UJuly - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Držím se Wesova pasu a vzpomínám na dnešní den. Poté, co jsme se nasnídali, šla jsem a oblékla si džíny, moje vysoké boty a černé tílko. Když jsem vešla do obývacího pokoje, Wes seděl na gauči s Juicem a Caponem, kteří se nějak stali nejlepšími přáteli. Vidět je tam všechny sedící spolu, způsobilo, že se vše zastavilo.

Jako malá holka, jsem si řekla, že můj krásný princ by měl rád jezdit na motorce, mít slabost pro zvířata a být silný jako můj otec.

Když jsem byla starší, uvědomila jsem si, že budu mít lepší šanci najít Svatý Grál, než muže, kterého jsem si představovala, že s ním strávím zbytek svého života.

Ještě jsem moc o Wesovi nevěděla, ale věděla jsem, že byl úžasný, když se jeho ruce ovinuly kolem mě a když jsem plakala, cítila jsem se chráněná, miloval jízdu a měl slabost pro zvířata. Doposud toho měl víc než muži, o kterých jsem si myslela, že by byli moje dokonalá shoda.

Wesova ruka spočinula na vrcholu mé ležící na jeho břiše, tím mě přivádí z mých myšlenek a zase mám ten pocit, ten zvláštní pocit v hrudi, ten, který nějak cítím, jako bych s ním byla spojena takovým způsobem, který překračuje tento život. Když začne motorka zpomalovat, odtáhla jsem tvář od jeho zad a dívala se kolem sebe a zjistila jsem, že jsme dorazili k jeho klubovně.

Během dneška jsme zanechali Caponeho a jeho truck u něj doma, což je asi deset minut od mého domu.

Žije v jednom z novějších bytových domů ve městě. Můj přítel Ken bydlí ve stejné budově, takže vím, že kuchyně jsou otevřené s žulou a nerezovou oceli a všechny pokoje jsou dostatečně velké, takže nemáte pocit, že jste v bytě. Když jsme dorazili k němu domů, odmítla jsem jít dovnitř a čekala poblíž jeho motorky. Vzal Caponeho dovnitř a vrátil se o několik minut později s helmou.

Řekl mi, že neměl nic na tento den naplánováno, jen, že chce jezdit a já jsem s tím byla úplně v pohodě. Slunce svítilo a vzduchem profukoval větřík. Navíc se mi líbila představa, že budu kolem něj obalená.

Po hodině ježdění kolem na vedlejších silnicích, zajel k malé bílé chatrči, která stála podél dálnice s cedulí před domem s nabídkou domácí mražený pudink. Sestoupili jsme z motorky, pro sebe si nevzal nic, ale mě objednal kornout a ukradl mi občasné kousnutí, když jsme seděli pod deštníkem, jedli a smáli se. Měla jsem s ním nejlepší čas; větší zábava, než jsem kdy měla s klukem, o kterého jsem měla zájem.

Měla jsem tři kluky. Jeden z nich byl můj přítel na střední škole, tomu jsem dala své panenství. Byl sladký, ale když jsem šla na vysokou školu, ztratili jsme kontakt. Stále žije ve městě, ale nemluvíme spolu. Můj druhý přítel byl na vysoké škole. Byl to student medicíny, který jak jsem si uvědomila, měl větší zájem o image toho, že má přítelkyni, než o to, že ve skutečnosti má přítelkyni.

Nikdy jsme se dokonce nepolíbili a popravdě si myslím, že skrýval svou sexualitu svými rodiči. Pak tam byl můj poslední přítel, Harvey.

Byl dost hezký, ale byl také nudný… tak nudný, že bych ve skutečnosti mohla říct, co řekne dřív, než to řekl a nikdy jsem se ani neobtěžovala ptát se ho, co chce dělat, protože to bylo vždy stejné.

Wes… on není, jako žádný z mužů, se kterými jsem randila. Žádný z nich by nejezdil na motorce, neměl tetování, nebo žil život, kde se prostě sbalil a přestěhoval se do jiného státu, protože se jim líbil pocit z města, kterým projeli. S žádným z mých ex jsem se necítila tak pohodlně jak se cítím s Wesem. S nikým se necítím tak, jak se cítím s Wesem. Stačí jeden pohled od něj a cítím, jak se mi zahřívá kůže a stahuje břicho.

Poté, co jsme dojedli pudink, zeptal se mě, jestli s ním chci jít na klubovou párty. Byla jsem na párty, jistě, ale na párty s ním jsem ještě nikdy nebyla. Protože jsem nenáviděla myšlenku promeškat čas s ním, tak jsem souhlasila, vysadil mě doma, takže jsem se mohla převléknout. Vrátil se o hodinu později, aby mě vyzvedl.

Když jsem otevřela dveře svého domu, našla jsem ho na druhé straně, na sobě měl obvyklé černé boty, džíny, které vypadají, jako by byly příliš mnohokrát vyprány, manžety a kapsy se třepily a černé tričko, které ho obtahuje jako druhá kůže, s jeho vestou na něm.

Vlasy jako vždy chaotické a zelené oči mu potemněly, jak si mě celou odshora dolů a zpět prohlížel.

Stačil jeden pohled, který na mě vrhl a projelo to mnou. Načechrala jsem si vlasy, jak jsem to udělala na našem prvním rande, ale tentokrát, namísto jednoduchého make-upu, šla jsem do kouřových očí a světlých rtů, s čím se cítím jako svůdnice.

Vybrala jsem si džínsy, které byly tak tmavé, že vypadaly téměř černě. Dole jsem si je ohrnula a spárovala je s boty s volnou špičkou a jednoduchým tílkem a jedním z mých velkých robustních náhrdelníků, se kterými vypadal outfit elegantněji, než ve skutečnosti byl.

„Jsi okej?“ Ptá se a vytáhl mě z mých myšlenek, jak jeho ruka přejíždí přes horní část mých prstů, které jsou stále omotané kolem jeho pasu.

„Jsem v pohodě.“ Odtáhnu se od něho, sestoupím z motorky, rozhlížím se. Nebyla jsem v této části města roky a nejsem ani překvapená, že to je místo, kde mají své sídlo motorkáři.

Když jsem byla na střední škole, celá tato oblast byla průmyslová zóna. Ale v průběhu let, se továrny jedna po druhé zavřely a prázdné budovy byly dány do prodeje.

Na vnější straně budovy to vypadá normálně, s velkou cedulí, že nabízí „opravy aut, motorek a náhradních dílů“. Vedle toho je krátká cesta a další budova. Aniž bych se dívala, vím, kam jdeme. Je tu kovová brána, která musí být alespoň patnáct centimetrů silná. Vypadá to jako něco, co byste našli na natáčení Jurského parku.

„To je okej.“ řekne, vezme mě za ruku a vede k velké dvojité bráně. Na druhé straně, mohu slyšet hlasitou hudbu a lidé křičí a smějí se. Čím blíže se dostáváme, abychom se k nim připojili, začnu cítit úzkost.

Po naší první schůzce a potom co se stalo, když jsme byli na večeři, jak úplně zapomněl, že jsem tam taky, když se ukázal jeho kamarád, vím, že kdyby to udělal dneska večer, bude to znamenat konec. Z tohoto by nebylo návratu. A představa, že se tak stane po úžasném dni, který jsme měli, způsobí, že se mé nohy zamrazí na místě.

„Jsi okej?“ Ptá se, otočím se k němu a světlo z pouliční lampy se odráží od jeho hezkých rysů.

Oči mi klesnou k jeho ústům a pak se mu znovu podívám do očí, když zavrčí mé jméno.

Nikdy jsem ho nepožádala, aby mě políbil a nejsem si jistá, že to zvládnu, ale já si nechci nechat ujít příležitost, abych ho alespoň jednou políbila. Udělá krok ke mně a ruku mi obtočí kolem pasu a přitáhne si mě, dokud moje tělo není v jedné rovině s jeho.

„Co chceš, July?“ Ptá se, jak se jeho rty vznášejí nad mými. Zavřu oči a polknu, nebyla jsem si jistá, jak to říct.

„Podívejte se na mě.“ požaduje a mírně se mnou zatřese.

S třepotáním otevřu oči a zašeptám: „Prosím, polib mě.“

Cítím dech proti mým ústům, když se jedna z jeho rukou pohybuje nahoru po mých zádech a prsty mi vjede do vlasů a sevře je v pěst, což způsobí, že se mi z krku vydere zakňourání.

„Ježíši.“ řekne zadýchaně proti mým rtům, zalapám po dechu, což mu dá skvělou příležitost vjet mi jazykem do úst.

První výpad jeho jazyka proti mému způsobí, že se mi stáhlo břicho a mé ruce samovolně chytí do pěstí jeho triko, abych si ho k sobě víc přitáhla.

Jeho chuť proudí v mém systému, jak mě rukou tahá za vlasy, abych naklonila hlavu, což mu umožňuje mít ke mně lepší přístup, zatímco se druhou ruku přesune dolů a popadne mě za zadek přes obě půlky. Přitáhne si mě pevněji proti němu, čímž mi umožnil cítit jeho erekci proti břichu a prsty tak blízko k mé kundičce.

Jazykem víří proti mému, takže zafňukám a zmáčknu stehna dohromady, chytím ho za ruku, jak cítím další nával vlhkosti šířící se mi mezi nohama. Následuji jeho jazyk v synchronizaci s mým a s jeho následným pomalým odtáhnutím ho naposledy kousnu do spodního rtu, jak nastaví čelo, aby se opíralo mé.

Není to můj první polibek, ale je to ten polibek – ten, který způsobí, že se moje duše rozsvítí, polibek, na který čekáte celý svůj život, ten polibek, který změní vše, o čem jste si mysleli, že znáte.

Dám si prsty na rty a snažím se zapamatovat si ten pocit, protože vím, že tohle to už s nikým jiným nezažiju.

„Zničen.“ zaburácí, pomalu otevřu oči, zamrkám a snažím se pročistit si hlavu.

„Ani tě vlastně pořádně neznám a už jsi mě zničila.“ Pak zavrtí hlavou a tlačí mě dozadu, dokud moje záda neudeří do betonové zdi a jeho ústa se zase zhroutí zpátky na moje, tentokrát zklidním dech, jak mě jeho tělo obklopuje.

Rukama mě chytí za zadek a já zasténám.

„Wesi.“ Zaryju mu prsty do ramen a zvednu se na špičky, chtějíc se dostat blíž k němu, jak ústy cestuje po mém krku. Ve chvíli, kdy vydechnu jeho jméno, jsou jeho rty na mých a já prsty sklouznu na zadní stranu jeho krku a do vlasů. Mohla bych se snadno stát závislá na jeho polibku a chuti.

„Jo, zasraně zničen.“ zamumlá, odtáhne ústa z mých a dívá se na mě.

„Dej mi taky trochu, až budeš hotový.“ slyším říkat hluboký hlas, položím si čelo na Wesovu hruď a zhluboka se nadechnu, abych naplnila plíce vzduchem, zatímco se snažím pročistit hlavu.

„Jdi do prdele, Neo.“ vrčí Wes, ovine paže kolem mých zad a přitáhne si mě blíž k jeho tělu.

„Vždycky se podělíš, chlape.“ konstatuje ten chlap se jménem Neo, a cítím své tělo zmrazit a vnitřnosti se mi zkroutí žárlivostí.

„O ní ne.“ říká Wes a ten chlap něco zamumlá, než ho slyším klopýtat pryč, ale moje mysl je stále přilepená na tom, že Wes sdílí ženy s ostatními chlapi.

„Můžeme jít dovnitř?“ Zeptá se a já odtáhnu čelo od jeho hrudi, jak sklouznu rukama dolů z ramen a položím mu je na hruď.

„Sdílíš ženy se svými přáteli?“ Ptám se ho a ta slova způsobují, že se pocit žárlivosti zvýší a stahuje mi žaludek, takže je těžké dýchat.

„Ano.“ říká a palci mi vklouzne do džínů na bocích. „Už to tak nebude.“

Nadechnu se, pak kývnu a kousnu se do rtu, než mu zaryju prsty do hrudi. „Jestli budeme spolu ve vztahu, pak nebude nikdo jiný.“ řekla jsem mu.

Stáhne si mě blíž k němu, pomocí palců v mých džínách, přitáhne si mé tělo do jedné roviny s jeho.

„Žádáš mě, abych byl tvůj muž?“ Usmívá se, moje ruce chytnou pevně jeho triko v pěst, pak je uvolním a nechám klesnout po mých bocích.

„Vezmi mě domů.“ řekla jsem mu a ruce se kolem mě utáhly.

„Nevezmu tě domů.“ zavrčí a vypadá rozzlobeně. Dobře, já jsem taky naštvaná.

„Nechci hrát hry, takže pokud mi nemůžeš dát to, co chci, pak si najdu někoho jiného, kdo mi to dá.“ řekla jsem mu, znělo to odvážněji, než se cítím, ale vím, že je třeba to udělat. On už mě vlastní a ani to neví.

„Zasraně mi nikdy nevyhrožuj.“ zarachotí, jak mě rukou chytne za spodní čelist a jeho tvář poklesne blíže k mé.

„A pokud nechceš být zodpovědná za něčí smrt, ani nikdy nezkoušej použít jiného muže, abys na mě zatlačila.“

Bojuji s nutkáním se omluvit, když očima zkoumá moje. Jeho tvář poklesne a rty šeptají přes moje: „Jsem ochoten prozkoumat tuto věc mezi námi a ochoten dát ti co chceš, ale totéž očekávám od tebe.“

„Nesdílím.“ Zastavím se, pak zvednu ruce, znovu chytnu do pěstí jeho triko a zvednu tvář blíž k jeho.

„Nikdy.“

„Já taky ne.“ říká a já zvednu obočí. „Ne tebe, nikdy.“ Pak zavrtí hlavou a ještě jednou mě políbí.

„A teď, jsi připravená seznámit se s mými muži?“

Chci říci ne, ale místo toho jsem mu řekla ano a vykročím s ním směrem ke dveřím, které jsou vedle brány. Jakmile jsme skrz ně prošli, skenuju rozlehlý – otevřený prostor. Dvě strany jsou blokovány vysokými betonovými budovami, které z venku vypadají jako byty se schodištěm a spojovacími chodbami, které vedou z jedněch dveří do druhých. Podél zadní strany je vysoký plot s ostnatým drátem podél horní části a milion vozů hromaděných jeden na druhém. Tato oblast se zdá skoro jako pevnost s velkými sudy s ohni v nich po celém místě.

„Tvrději.“ Slyším sténat ženu, a mé oči jdou na gauč, který vypadá, jako by byl vyzvednut ze skládky.

Materiál je potrhaný a rozřezaný a pěna z polštářů se drolí ven, ale skutečnost, že gauč vypadá, jako důvod pro injekci tetanu se nezdá, že by zastavilo pár na něm, od toho co dělají. Ta sténající žena je obkročmo na muži, džínovou sukni má vytáhlou kolem pasu.

Nejsem si jistá, ale pokud bych měla hádat, kalhoty toho chlapa jsou dost dole na tolik, aby byl jeho pták volný. Zkroutí se mi žaludek a okamžitě cítím z tohoto místa neklid.

Odtáhnu oči od páru a rozhlížím se. Je tu velký bar, který má několik stoliček před ním. Vedle něj jsou tři stoly, u nich sedí muži hrají karty nebo mluví. Někteří muži u stolů mají ženy sedící jim na klíně. Dívám se kolem a všimnu si, že tam jsou muži, kteří na sobě mají vesty pak ostatní, kteří jsou oblečeni v běžném oblečení. Mohu říci, aniž bych se ptala, kteří jsou členy a kteří jsou rekruti. Díky bohu, že jsem četla Sons of Anarchy. (Zákon gangu)

„Chceš pivo?“ Zeptá se Wes a tím mě vytáhl z mého prohlížení.

„Ano.“ zamumlám v naději, že když se dostanu do nálady pomocí alkoholu, tak mi to pomůže otupit hrany. Vezme mě za ruku a vede mě k baru, kde chlap v obyčejném bílém tričku rozdává nápoje.

„Šéfe.“ pozdraví Wese, jakmile se přiblížíme.

„Blaze.“ Wes kývne bradou a pak mě táhne blíž tím, že pustí mou ruku a obejme mě kolem pasu. „Pivo a panáka Jacka.“

Blaze přikývne a postaví přede mnou pivo a skleničku před Wese a pak mu naleje panáka. Vezmu pivo a půlku z něj vypiju, aniž bych odtáhla lahev od rtů. Nikdy jsem nebyla velký pijan piva, ale mám pocit, že to budu potřebovat.

„Bejby.“ Slyším zvolat ženu, položím pivo na horní část baru a dívám se kolem Wese.

Hezká žena s dlouhými kaštanovými vlasy, na sobě téměř nic, přijde a postaví se na druhou stranu Wese. Její šortky jsou tak krátké, že by to mohlo být spodní prádlo a kostkovanou košili má zavázanou pod prsy, aniž by měla zapnuté knoflíky, takže z jejího výstřihu, vykukuje krajková podprsenka.

„Ty jsi mi nezavolal,“ řekne mu a hněv a žárlivost z dřívějška se mi vrátí plnou silou, takže vzteky skoro nevidím.

Tlačí tělo na jeho bok a drtí mu svá ňadra o ruku, přičemž ho obejme kolem krku. Cítím, jak se mi prsty vtláčí do lahve v ruce tak silně, že se divím, že nepraskne.

„Pryč.“ zavrčí Wes.

„Co?“ Ptá se zmateně, pak se podívá na mě a zamračí se.

„Víš, že mi nevadí sdílení.“ zašeptala a políbila ho na krk při pohledu na mě. Zkroutil se mi žaludek a ta červená mlha ztmavne.

„Lacy.“ varuje ji, poodstoupil, ale zdá se, že ho drží pevně.

„Navrhuji ti, abys dala ruce od něj pryč předtím, než ti je utrhnu.“ řekla jsem jí, její ruce poklesnou a udělá krok zpět, při pohledu mezi námi dvěma.

„Lacy, pojď sem.“ řekl jeden z chlapů sedících u stolu a poklepe si na klín. Lacy se podívá ode mne na něj, pak zavrtí hlavou a jde se mu posadit na klín.

Vypiju zbytek piva, když Wes otočí hlavu a podívá se na mě a já si všimnu, že má na krku rozetřený lesk na rty a když se jeho tvář přibližuje k mé, otočím hlavu.

„July.“ zavrčí a já zavrtím hlavou.

„Máš na sobě její znamení.“ řeknu mu a pak se podívám na Blaze, který dívá mezi námi dvěma.

„Mohu dostat další?“ Ptám se a zvednu své pivo. Dívá se na Wese a já protočím oči, ale beru si pivo, opřu se o bar a pak pohladím Wese po hrudníku.

„Najdi mě, až se očistíš.“ zamumlám a odcházím k jednomu ze sudů.

Nikdy v životě jsem nežárlila, ale představa, že se Wese i třeba byť jen dotýká někdo jiný, cítím se, jako že bych mohla skutečně zabít.

„Pojď se mnou.“ řekne mi Wes a nedává mi na výběr. Vezme mi láhev z ruky a hodí jí do sudu. Ruku mi obalí kolem lokte a táhne mě kolem baru a přes kovové oranžové dveře.

Vede mě dlouhou chodbou a zastaví se přede dveřmi, vytáhne z kapsy svazek klíčů. Odemkne dveře a drží je otevřené, abych vešla dovnitř před ním. Jakmile jsem prošla dveřmi, rozsvítilo se světlo a já se rozhlédla po místnosti.

Je tu královsky-velká postel s přikrývkou shrnutou na jedné straně a dva polštáře. Oblečení a věci jsou roztroušeny po celé místnosti a poházené na zemi. Dívám se na Wese jak jde kolem mě do malé koupelny, která je připojená k místnosti. S pomocí papírového ručníku si stírá z kůže na krku Lacyn lesk na rty.

„Měla by sis sednout“ řekne mi a zní naštvaně.

„Nebudu sedět na posteli, ve které jsi pravděpodobně měl sex s jinými ženami.“ řeknu rozzlobeně a překřížím si ruce na hrudi.

Jeho zelené se oči se zúží a žhnou o odstín ztmavnou od hněvu a chtíče. Odhodí papírový ručník do koše a jde ke mně a nezastaví se, dokud můžu cítit teplo, které vychází z jeho těla.

„Ujasněme si to, bejby. Přehlédnu od tebe hodně sraček, ale ne neúctu před mými muži.“ Položí mi ruku na bok a pak jí posune na zadek.

„To způsobí, že tento zadek,“ řekne a stiskne mi půlky, „bude červený.“

„Pardon?“ Zavrčím a nejsem si jistá, jestli jsem naštvaná nebo vzrušená.

„Nemluvíme o předehře, bejby. Bavíme se o tom, že nebudeš schopná sedět.“

„Zbláznil ses?“ Ptám se ho a cítím, jak se mi zrychlil puls.

„Ne.“ Zavrtěl hlavou, jak mi volnou ruku zamotal do vlasů.

„Jsi žhavá, když žárlíš a je v pohodě, když si mě chceš nárokovat, ale ještě jednou budeš mít taková chytrá ústa, budeme si muset promluvit.“

„Ještě jednou necháš, aby se tě dotkla jiná žena nebo tě políbila a budeme mít problémy, takové že to žádná slova nebudou schopná vyřešit. Ve skutečnosti, žádná slova nebudou znovu potřeba. Chápeš mě, bejby?“ Ptám se, studujíc ho, jeho ruka v mých vlasech se utáhne a donutí mě dát hlavu na stranu. Pokryje má ústa s jeho, kousajíc můj spodní ret dost tvrdě, otevřu pusu a jeho jazyk vklouzne dovnitř a zamotá se s mým. Když se odtáhne, zalapám po dechu a chytnu se ho, takže nespadnu přímo na tvář.

„Netestuj mě, July. Já vyhraju.“ řekl, postavil mě a pak mě za ruku táhl zpátky ven.