Unfor - 1. kapitola

Překlad: Markéta

TATE

Sedím vzpřímeně na své posteli pokrytý potem a těžce dýchám, zatímco mi do ložnice prosvítá měkké světlo. Přejedu si rukama po ostříhaných vlasech, když se snažím sebrat své myšlenky.

Missy; ona je vždycky v mých snech, užírajíc mou mysl. Ta noc, kterou jsme spolu strávili ve Vegas před rokem, mě pořád pronásleduje. Je to čím dál horší – ty části, na které si tak jako tak vzpomínám a pak ty části, které jsem zjistil to ráno poté. Panna; ona byla panna.

„Kurva,“ říkám pořád lapajíc po dechu. Můj hrudník je pokrytý potem. Podívám se dolů na své třesoucí se ruce a zatnu je do pěstí. Pořád jí můžu cítit. Ruce mě pořád pálí, jako by byly pořád na jejím malém těle, pamatujíc si každou křivku její jemné pokožky. V uších mi zvoní, jako by pořád lapala po dechu. Moje záda bodají, jako by mi její nehty právě roztrhly kůži. V ptáku mi trhne, jako by byl právě v ní.

Vzal jsem její panenství. A v té době jsem o tom ani nepřemýšlel. Jak to, že jsem nevěděl, že je kurva panna? Vždyť už měla jednadvacet. Ale, co je nejdůležitější, proč jsem byl díky té myšlence šťastný? Proč bych měl být spokojený s vědomím, že jsem byl její první? Ztratila svoje panenství jako výsledek jedné zkurvené opilecké noci. Díky tomu se chci smát a vymlátit ze sebe ty sračky najednou.

„Do hajzlu,“ zasyčím, odhazujíc ze sebe přikrývku, potřebujíc se pohnout.

Jdu do koupelny a opláchnu si tvář studenou vodou. Jsem si velmi dobře vědom své erekce, o které není pochyb, že je přítomna, jelikož jsem začal snít o Missy. Což začalo hned druhý den ráno poté, co jsem odešel z jejího hotelového pokoje, zatímco si vyplakávala oči. Ona konzumuje všechny moje myšlenky a to je udušení.

„Ahoj krasavče.“ Slyším tichý hlas za sebou. „Chceš, abych se o to postarala?“ Cítím, jak ruka popadne mého ptáka před moje černé boxerky a já sevřu čelist z jejího doteku.

Otočím se a položím své ruce za sebe na pult. „Ano,“ říkám drsně.

To je důvod, proč je tady –to je důvod, proč je každá žena v mé posteli – aby pomohly uspokojit hlad, který mám po Missy. Ačkoli žádné srovnávání s ní. Nikdy jí nebudou. Můj život se bude navždy skládat z nekonečného počtu žen, snažíc se přiblížit k její dokonalosti, ale vždy tu budou jen na krátko. Neexistuje nic okolo. Kdyby se mnou byla Missy, byla by poskvrněna. Už by nebyla něco speciálního. Jen další statistika – žena zamilovaná do muže, který má sílu jí zničit. A já bych jí mohl zničit. Můžu popírat, že jí miluju, ale můžu přiznat, že se starám jen tolik, abych jí udržel od jejího zlomení srdce. Nejsem typ chlapa, který miluje naplno a chce být milován nazpět. Já nevím, jak milovat. A nikdo nemůže milovat monstrum, které žije ve tmě. A už vůbec ne žena, jako je Missy. Ne každé zvíře si zaslouží krásku.

Zrzka se na mě usměje, než klesne na kolena, stahujíc sebou i moje boxerky. Ty mi spadnou ke kotníkům předtím, než zabalí svou ruku pevně kolem základny mého ptáka. Její dotek je cizí, nacvičený – dokonce zkušený. Ale co jsem očekával? Vybral jsem si ji v baru minulou noc. Další coura ochotná otevřít svá ústa nebo roztáhnout nohy. To je ten nejlepší typ.

Hodím hlavou dozadu a dlouze vydechnu, zatímco mi dává to, co potřebuju; uvolnění. Uvolnění ze zkurvené reality. Uvolnění z nočních můr, které jak se zdá, se pořád opakují.

Rok.

Už je to skoro zkurvený rok, a pořád to cítím, jako bych s ní byl jen před vteřinou. Způsob, jakým byla cítit její kundička omotaná okolo mého ptáka – byla to čistá extáze, když jsem si jí vzal jediným způsobem, jaký jsem znal; tvrdě a rychle.

Ta vzpomínka mě přiměje se natáhnout a pohřbít moje ruce do kudrnatých vlasů ženy, která klečí u mých nohou. Utáhnu sevření, přebírajíc kontrolu, a tvrdě šukám její pusu. Její prsty se zavrtají do mých stehen a ona je umlčena mým ptákem. I když to bere jako zasrané mistrovství.

Nepolevím. Tohle je to, jak to mám rád. Tohle je to, jak to potřebuju! Potřebuju převzít kontrolu a vědět, že mám navrch. Tělo se mi zachvěje a koule se mi utáhnou, když cítím, jak se blíží můj orgasmus. Sevřu její vlasy pevněji; až do bodu kdy vím, že je to pro ni už bolestivé. Vydá zvuk ze zadní části svého krku, který mi vibruje kolem mého bolavého ptáka. Zasténám si pro sebe, když se jí udělám dozadu do krku.

Vytáhnu se z její pusy a dívám se, jak jí moje sperma teče po bradě. „Obleč se,“ nařídím jí, jakmile si oblíknu boxerky a projdu kolem ní, zatímco ona pořád klečí na podlaze. Snažíc se chytit dech.

Jdu do své ložnice a hodím na sebe opotřebované džíny spolu s vytahaným, bílým tričkem, než vejdu do kuchyně. Najdu u stolu sedět Parkera, svého spolubydlícího a nejlepšího kamaráda, samotného se svou stupidní kočkou.

„Ránko,“ říká vesele, zatímco předělává to, co zbylo z jeho cereálií, své kočce Puss Puss, aby to dojedla.

„Přestaň jí tak krmit,“ říkám otevírajíc lednici, abych se podíval, jestli je tam něco k jídlu. „Včera zvracela u zadních dveří poté, cos jí dal mléko,“ stěžuju si, zavírajíc lednici. Nic. Dojdu ke skříňce.

„Ale ona to má ráda,“ říká, když jí hladí po zádech.

Protočím oči a pak třísknu s dveřmi od skříňky.

„Co se s tebou děje?“ ptá se mě, když zazvoní domovní zvonek.

Začnu odcházet a zamumlám, „Jen jsem unavený.“ Mohli byste si myslet, že orgasmus pomůže mé náladě, ale ne až tolik. Můj pták už je znovu tvrdý kvůli ní. Jediné ženě, kterou už znovu nemůžu mít.

Upravím sám sebe, než otevřu dveře a vidím tu stát svou sestru s miskou něčeho v ruce. Široce se usmívá a její jasně zelené oči září od ranního slunce.

Snažím se ignorovat bolest v hrudi, kterou pořád cítím, když jsem s ní. Prošla si tolika sračkama a já si nemůžu pomoct, ale zajímalo by mě, jak by se mohly věci pro ní změnit, když jsem přišel s tím, že jsem zjistil, že jsem její nevlastní bratr. Držel jsem to roky v tajnosti ve strachu, že by mě od sebe odehnala. Takže když jsem se znovu objevil v jejím životě, nechal jsem jí věřit, že jsme jen kamarádi z dětství. Ačkoli jsme stejní. Utíkáme, když si nejsme něčím jistí. Vždycky jsem to tak dělal. „Dobré ráno. Co tady děláš?“

Abych byl upřímný, Sam je jediná žena, o kterou jsem se kdy ve svém životě staral. Moje minulost je něco, na co se snažím nemyslet, nebo o tom mluvit. Ona byla vždycky tou jedinou věcí v mé minulosti, na co jsem chtěl vzpomínat.

„No, i tobě dobré ráno.“ Usměje se. „Donesla jsem vám snídani, kluci,“ vysvětluje, zvedajíc mísu v ruce.

Snídaně! Díky Bohu, jsem hladový. Uhnu jí ze dveří a pustím jí dovnitř. Vstoupíme do kuchyně a ona postaví mísu na stůl.

„Co tě přivádí?“ dotírá Parker v pozdravu.

Ona oddělá víko a Parkerovy oči se rozzáří, když se natáhne, aby si to vzal, než ho ona plácne po ruce. „Chovej se slušně,“ říká ona předtím, než dojde ke skříňce a popadne nějaké talíře. Otočí se zpátky k nám s úsměvem na tváři, ale ten opadne ve vteřině, když se podívá za mě a její jasně zelené oči se zúží.

Otočím se a vidím zrzku, teď už plně oblečenou v té samé černé kožené sukni a bílém topu, který měla na sobě, když se mnou včera v noci opouštěla bar. Její kudrnaté vlasy jsou rozcuchané z toho, jak v nich byly moje ruce a má vychytralý úsměv na tváři, zatímco se dívá na mou sestru. „Dobré ráno, Sam.“ Kývne svou hlavou a trochu se zasměje.

„Dobré, Ginger,“ říká Sam kategoricky, jak do ní nadále její oči vypalují díru.

Parkerova hlava se rychle podívá tam a zpět, když si kousne svého pečiva, nestarajíc se o počkání na talíř, který drží Sam v rukách. Ustoupím, napůl očekávám, že hodí talíř Ginger na hlavu. Viděl jsem jí bojovat s jinou ženou už předtím, než měla svého manžela, Slada. Mám pocit, že tady jednu budu muset ve vteřině odehnat.

„No, drahoušku.“ Zrzka se podívá na mě. Drahoušku? „Jsem mimo. Zavolej mi později.“ Pak Ginger přejde ke mně a položí svoje rty na mé.

Nejsem moc na líbání a objímání. Straním se všeho, co je jemné a ukazuje náklonnost.

Položím jí ruce na ramena a laskavě, ale pevně, jí od sebe odstrčím a zamračím se, ale nereaguju.

Vidím Sam, jak stále sleduje Ginger, když odchází. Jakmile slyšíme, že se přední dveře zavřou, Parkerr se na ni podívá. „O čem to bylo?“ ptá se s plnou pusou. Úšklebek na jeho tváři mi říká, že si užívá to napětí.

Ramena jí spadnou a povzdechne si. „Ta holka chtěla mít se Sladem sex, když jsem ho poprvé viděla.“ Hlídal jsem Sam několik posledních let. Když se přestěhovala tady do St. Louis, nemohl jsem uvěřit svému štěstí. Přestěhovala se tady se svým ex, Jaxem. On skončil tím, že jí začal podvádět a no, skoro jí zabil. Byl jsem nervózní, když potkala Slada. Přecházel ženami zhruba stejně tak rychle, jako já. Nikdy nepřemýšlíte o tom, jak se ženy cítí, dokud nevidíte svou sestru zamilovat se do stejného typu chlapa, jaký jste vy sám. Díky Bohu se Slade do ní taky zamiloval, takže jsem ho nemusel zabít.

„Cože?“ Ptá se Parker se smíchem. Slade byl Parkerův nejlepší kamarád, když vyrůstali. Já se s ním setkal, zatímco jsme byli před rokem na výletě ve Vegas a tak nějak se stal mým spolubydlícím.

Ona se zamračí a přikývne. „Jo, na dámských toaletách u Larryho. Když se mě zeptal, zda bych se k nim nepřidala do trojky.“ Podívá se na mě. „A teď spí s mým bratrem,“ zavrčí.

Zavrtím hlavou. „My jsme neměli sex,“ říkám věcně.

Parker pokračuje se smát. „Takže co, ona ti jen kouřila ptáka?“ Pak se usměje, zatímco se na něj dívám bez výrazu. „Pěkné.“

Přišla minulou noc, ale odpadla díky své opilosti. Takže dnešní ráno byla první šanci si pohrát. Můj sen o Missy zničil ranní sex, který jsem měl v plánu. Ale když nabídla svojí pusu…. „Tak nějak,“ říkám předtím, než si kousnu svojí snídaně. Sam na mě zúží oči. „Co je?“ ptám se s pokrčením ramen. „Nešukám každé mládě, které projde kolem,“ říkám se vší vážností.

„Vy dva se vážně potřebujete léčit,“ konstatuje, než padne na židli u kuchyňského stolu.

Parker na mě ukáže prstem. „Jsem si jistý, že ona není jedinou holkou, kterou jste sdíleli.“ Její hlava vystřelí směrem k němu a dává mu ďábelský pohled jejíma jasně zelenýma očima. „St. Louis je malé město.“ Ona si odfrkne. „Však je to pravda.“ Rychle kývne hlavou.

„No,“ říká ona defenzivně, „možná kdybyste si vy chlapi nevodili každou noc domů jiné ženské, nemuselo by být tak malé.“

Chci promluvit, ale slyším, jak se znovu přední dveře mého domu otevřou. Všichni sedíme u stolu a sledujeme, jak můj švagr Slade vejde dovnitř s úsměvem na tváři. Přes pravé rameno má přehozenou bílou tašku s růžovým srdíčkem a v náručí má mou novorozenou neteř.

„Co tady děláš?“ ptá se Sam vyčítavě.

Úsměv mu pohasne na tváři z jejího drsného přivítání. „Byl jsem na cestě zavézt Sadey k našim, když jsem si vzpomněl, že bych mohl přijet tady a pozdravit kluky.“

Parker vstane ze své židle, utírajíc si ruce do džínů a jde k němu. Slade mu beze slova podá Sadey. „A co ty tady děláš?“ ptá jí Slade.

Ukáže na snídani na stole. „Přinesla jsem snídani. Ale vypadá to, že Tate už nějakou měl.“ Podívá se na mě se zúženýma očima a já si nemůžu pomoct a protočím oči.

Je to teď Missyina nejlepší kamarádka. Vždycky byla na Missyině straně a já se jí nedivím. Nezasloužím si její soucit. Moje akce jsou moje vlastní a já je budu mít. Jsem blbec a vždycky jsem jím byl. Jsem na to zvyklý.

Slade se na mě podívá, než si prohrábne svoje rozcuchané vlasy. „Jsem zmatený,“ říká vrtíc hlavou. „Proč je na snídani něco špatného?“

„Tateovi dnes ráno vykouřil ptáka někdo, koho jsi patrně ošukal,“ říká Parker s úsměvem na tváři.

„Parkere,“ vyštěkne Sam. „Nemluv takhle před Sadey.“

On si odfrkne. „Nemůže slyšet nic z toho, co říkám. Nemá ještě ani dva měsíce.“

Sam se nadechne a pak se podívá na svého manžela. „Byla tady Ginger,“ říká – jako by to jméno mělo něco znamenat.

Slade otočí své modré oči na mě a ušklíbne se.

„Co to bylo?“ Obviní ho ona, narovnávajíc záda. „nějaký chlapský kód pro dobrou práci?“ ptá se zvedajíc hlas.

Slade se snaží skrýt svůj smích kašláním. „Anděli.“ Říká jí tím jménem, jako by byla jeho mazlíček. Někdy je to nepříjemné, ale jsem šťastný, že má někoho, kdo jí miluje stejně tak moc, jako on. „Pokud si dobře vzpomínáš, tak jsi nás přerušila. Nikdy jsme nic nedělali,“ připomíná jí, usmívajíc se, a ona se trochu uvolní na židli.

„Ty ses zeptal Sam, aby si s vámi dala trojku?“ ptá se Parker. „Trojka je nejlepší.“ Přikývne sám sobě, zatímco Slade rychle zavrtí hlavou, aby mu naznačil, ať drží hubu. Parker ho ignoruje a otočí se k Sam. „Taková žárlivka,“ říká s úšklebkem na tváři.

Ona si zkříží ruce na prsou a frustrovaně vydechne. „Však počkej, dokud se nezamiluješ a jí bude chtít jiný chlap.“

„Tohle se nikdy nestane, srdíčko,“ říká, když zvedne Sadey a začne jí mluvit dětskou řečí do obličeje.

Já rozumím tomu, co ona tím chce říct. Poté, co se stalo mezi mnou a Missy ve Vegas, začala randit s Braxtonem. Parkerovým mladším bratrem. Já vím, dobře? Jeden velký zkurvený nepořádek. Zabíjelo mě vidět ho s Missy a pořád mě to zabíjí. Ale to je to, co si ona zaslouží. On je dobrý kluk a mnohem blíž jejímu věku. Já jsem o šest let starší než ona. On má kariéru a skvělou budoucnost. Ona si zaslouží ty nejlepší věci v životě – ne život zastíněný tajemstvími a temnotou.

„No, taky jsem si přišla s Tatem o něčem promluvit,“ oznamuje, když se na židli otočí ke mně.

„O čem?“ ptám se zvědavě.

„O Missyiných narozeninách tenhle víkend. Připravím jí nějakou párty a chci tě tam.“

Začnu vrtět hlavou hned, jakmile uslyším Missyino jméno. „Ale no tak? Prosím?“ prosí a z toho mi naskakuje husí kůže. Nenávidím to slovo. Nenávidím poslouchat někoho, jak o něco prosí. To dokazuje slabost. Lidé tomu říkají slušnost. Já tomu říkám ubohost!

„Ne,“ zamračím se. „Vlastně ani nevím, proč ses ptala. Tak jako tak mě tam nebude chtít,“ říkám, vstanu a přejdu k Parkerovi. On protestuje, když se skloním a vezmu si od něj Sadey.

Sam se podívá na svého manžela pro podporu. Ten si povzdechne, jako by chtěl říct, že věděl, že to bude těžší, než ona doufala. „Jí bude úplně jedno, jestli tam jsi,“ říká mi Sam, dívajíc se znova na mě.

„Lžeš,“ říkám, když houpu Sadey tam a zpátky. Natáhnu ruku a odstraním jí obrovskou růžovou mašli z její hlavy a hodím jí do Parkerova klína. Chudák dítě musí mít bolest hlavy z toho, jak jsou tyhle věci velké.

„Nelžu. Mluvila jsem s ní o tom. Řekla mi, že je v pohodě s tím, jestli tě pozvu,“ vysvětluje, zatímco si vezme mašli z Parkerových rukou.

Ona to pravděpodobně řekla jen proto, že jsem Samin bratr. Missy je úplně jedno, jestli tam jsem. „A Braxton?“ ptám se zvedajíc obočí. Tohle mě možná zachrání. On mě tam nebude chtít. Braxton mě nenávidí, čemuž nerozumím. On je ten, se kterým ona je. Ne já. Neměl bych já být tím, kdo nenávidí jeho? Já jí měl jen jednou. On jí mlže mít kdykoli chce. Ty měkké smetanové stehna. Perfektní kulatá prsa a ten zadeček, který jen prosí moje ruce o dotek. Můj pták začne bobtnat a já okamžitě začnu myslet na to, že zmlátím Braxtona. Teď není čas ztvrdnout.

„Rozešli se,“ říká s příliš velkým vzrušením v hlase.

Hruď se mi sevře. Kurva! Proč mě to nutí za ní utíkat? Zeptat se jí, jestli je v pořádku. Zlomil jí srdce? Zlomil bych mu za to nohy! Vím, že jsem v prdeli s ohledem na to, co jsem jí udělal, ale udělal jsem to proto, abych jí uchránil před sebou.

„Proč na to tak tlačíš?“ ptám se zvědavě. Proč chce, abych byl v prvé řadě kolem Missy? A proč chci jít?

Povzdechne si. „Protože si myslím, že by bylo pro vás dva dobré, kdybyste vyrostli a dostali se přes to, co se stalo. Ty jsi můj bratr a ona je jedna z mých nejlepších kamarádek. Oba jste vázaní k tomu být zvaní na všechny tyhle věci, které děláme.“

Dokážu zvládnout být okolo Missy? Můžu od ní udržet ruce? Ne a ne, ale přistihnu se, že zavrčím, „Fajn.“ Sam tleskne rukama a vykřikne svoje Ano. „Kdy je ta párty?“ ptám se sedajíc si zpátky na svou židli se Sadey. Nenávidím, že moje srdce teď bije rychleji při vědomí, že ji uvidím na její narozeniny. Minulý rok na svoje dvacáté první narozeniny se tak opila, že skončila tím, že zvracela a pak odpadla v koupelně. Já jsem jí odnesl do Sladova a Samina pokoje pro hosty a uložil jí do postele. Pak jsem jí chtěl.

„Tento víkend v našem domě,“ říká šťastná a já se podívám na Parkera. Ten má obrovský úsměv na tváři, jako by znal nějaké moje skryté tajemství. Odvrátím se a přistihnu Slada, jak mě pozoruje. Jeho modré oči jsou tak měkké, zatímco se na mě soucitně dívá. Tahle párty bude jedna velká katastrofa.

To mě poser!

MISSY

Posunuji svoje studené jídlo vidličkou po talíři, když si povzdechnu.

„Řekla jsem žádný česnek. Jak to, že jste tomu nerozuměl?“

Ohlídnu se po tmavé restauraci k vedlejšímu stolu, kde žena oblečená v černých šatech od Gucciho s drahými lodičkami mluví hrubě s číšníkovi. Ukáže svým červeně nalakovaným prstem na svou hruď, než si přehodí své dlouhé kaštanové vlasy přes rameno.

„Omlouvám se paní,“ Omlouvá se číšník, když jí přikývne. „Já to….“

„Kde je Peter?“ dožaduje se, rozhlížejíc se. Její manžel ignoruje její výbuch, zatímco rozřezává svůj steak. Musí vědět, jak se jí přizpůsobit. Přeju si, abychom měli taky takové štěstí. „Chci mluvit s vaším manažerem. Vím, že je Peter tady,“ pokračuje.

Nenávidím tuhle italskou restauraci. Byla už jsem tady mnohokrát za posledních deset měsíců a pokaždé, když tady přijdu, se cítím nemístně. Nezáleží na tom, jak hezky jsem oblečená nebo jaký mám make-up – nehodím se sem. Mám pocit, že jsem zpátky na střední škole a všichni mluví jen o mě, jakmile vejdu. Vědí, že sem nepatřím. Ta žena se na mě podívá, jako bych byla nějaký pes, kterého Braxton sebral někde na ulici a oblékl ho.

„Missy?“

Otočím se a podívám se na muže před sebou. Opře se do židle a zamračí se. „Je všechno v pořádku?“ Jeho hnědé oči se podívají dolů na můj talíř, než se znovu vrátí k mým. „Nic jsi nesnědla,“ poznamená, a jeho zamračení se prohloubí.

Přikývnu. „Dnes večer nejsem moc hladová,“ říkám Braxtonovi.

Seznámila jsem se s Braxtonem asi před rokem díky mým přátelům Sladovi a Samanthě. Pracuje pro Sladova tátu v advokátní kanceláři jako obhájce. Je to dobrý právník a na někoho tak mladého má i dost peněz. Taky má rád nejdražší věci v životě. Já však na to nejsem.

Mojí rodiče nejsou chudí, jakýmkoli způsobem, ale nechodíme ven a neutrácíme stovky dolarů za večeři, která zahrnuje nejdražší láhev vína, kterou restaurace nabízí. Moje rodina ani nepije. No, kromě mě.

Zvedne ruku k číšníkovi, který přiběhne z tmavého rohu.

„Ano, pane O´Hare?“ ptá se číšník laskavě. Všichni ho tady znají. Jeho otec je starosta tohohle města, takže i když si Braxton sám udělal jméno, byl tady znám už předtím, než se stal dokonalým obhájcem.

Braxton se nakloní a chytne můj talíř. Zvedne ho k číšníkovi a promluví. „Moje rande by tohle chtělo vzít sebou. Můžete jí to zabalit a nechat vzadu, dokud nebudeme připraveni odejít? A také další sklenici vína? Prosím.“

Snažím se skrýt zakřičení, když říká rande. My už spolu nerandíme. Zkoušeli jsme to v minulosti, ale prostě to nefungovalo. Braxton je skvělý člověk. Je sladký a milý. Úspěšný. Velmi laskavý. Vždycky mi říká, jak jsem krásná a jak moc mě zbožňuje, ale nic to neznamená. On není tím, koho miluju. Věřte mi, snažila jsem se.

Dívám se na jeho tmavé vlasy, dost dlouhé na to, aby je sčesal dozadu, jeho tří vrstvý oblek a drahé hodinky, tak velké, že zabírají celé jeho zápěstí. On prostě není po mě. On není tím, koho jsem ochutnala a stále ho chci. Dokonce, i když mi uvedená osoba zlomila srdce.

Tate mě zničil, a ten den mě pořád pronásleduje. Ten den byl můj svět ode mě vytržen a zanechal mě s ničím jiným, než špatnou vzpomínkou a zlomeným srdcem. Braxton tu byl. On nebyl tím, koho jsem chtěla – ale ten jediný tu pro mě byl. Staral se o mě.

Dlužila jsem mu za to něco. Dlužila jsem mu šanci a ta šance prostě nevyšla. Ale, díky bohu, jsme zůstali přátelé.

Číšník se vrátí s mou sklenicí vína. Poděkuju mu, než si přisunu okraj skleničky ke rtům. Trošku se napiju a uvolním se, když polknu chladnou, světlou tekutinu.

„Takže jak to jde v pekárně?“ ptá se Braxton, když si utře koutky svých úst svým ubrouskem.

Položím sklenici vína na stůl, než odpovím. „Vážně dobře,“ je vše, co řeknu. Slade koupil Sam pekárnu jako svatební dar. Vždycky snila o otevření pekárny se svou mámou. Ale poté, co její máma umřela, Slade cítil, že je jeho povinností povzbuzovat svou ženu v jejím snu.

Nakloní hlavu na stranu a obočí se mu zkroutí ve zmatku. „A co škola? Nezmiňovala ses o ní. Jak to jde?“

Škola? Tomuhle tématu se snažím vyhýbat. Byla to jen další oblast v mém životě, kde se ukázalo, že jsem selhala. Že moje slabost nakonec zvítězila.

Pravda je, že jsem skončila se školou. Byla to ve skutečnosti jediná věc, kterou jsem ve svém životě musela nechat být. Chtěla jsem být zdravotní sestrou a udělat něco pro sebe. Když se můj svět zhroutil v důsledku jedné noci s Tatem ve Vegas, skončila jsem s ní. Nemohla jsem to udělat. Týdny jsem strávila veškerý svůj čas zamčená v Braxtonově domě – kousek po kousku jsem pohasínala.

„Beru si nějaké volno,“ říká s pokrčením ramen, než se natáhnu pro sklenici vína.

„Cože?“ Nakloní se dopředu, pokládajíc své lokty na stůl. Rukávy jeho košile se vytáhnou nahoru, ukazujíc tmavé chloupky pokrývající jeho ruce. „Proč? Kdy?“ Jeho obočí se spojí v jedno a jeho tmavé oči mě pozorně sledují.

„Jen jsem potřebovala mít jeden semestr volno,“ říkám snažíc se ho odbýt, jako by to nebyl žádný velký problém. Ale pravda je, že už se nevrátím zpátky. Ve skutečnosti jsem skončila před měsícem, ale ještě na chvíli jsem byla schopná to udržet v tajnosti. Pak jsem se dostala do bodu, kdy jsem nechtěla muset předstírat chodit denně do školy. Naštěstí pro mě – nikdo se neptal.

„Proč?“ naléhá, chtějíc odpověď a to mě dopálí. Mám pocit, že mě odsuzuje, i když jsem byla souzená celý svůj život. Moje rodina je velmi pobožná a velmi přísná na mého bratra a na mě. Neměli jsme dovoleno dělat moc věcí, jako jiné děti, a jako by toho nebylo dost, byla jsem ve škole taky poleno. Soudili mě za to, jak se oblékám a jaké mám brýle. Za skutečnost, že jsem studovala, místo abych chodila na párty. Nikdy jsem nebyla hezká holka. Všichni se mi smáli a nedělali to za mými zády, dělali mi to přímo do obličeje. Alespoň nikdo nepředstíral, že je můj kamarád.

Těžce si povzdechnu. „Musela jsem. Sam mi nabídla práci na plný úvazek v pekárně, kde si vydělám velké peníze. Chtěla jsem se odstěhovat z domu svých rodičů. Nemohla jsem si to dovolit a zároveň pokračovat být ve škole naplno.“

Několik vteřin je zticha, než zmateně nakloní hlavu. „Proč jsi mi neřekla? Pomohl bych ti s penězi,“ říká, jako bych na to měla myslet, jako na jednu z možností. „Víš, peníze…..“

Z toho ještě víc šílím. Už mi pomohl víc, než můžu přiznat. „Nechtěla jsem ti dlužit víc, než už ti dlužím,“ přeruším ho.

„Tak takhle to je?“ Opře se zpátky a rozhodí rukama, ukazujíc na nás a restauraci. „Ty to splácíš?“ ptá se s výrazem bolesti ve tváři.

Ano. „Ne,“ říkám tiše kroutíc hlavou a klesajíc očima k mé skleničce. Chci se znovu napít vína, ale popadne mou ruku. 

„Nedlužíš mi nic, Missy. Vždycky jsem tady pro tebe. Víš to, že?“ Jeho slova jsou vyslovena tiše a jsou upřímná. Díky nim se moje srdce trošku zlomí. Přeju si, abych ho mohla milovat.

„Já vím. Děkuju ti,“ říkám dívajíc se dolů na stůl, snažíc se ignorovat jeho hnědé oči, které se dívají do mých.

„Můžu si promluvit se Sam? Zjistit, jestli ti může ubrat nějaké hodiny?“ nabízí. „Můžeš se dostat zpátky do školy, pokud ne na denní studium, pak alespoň na dálkové studium.“

Vyškubnu mu svou ruku. „Ne,“ říkám trochu tvrdě, díky čemuž se lidé otočí a dívají se na mě. Opřu se a snížím hlas. „Nemluv s ní Braxtone. Miluju svou práci. Prosím, nech toho.“ Prosím ho, aby pochopil to, odkud přicházím, ale lidé jako on to dělají jen velmi zřídka. On má prostředky na to, dělat si cokoli chce. Neříkám, že nepracuje tvrdě na ty peníze, pracuje. Jen říkám, že nechápe jaké to je, spoléhat se na někoho jiného. A já už na něm byla závislá až moc.

Přikývne hlavou a zvedne ruku k číšníkovi. Ve vteřině stojí před naším stolem a Braxton žádá o účet a zabalené jídlo. Dopiju víno, zatímco Braxton platí.

Poté, co sedíme pohodlně v jeho drahém Range Roveru, když jedeme po dálnici, Braxton přeruší mlčení. „Chceš, abych tě odvezl k sobě nebo k tobě?“

Pořád ještě každou chvíli zůstávám u něj v domě. Někdy připomínky toho, co jsem ztratila, se ke mně přiřítí a já potřebuju jeho ruce, aby mě držel. Jediná věc je, že neví o tom, že si místo něj představuju Tatea. Že si představuju, že mě houpe sem a tam připomínajíc mi, že bez ohledu na všechno je tady pro mě.

„Pojedu domů. Ačkoli děkuju,“ odpovídám, dívajíc se z okna na projíždějící auta.

Získá si mou pozornost, když mi položí svou měkkou ruku na stehno. „Víš, že nemusíš předstírat, že je všechno v pořádku, že Missy? Tyhle věci jen tak nepřejdou.“

Topím se. Nemůžu dýchat. Nejsem už déle schopná vidět cestu ven. Žiju v temnotě, která mě sžírá zaživa. Bere si to, čím jsem kdysi byla.

Slzy se mi rozlijí po tvářích, zatímco sedím na chladných dlaždicích na podlaze Braxtonovy koupelny, zatímco on spí ve své posteli. Držím svůj telefon pevně v jedné ruce. Utřu si slzy druhou rukou, když se dívám na svůj telefon a čtu si zprávu, kterou mi poslala Sam  před několika hodinami.

Sam: S holkama se chystáme do svatebního salonu, aby si sehnaly nějaké šaty. Už jsem o tobě nějakou dobu neslyšela. Přidáš se k nám zítra taky?

Kliknu na odpovědět.

Já: Nemůžu to udělat.

Zakloním hlavu dozadu a zavřu oči. Doufám, že mě temnota opět pohltí. Je to jednodušší. Nemusím vzpomínat nebo myslet na to, co se stalo. Nacházím pohodlí v temnotě, která přichází, aby mě požírala. I v případě, že ta temnota přichází z láhve.

Zvednu láhev a napiju se. Zašklebím se, když e snažím polknout horkou, odpornou tekutinu. Mám pocit, že se můžu pozvracet, ale nakonec to spolknu. Tohle je jediný způsob, jak mohu zapomenout. Tohle je jediný způsob, který mi dovolí zavřít oči a nevidět před sebou tu noční můru. Neslyšet slova ‚Je mi to líto Missy,‘ od doktora jen před několika dny.

Vzlyknu, když i nadále sedím na koupelnové podlaze. Tohle není poprvé, kdy jsem se opila a našla se na koupelnové podlaze. Narozeninová párty na počest mých jednadvacátých narozenin, kterou mi udělala Sam před několika měsíci, byla až do téhle chvíle první a jediná. Alespoň jsem tam měla Sam. Přeju si, aby tady právě teď byla, ale nemůžu jí to říct. Nemůžu to říct nikomu. Tohle tajemství si musím nechat pro sebe.

„Missy?“ slyším Braxtonův starostlivý hlas vykřiknout předtím, než zaklepe na jeho koupelnové dveře. „Otevři. Pusť mě dovnitř, Missy,“ dožaduje se, jeho hlas je čím dál napjatější s každým slovem.

Ignoruju ho, když zvednu láhev a znovu se napiju, doufajíc, že ztratím vědomí a on se vrátí zpátky do postele.

Braxton pokračuje v bušení na dveře, když zavřu oči. Blokujíc jeho hlas a zvuky, pomalu kložu dolů tak, že ležím na zádech a přetočím se na bok, snažíc se ignorovat sevření v mojí hrudi. Tate nemá ani ponětí, co mi provedl. Co mě ta jedna noc stála. K sakru, pravděpodobně si ani na tu noc nemůže vzpomenout. A to mě nutí křičet, když si zabalím ruce okolo mého břicha.

„Jsem v pohodě, Braxtone,“ říkám otáčejíc se k němu na sedadle. Bylo to před deseti měsíci. „Vážně. Jsem v pohodě,“ ujišťuju ho.

Přikývne, ale nepodívá se pryč z cesty. Lžu mu, ale ta část, která bolí nejvíce je ta, že lžu sama sobě. Už jsem se jednou zhroutila a nechci se zhroutit podruhé.

Zabočí po cestě k mému bytu a já si dlouze povzdechnu, když vidím auto mojí mámy stát venku před budovou. Co tady dělá?

Měla jsem jet k němu domů.

„Missy,“ říká máma vesele, jakmile vystoupím z jeho auta, ale vím, že ze mě není šťastná. Pro kohokoli jiného může její úsměv a moje jméno znít přátelsky, dokonce milovaně. Ale v posledním roce jsem s ní moc nemluvila. Moje máma má způsob, jak mě přečíst a já nechci, aby zjistila pravdu. Byla by ze mě moc zklamaná. A já si nejsem jistá, že bych se s tím vyrovnala.

„Matko,“ říkám, když k ní dojdu a rychle jí obejmu.

„Kdo je tohle?“ ptá se, když mě pustí a dívá se na Braxtona, který stojí za námi s rukama v kapsách svých kalhot od obleku.

Přejde k ní a natáhne k ní svou ruku. „Dobrý den, paní Freemanová. Tolik jsem toho o Vás slyšel.“ Lhář. „Jsem Braxton.“

Její úsměv se rozjasní, když k němu natáhne ruku a potřese si s ním. „Je hezké Vás poznat, Braxtone. Ale prosím, říkejte mi Tricia.“

Ten přikývne a pak se otočí ke mně. „Zavolám ti zítra,“ konstatuje předtím, než se skloní a políbí mě na tvář. Jakmile se dostane do auta a odjede, otočím se tváří k ní.

„Jak dlouho už vy dva spolu randíte?“ ptá se, dávajíc si ruce v bok. Zamračí se, když si mě prohlíží, zatímco čeká na mou odpověď. „Co jsi dělala? Shodila jsi na váze.“ Její tmavě modré oči se zúží za jejími červeně orámovanými brýlemi. „A tvé vlasy.“ Natáhne ruku a uchopí do nich uvolněný pramen mých vlasů. „Cos to s nimi provedla? Jsou tak blonďaté,“ říká se zamračením. „Začnou se ti za chvíli lámat. A kde máš brýle? Ztratila jsi je znovu?“

Miluji svou matku k smrti, ale žije v jiné době. Nikdy nenosí moc make-upu, kromě příležitostné řasenky a rtěnky. Nosí své rovné, špinavě blond vlasy krátké a nikdy se neobléká. Dává přednost životu v džínách a nepřiléhavým tričkům, které toho moc z její malé postavy neukazují. Ale bez ohledu na to, co má na sobě, nebo jak vypadá, má sebejistotu. Drží hlavu hrdě vztyčenou a ramena vzpřímená. Drží si otcovu lásku, jako by to byl zářivý prsten, který by mohli všichni vidět. Já se vždycky cítila jako ten podivín. Ten, kdo do téhle rodiny nepatří. Nikdy jsem se necítila pěkná nebo neměla sebedůvěru. Změna v tom, co se mi na sobě nelíbilo, mě přiměla cítit se líp.

„Co tady děláš, mami?“ snažím se zeptat, aniž bych zněla nenávistně. Chtěla jsem přijít domů, abych mohla být sama a ne, abych se viděla se svou mámou. A odmítám odpovídat na kteroukoli z těchto otázek.

„Volala jsem ti už dříve, ale neodpovídala jsi mi. Myslela jsem si, že bych se mohla stavit a vidět tě,“ říká znějíc teď víc starostlivě, než cokoli jiného. „Nikdy jsi mě sem nepozvala.“ A teď lituju toho, že jsem jí dokonce řekla svou adresu. Možná bych se měla odstěhovat ze států.

„Mám telefon na potichu. Byli jsme s Braxtonem na večeři,“ vysvětluju.

Dlouze vydechne, když si mě znovu prohlídne. Nepohodlím se zavrtím pod jejím pohledem. „Já…“ Odmlčí se a zamračí. „Už o tobě toho moc neslýchám. Je všechno v pořádku?“ ptá se vypadajíc víc ustaraně, když si posune brýle na nose.

Povzdechnu si pro sebe a jdu ke schodům mého domu. Posadím se s vědomím, že ona neodejde, dokud jí něco nedám. A kdybych jí pozvala dovnitř, možná by nikdy neodešla. „Ano, mami, všechno je v pořádku,“ říkám, dívajíc se dolů na své ruce v klíně.

„Tak proč jsi přestala se školou?“

Hlava mi vystřelí nahoru a já se na nizděšeně podívám. Jak ví, že jsem skončila?

Jemně se na mě usměje předtím, než se posadí na schod vedle mě. „Jela jsem dnes do tvé školy, abych tě viděla a zeptala se tě, jestli nechceš zajít na oběd, ale neměla jsem tvůj rozvrh. Náhodou jsem narazila na dívku, která tě zná a ta mi řekla, že jsi odešla.“

Prostě štěstí. „Kdo to byl?“ ptám se zmateně. Proč na mě nekřičí? Proč se na mě nedívá se zklamáním?

„Její jméno bylo Katherine.“ Měkce se zasměje. „Trochu jsem křičela a řekla jí, že jsem tvoje máma a že bych měla vědět, jestli jsi odešla ze školy před několika měsíci.“ Nervózně polknu, když pokračuje. „Začala se mi omlouvat. Neměla ponětí, že jsem tvoje matka, nebo že by pravděpodobně kvůli tobě musela lhát.“ Podívá se na mě s úsměvem na tváři.

„Je mi to líto, mami,“ zašeptám a cítím se vinna za život ve lži.

Otočí se tělem ke mně. „Proč jsi za námi nepřišla? Selhala jsi?“

„Ne. Já jen….“ Dlouze si povzdechnu. Miluju jí a vím, že chce vědět, co se stalo, ale nemůžu jí to říct. Prostě to nemůžu udělat. Nechci to znovu prožívat. Ne teď, možná nikdy.

„Jen jsem prostě už nechtěla utrácet vaše peníze. Už jsem nechtěla být zdravotní sestra,“ říkám a nedbale pokrčím rameny. „Dostala jsem práci v pekárně a miluju to tam. Sam mi platí vážně dobře a prostě se to stalo mnohem důležitější.“ Snažím se myslet na ta samá slova, která jsem řekla dříve Braxtonovi u večeře. Musím se striktně držet svého příběhu.

Podívá se na mě a nakloní hlavu, jako by přemýšlela. „Víš, že ti nevěřím, že?“ Vydám ze sebe nervózní smích. „Nejsou v tom drogy?“ ptá se s obavami.

„Ne mami. Žádné drogy,“ říkám s malým úsměvem, když zavrtím hlavou. Drogy by mohly být jednodušší. Přinejmenším by znecitlivěly tu bolest.

„Alkohol?“ dodává.

„Ne.“

„Hmmm,“ říká v zamyšlení. Dívá se na mě několik vteřin, než vstane a podívá se dolů na mě. „Chci vědět, co se s tebou děje, Missy, ale nebudu na tebe tlačit. Chci, abys chodila domů na večeře a odpovídala na telefony, když ti volám, abych tě pozdravila a popřála ti hezký den. Jsi moje dcera….“

„Mami….“

Zvedne svou ruku a zastaví mě. „Věřím tomu, když mi říkáš, že v tom není žádný alkohol nebo drogy. A nemyslím si, že jsi ve vážném nebezpečí, ale pokud ti slíbím, že se tě na to nebudu ptát, mohla by ses více ukazovat?“ Popotáhne, když se její tmavě modré oči zaplní slzami. Nenávidím, že jsem jí přiměla cítit se tak špatně. „Jen protože máš svůj vlastní byt a vyrůstáš, neznamená, že někdy nemůžeš přijít domů,“ říká tiše.

Vstanu a pevně jí obejmu. Když se odtáhnu, utírá si slzy z očí. „Omlouvám se mami. Budu se více ukazovat.“ Položím jí ruce na ramena. „Ale věř mi, když ti říkám, že jsem v pořádku.“

Přikývne, než mě vtáhne do objetí. „Miluju tě,“ říká předtím, než se točí a odchází.

„Taky tě miluju,“ vykřiknu předtím, než se dívám, jak odjíždí pryč. Jdu do svého tichého bytu a přistihnu se, jak si napouštím horkou vanu. Než se do ní naložím, vytáhnu telefon ze své kabelky a zkontroluju ho. Tři zmeškaná volání od mojí mámy a jedna textovka od mé kamarádky Katherine.

Kat: Ahoj holka. Omlouvám se, ale myslím, že jsem řekla tvojí mámě, žes odešla ze školy. Vlastně vím, že to byla tvoje matka, protože na mě ječela. Jsem taková mrcha. Moc se omlouvám. Nesmíš mě nenávidět. ♥ tě.

Trošku se zasměju její zprávě, než zapojím telefon do nabíječky a pak klesnu to vlažné vody ve vaně. Díky rozhovoru s mou matkou se ve skutečnosti cítím mnohem lépe. Je těžké udržet krok s tajemstvím a lží.