Antony - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Antonyho rozrůstající se obchodní impérium získává oficiální název. A Cecelia dostane neobvyklý dárek (i když zatím jen obrazně). Vychutnejte si tuhle kapitolu plnou pohody… Sinnel

Únor 1994

„Cecelio, mohla bys sem na okamžik přijít?“ zavolal Antony ze své kanceláře.

Antony tak trpělivě, jak jen zvládl, čekal, než se u dveří objevila Cecelia. V ruce držela prachovku a u jejích nohou se motal Giovanni. Ten kluk byl skrz naskrz mamánkem. Giovanni si z kapsy džínů vytáhl svou nejnovější oblíbenou věc – kapesní nožík – a pohrával si s ním. Dával si pozor na to, aby ho držel správně. Cecelii se tenhle dárek příliš nelíbil, ale poté, co jí Antony vysvětlil, že on sám v Gio věku jeden dostal od otce, mlčela. Dante měl také jeden, ale Antony zjistil, že jeho staršího syna mnohem víc zajímá to, co dělá jeho otec, než co by mohl dělat on sám.

Nicméně Gio znal pravidla. Dokud bude s nožem zacházet opatrně, zůstane mu. Jestli se bude chovat jako malý cafone, přijde o něj.

„Co potřebuješ?“ zeptala se Cecelia.

„Co se ti líbí víc – Marcello Industries nebo Marcello Investments?“

„Industries.“

Jo, přesně to si myslel i Antony.

Jeho podniky se rozšířily z restaurací a klubů, směrem k obytným domům, investicím a výstavbě nových nemovitostí, ať už pro bydlení, nebo podnikání. Bez rizika není možnost růstu. Tohle byla hra, kterou začal Antony pomalu chápat.

Ale chtěl to dělat správně, takže také potřeboval obchodní značku.

„Myslím, že jestli se ti to líbí, Investment je také dobré,“ řekla s pokrčením ramen Cecelia. „Ale upřímně bych dávala přednost Industries. Kdo ví, co v budoucnu začneš dělat, Antony. A Investment by pak nemuselo být ve všech případech to správné slovo. Industries zahrnuje široké spektrum činností.“

„S tím souhlasím. Prostě jsem to chtěl slyšet i od tebe.“

Cecelia se usmála. „Díky za to, že ses mě zeptal.“

„Tohle mi můžeš říkat vždycky.“

„To i budu.“

Všem, kromě Antonyho bosse naháněl Antony zatracený strach. A jediný důvod, proč se ho neobával Vinnie, bylo to, že ten muž věděl, že Antony Cosa Nostru respektuje a její pravidla staví nade vše jiné.

Antony zvedl dva návrhy, které mu během dnešního dopoledne doručili. „Který se ti líbí víc?“

„Proč mě nepřekvapuje, že na obou je nápis Marcello Industries, a ne Marcello Investments?“

Zasmál se. „Říkal jsem ti. Znám tě a vím, co bys řekla. Tak který, Cecelio?“

Cecelia si skousla ret. „Nevím. Oba jsou skutečně překrásné. Ať už si vybereš kterýkoli z nich, rozhodně nešlápneš vedle.“

„Já líbím ten velký, Papà,“ řekl Giovanni.

„Mně se líbí,“ opravil ho Antony. „Proč, Gio?“

„Protože je velký.“

Logika čtyřleťáka v celé své kráse.

Antony se zadíval na ten větší návrh.

Zřejmě to odpovídá i logice pětatřicetiletého muže.

„Jo, ten velký je ten pravý.“

*****

Valentýn 1994

Antony stál ve stínu vzrostlých stromů, které lemovaly jejich příjezdovou cestu, a sledoval, jak u brány zastavilo auto jeho ženy. Zhruba před rokem preventivně zajistil bezpečnostní ochranku. Pravděpodobně ji nepotřebovali, ale Bože chraň chudáky, kterým by se podařilo dostat dovnitř.

Ceceliino auto bylo donuceno, přesně podle Antonyho pokynů, které předal ochrance u brány, stát u vjezdu. Když Cecelia dopáleně vystoupila z auta a obořila se na muže z ochranky, který jí zabránil v jízdě, zasmál se pod vousy.

„Jak jistě víš, tohle je můj zatracený dům!“ vyjela Cecelia na ochranku.

„Já vím, madam.“

„Laskavě mi tak přestaň říkat? Připadá ti, že snad vypadám na padesát?“

„Paní Marcello, pan Marcello mi nařídil -“

„Ach. Do pekla s tebou i Antonym.“

Antony stěží ovládl smích, když se Cecelia vydala po příjezdové cestě v botách na podpatcích a šatech pěšky. Od brány k domu to bylo dobrých deset minut chůze. Pravděpodobně si myslela, že dnešek bude stejný jako jakýkoli jiný den, kdy půlku dne strávila mimo domov prací v umělecké galerii, kterou tak moc milovala. Pravděpodobně čekala, že oba chlapci už budou doma. Dante ze školy a Giovanni odkudkoli, kam ho zatracený Antony ten den mohl s sebou vzít.

Mýlila se.

Chlapci dnešek stráví u svých prarodičů. Užijí si se svými prarodiči, zatímco Antony pro sebe a Cecelii zajistil oslavu Valentýna v soukromí. Neměl na tyhle věci čas tak často, jak by se mu líbilo. Bohužel neměl dost času na spoustu věcí.

Vypadalo to, že čím od jejich sňatku utekla delší doba a oni byli starší, tím méně spolu trávili času.

I když Cecelia to nikdy svým vlastním způsobem nezapomínala Antonymu připomenout. Nepotřeboval to připomínat, ale pokaždé, když mu to Cecelia připomněla, dal jí najevo svou lásku a pozornost, protože když o to požádala, jasně ji potřebovala. Nepotřeboval vědět, proč to dělala. Jednoduše jí to dal.

Když byla Cecelia asi třicet kroků od místa, kde se Antony skrýval, náhle se zastavila. Na příjezdové cestě ležely okvětní lístky tulipánů, jejích oblíbených květin. Pokud bude sledovat cestičku, kterou z nich vytvořil – a Antony doufal, že bude – Cecelia zjistí, že ji dovedou k něčemu speciálnímu, co bylo pouze pro ni.

Šla přesně podle ní.

Antony s úsměvem zastrčil ruce do kapes a ve stínu stromů, tak, aby ho manželka neviděla, ji pomalu následoval. Cesta z okvětních lístků tulipánů odbočila z příjezdové cesty k zámečku. Vzhledem k tomu, že země byla pokryta rozbředlým únorovým sněhem a Antony znal zálibu své manželky v botách na podpatcích, tu cestičku celou odklidil, aby se jí při hledání jeho překvapení nedostala do bot studená, rozmáčená břečka.

Cecelia zabočila za roh domu. Stále následovala květinovou cestu. V ten moment Antony vystoupil ze stínu stromů. Čekal dlouhé minuty, aby se ujistil, že v klidu došla do zadní části domu a pak ho rychle oběhl přes celé západní křídlo. Antony následně zezadu uviděl Cecelii, jak se zastavila u zadní části budovy, která obklopovala jejich krytý bazén. Stála uprostřed obrovského čtverce, který byl ohraničený stuhou. Pod nohama měla roztroušeny další květy.

„Co si myslíš?“ zeptal se Antony.

Cecelia se otočila na podpatku tak rychle, až málem na zasněžené zemi uklouzla. „Mio Dio, Antony, vyděsil jsi mě!“

Antony se temně zasmál. „Kde sis myslela, že jsem byl?“

„Někde, nevím… přestaň se mi smát.“

Vzpamatoval se a pak ukázal na stužku. „Co myslíš, tohle místo je dobré?“

Cecelia se na něj zvědavě zadívala. „Dobré na co?“

„No, myslím, že většina lidí by tomu říkala domek pro hosty. Ale já jsem si říkal, že bychom to mohli nazvat jako útočiště pro Cecelii, která, pokud se sem uchýlí, si může pozvat jen toho, koho chce.“

Na tváři se jí objevil obrovský úsměv. Antony měl najednou pocit, že se zvětšil.

„Ty se mi chystáš postavit vedle našeho domu dům?“

„Řekl jsem útočiště.“

„Antony, nazývej dům domem.“

„Tak dobře. Ano, dům. Říkala jsi, že bys chtěla mít u bazénu samostatný dům pro hosty. Ale ty taky něco potřebuješ. Nějaké místo, kde by ses mohla před chlapci aspoň na pět minut schovat. Nebo možná i přede mnou.“

Cecelia k němu natáhla ruku. Antony ji vzal do své vlastní a přivinul si svou ženu na svou hruď. Užíval si jejího tepla a vůně. Miloval ji čím dál víc. Zbožňoval každý okamžik, kdy se jí mohl dotýkat.

„Nikdy od tebe nechci být daleko,“ zašeptala.

„Takže, v tom případě žádné útočiště pro Cecelii? Ještě jsem do země nekopl.“

„Ne, to jsem neřekla.“

Antony se ušklíbl. „Přesně to jsem si myslel.“

„Proč ty stuhy?“ zeptala se Cecelia.

„Příslovečný výkop do země. Jenže teď je ta zem až moc promrzlá, než abych na to šel se zatracenou lopatou.“

„Jo, to chápu.“

„Na jaře,“ slíbil Antony. „A můžeš si navrhnout každý čtvereční centimetr.“

Ceceliin úsměv se zvětšil. „Rozmazluješ mě.“

„Dělám to, protože si to zasloužíš. Víš přece – šťastná žena, šťastný život.“

Dřív, než stačil cokoli udělat, tak se jeho žena postavila na špičky, rukou uchopila jeho bradu a stáhla si k sobě, aby mu uštědřila spalující polibek. Antonymu se okamžitě začala v žilách vařit krev a jeho penis pulzoval touhou. Její ruce sevřely jeho sako a Antony se sklonil ještě níž, až se jeho rukám podařilo pod její bundou vyhledat její zadeček.

„Kde jsou chlapci?“ zeptala se bez dechu, se zamženýma očima.

„Na dnešní večer pryč.“

„Nemyslím to špatně, ale díky Bohu.“

Antony ji znovu políbil. Tvrdě si nárokoval její ústa, svým jazykem podnikal hrubé výpady, vychutnával si její chuť. Cecelia před jeho drsností neuhýbala. Když spodní částí svého těla narážel do jejího, jejich zuby o sebe zazvonily.

Chtěl, aby tahle žena cítila, co pro něj znamenala – co pro něj každý den znamenala. 

„Je tu příliš chladno,“ slyšel, jak zamumlala.

„Do domu, Cecelio. Rychle.“

Cesta dovnitř jim zabrala až příliš dlouho času. Cecelia se ho nepřestávala dotýkat. Její ústa se v tom chladném vzduchu dotýkala těch jeho, celou cestu se neustále zastavovali. Když se za nimi konečně zavřely dveře, Cecelia se celá třásla, i když její ruce neustále bloudily po jeho těle.

Antony strhl ze své ženy kabát. Ona mu právě rozepnula kalhoty. Studenýma rukama mu vklouzla pod okraj jeho boxerek a jedním tahem mu je stáhla dolů. Při doteku chladného vzduchu na jeho tvrdý penis sebou instinktivně trhl. Antony po ní bolestivě toužil. Ona ho rukou pomalu dráždila, tiskla přesně ta správná místa, díky čemuž mu až z hloubi krku unikaly hrdelní steny.

Antony natlačil svou ženu zády na zeď. Jednou rukou se opřel o zeď vedle Ceceliiny hlavy. Druhou popadl její šaty. Vytáhl jí je nahoru. Pak hned zajel do jejích kalhotek. Zjistil, že pro něj byla celá mokrá a žhavá. Cecelia vydechla tím nejsladším, nejměkčím povzdechnutím. Rukou stále dráždila jeho penis a to ve stejném rytmu, v jakém ji dráždil on, když prsty roztáhl její intimní místo a dvěma prsty do ní vstoupil.

Antony nechtěl ztrácet čas. Ve stavu, v jakém byli, měli moc málu času.

„Chci, abys dřív, než tě ojedu na téhle zdi, Tesoro, se udělala jen díky mým prstům a rtům. Chci, abys moje jméno křičela tak hlasitě, až se bude rozléhat po celém domě, zatímco to budu dělat.“

Cecelia se zachvěla a sevřela jeho penis o něco silněji. „Jo?“

„Hmmm. A pak chci, abys ležela po zbytek noci nahá na dece u krbu. Víno, čokoláda, ty, já a nic jiného, než naše kůže. Zní ti to jako dobrý plán?“

„Bože, ano.“

„Tak pusť můj penis, ať můžu začít pracovat na našem plánu.“

Jakmile Cecelia uvolnila jeho pulzující penis, Antony chytil její zápěstí do dlaně a po obou stranách jí je přišpendlil ke zdi. Nechtěl si vychutnat jen kočičku své ženy, až se udělá. Chtěl si jí vychutnat celou. Cecelia fňukala a pod náporem manželovy pozornosti se celá svíjela. Líbal ji, jemně kousal na krku a sál, a pak postupoval níž, přes její klíční kosti, až k místu, kde se objevovala úžlabinka poprsí, které se stále ještě ztrácelo v šatech. Antony zatáhl za elastický materiál. Ozval se trhavý zvuk, díky kterému se před jeho očima objevilo více její nahé kůže a jejího hrudníku.

Cecelia se zajíkavě nadechla. „Tyhle šaty jsem milovala!“

„Já -“

„Koupíš mi nové. Sklapni a pokračuj.“

Antony se zasmál. Jeho žena ho znala až příliš dobře.

Odstranil z cesty krajkové košíčky, které zakrývaly její ňadra. Teď, kdy je měl před sebou, jim věnoval stejnou pozornost, jako předtím jejím ústům a jejímu krku. Uchopil mezi zuby jednu z jejích bradavek, a stiskl ji tak silně, aby jeho žena pocítila bolest kousnutí a zůstala jí po něm značka.

„Láska, kterou na tvém těle uvidím,“ zamumlal Antony do Ceceliiny kůži.

„Jsi celý můj, Antony.“

Jo, tím si byl zatraceně jistý.

Antony byl už unavený z toho, jak je oddělovalo jejich oblečení, takže pomohl své ženě ze zbytku jejího oblečení. Rozepnul jí i podprsenku a nechal ji dopadnout na zem. Jeho vlastní oblečení ji následovalo. Antony si klekl na kolena, jednu Ceceliinu nohu si opřel o své rameno a pak jí něžně políbil přímo na ten drobný uzlíček citů – na její klitoris.

„Tak nádherná,“ řekl jí. „Vždycky, Tesoro.“

Cecelia zajela prsty do vlasů svého manžela, zatímco on se svými ústy věnoval jejím nejintimnějším místům. Chtěl, aby jeho ústa zaplnily její šťávy. Chtěl, aby křičela jeho jméno. Byl to ten nejlepší způsob, jak mohli strávit zatracený večer. Antony jazykem prozkoumával její hedvábné záhyby, až našel tu vlhkost, kterou hledal. Byla celá horká a pod jeho ústy chutnala jako ten nejlepší koláč. Rychlými, tvrdými výpady svého jazyka pracoval na jejím klitorisu a Cecelia se už nedokázala udržet zticha. Znal její tělo až příliš dobře. Věděl naprosto přesně, co dělat, jak to měla ráda, aby jí celou rozechvěl, donutil jí křičet a rychle se udělat. Antony nepolevoval ve výpadech svého jazyka a přidal k němu ještě dva prsty. Její vnitřní svaly se kolem něj stáhly, snažila se přirážet boky přímo proti jeho ruce i ústům a dávala mu tím velice jasně najevo, jak na tom právě je. Věděl naprosto přesně, kdy se udělala. Cecelia hlasitě vykřikla, její kočička se kolem něj křečovitě sevřela a pod jazykem mu pulzoval její klitoris.

„Kriste… Antony!“

Celá se třásla svým orgasmem. Neposkytl jí žádný čas na to, aby se vzpamatovala. Antony se během okamžiku postavil, otočil svou ženu ke zdi a uvelebil se mezi jejími stehny. Zvedla jednu nohu. Jen tolik, aby se jeho penis vešel do její dírky. Antony jednou pohnul boky a jedním dlouhým tahem se dostal přímo do nebe.

Cítil se naprosto blaženě. Vždycky to tak bylo. Pokaždé, když měl možnost být se svou ženou, mu to bralo dech. Nikdy se mu to neomrzelo. Pokaždé to bylo něco nového – její vzlyky, její vůně, to, jak se kolem něj svírala.

Čistá láska. Živočišná extáze.

Dokonalost.

Když z ní Antony vystoupil, Cecelia se zhroutila na zeď. Přitisknul svou ruku na spodní část jejích zad. Druhou ji znovu sepnul ruce nad hlavou. Byla naprosto vydána jemu na milost. Byla zcela neschopná jakéhokoli pohybu. Byla tak ochotná nechat se využít a být jím milována.

Protože si nemohl brát Cecelii Marcello, aniž by ji ve svém srdci nemiloval.

Antony mučivě pomalu pohyboval svými boky. Nechal svou ženu, ať si vychutná každý milimetr jeho penisu, který ji roztahoval a celou ji naplňoval. Cecelia se snažila svým nádherným zadečkem celý akt zrychlit, ale on ji měl zcela pod kontrolou a pevně ji držel na svém místě.

„Přestaň mě škádlit,“ zasyčela Cecelia.

„Trpělivost je ctnost.“

„A já jsme se kvůli tobě stala zkaženou ženou. Chci cítit, jak mě tvrdě ojedeš, Antony.“

„Mmm, při takovýchto slovech dostaneš úplně všechno. Jsi mnou tak zatraceně plná, Cecelio. Chutnáš tak dobře. Bože, mám pocit, jako bych se ocitl v nebi.“

Cecelia vydala zakňučení. Ten zvuk byl plný zoufalství a bolestivé touhy. „Udělej mě.“

„Cokoli chceš.“

„Udělej mě.“

Antony se přestal držet zpátky a neúnavně zezadu přirážel do své manželky. Její paže byly v jeho sevření celé napjaté, ode zdi se odrážely její výkřiky. Zvuky potěšení z jejich spojení se Antonymu bořily přímo do srdce. Měl pocit, jako by jeho penis vážil minimálně tunu.

„Bože, to je tak skvělé,“ mumlala Cecelia.

„Už je to moc dlouho,“ procedil Antony mezi zuby. „Tak zatraceně tě miluji. Bože, doháníš mě k šílenství.“

Víc než cokoli jiného Antony zbožňoval slyšet své jméno z manželčiných úst. Bylo to, jako by pro ni byl tím jediným mužem na světě. Jako by on byl tím jediným, kdo pro ni mohl udělat to, co chtěla a co potřebovala. Vypadalo to, že čím tvrději na ni při sexu útočil, čím byly jeho tahy tvrdší a důraznější, čím pevněji tiskl na zeď její tělo, tím víc se to Cecelii líbilo.

„Jo, je to zatraceně dlouho,“ vydechl Antony. „Zatraceně, není nic lepšího, než jsi ty, Cecelio.“

„Už budu,“ zašeptala.

Zatraceně, jo.