WIA - 17. kapitola

Překlad: Sim

ROY

O dva dny později je sobota ráno. Kelsey leží vedle mě, oči má zavřené a lehce oddechuje. Natahuji ruku a přejíždím jí hřbetem po tváří, přes čelist a potom lehce po jejím hebkém spodním rtu. Lehce nakrčí nos, když se jí dotknu, musím se smát a vrtím hlavou.
Nedokážu pochopit, jak jí někdo mohl opustit. Abych byl upřímný, ačkoliv to nerad přiznávám, Kelsey byla v něčem Rose podobná. Kells také měla přítele, který u ní nikdy nebyl a když už náhodou ano, tak se k ní nechoval hezky. Tommy se k Rose sice choval jako k princezně, ale když byl pryč, nebyl nic jiného, než jenom kus vola. Kellsin ex přítel se k ní choval hrozně, ať už byl s ní nebo ne a jediný důvod, proč s ním Kelsey byla podle mě byl, že si myslela, že není hodna času někoho jiného. Myslela si, že jí nikdo jiný nechce.
Taková kravina.
Jakmile jsem jí jednou spatři, věděl jsem, že je jiná. Věděl jsem, že mě nějak změní. Kells měla takový typ osobnosti, kterým mohla dostat každého chlapa, které se jí zachtělo. Byla roztomilá uvnitř i na povrchu. Její ex neměl tušení o koho přišel. Teď byla celá moje a nikdo jí ode mě nikdy nevezme. Nikdo.
Kelseyiny víčka se lehce zachvějou a potom otevře oči. Dívá se přímo do mých očí a líně se usmívá. „Miluju dívat se po ránu na tvůj obličej.“
„Já taky,“ zašeptám.
Lehce se na posteli nadzvedne a dívá se na hodiny, které jsou po její pravici. „Půl osmé. Je brzo. Co děláš tak brzo vzhůru?“ ptá se mě, otáčejíc na mě hlavu.
„Nemohl jsem spát.“
„Proč?“ Její tvář zvážní a já si nejsem jistý, jestli bych jí měl říct pravdu nebo ne. Vím, že je unavená z toho mě pořád poslouchat, jak mluvím o tom, jak se cítím uvnitř; jenom to nechce přiznat. Sakra, já mám dostat poslouchání o jejím ex. Jsem si jistý, že ona má dost toho poslouchat o té mé. „Royi,“ zamumlá a lehce vezme mou tvář do dlaně. „Můžeš mi říct cokoliv. Říkala jsem ti to.“
Odvrátím od ní pohled a padnu na záda, abych se zadíval do stropu. „Já vím, ale nic to není. Jenom nějaké věci s kapelou,“ říkám místo toho, abych řekl pravdu. Není potřeba, abych mluvil o něčem, co nic nezmění. Je to minulost. Jenom nemohu přijít na to, proč na nínemohu přestat myslet. To interview ve mně probudilo až příliš mnoho vzpomínek. „Dnes večer vystupujeme. Hrajeme pro oslavence. Sladkých šestnáct.“
„Taaaak… co je za problém?“ Znovu se na ní odívám a vidím, jak krčí jedno obočí. „Miluješ vystupování. Měl by ses těšit.“
„Jenom jsem se snažil přijít na to, jak tě požádat, abys šla se mnou….jen jsem doufal, že nebudeš moc zaměstnána něčím jiným…“
Zavře pusu a na tváří se jí zformuje úsměv.
„A taky jsem se snažil přijít na to, jak ti říct, že jdeme nakupovat. Chci ti koupit něco, co si vezmeš na sebe…teda, jestli chceš. Vím, jak tě unavuje se oblékat,“ směju se. Od chvíle, co Ben Kells ukázal, jak se oblékat, byla posedlá novými trendy, ale také byla líná si je pořád udržovat. Hrál jsem v tom velkou roli. Náš vztah nebyl žádné tajemství. Lidé jí pořád někde pronásledovali. Bylo mi jedno, jestli má na sobě tepláky a triko, ale paparazzi jí dělali peklo. Myslím, že od doby, co jsme se dali dohromady se nedotkla jediného časopisu. Nenáviděla pomluvy a lži. Nenáviděla, když někdo něco předpokládal. Nevinil jsem jí za to. Nečetl jsem nic od doby, co se naše kapela proslavila. Ty lži a kraviny, které bych si přečetl mi za tu depresi nestály.
„Royi, to je sladké, ale nemusíš dnes odpoledne cvičit? Před vystoupením?“
„Kurva. Jo.“ Úplně jsem na to zapomněl.
„No,“ řekne, pomalu se nade mě nakloní a přejede mi dlaní po hrudi. Dívá se mi do očí a druhou rukou mi odrhne vlasy z tváře. „Co kdybych šla jen s Elizou. Stejně jsme se dnes měly potkat. Ty jsi a cvič. Potřebuješ to. Trochu jsi zrezivěl,“ škádlí mě.
Vyprsknu smíchy zatímco ona šplhá z postele a míří do koupelny. „O tom pochybuju.“ Chci říct víc – pokračovat v tom škádlení – ale ona je úplně nahá a najednou to jediné, na co dokážu myslet je, jak moc jí chci přitisknout k nejbližší zdi a pohřbít se hluboko uvnitř ní. Její křivky jsou úžasné, přesně na těch správných místech. Boky…prsa…
Jako kdyby věděla, na co myslím, podívá se na mě přes rameno a usměje se. „Dneska ne. Mám pár věcí, které musím dokončit a potom mám sraz s Elizou. Píšu jí. Vím, že je unavená z toho být pořád sama s Daltonem doma. Potřebuje trochu dýchat. Možná jí přemluvím, aby si zajistila hlídání a šla na tu párty taky!“
Pomalu lezu z postele a vydám se k ní. Omotám jí ruce kolem pasu a přitáhnu ji k sobě. Její kulatý zadek přesně pasuje do mého rozkroku a já tiše zavrčím. Lehce zakloní hlavu, upustí telefon na zem, jednu ruku omotá kolem mého krku a druhou rukou sevře mého ptáka.
„Jsi tak tvrdohlavý,“ vydechne.
„Tvrdý ano,“ zašeptám jí do ucha.
Otočí se na mě a sevře mou ruku. „Ve sprše. Hned,“ poručí. „Ale musí to být rychle.“
Nemůžu se přestat culit, když mě táhne směrem ke koupelně. Miluju tu melodii toho, jak zní její slova.

                                                                               

************

Nedlouho potom jsme s klukama v Aster klubu. Přijíždíme černým SUV a trochu v šoku, že kolem budovy je tolik aut.
„Mnohem víc lidí, než jsem si myslel,“ říká Montana.
„Nic, co nemůže zvládnout,“ krčí rameny Gage.
Auto úplně zastaví a já se zhluboka nadechnu.
„Vlastně bych to možná mohli přehodnotit. Holky jsou úplně všude. Bude to celkem slušná bitva se dostat skrz,“ mumlá Deed.
Deed a já se postavíme, zatímco Montana a Gage zůstávají sedět. „Potřebuju se napít,“ mumlám.
„Jsem na stejné lodi,“ Deed sevře moje rameno, směje se a já přikývnu, ale před tím, než otevřu dveře, zavřu oči. Tohle je ta část, kterou nemám rád. Nerad se prodírám skrz všechny ty šílené ženské. Nerad zraňuji jejich city, ale když se  mě začnou dotýkat a nebo se mě snaží sevřít a přitáhnout blíž, musím jim připomínat, aby se uklidnily. Většina z nich se urazí a já to nenávidím, protože mám pocit, že jsem zrovna ztratil dalšího fanouška, ale nechci skončit poškrábaný a pomačkaný ještě dřív, než se dostanu na pódium. Máme dva bodyguardy, kteří nás vedou ke dveřím, ale od chvíle, co jim Gage řekl, aby se tolik nesnažili držet holky pryč, trochu ve své práci povolili. Jak se jim to povedlo a pořád za to dostávají zaplaceno, to fakt nevím.
Aniž bych váhal další vteřinu, otevřu dveře a vystoupím. Lavina křiku zaplní moje ušní bubínky a já bojuji s úsměvem. Hádám, že po nějaké době je dobrý pocit se cítit chtěný. Cítit se uznávaný, nemohl bych si u fanoušků žádat o víc.
Deed vystupuje hned za mnou, v ruce drží své paličky pro štěstí a máma na ječící davy holek, které se tlačí za zábranami. Křičí z plných plic, naklánějí se přes sebe a natahují, aby se nás mohli dotknout, jak procházíme kolem.
„Royi, jsi tak sexy! Miluju tě!“ křičí jedna z holek. Nevím, kdo to řekl a ani se neobtěžuji se podívat.
„Deede! Vem si mě!“ Tohle není mířeno na mě, ani nemrknu okem.
„Royi, prosím, chci se dotknout tvých vlasů!“ Okay. Musím přiznat, že tohle mě pobavilo, ale stejně se ani nepodívám, kdo to byl.
„Roy Sykes…..pamatuješ si mě?“ Z nějakého důvodu ten známý uklidňující hlas upoutá mou pozornost. Trhnu hlavou a moje oči se setkají s jasně modrýma, s těma, o kterých jsem si myslel, že už je nikdy neuvidím. Zastavím se v chůzi. Holky dál ječí a snaží se mě dotknout, ale já stojím uprostřed v naprostém šoku, naprosto neschopný se pohnout, naprosto neschopný pokračovat dál.

Vypadá úplně stejně – možná ještě lépe. Má delší vlasy, tvář naprosto bezchybnou. Na sobě má stříbrné šaty, které odhalují její dlouhé nohy, zakončené vysokými podpatky, ladícími se šaty a najednou vidět jí takhle – žhavější, než kdykoliv před tím – mě tam nutí stát naprosto neschopného mluvit.
Nakonec udělám krok vpřed, ten jediný krok, který mě dělí od toho, abych jí viděl jasně i přes ten dav, lehce otevřu rty, část mě to jméno nechce vyslovit nahlas už nikdy víc, ale druhá moje část si s ním pohazuje na špičce jazyka. „Rose?“ řeknu nakonec.
Jsem si celkem jistý, že mě přes ten křik nemůže slyšet, ale vím, že vidí mě rty, protože z nich sklouzne pohledem na moje oči a přikývne. „Ano,“ řekne, „Jsem to já, Royi. Rosemarie Beretta.“

Hrozně moc se omlouvám za tak obrovskou odmlku (zase), zasloužila bych si ukamenovat, ale měla jsem toho hrozně moc a žádný čas. Maturitu jsem zvládla a uspěla jsem, tak chci poděkovat za vaši podporu ^^ potom jsem se stěhovala do Anglie a na všechno jsem si zvykala, takže jsem vůbec neměla čas se na překlad podívat, ale teď už se pomalu „usazuji“ a tak knížku rozhodně dokončím! :-) Začínám mít trochu problém spíš s češtinou, tak se hrozně omlouvám, jestli to někde nebude dávat smysl, ještě jednou se omlouvám za tu odmlku a tady je další kapitolka :-) tak si jí užijte (a další bude rozhodně dříve, než za x měsíců, slibuji a příshaám :D )