Antony - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Vypadá to, že manželství Cecelie a Antonyho je znovu na správné cestě. Užijte si jejich hrátky v opeře. Jen kdyby nebyly povinné ty neskutečné rodinné oslavy, kde se vyskytuje i její sestra Kate… Sinnel

Říjen 1987

Antony zbožňoval pohled na Cecelii, když byla něčím okouzlena. Nezáleželo mu na tom, proč si užívala. Jemu to stačilo vidět. Cecelia milovala operu. Antony by bez ní dokázal žít. Nemohl však předstírat, že nevěděl, jak moc si ji užívá jeho žena.

„Nádherné, že?“ zeptala se Cecelia vedle něho.

Antony ani na okamžik neodtrhl oči od své ženy. „Velmi.“

Cecelia se na něj úkosem podívala. Velice sexy se usmála a smyslně zamrkala. „Dokonce tomu nevěnuješ ani pozornost, že?“

„To ano. Ty jsi na tomhle místě ta nejdůležitější věc, Tesoro.“

„Pro své vlastní dobro jsi až příliš uhlazený ve svém vyjadřování, Antony Marcello.“

„To jsem už slyšel.“

Cecelia se zachichotala. „Co jiného jsi slyšel?“

„Že my, Marcellové, jsme dost špinavá parta.“

„No, minimálně jeden z vás.“

„Všechno nejlepší k výročí, Cecelio.“

Usmála se.

Bylo to tak dokonalé a oslňující.

Přesně tak, jako ona.

Antony rozhodně nikdy nevyužije možnosti pořídit si kromě své manželky Cecelie, i milenku.

„Šťastné výročí.“

Antony kývl hlavou směrem k závěsu, který odděloval soukromé boxy. Opeře nevěnoval sebemenší pozornost, a podle toho, jak se na něj dívala jeho žena, tak na tom byla momentálně úplně stejně. „Pojďme odsud pryč, jo?“

„Ne.“

„Ne?“

Cecelia zavrtěla hlavou. „Ne, ale ty můžeš přijít sem.“

Její nabídka byla sugestivní a zcela jasná. Při té samotné myšlence Antonyho penis zbytněl.

„Možná by se ti nelíbilo, co s tebou udělám, jestli vstanu z tohoto křesla. Navíc jsme na velice veřejném místě, má ženo.“

„To jsi odstartoval ty, když ses na mě před chvílí takhle díval. Že jsi naprostý chudáček, který neodejde, dokud nedostane to, co chce. A víš, že já vždycky zbožňuji, co se mnou děláš. Pojď sem, Antony.“

Nemusela se opakovat.

Antony se postavil a dvěma krátkými kroky překonal ten malý prostor, který ho dělil od Cecelie. Vytáhl svou ženu z její židle a doufal, že to nečekala. Cecelia tiše vydechla. Její povzdech pohltil jeho trestající polibek. Antonyho ruka vyhrnovala její hedvábné šaty nahoru. Na jejím boku je sevřel do pěsti, druhou rukou ji držel za zadeček a nutil ji, aby se tiskla na jeho tělo, aby cítila plnou délku jeho erekce, která se vzdouvala pod zipem jeho kalhot.

„Cecelio, cítíš to? To je to, co se mnou dělá to tvoje zatracené škádlení. Radši bys měla být připravena, abys mi právě teď a tady udělala dobře.“

„A právě to se teď chystáš udělat?“ zašeptala.

Anton se zazubil. Věděl, že vypadá velice škodolibě. „Proč bychom si nedali své vlastní malé číslo, zatímco budeme sledovat, co se děje na podiu, jo?“

Cecelia si povzdechla. Jeho slova byla přesně ta, která chtěla slyšet. „To je tak strašně špatné.“

„Ty nemáš ráda, když jsem hodný.“

„Ty ani netušíš, jak být hodný, Antony Marcello.“

„Provdala ses za mě, Cecelio.“

„To ano.“

Antony byl za Cecelií, její záda se tiskla přímo k jeho hrudi. Pohnul se, aby se oba přesunuly od plyšových křesel k soukromému boxu na balkonu. Jednou rukou objímal svou manželku kolem břicha, aby vše udržel pod pevnou kontrolou. Tak dorazili k pevné přepážce.Opřel Ceceliiny ruce o zábradlí.

„Nehýbej se,“ zamumlal.

„Tak špatný,“ zopakovala.

Antony se temně uchechtl. „Zajímalo by mě, jak hlasitá bys musela být, než by si toho někdo všiml, Cecelio.“

„Ježíši, přestaň.“

„Tuším, že to zjistíme.“

„Ach můj -“

Ceceliina slova se vytratila, neboť Antonyho ruka zajela pod její hedvábné šaty. Jednou rukou zachytil křivky jejího pozadí, zatímco druhou zajel mezi její stehna a donutil jí ještě víc se rozkročit. Prsty pronikl až k linii jejích kalhotek a cítil, jak tou tenkou látkou prosakuje vlhkost šťáv jeho manželky.

„Do prdele,“ zasténal Antony. „Už jsi celá mokrá. Nemyslel jsem si, že bys byla tak žhavá.“

„To skutečně ano.“

„Budu si to pamatovat pro příště. Bůh ví, že tahle zatracená show je pro mě díky tomu daleko snesitelnější.“

Cecelia se mu odvděčila nezvučným smíchem, který, když jeho prsty vklouzly pod její kalhotky a polaskaly její promočenou kočičku, přešel v tiché zasténání. Roztáhl svými silnými prsty záhyby, které skrývaly její intimní místa. Druhou rukou vytahoval její sukni čím dál výš, až obnažil její zadeček, který byl zakrytý krajkou. Cecelia se v reakci na to prohnula, díky čemuž narazila na jeho tvrdý penis.

„Jen tak dál, Cecelio,“ řekl Antony a v jeho tónu znělo varování.

„Co děláš, Ant-“

Bez varování zajel dvěma prsty přímo do jejího těla. Cítil, jak se její kočička sevřela kolem jeho prstů, když vytáhl její intimní šťávy. Antony se naklonil nad její záda, rukou se pohyboval v jejím těle a druhou ruku používal k tomu, aby jí držel za bradu a nutil jí sledovat show, která se odehrávala dole pod nimi. Při každém pohybu cítil, jak se jí chvěje celé tělo, jak se snaží udržet v klidu a potlačovat sténání. Zatímco přitom v neutuchajícím tempu pracoval přímo na jejím těle.

Cecelia měla napjatá záda, ruce, kterými se držela dřevěného zábradlí, měla pevně zaťaté. Vypadalo to, že čím víc se pohybuje, tím je uvnitř vlhčí. Zajel pohledem dolů do davu, ale nikdo z lidí si páru na balkonu nevšímal. Antony viděl, jak Cecelie ještě pevněji sevřela zábradlí a s chvěním zavřela oči.

„Otevři oči a soustřeď se na show, ženo,“ vyžadoval Antony.

Cecelia zakňučela. „Nemůžu… tak, tak dobré.“

„Otevři je,“ řekl znovu. „Nebo přestanu.“

„Bože, ne.“

„Otevři je.“

Zakňourala. Antony se ušklíbl.

„Sakra, chutnáš tak zatraceně dobře,“ zašeptal jí do ucha.

Políbil ji na místečko pod uchem. Pak zabořil svou tvář do jejího krku a jemně jí kousl. „Tak těsná, Cecelio. Tohle miluješ. Představ si, jaké to bude, až do tebe zajede můj penis, jo?“

To stačilo.

Cecelia vyvrcholila. Zaklonila hlavu a z úst jí unikl tichý výkřik plný blaženosti. Antony pokračoval v jejím dráždění a cítil, jak se její tělo otřásá v jedné obrovské vlně.

Cecelia se následně snažila zotavit ze svého zážitku. Antony využil možnost a vytáhl ruku z jejích stehen. Jedním tahem si stáhl kalhoty i s boxerkami a pak už rukou pracoval na své vlastní erekci. Jeho penis ho v ruce zatraceně bolel. Na jeho spodní straně mu silně pulzovala žíla ve stejném rytmu, jako mu tlouklo srdce. Potřeboval se zabořit do těla své manželky tak hluboko, jak jen by dokázal, a pak by je oba dostal až do říše zapomnění.

Ale na místě, kde se právě teď nacházeli, to bylo nemožné.

Když na to přišlo, na prvním místě stála u Antonyho a jeho potřeb Cecelia.

Zahákl palcem za vršek jejích kalhotek, a stáhl jí je dolů, až k třesoucím se kolenům. Ani na okamžik se nezastavil, zezadu se k ní přitiskl, dotkl se svým penisem její štěrbinky a zabořil se do ní.

„Antony!“

„To je přesně to, co zbožňuji slyšet,“ řekl a znovu do ní zajel svým penisem tak hluboko, jak jen mohl.

Cecelia se otočila, aby se podívala na svého manžela. Antony ji však donutil znovu nasměrovat hlavu přímo před sebe a sledovat představení a lidi pod nimi. „Dívej se. Tak, jak jsem ti řekl.“

„Ale -“

„Chci, abys sledovala to, co máš ráda, zatímco tě budu mít, Cecelio. Chci cítit, jak se uděláš díky mému penisu, zatímco o dvacet stop níže je celý dav lidí. A ty si budeš naprosto vědoma toho, že mě necháváš, abych tě ojel přímo nad jejich hlavami. Zůstaň zticha, sleduj show a nech mě, abych tě uspokojil, protože jinak možná umřu.“

„Bože… jo, jo,“ mumlala, když do ní vklouzl a znovu přirazil, tentokrát ještě tvrději.

Antony si užíval horkost kočičky své manželky, která obklopovala jeho penis. Vždycky mu seděla tak přesně. Užíval si potěšení z jejich spojení. Zatraceně, nikdy nebyl tak uspokojený až do morku kostí. To potěšení mu pulsovalo přímo jeho krevním řečištěm a Antony se v Cecelii naprosto ztratil.

Nic nebylo lepšího, než tohle.

Vytáhl z ní svůj penis až skoro po hlavičku a mumlal v uspokojení z toho, jak je pokrytý Ceceliiným mokrým vzrušením. Ve vzduchu se vznášela slabá vůně jejich sexu a byla příslibem toho, že tu zůstane i poté, co oni dva prostor dávno opustí.

„Sakra, miluji tě,“ řekl Antony hlubokým hlasem.

„Udělej mě,“ prosila jeho žena.

Ach, skutečně ji nedokázal nic upřít.

Zvlášť když tak pěkně prosila.

Znovu se do ní vtlačil, a Cecelia znovu sevřela zábradlí. Tentokrát se nedržel zpátky, ale Antony ji snadno udržel. Svými prsty objal ty její, které svíraly to hladké dřevo, pevně jí držel na místě a zezadu ji tvrdě ojížděl. Díky tomu, že měla Cecelia boty na podpatcích, byla v té správné výšce, aby se jeho penis mohl dosáhnout na každé citlivé místečko, o kterém věděl, že se skrývalo v jejích záhybech. S každým tahem se k němu ve stejném rytmu tiskla, kolem ramen jí poskakovaly její kadeře. Její měkké dýchání se proměnilo v šeptané výkřiky. Ale ani na okamžik neodtrhla oči od inscenace, která se odehrávala dole pod nimi. Když se jeho manželka nehty zaryla do jeho prstů a dlaní, Antony zasyčel, ale zároveň to i miloval.

Jejich tempo bylo brutální, špinavé i rychlé. Ta potřeba doteku kůže na kůže, hučení krve, které slyšel až v uších, přehlušilo vše ostatní. Antony viděl, jak se v rysech jeho ženy zračí směsice radosti s potěšením. Tou show byla okouzlena. Měl pocit, jako by se mu všechny svaly v těle změnily v pasti, které byly připraveny ji polapit.

„Představ si, co si mohou myslet, Cecelio,“ řekl Antony a naklonil se k ní, aby jí mohl zlíbat hedvábně jemnou kůži jejího krku. Při zvuku jeho hlasu se kolem něj kočička jeho ženy sevřela. Bylo to příslibem toho, že její orgasmus přijde stejně rychle a silně, jako ten předchozí. Oždiboval ji její ucho, lízal jeho linii a vychutnával si na jazyku její slaný pot. „Tesoro, představ si to. Jsi správná malá mafioso principessa, navenek tak čistá a dokonalá, ale není to nic jiného, než lež. Uvnitř jsi tak zatraceně špinavá.“

Byla tak zatraceně blízko vyvrcholení.

Antony na tom nebyl o nic lépe. Každým pohybem jeho boků v něm narůstal tlak. Jeho sebeovládání bylo ohroženo. Hrozilo, že dojde k tomu, že se přes hranu dostane ještě před ní.

Cecelia pevně sevřela dřevo a spolkla výkřik. „Jen s tebou.“

Antony se zazubil. „Jen se mnou.“

Zajíkla se a zamumlala. „Ach.“

To bylo to jediné varování, které Antony dostal dřív, než se začal topit v orgasmu své ženy, už necítil nic jiného, než jen vzrušení a extázi. Teď už mohl dovolit, aby ho pulzování jejích vnitřních svalů dovedlo do cíle. Měl pocit, jako by měl všechna nervová zakončení v jednom ohni, zatímco zbytek těla byl naprosto otupělý.

„Tak špatná,“ na pozadí svého divoce bušícího srdce uslyšel Ceceliana slova.

„Ať tě ani nenapadne vyprávět o tom našemu knězi, Cecelio.“

Jeho žena se jen zasmála.

Sakra.

******

Prosinec 1987

„Jak se daří bambino?“ zeptal se Vinnie a natáhl ruku, aby stiskl Ceceliino zaoblené břicho.

Cecelia si povzdechla a nechala svého otce, aby pochleboval jejímu těhotnému břichu přesně tak, jak to dělal posledních pár měsíců. Od okamžiku, kdy se Vinnie dozvěděl, že se blíží příchod jeho prvního vnoučete na svět, Antony a Cecelia byli pro toho muže jako ze zlata. Antony nepředstíral, že to chápe, ale jeho boss se nechoval jako kretén dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu, takže se rozhodl neptat se.

„Bude to chlapec,“ řekl Vinnie Cecelii.

Cecelia se přes Vinnieho rameno podívala na Antonyho. „Chlapec, jo?“

„Jo, malý principe pro mě.“

Liliana plácla svého muže přes ruku, aby se konečně přestal dotýkat břicha své dcery. „Nech toho, je jí to nepříjemné.“

„Je to nepříjemné pro nás všechny,“ zamumlala Kate.

Antony se musel donutit silou na tu děvku nevyštěknout a nepřirazit ji na zeď. Každý krok, který Cecelia s Antonym udělali, musela Kate nějakým způsobem znevažovat a ničit jejich úspěchy.

Jeho dítě by nemělo být součástí toho všeho. Tohle se Antony rozhodl garantovat.

„Jistě budeš mít dost brzy své vlastní bambinos,“ řekl Vinnie Kate a znovu vrátil ruku na Ceceliino břicho. „A taky je budu rozmazlovat.“

„To se vsadím,“ zamumlala Kate a zírala přímo na Johna, který stál vedle Antonyho.

„Raději bych měl nejdřív chlapce,“ řekl Antony a ignoroval Kate.

Cecelia zakoulela svýma nádhernýma očima. „Bude to holčička.“

„To nevíš, Tesoro.“

„Řekla jsem to.“

Antony přehnaně přikývl. „Ehm – jo. Chápu.“

Vinnie, Liliana a Cecelia pokračovali v hovoru o dítěti. Antony s Johnathanem se vydali chodbou do kuchyně. Vánoce vždy představovaly pro italskou rodinu důvod k obrovské oslavě. Půlku dne strávili v kostele a teď byl Antony prakticky vyhládlý. Jestli brzo nedostane něco k jídlu, sní snad sám sebe.

„Co ti dala Cecelia letos k vánocům?“ zeptal se John.

Antony se usmál. „Na zakázku vyrobený nůž, který má na rukojeti vyryté mé iniciály. Pevné stříbro. Je pěkný.“

„Od té doby, co sis ji vzal, ti dává každé vánoce jeden, že?“

„A k výročí,“ odpověděl Antony.

Mezi ním a jeho ženou se to svým způsobem stalo tradicí. Teď už z nich měl pěknou malou kolekci. Antony netušil, jak se Cecelii daří vyhledávat stále nové, ale dělalo to na něj dojem. A byl za to vděčný.

„Kam je zatraceně všechny dáváš?“

„Do krabice. Musím si pro jejich vystavení najít nějaké místo. Někde, kde by byly vidět, ale zároveň se jich nikdo nedotýkal.“

Nikdo se nebude dotýkat jeho nožů. Ne těch, které dostal od Cecelie.

„Nečekal jsem, že tě tu dneska večer uvidím,“ řekl Antony.

John pokrčil rameny. „Dneska jsem vyřizoval rodinné záležitosti. Vinnie se mě zeptal, zda přijdu, tak proč ne?“

Rodinné záležitosti?

Antony zíral na svého přítele. Nechápal. Náhle měl pocit, jako by měl v žaludku kámen, který váží snad tunu.

Johnathan měl teď, když byl plně integrován do zločinecké rodiny Catrolli, se svou rodinou jen málo co do činění. Míchání obchodu s jinými rodinami bylo riskantní a to i v případě, že se jednalo o příbuzné. Vinnie dal jasně najevo, že dokud si rodina Grovatti nevyřeší problémy se svými capo, všichni z Catrolliů se budou držet hodně daleko. Vzhledem k tomu, že John byl Vinnieho underboss, rozhodně to pravidlo nemohl porušit. To by nevypadalo dobře.

„Rodinné záležitosti?“ zeptal se Antony.

John si odkašlal. Nešťastně se tím snažil zakrýt svou lež. „Víš, kostel a takové sračky.“

„Myslíš tím s tvým otcem?“

„Jo, jasně… s mým otcem.“

Jeho přítel mu lhal přímo před očima.

Co to John skrývá?

„Johne -“

„Pojďte všichni jíst!“ zaslechl Antony, jak Vinnie všechny svolával ke stolu.

„Boss volá,“ řekl John a nechal Antonyho, aby ho celý zamlklý a omráčený následoval.