AWNC - 6. kapitola

Překlad: Tanulka

Bylo mi jedno, kam jedeme. Zeptal se jen jednou, jestli chci něco k jídlu. Přikývla jsem a zajel k okénku s rychlým občerstvením. Servírka vykoukla, a když se zeptala, co si dáme, cítila jsem, jak se na mě Tray podíval. Objednal mi a mě se ulevilo. Neznala jsem tohoto kluka, ale on zná mě. Kdybych nebyla emočně vyčerpaná, asi bych se vyděsila. Nevyděsila. Zjistila jsem, že se cítím dobře. Když nám dali jídlo, leželo na tácu vedle jeho dveří auta, podal mi vodu a jídlo vzal sám.

„Děkuji.“

Přikývl, ale neudělal nic. Nejedl. Nepil svou vlastní vodu. Nic.

Zamračila jsem se. „Kde jsme?“

Pokrčil rameny. „Jiné město. Myslel jsem, že chceš pryč z Rawley a Pedlamu.“

„Děkuji.“ Znovu. Začala jsem se smát. Zdálo se mi to legrační, že jsem mu pořád děkovala, ale nepomohlo to. Humor byl ve mně nucen. „Není to tak špatné.“

„Nech si to.“

„Co?“

„Nech si to.“ Hlavu měl opřenou na svém sedadle, nezvedl ji a otočil ji svým pohledem.

Nesoudil mě. Nestaral se. Zamračila jsem se. „Většina lidí by řekla, že jsem idiot, když se o něho starám.“

Pokrčil rameny. „Koho to zajímá? Rozešli jste se. Je zřejmé, že je pro něho těžké tě nechat jít.“

Podívala jsem se do klína. Nikdo doopravdy Briana neprokoukl jako já, kromě jeho bratra.

Tray dodal: „Jo, je trochu pomatený, ale to můžu být taky. Ty taky a taky spousta lidí.

Teď, když chtěl být k tobě násilný, to je už jiný příběh, ale pokud se ptáš, aniž by ses zeptala, jestli se starám o tvého bývalého? Ne, je mi do něj hovno.“

Stejným prázdným výrazem se podíval zpátky na mě. „Opravdu je ti jedno, že je mi to jedno?“

„Ne.“ Byla jsem upřímná. „Je to osvěžující. Většina lidí by mi dala přednášku, abych se od něho držela dál.“

Dal mi poloviční úsměv. „To je plýtvání energií. Už ses snažila držet se od něho dál.“

Přikývla jsem. „Není to špatný člověk. Je jen…“

Přeruší mě, „Neomlouvej se mi. Nestarám se, vzpomínáš?“

„Jo.“ Unikl mi úsměv. „Starám se o něj stále a nechci od nikoho slyšet, že to nemám dělat. Není nic míň, než kdokoliv jiný. Jen ukazuje jeho pocity víc, než ostatní.“

Tray si odfrkl. „To je kůň, i když proč? Je spousta lidí, kteří skrývají svou skutečnou tvář a dělají, že jsou lepší, než ostatní. Je to pro mě snůška keců.“

Zamračila jsem se. „Neměla jsem tušení, že sis tohle myslel.“

Pokrčil rameny, ale zvedl hamburger a začal ho rozbalovat. „Jo, pro mě jsi mládě s názorem. Tipuju, že jsme si něco dlužný, nebo tak něco?“

Prohlížela jsem si ho, když vypustil tyhle slova. Bylo na něm něco víc, než co ukazoval ostatním. Pak jsem si uvědomila, že mě zná líp, než moje vlastní nová rodina, než Mandy. „nikomu to o Jaceovi neříkej.“

Prohlížel si svůj hamburger, ale ohlédl se.

„Prosím. Oba byli moje rodina.“

„Neřeknu ani slovo. Chápu to. Nechceš slyšet špatnosti o tvé rodině.“ Blýskl, po mě další úsměv a tentokrát se mu objevil důlek. Nasála jsem vzduch, abych nabrala sílu a sebrala se z toho úsměvu a jeho poctivosti, která se usadila hluboko ve mně. Polkla jsem. Ten chlap byl pro mě nebezpečný. Byla jsem z Briana emocionálně vyždímaná a o dvacet minut později, pár slov, pár úsměvů jsem téměř na vše zapomněla. Tray byl vpředu a uprostřed. Přinutila jsem se otočit pryč, jak mnou zabrněl strach. Tray by mohl mít na mě zničující účinek. Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem si to dovolit.

Dopila jsem vodu a podala mu pohár. „Měli bychom se vrátit.“

Hodil ho do popelnice, spolu se zbytkem potravin, nic nebylo dojedeno. Na chvíli se na mě podíval.

Neodvrátila jsem pohled. Něco se stalo. Věděl to. Mé chování se změnilo a on se na to snažil přijít. Nemohla jsem se dívat jinam, ale chtěla jsem. Mé tělo začínalo hořet. Chtěla jsem jít k němu. Chtěla jsem ho obejmout a chtěla jsem cítit tlak na mých rtech. Chtěla jsem ho ochutnat a dokonce jsem pocítila touhu. Snažila jsem se držet zpátky a nesvíjet se pod tíhou jeho pohledu, ale nebylo to bez důsledků možné. Byla jsem najednou hladová a umírající žízní.

Vyhrál.

Přehodila jsem svůj pohled od něho a zaměřila se na okno. Můj hrudník se zvedal a vyšel ze mě povzdech. Neřekl nic. Bylo to jako předtím. Nechali jsme vzduch mezi námi nabitý, tak jako poprvé, když přijel. Emoce ve mně byly silné od Briana. Tentokrát to bylo kvůli němu. Uchopila jsem svůj bezpečnostní pás a připoutala se a vyrazili jsme zpátky domů.

Nemohla jsem se dostatečně připravit.

Předtím, než jsme otevřeli dveře, slyšela jsem svou sestru. „Ty zkurvená mrcho, ty děvko.“

Tray sáhl přese mě na dveře. Zamumlal dost blízko mě, takže mě škádlil na kůži, „Zvládneš to?“

Moje tělo reagovalo na jeho blízkost. Naklonila jsem se k němu a položila se na jeho hruď, když on stále držel dveře. Nepohnul se. Nemohl otevřít dveře a jen tak zůstal. Já jsem v tu chvíli z něho čerpala sílu. Pak jsem přikývla. Byla jsem připravená.

Tray otevřel dveře a já vešla dovnitř jako první.

Byli v obývacím pokoji. „Ale prosím tě,“ rozzlobila se Jennica. „Co ode mě očekáváš? Omluvu? Nikdy tu nejsi, a když jsi je to se všemi roztleskávačkami, studentskou radou nebo zmiňováním keců okolo ročenky a svou dokonalou rodinou s dokonalou malou GPA a svým drahocenným stipendiem na Brown. Ne, ty jsi skvělá holka. Jsi perfektní přítelkyně, s výjimkou toho, když nevíš, kde je tvůj přítel nebo jak se cítí.“

Po tom tam bylo šokované ticho. Devon sledoval Mandy. Jennica byla držela Amber, jejíž bratr byl vedle ní. Samuel a další kluk lenošili na pohovce a tvářili se pobaveně.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to právě řekla.“ Mandy k ní vyskočila. Devon se přesunul, aby ji zachytil, ale cizí kluk ho předběhl, když vyskočil z gauče. Popadl ji za ramena, když ho míjela. „Nech mě být, Dylane!“

„Mandy, dost!“

Jennica o krok ustoupila. Devon byl ve středu, paže z poloviny zvednuté mezi nimi hledajíc jištění, pro dívku, která by šla tím směrem.

Amber se na nás obrátila a ušklíbla se. „Kde jste vy dva byli?“

Tray se na ni ušklíbl. „Měl jsem hlad.“

„Měl jsi hlad?“

„Jo.“ Tray se opřel o zeď a zvedl výsměšně obočí, aby ji vyprovokoval.

Neudělala to. Sklopila bradu a Mandy znovu vykřikla, snažíc se drápat si cestu přes Dylanovu paži.

„Mandy, jdi do svého pokoje.“

Otočila se na mě překvapeně. „Taryn…“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jdi.“

Rozhlédla se, sklopila obočí a kousla se do rtu. Pak trhla hlavou kývnutím. „Dobře.“ Odstrčila Dylana stranou a odešla z místnosti. Nečekala jsem, až vyjde nahoru na schody. Obrátila jsem se na patě a stoupla si před Jennicovu tvář. Už jsem se zabývala příliš mnoho svinstvem, abych se dnes starala o tyhle oblíbence. Viděla bouři v mých očích a připravila se. Její malá brada se zvedla, její oči byly povýšené a její hubená ramena se zvedla.

„Jsi ubohá. Ojela jsi kluka nejlepší kámošce. Gratuluju. Dostala ses mu do kalhot. Úžasný úspěch pro tebe. Užij si to. Bude to trvat tak týden. Hodlá tě odkopnout.“ Podívala jsem se na něj, viděla jsem, že je nejistý a protáčí oči. „Ona už tě nechala a ty víš, že jsi jen ta, která spí s kamarádčiným přítelem.

Gratuluji ti k nové pověsti. Jediní lidé, kteří budou chtít být tvým kamarádem, budou lidé jako ty. Nikdy nebudeš mít dobré přátele, žádné, kteří budou skutečnými přáteli.“ Neodvrátila jsem zrak. Nikdy jsem nezaváhala.  Čím déle jsem mluvila, tím víc se přede mnou ztrácela. Skončila jsem. „Mlčím, ale nekončím. Zklam znovu Mandy a budeš mít, co dělat se mnou.“ Přistoupila jsem blíž. „To není hrozba. To je fakt. Míček je na tvojí straně, jestliže se rozhodneš nasrat mě a něco říct, pak vypadni z mého domu.“

„A kdo jsi….“ Vyprskla a udělala krok zpátky.

„Jsem její sestra. To říká dost.“

Všichni byli ticho. Jennica byla bílá, smrsklá.

Řekla jsem: „Čekám.“

Devon zaklel, chytil ji za ruku a táhl ji sebou. Dveře se za nimi zabouchly. Nebylo to dlouho před tím, než je všichni následovali. Amber a Grant byli další. Samuel, Dylan a Tray zůstali ještě chvíli.

Bylo ticho. Pak Dylan zaklonil hlavu a hluboce se zasmál. „Oh, mám tě rád. Opravdu tě mám rád.“ Udeřil Traye do hrudníku a zasmál se. „Je to studená – bezcitná děvka.“

Vzala jsem to jako kompliment, pak pohodil hlavou nahoru ke dveřím a zaklepal na Mandiny dveře.

Zeptala jsem se Traye.

„Kdoje to?“

„Můj bratranec. Není odsud.“ Samuel vstal a usmál se na mě. „Evans, jdu na hamburger.“

Tray přikývl, ale řekl, „Budu venku za minutu.“

Když odcházel, nechávajíc nás dva samotné, zachvěla jsem se očekáváním. Jeden jeho doutnající pohled a všechny buňky v mém těle se postavily rovně, skákajíc životem.

Nevěděla jsem, jestli si na to mám od něho zvyknout. Vůbec.

Pak přikývl. „Gratulace.“

„K čemu?“

„Získala sis jejich respekt.“

Odfrkla jsem si. „Je mi to jedno.“

„Já vím.“ Úsměv mu zvedal koutky. „Viděli toho hodně a díky tomu z tebe mají strach.“

Když odcházel, prošel kolem mě a jeho ruka se otřela o mou, až jsem jemně zasténala. Moje hlava klesla. Nemohla jsem zadržet svůj vlastní úsměv.

Odmlčel se.

Čekala jsem…

Pak šel dál, ale uslyšela jsem ho se zastavit a vracet se. Stále jsem se nepodívala. Kdybych to udělala, šla bych k němu. Chtěla jsem ho. Uprostřed toho celého dramatu, mě ta pravda zaplavila a přemohla mě. Chtěla jsem Traye Evanse, jak jsem nikdy před tím nechtěla Briana. Začínala jsem ztrácet bitvu, jestliže mi na tom záleželo nebo ne.

***

Mandy zaklepala na dveře a řekla mi, že mám návštěvu. Prudce jsem sundala nohy z postele a posadila se. Tray? Ne. Toho by nenazývala návštěvníkem. Nebude to Brian. To by se bála. „Kdo je to?“

Pokrčila rameny. „Nevím, ale je to fešák. Jako opravdu, opravdu sexy.“

Zachytila jsem stín pod jejíma očima, takový, co nebyl odstínem z chodby. „Jsi v pořádku?“

Neodpověděla. „Dylan se chce vrátit.“ Pak šla do svého pokoje a zavřela za sebou. Na chvíli jsem se zamračila na dveře její ložnice a viděla zhasnuté světlo. Kdy se to stalo?

Pak jsem zavrtěla hlavou. Možná to bylo lepší, když jsem se neptala. Když jsem sešla dolů, zastavila jsem se na posledním schodě.

Byl to Jace.

Byl oblečen do tmavého oblečení. Usmála jsem se. „Jestliže jdeš v černé a smrtící, poslání dokonáno.“

Jemně se usmál. Jeho modré oči si mě prohlížely. „Jsi bez úhony, jak vidím. Chlapi říkali, že Brian k tobě nebyl moc milý.“

„Nebyl rád, že jsem tě informovala.“

„Můj bratr by mohl být chytřejší. Je zaslepený svou bolestí. Vy dva jste skončili. Nechce to akceptovat. Kdo s tebou bude?“ Jace zkřížil ruce na prsou a pak se podíval nahoru.

„Tak to byla tvoje sestra?“

Tenkrát mě odvezl k jejich domu, ale nesetkal se s nimi. „Ano.“

„Je smutná.“

Nebyla jsem překvapená tím, že si toho všiml. Jace nevyrostl jako vůdce Pantherů v tak mladém věku na základě štěstí. Byl ostrý, bystrý a smrtící. Smíchejte vše dohromady s jeho vzhledem, je charismatická chodící zbraň. Jsem toho svědkem většinu svého života. Lidé Jace následovali. Chtěli ho poslouchat a dělat, co řekl. Dozvěděl se o jeho vlivu na střední škole a používá ho ke svému prospěchu.

Škola ho vyloučila, protože vedl příliš mnoho protestů a nepokojů v jejich třídách. Být neklidný, rozzlobený a příliš chytrý pro jeho vlastní dobro, nebyla jsem překvapená, když se jednoho dne objevil u domu a na sobě měl barvy Pantherů. Jejich otec si myslel, že se zblázní, ale brzy se začal Jace bát a Brian ho začal uctívat.

Po smrti jejich otce se vše změnilo. Brian ho začal nenávidět, i když ho i nadále zbožňoval. Přestala jsem se snažit přijít na to, jak to fungovalo dávno před tím. Všechno, co jsem pochopila, bylo držet se dál od Jace. Za několik let, jsme spolu mluvili výjimečně, jen když jsem šla do Brianova pokoje a on přišel domů brzy ráno. Většinu toho času, měl na sobě krev.

Ulevilo se mi, když krev začala mizet úplně, ale pak jsem se dozvěděla, že měl stále krev na rukou. Byla na neviditelném místě. Vzpomínka na ty roky a na to, jaký jsem měla strach, mě tiše rozesmála.

„Co?“

„Nic.“ Nechtěla jsem mu říkat o mých vzpomínkách, když se změnil. „Brian je v pořádku, že jo? To je důvod, proč jsi sem přišel?“

Povzdechl si. Vzduch náhle klesl k vážnému pocitu. „Nepřišel jsem kvůli svému bratrovi.“

„Tak proč?“

„Evans.“

„Tray?“

Přikývl „Drž se od něj, Taryn.“

 Ne Terry. Vždycky mi říká Terry. Zamračila jsem se. „Co to znamená?“

„On není to, co se zdá. To je to, co to znamená.“

Obrátil se k odchodu. Chytila jsem ho za ruku a držela ho pevně. Jeho biceps se pod mým dotekem pohnul a čekal na mě. Naplňovala mě naléhavost. „Proč? Řekni mi, co to znamená.“ Neodpovídal. „Prosím.“

Viděla jsem jeho kapitulaci. Tiše zamumlal, „Zná lidi z mého světa, Taryn.“

Vzhledem k tomu, že mě důsledky těchto slov plně zasáhly, nechala jsem ho jít a on ustoupil. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne.“ Ale nemohla jsem ignorovat jeho slova. Vzpomněla jsem si na vlastní slova, která jsem před hodinou řekla.

Je tu spousta lidí, kteří se skrývají za jejich vlastních hovnem lépe, než ostatní.

Ale to nic neznamená. „Budeš muset udělat víc, než jen to, Lansere.“

Jeho oči byly prázdné, když jsem řekla jeho příjmení. Pak se ušklíbl. Pohled na něj byl smrtící. „Nestarám se o to, kdo ti leze do kalhotek, Terry.“ Prošel mnou osten bolesti. Používal tohle slovo, jako formu náklonosti, v době, kdy býval jemný a ohleduplný vůči mně. Nyní ho použil jako ští.

Studený cizinec přede mnou hned dodal: „Nemůžu ti dát fakta.“

Kdybych to udělal, byla bys mrtvá a já bych to musel udělat. Je to varování pro tvoje dobro. Drž se od Evanse. Všichni budou v bezpečí, když to uděláš.“

Zavrtěla jsem hlavou a zavřela oči. „Přestaň, Jaci.“ Nebyl to můj bratr. Nyní to byl šéf Pantherů. „Stop.“

„Slyšela jsi mě.“ Pak zmizel. Dveře se o chvíli později zavřeli sami. Když jsem se vrátila do svého pokoje, zkroutila jsem se pod mou deku a stiskla slzu. Nechci brečet.