozvázat mašli a zjistit, co je uvnitř. Vytáhnu úhledně svázanou stuhou z balíčku, ale pak váhám na zlomek vteřiny předtím, než si rozmluvím otevření. Roztrhnu roh hnědého papíru a strčím svůj prst pod pásku a dostanu z ní krabici. Pomalu sundám víko a uvnitř leží krajkové kalhotky a obálka. Zaháknu kalhotky na prst a položím je na stůl. Doufám, že z nich nechytím žádnou nemoc.

Otočím obálku a vidím slova Pro mé zlatíčko napsané na přední straně. Mé srdce buší v mé hrudi, jak ji otevírám. Jsem si jistá, že tenhle dárek není pro mě a měla bych přestat, ale racionální část mne není dost silná, abych se odtrhnula, zvláště pokud je to od jedné z Travisových blbek.

Vytáhnu hrst fotek z obálky a začnu jimi listovat.

"Panebože…" zamumlám si, jak se od nich nemůžu odtrhnout. Všechny jsou stejné prsaté blondýny, která pózuje nahá na velké posteli jen v odvážných červených podpatcích. Dojde mi, že ji znám, což opravdu není překvapující vzhledem tomu, kolik si Travis přivedl domů holek.

Ale čím víc na ní zírám, dojde mi, žejejí rysy mi připomínají někoho, s kým jsem se tady doma nesetkala.

Holka z jeho kanceláře… vyšla ven z jeho kanceláře jednoho dne, kdyjsem mu přinesla oběd.

Čím déle o tom přemýšlím, tím víc si vzpomínám. Pokud bych k němu přišla o pět sekund dřív, jsem si téměř jistá, že bych byla svědkem něčeho, co by mě zjizvilo na celý život.

Všimnu si, že mění své pózy na každé fotce, ale neponechává nic představivosti. Na konci stohu, je série fotografií nía chlápka, který má stíněný obličej.

Proti svému přesvědčení zvednu fotku blíž a okamžitě rozpoznávám inkoust na jeho paži. Jsou to fotky ní a… Travise.

Polknu, cítím obrovský knedlík v krku.

Snímky s ním nejsou polaroidní jako ostatní, téměř zrnité, jako kdyby byly vyfoceny bezpečností kamerou, a při bližším prohlédnutí, vidím, co napsala na zadní stranu - Alyssa + Travis.

Knedlík v krku roste, když si všechno v hlavě srovnám. Dráždil mě, dotýkal se mě, políbil mě, překračoval všechny hranice, které jsem si stanovila a on se bavil s touhle Alyssaou, holkou z jeho práce, dávajíc jí stejnou naději, kterou jsem kdysi cítila taky.

Kromě toho se ta naděje znovu vytvořila a všechny ty pocity z doby, kdy mi bylo pouhých dvanáct let, se vrátily a opakují se.

Fotky vypadnou z mých rukou a rozletí se přes stůl a podlahu jako balíček karet, přistávajíc lícem nahoru. Alyssa se na mě dívá se svýma pronikavýma zelenýma očima, jako by se mi snažila něco říct.

Nevyřčenou zprávu, že si Travise nárokuje.

Stojím ztuhle, zírám na fotografie a cítím se strnule. Neměla jsem jiotevřít. Můj žaludek vrčí, připomíná mi, že potřebuju jíst. Otevřu krabici od pizzy s vědomím, že moje chuť k jídlu z místa činu uprchla, ale přinutím si dát pár soust. Sedím u stolu a pokouším se nedívat na blonďatou sexbombu s nohama dokořán, která ukazují vše, co může nabídnout. Jednu zvednu a otočím ji, pak další a další, a uvědomím si, že slova jsou napsána na zadní straně každého snímku.

Vše jen pro tebe.

Mokrá pro tebe, zlato.

Miluju, jak chutnáš.

Zapomeň na Violu. Jsi můj.

Málem se udusím kouskem pizzy, kterýžvýkám. Jak sakra zná moje jméno? Nebo mě vůbec zná?

Otočím ten poslední, na kterém se píše, Minulánoc byla perfektní!

Otočím ji zpěta vidím, jak špulí rty na foťák k polibku. Co to sakra?Minulá noc? Která minulá noc? Ta noc, kdy jsem ztratila sama sebe v jeho doteku? Ta noc, když mě svlékal a dal mě do postele? Ta noc, kdy byl jako barbar kvůli Jasonovi? Tentýž večer, kdy jsem ucítila parfém jiné ženy?

Najednou začne vše dávat smysl.

Zrovna, když si začínám myslet, že se k němu konečně dostávám, něco takového se stane, a já si musím připomenout, kdo on opravdu je - hráč, který má jinou ženu pro každý den v týdnu. Pocity nikdy nebyly vzájemné a vždycky to dával jasně najevo.

Bere mě to zpět k našemu dospívání, kdy vše, co jsem chtěla, byl on, zatímco on byl venku a měl každou jinou. Nikdy jsem neměla o něm romanticky idealizovat, nebo mu dovolit, aby se mě dotknul. Z představy toho jak je s ní a co s ní dělá, mi jezle od žaludku. Je to známý pocit, který moc dobře znám.

Bolest a hněv se vaří uvnitř mě, když myslím na způsob, jakým jsem se cítila tehdy a jak se zase cítím.

Je to proto, že vím, že kalhotky a fotky nejsou něco, co posíláte známosti na jednu noc,na jeho práh jako dar. Travis je spousta věcí, ale nikdy by nebyl tak hloupý, aby si zahrával s holkou v práci, když ví, že by to mohlo ohrozit všechno, na čem pracoval, ale možná, že si o něm myslím až moc. Mluvíme o Travisovi Kingovi, který myslí jen ptákema v hlavě nic jiného nemá.

Popadnu telefon a vyfotím jednu fotku z hromady ostatních roztroušených po celém stole a pošlu mu smsku.

Hnusis se mi, Travisi.

Vypnu svůj telefon, než může odeslat odpověď, protože mi to je už jedno. Nechci se starat, už ne. Jak sedím u stolu a dívám se na prázdnou zeď, vzpomínám si, jak jsem do něj byla hluboce zamilovaná. Byla jsem hloupá holka s hloupou zamilovaností, ale i tak jsem si zasloužila víc.

Když Travis začal randit, cítila jsem, jako by moje vnitřnosti byly roztrhané na milion malých kousků. Nemohla jsem vystát slyšet holčičí jména, a nechtěla jsem je vidět pohromadě. A tak jsem se mu vyhýbala, co nejvíce. Myslel jsem, že jsem dost silná, abych hrála svou hru, ale jen si znovu ubližuju. Jen pro malý zlomek okamžiku, nějakým podělaným způsobem, jsem si myslela, že jsemmožná víc než jen další zářez na jeho "holky, který jsem udělal" sloupku u postele.

Dám krabici od pizzy do lednice a nechám své knihy, kde jsou. Po vypnutí všech světel, jdu rovnou do Drewova pokoje a zamknu dveře. Neměla bych se starat o to, co nebo koho Travis uspokojuje, a od této chvíle se mu budu vyhýbat stejně jako za starých časů. Je to pro mětak lepší, i kdybych měla musetsedět v kavárně, která je blízko kampusuaž do večera.

Zbývá už jen jedenáct dní do konce jarních prázdnin, ale já jsem jen jeden zármutek od sbalenísi kufru a odjezdu za mámou a jejím přítelem. Pak může mít všechen divoký sex, který jen chce, a já nebudu kolem, abych byla svědkem. Naučila jsem se už dávno, že je lepší čelit svým problémům než od nich utíkat. Ale jen proto, že budu čelit Travisovi, neznamená, že musím s ním mluvit.

Už žádné hry.

Už nebudu milá.

Oficiálně je ignorován.

Staré pocity - žárlivost a nenávist – zůstávají, a uvědomění si, že bychom nikdy nemohli být jen kamarádi, se dostavuje. Byla jsem hloupá, že jsem se dokonce domnívala, že by to mohlo být možné. Doufala jsem, že všechno bude jiné, ale to se nikdy nestane, a já ho nenávidím ještě víc za to, že mi dal naději a pak mi ji rychle vzal.